Bergauerová, Louise

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání

Louise Bergauerová
* asi 1825 Praha Praha
po 1888 Vídeň (?), Rakousko
zpěvačka


Též Ludvika, Aloisie. Dcera státního úředníka. Nelze prokázat, že studovala na pražské konzervatoři, ač vystoupila na koncertě ústavu 2. 4. 1843 v duetu s tehdejším studentem, pozdějším učitelem F. Vogelem. Učila ji L. Caravoglia-Sandrini. Začátky její umělecké činnosti dokládá program koncertu 17. 10. 1842 v Platýzu, kde zpívala árie z italských oper. Účinkovala na koncertech Cecilské jednoty. Ve StD debutovala 21. 5. 1844 (Mathilde, Rossini: Wilhelm Tell) a opakovaně vystoupila v této roli s upozorněním na plakátě, že je žákyní prof. Sandrini. 1845 získala angažmá v Theater an der Wien ve Vídni u ředitele F. Pokorného, kde se vypracovala v sopránových rolích německého a italského repertoáru mezi významné členky souboru. Její přítomnost ve Vídni dokládá ještě 3. 5. 1848 vystoupení v Meyerbeerově opeře Vielka [Ein Feldlager in Schlesien]. Za revoluce 1848 však ředitel Pokorny zrušil operní soubor a B. se vrátila do Prahy. Hostovala v německých i českých představeních StD a 1849/50 ji ředitel J. Hoffmann angažoval jako primadonu českého souboru, jehož kapelníkem byl J. N. Maýr. B. se přihlásila k českým národním snahám a jako Růženka v opeře Dráteník od F. Škroupa přišla 19. 10. 1848 na jeviště s šerpou v barvách slovanské trikolory [uvádí Plavec, lit.]. Škroup jí věnoval píseň Češka a B. zpívala české písně i na koncertě 3. 1. 1849. Líbila se i v roli Mlády ve Škroupově opeře Libušin sňatek (11. 4. 1850 StD) a publikum si přálo, aby ztělesnila také Libuši. Na dobročinné akademii 5. 4. 1850 provedla poprvé za demonstrativních projevů sympatií sólový part v dramatickém výstupu pro soprán, sbor a orchestr Libušas Prophezeihung od A. W. Ambrose na text Josefa Bayera, který byl inspirován nedávno uveřejněným padělkem V. Hanky Libušino proroctví. Opustila však divadlo 1850 pro neshody s ředitelem J. Hoffmannem, když odmítla trvale vystupovat v dřevěné Aréně ve Pštrosce, pobočné scéně StD. Věnovala se koncertnímu zpěvu a cestovala po Německu, Francii a Belgii. V Praze vystoupila na koncertě Prokschovy školy 12. 3. 1851 a v Žofínské akademii 11. 3. 1852. Podílela se na organizaci koncertů v salonu hraběnky E. Šlikové a 4. 12. 1865 zpívala roli Inez při prvním pražském soukromém provedení Meyerbeerovy opery Die Afrikanerin (u klavíru). Provdala se za očního lékaře prof. J. Pilze a po jeho smrti (1866) žila a vyučovala ve Vídni. Její dcera Z. Pilzová byla známou klavíristkou.

B. byla na konzervatoři vyškolena především v italské technice bel canto. Hrála sice i postavy venkovských dívek, jejímu interpretačnímu naturelu však lépe odpovídal dramatický patos. Její hlas měl poněkud nevyrovnané nejvyšší tóny (po c3) a drobné technické kazy. O. Teuber jej popisuje jako mezzosoprán, B. však zpívala i některé altové role. Její koloraturní techniky si cenil i kapelník StD F. Škroup a píseň Češka, kterou jí věnoval, obsahuje obtížné pasáže s instrumentální stylizací; bravurní kadenci má i Ambrosův dramatický výstup Libušas Prophezeihung. B. působení v pražském divadle bylo sice časově epizodní, vzhledem k mimořádným okolnostem však významné.


Role (ve StD)

1844, vše j. h.: Matylda (Rossini: Wilhelm Tell), Pamina (Mozart: Die Zauberflöte), Irene (Donizetti: Belisar); 1848: Marie (Lortzing: Car a tesař); 1849: Slavina (Isouard: Popelka), Desdemona (čes., Rossini: Othello), Elsa (Würfel: Krakonoš, prem.), Zerlina (čes., Auber: Fra Diavolo), Lidunka (Weber: Střelec kouzelník), Donna Elvíra (Mozart: Don Juan); 1850: Valentina (Meyerbeer: Hugenoti), Nancy (čes., Flotow: Marta), Jindřiška (Auber: Zedník a zámečník), Marie (Grétry: Kníže Raoul, nazván Modrovous), Leonora (čes., Flotow: Alessandro Stradella), Gabriela (Kreutzer: Nocleh v Granadě 9. 7. 1850, první operní představení v Aréně ve Pštrosce).

Prameny a literatura

Neověřené datum narození uvádí ODS; Teuber o ní hovoří 1888 jako o žijící osobě.  •  Bohemia 25. 5. 1844, 15. 5. 1849; Národní noviny 9. 1. 1849; Pražský večerní list 7. 5. 1849; Pražské noviny 17. 11. 1849, 13. 4. 1850 [Libušin sňatek]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1845, s. 24; 1850, s. 45; Teuber III, s. 252, 271, 394, 396, 400, 666; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 203; J. Plavec: František Škroup, 1941 [kritiky]; Javorin s. 52; F. Hadamowsky: Wien. Theater-Geschichte. Von den Anfängen bis zum Ende des Ersten Weltkrieges, Wien–München, 1988, s. 527 [repertoár řed. Pokorného]; J. Ludvová: Hankovy padělky v české hudbě, Hudební věda 27, 1990, zvl.s. 306–307; E. Hanslick: Sämtliche Schriften. Historisch-kritische Ausgabe, sv. I/1, Aufsätze und Rezensionen 1844–1848, vyd. D. Strauss, Wien–Köln– Weimar 1993; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 331, ve sv. II, s. 336. •  ODS; NDp.

Životní události

  • asi 1825 Praha: narození, Praha
  • po 1888: úmrtí, Vídeň (?), Rakousko

Další jména

Ludvika,  Aloisie


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 54–55
Autor: Jitka Ludvová