Bellavita, Innocente

Innocente BELLAVITA

* 1692 asi Verona (Itálie)

† 1762 Verona

malíř, jevištní výtvarník

Uváděn též jako Bellavite, Bellauite, Ballauite. – Jeho učitelem byl v rodném městě S. Brentano. B. působil patrně nejdříve v Benátkách, kde spolupracoval s bratry G. a G. Maury, 1720 je prvně zaznamenán jako jevištní výtvarník v Kodani a 1721 znovu v Benátkách (Teatro S. Giovanni Grisostomo). Ve dvorním divadle v Turíně vypravil 1721/22 vůbec první provedení oper G. BoniventihoVenceslao, G. M. OrlandinihoSemiramide, anonymní Il Ricimiro a A. S. FiorèhoL’innocenza difesa [Obhájená nevinnost]. Tenoristou zdejší operní společnosti byl → A. Denzio (zpíval např. titulní roli v opeře Venceslao), který později B. zaměstnal jako scénografa šporkovské opery v Kuksu a v Praze v její první sezoně 1724/25. Společně s Denziem působilo tehdy v Turíně ještě pět dalších zpěváků, kteří do Čech přišli spolu s B. Dalším známým působištěm B. byl Ludwigsburg (1730–32), Frankfurt nad Mohanem a Stuttgart (1736/37). 1739 se vrátil do Turína (Teatro Regio, Teatro Carignano) a zároveň spolupracoval s divadlem Regio Ducal Teatro v Miláně. 1748–56 byl zaměstnán jako královský dekoratér na pruském dvoře v Berlíně, kde 1752 vytvořil dekorace k operám dvorního kapelníka C. H. Grauna na libreta L. de Villatiho, a to k opeře Orfeo, provedené ve dvorním di­vadle, a ke svatební pastorále Il Giudicio di Paride [Paridův soud], hrané v zámeckém divadle v Charlottenburgu. Dekorace navrhoval také pro divadlo v Novém paláci v Postupimi a jeho dílem byla i umělá zřícenina na tamním ­Ruinenbergu. Spolupracoval také se společností → P. Mingottiho (např. Sesostri, h: G. Sarti, Kodaň 1755). Na počátku šedesátých let 18. stol. se vrátil do rodné Verony, kde zemřel.

Do Čech B. přicestoval z Benátek v létě 1724 s operní společností sestavenou Denziem, v níž patřil k nejlépe placeným členům. Společnost hrála nejprve v Kuksu, kde B. přestavěl místní divadlo, vybavil ho stroji a vytvořil výpravu pro první uvedenou operu A. Bioniho Orlando furioso [Zuřivý Roland]. Od října 1724 společnost hrála také v Praze, kde B. pro divadlo v zahradě Šporkova paláce kromě reprízovaného Orlanda scénicky ztvárnil opery L’innocenza giustificata [Ospravedlněná nevinnost, h: Bioni–Fiorè], Lucio Vero (h: T. Albinoni),La fortunata sventura [Štěstí v neštěstí] aArmida abbandonata [Opuštěná Armida, h: Bioni].

O řešení scén vypovídají libreta, předepisující např. slavnostní sál s klenbou, nesenou pozlacenými atlanty, porcelánový kabinet, galerii se sochami a vázami, zahrady s fontánami, městské hradby. Na využitou jevištní techniku poukazují zmínky o mořských bouřích a ztroskotání lodí, o proměně palácového nádvoří v pustinu, náhlém otevření jeskyně či zpěvu z oblak. Představu o B. scénografii dává soubor osmi kreseb ve sbírce Pogliaghi (Varese, Sacro Monte), signovaných IBV. Některé poznámky na nich se vztahují k opeřeLucio Papirio dittatore (h: A. Pollarolo, Teatro S. Giovanni Grisostomo, Benátky 1721), na jejíž výpravě spolupracovali s B. bratři Maurové. Tyto návrhy těží z obvyklého motivického okruhu barokní scénografie a jevištní obraz konstruují jak na tradiční hloubkové perspektivě, tak na bibienovské perspektivě, kdy je scéna na prospektu zachycena v pohledu „per angolo“, tedy „přes roh“, tj. se dvěma úběžníky, rozbíhajícími se asymetricky do dvou stran.

Prameny a literatura

Varese, Sacro Monte (Itálie), Museo Pogliaghi: soubor osmi kreseb B.; Staatliche Kunstsammlungen Dresden, Kup­ferstichkabinett: Jeux de rejouissance, Torino 1722 (výtisk svatebního alba): vyobrazení interiéru dvorního ­divadla v Turíně s dekoracemi B. (⇒ Free­man 1992); Herzog-August-Bibliothek Wolfenbüttel, sign. Textb. 321: Orlando furioso, Schweidnitz [1724], něm. překlad libreta k inscenaci opery v Kuksu 1724 (⇒ tamtéž); libreta oper vypravených pro Šporkovo divadlo ⇒ Kneidl, ⇒ Freeman 1992. •• C. Denina: La Prusse littéraire III, Berlin 1791; R. Krauß: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908, s. 21; H. Tintelnot: Barocktheater und barocke Kunst, Berlin 1939, s. 144; J. Hilmera: Perspektivní scéna 17. a 18. sto­letí v Čechách, Praha 1965, s. 43–45, 67; I teatri pubblici di Venezia (secoli XVII–XVIII), ed. L. Zorzi–M. T. Muraro–G. Prato–E. Zorzi, Venezia 1971, s. 136, 138; P. Preiss: Italští umělci v Praze, Praha 1986, s. 429; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague (1724–35), Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 27–29, 38, 76, 80; Ch. Henzel: Zu den Aufführungen der großen Opern Friedrichs II. von Preußen 1740–1756, Jahrbuch des Staatlichen Instituts für Musikforschung Preußischer Kulturbesitz, ed. G. Wagner, Stuttgart–Weimar 1997, s. 51. •• DBI, ES, Meyer, Sartori

Životní události

• 1692: narození, asi Verona (Itálie)
  
• 1762: úmrtí, Verona
  

Další jména

Bellavite Bellauite Ballauite

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 46–47
Autor: Jiří Hilmera, Alena Jakubcová