Hálek, Jiří
nahoru...
Komediální herec s jemným, inteligentním a múzickým projevem, patřil k prvním členům souboru Činoherního klubu. Stal se představitelem předních rolí v původních hrách L. Smočka a A. Vostré. Do 2002 v Činoherním klubu vytvořil na čtyři desítky groteskních postav.
Původním jménem Hugo Frischmann (takto uváděn v divadelních programech do 1954). Rodina matky měla německé kořeny, otec byl chemickým inženýrem a amatérským malířem. V jejich vinohradském bytě se scházelo mnoho přátel i umělců. Jako chlapec H. hrával pro mladšího bratra Viktora a pro kamarády domácí loutkové divadlo; zpíval, liboval si v převlecích. V červenci 1942 na základě výnosu Ministerstva školství Protektorátu Čechy a Morava musel jako „židovský míšenec“ opustit školu a dostal se do útulku ve Spálené ulici, zřizovaného Židovskou náboženskou obcí. Vychovatelem tu byl loutkář, režisér a poválečný pedagog Akademie múzických umění v Praze (AMU) E. Kolár, který s dětmi hrál divadlo. V dramatizaci Erbenova Plaváčka dostal dvanáctiletý H. titulní úlohu a osvědčil herecké i pěvecké vlohy. Po válce jako student gymnázia účinkoval v ochotnickém spolku Bozděch ve vršovickém Jiráskově divadle a byl členem dětského sboru O. Putzkerové (odnože Dismanova souboru). 1946 ztvárnil ve Studiu Národního divadla Frantíka Severína v dramatizaci Řezáčova Poplachu v Kovářské uličce, uváděné pod titulem Zelená knížka. V maturitním ročníku hrál se spolužákem, budoucím hereckým kolegou J. Šaškem ve studentském Divadle radosti (Díra) v bývalém sále divadla F. Futuristy (Scéna F + F) v paláci Kotva. 1948 stál poprvé před filmovou kamerou; v osvětovém snímku Křižovatka života mu byl v roli otce hereckým partnerem J. Plachý. Pěvecký talent a mocný hlas (hrdinný baryton) H. kultivoval při soukromých hodinách zpěvu u pěvců Národního divadla H. Vávry, J. Konstantina a M. Šlechtové-Kohoutkové.
V sezoně 1962/63 se H. vrátil do Prahy a stal se členem divadla Paravan, které působilo v Redutě a od ledna 1964 v divadelním sále Ve Smečkách. Vystupoval v satirických kabaretních hrách J. R. Picka Trafikant Jan, Arne Holas a spol., Jak jsem byl zavražděn, Danuše z Podještědí. Od podzimu 1964 zkoušel s dramatikem a režisérem L. Smočkem a dramaturgem J. Vostrým Smočkovo drama Piknik. Úspěch inscenace ztvrdil v únoru 1965 vznik Činoherního klubu, jehož se H. stal prvním angažovaným hercem. Setrval tu do 1997, do 2002 hrál jako host.
V pohnuté době Pražského jara a srpnové okupace 1968 pro něj A. Vostrá napsala hlavní roli pana Hrdiny ve hře Na ostří nože. Získal za ni Cenu Českého literárního fondu. Jeho „pan Mimo“ si z přetlaku frustrující atmosféry vrazí nůž do hlavy, ale přežije; zaskočen a pln studu usiluje pak hlavně o to, aby si jeho zvláštního poranění nikdo nevšiml.
Vedle původních her, jejichž autoři dokázali využít politického a společenského uvolnění 60. let, se H. v Činoherním klubu uplatnil i v inscenacích klasických děl světových autorů. V Machiavelliho Mandragoře v režii J. Menzela hrál natvrdlého paroháče pana Mikulu, v dramatizaci Dostojevského Zločinu a trestu od A. a J. Vostrých a v režii E. Schorma Lebezjatnikova, s režisérem J. Kačerem nastudoval udavačského správce chudinského ústavu v Gogolově Revizorovi, Simeonova-Piščika v Čechovově Višňovém sadu a Berláka v Gorkého Na dně. V režii J. Vostrého vytvořil postavy věčného optimisty Panglose v dramatizaci Voltairova Candida a výbušně zásadového učitele Wenzeslause v Lenzově Vychovateli.
Po nuceném odchodu J. Vostrého z postu uměleckého šéfa na konci 1972 a po dalších zásazích normalizační moci do fungování divadla byly i možnosti H. herecké tvorby v mnohém omezeny. K jeho výrazným postavám z tohoto období patřili Patron Fortunato v Goldoniho Poprasku na laguně, Kníže K. ve Smočkově dramatizaci Dostojevského Strýčkova snu, Pandolfo ve Vostrého komedii Tři v tom (podepsané a režírované J. Menzelem). Začátkem 80. let groteskně vystavěl postavy Krejčího Wormsera, Ředitele věznice a Nádražáka v Zuckmayerově Hejtmanovi z Kopníku a energicky rozproudil vídeňského hochštaplera Ferdinanda Hierlingera v Horváthových Povídkách z Vídeňského lesa ve Smočkově režii. Byl šťastným Malířem pokojů v Něžném barbarovi, fanaticky jednajícím Majorem v Örkényho Rodině Tótů a Gumovým králem a Profesorem francouzské literatury v dramatizaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále v režii I. Krobota.
Mimo Činoherní klub hrál 1983 pod hlavičkou Pražského kulturního střediska MUDr. Eduarda Havlíka v monodramatu S ženami je kříž, které pro něj napsala A. Vostrá a režíroval J. Vostrý.
V období normalizace H. na základě udání (poukazujícího nikoli k jeho civilnímu jednání, ale k jednání v roli na jevišti) opakovaně šikanovala Státní bezpečnost, což nezůstalo bez následků na jeho zdraví. To se projevilo už v druhé polovině 80. let, kdy v divácky oblíbené komedii M. Frayna Bez roucha musel alternovat postavu starokomika Selsdona Mowbraye s hrajícím režisérem J. Menzelem.
Po revoluci v listopadu 1989 se mohl vrátit ke svým postavám vdovy Outěchové a Vrátného ve Smočkových hrách Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a Bludiště. Z menší role ruského mužika Nikity v Birinského Mumraji ve Smočkově režii vytvořil groteskně výmluvnou postavu zmanipulovaného tlučhuby z doby první ruské revoluce. V inscenaci Eurípidova Oresta v režii J. Nebeského, s nímž jako pedagog herectví spolupracoval také na pražské DAMU, ztělesnil úlohu Posla. 1995 se jako Pepýž podílel na novém nastudování Smočkova Kosmického jara a 2000 s plným zaujetím ztvárnil už stářím zpomaleného důchodce Šlajse ve Smočkově komorní hře Jednou k ránu (k původnímu uvedení na počátku 70. let z politických důvodů nedošlo).
V rozhlase dostal 1982 příležitost od režiséra J. Lormana jako Podkolatov v Gogolově Ženitbě, pak až po období proskribce, ve svobodných 90. letech, mohl znovu prokázat své herecké umění ve vynikajících ztvárněních Mrožkových a Kischonových postav.
H. byl vynikajícím komediálním hercem s osobitou, jemnou bravurou. Jeho bytostný múzický projev, jehož těžištěm byl bohatý hlasový rejstřík a umění charakterizace, naplněné mimořádnou citlivostí a inteligencí, schopností vcítit se, ale i nahlédnout děj a postavy s odstupem, humorem a ironií, z něj činily předního člena souboru Činoherního klubu, který ve svých groteskně-realistických inscenacích promlouval o lidech a jejich nadějích, bojích a zklamáních, jež přinášelo bouřlivé 20. století.
Role
Studio Národního divadla
Frantík Severín (V. Řezáč – H. Stuchlý: Zelená knížka) – 1948.
Divadlo radosti (Díra)
? (Bratři Kuhnové: Koza je vůl) – 1949.
Divadlo Disk AMU
Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák)– 1953.
Městské divadlo mladých Ostrava
Kůzlátko (J. Grabovski: Vlk, koza a kůzlátka), Kuba (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), ? (A. Pervencev: Komsomolská čest), ? (G. Matvějev: Kouzelná galoše), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové) – 1953; Serjoža (N. A. Ostrovskij: Jak se kalila ocel), Belzebub (J. Drda: Hrátky s čertem) – 1954.
Státní divadlo Ostrava
? (M. Brand: Malajská romance) – 1954.
Umělecký vojenský soubor letectva Vítězná křídla
Ivan Včelák (J. Neruda: Prodaná láska), Mathieu (A. Olšanskij: Neskloníme se) –1954–56.
Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav
Peršan (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), I. J. Galancev (L. Leonov: Zlatý kočár), Mengo (L. de Vega: Vzbouření na vsi), Strouhal (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Merkucio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Tony (F. Langer: Periferie), Profesor Karpíšek (F. a P. Schönthanovi, J. Tuwim: Únos sabinek) – 1957; Orgon (Molière: Tartuffe), Krištof (J. Voskovec, J. Werich: Těžká Barbora), Vrchní (P. Kohout: Taková láska), Tranio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Pop Číra (S. Sremac: Pop Číra a pop Spíra), Alec McIntyre (P. Karvaš: Diplomati), Polenáč (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) – 1958; Scapino – Molière: Šibalství Scapinova), Cvrček, generální ubytovatel (Bratři Čapkové: Ze života hmyzu), Občan v rádiovce (J. Jurandot: Knokaut), Vargasov (A. N. Afinogenov: Strach) – 1959; Účetní Kopřiva (J. Dietl: Pohleďte, pokušení), Bobo (L. Hansberryová: Hrozinka na slunci), Slepý žebrák (V. Nezval: Manon Lescaut), Trepifajksl, Mates (J. Drda: Dalskabáty – hříšná ves), Karel (V. Blažek: Příliš štědrý večer), Paľo (P. Karvaš: Půlnoční mše) – 1960; Afanasij Lapčenko (A. Arbuzov: Irkutská historie), Bambas (M. Jariš: Šerif se vrací), Karl Klein (E. Hončík: Není jiné cesty), Sluha (L. de Vega: Zázračný pramen madridský), Mefisto (M. Gerstner: Ďábelské klíče), Franzke, státní návladní (S. Dudow, M. Tschesno-Hell: Zázračná kariéra), Šašek (L. Holberg: Don Ranudo de Colibrados) – 1961; Doktor Galén (K. Čapek: Bílá nemoc), Pasák (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Lišák Pedro (M. de Cervantes Saavedra: Lišák Pedro) – 1962.
Paravan
? (Všichni moji dědové aneb U Zvonu je candrbál), Trafikant Jan (J. R. Pick: Trafikant Jan), ? (Textappeal vodní), Arne Holas (J. R. Pick: Arne Holas a spol. / Dvě aktovky a diplomatka), ? (Jazzappeal) – 1962; Vobruba (J. R. Pick: Jak jsem byl zavražděn), ? (Textappeal se sochami), ? (Silvestrovký textappeal / stěhování z Reduty do sálu Ve Smečkách) – 1963; Profesor (J. R. Pick: Danuše z Podještědí), ? (J. Eismann, Z. Záplata: Amputace), ? (TěPick, Shakespeare) – 1964.
Činoherní klub
Rozden (L. Smoček: Piknik), Pán, Lékař (S. O’Casey: Pension pro svobodné pány), Pan Mikula (N. Machiavelli: Mandragora) – 1965; Vrátný / Bytná Outěchová (L. Smoček: Bludiště / Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho), Lebezjatnikov (F. M. Dostojevskij: Zločin a trest) – 1966; Správce chudinského ústavu Zemljanika (N. V. Gogol: Revizor) – 1967; Hrdina (A. Vostrá: Na ostří nože) – 1968; Simeonov-Piščik (A. P. Čechov: Višňový sad) – 1969; Pepýž (L. Smoček: Kosmické jaro) – 1970; Panglos (Voltaire: Candide), Berlák (M. Gorkij: Na dně) – 1971; Wenzeslaus (J. M. R. Lenz: Vychovatel), Karejev (L. Leonov: Zlatý kočár) – 1972; Patron Fortunato (C. Goldoni: Poprask na laguně) – 1973; Šotek, Beran (J. Mahen: Chroust) – 1974; Fischl (I. Bukovčan: Než kohout zazpívá) – 1975; Lavrentij Sandukov (L. M. Leonov: Vlk), Děda (J. G. Tajovský: Ženský zákon) – 1976; Kníže K. (F. M. Dostojevskij: Strýčkův sen), Ředitel cirkusu Briquet (L. Andrejev: Ten, který dostává políčky) – 1977; Jakob (B. Brecht: Krejcarová opera), Pandolfo (J. Vostrý: Tři v tom) – 1978; Adolf Wormser, Ředitel věznice, Nádražák (C. Zuckmayer: Hejtman z Kopníku) – 1980; Ferdinand Hierlinger (Ö. von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa), Malíř pokojů ( B. Hrabal: Něžný barbar) – 1981; Major (I. Örkény: Rodina Tótů) – 1982; Otec (M. Lázňovský: „Dobrodružství“) – 1983; Vosmibratov (A. N. Ostrovskij: Les) – 1984; Selsdon Mowbray (M. Frayn: Bez roucha) – 1986; Bazilský (A. Vampilov: Dvacet minut s andělem / Provinční anekdoty) – 1987; Vrchní stavební rada Požehnaný (E. Canetti: Dům) – 1988; Žárlivý doktor Alibus (T. Middleton – W. Rowley: Pitvora), Člen stolní společnosti, Gumovej král, burzián, básník, profesor francouzské literatury ad. (B. Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále) – 1989; Outěchová (L. Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho), Vrátný (L. Smoček: Smyčka / Bludiště) – 1990; Nikita (L. Birinskij: Mumraj), Posel (Eurípidés: Orestés) – 1991; Mistr Jakub (Molière: Lakomec) – 1992; Pepýž (L. Smoček: Kosmické jaro) – 1995; Šlajs (L. Smoček: Jednou k ránu) – 2000.
Laterna magika
Vypravěč (P. Folta: Ztracená pohádka aneb Výlet do hodin) – 1975.
Pražské kulturní středisko
Eduard Havlík (A. Vostrá: S ženami je kříž) – 1983.
Režie
Městské divadlo mladých Ostrava
M. Zbavitel: Čarovné dudy – 1954.
Městské oblastní divadlo Mladá Boleslav
K. M. Walló: Princezna se zlatou hvězdou na čele, J. Hiršal: Pohádka o kohoutkovi a slepičce – 1958; Z. Horynová: Zkoušky čerta Belínka, O. Augusta: O chaloupce z marcipánu – 1959; H. Ch. Andersen, K. Voglová: Pasáček vepřů –1960; M. Disman: Tři medvíďata – 1962.
Paravan
P. Bošek, J. Kincl, J. R. Pick: Cabourkiáda / Dvě aktovky a diplomatka – 1962.
Pražské kulturní středisko
A. Fredro: Muž a žena – 1964.
Teatralia
J. Hálek: Často myslím na Alenu Vostrou…, Činoherní čtení, prosinec 2004.
Zvukové a audiovizuální záznamy díla
4CD Harold Pinter: Narozeniny & Voltaire: Candide, Galén 2021; LP Pražský Činoherní klub a jeho vynikající inscenace, Supraphon 1968; Audionahrávka Ladislav Smoček: Piknik (ČK 1965), archiv ČK; Audionahrávka F. M. Dostojevskij: Zločin a trest (ČK 1966; pouze 2. část), archiv ČK; Audionahrávka A. P. Čechov: Višňový sad (ČK 1969), archiv ČK; Audionahrávka Voltaire: Candide (ČK 1971), archiv ČK; Audionahrávka Maxim Gorkij: Na dně (ČK 1972), archiv ČK; Audionahrávka J. M. R. Lenz: Vychovatel (ČK 1972), archiv ČK; Audionahrávka István Örkény: Rodina Tótů (ČK 1982), archiv ČK; TV-záznam Niccoló Machiavelli: Mandragora (ČK 1965), ČT; TV-záznam N. V. Gogol: Revizor (ČK 1967), ČT; TV-záznam Jaroslav Vostrý: Tři v tom (ČK 1978), ČT; TV-záznam Carl Zuckmayer: Hejtman z Kopníku (ČK 1980), ČT; Videozáznam Ödön von Horváth: Povídky z Vídeňského lesa (ČK 1981), videotéka DU-IDU; Videozáznam Bohumil Hrabal: Něžný barbar (ČK 1981), videotéka DU-IDU; Videozáznam Alexadr Vampilov: Metér (Dvacet minut s andělem, ČK 1988), videotéka DU-IDU; Videozáznam Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (ČK 1989), videotéka DU-IDU; Videozáznam Ladislav Smoček: Kosmické jaro (ČK 1995), archiv ČK; Videozáznam Ladislav Smoček: Jednou k ránu (ČK 2000), videotéka DU-IDU
Televize
Naše smečka do Smeček aneb Na shledanou, Reduto!, ČST 1963; Co si čtete, když se vám stýská / Bohumil Hrabal: Život bez smokingu, ČT 1993; Úsměvy Jiřího Hálka, ČT 1999
Rozhlas
J. Hálek: Rozhovory o tvorbě, Český rozhlas 3. 4. 2000; Legendy ČK: Neobyčejně plachý, něžný člověk. Jiří Hálek očima Jana Kačera, Český rozhlas Vltava 2020
Prameny
DÚdok: soupisy rolí, výstřižky
DÚvideo: záznamy inscenací
DÚaudio: záznamy inscenací
Archiv Činoherního klubu (fotografie, programy, výstřižky, audiozáznamy a videozáznamy inscenací)
Literatura
M. Křovák: Čapkova Bílá nemoc varuje, Svoboda 15. 3. 1962 [ref. Bílá nemoc]; M. Křovák: Lišák Pedro to vyhrál, ale…, Svoboda 23. 6. 1962 [ref. Lišák Pedro] • E. Kolár: Theater – Divadlo, Praha 1965, s. 90-93 • ref. Piknik: B. Štěpánek, Večerní Praha 1. 3. 1965; J. Černý, Lidová demokracie 6. 3. 1965; P. Kohn, Mladá fronta 9. 3. 1965; S. Machonin, Literární noviny 14, 1965, č. 11, s. 6; J. Opavský, Rudé právo 15. 3. 1965; A. Urbanová, Kulturní tvorba 3, 1965, č. 12. s. 13; J. Císař, Divadelní a filmové noviny 8, 1964-1965, č. 18, s.6; A. Efros, Literární noviny 14, 1965, č. 45, s. 8 • ref. Mandragora: B. Štěpánek, Večerní Praha 20. 12. 1965; D. Cimická, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 4, s. 13; S. Machonin, Literární noviny 15, 1966, č. 5, s. 4-5; A. Fuchs, Divadelní a filmové noviny 9, 1965-1966, č. 13, s. 7; K. Tynan, The New Yorker 1. 4. 1967; J. Černý: Divadlo zrozené z kořene mandragory, nepublikováno (uloženo v archivu ČK), [eu [Eva Uhlířová], Divadelní noviny 9, 1967-1968, č. 3, s. 5;] W. Gilles, Manheimer Morgen 25. 2. 1969; B. A. Young, The Financial Times 14. 4. 1970; R. Bryden, The Observer 19. 4. 1970 • ref. Bludiště / Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho: B. Štěpánek, Večerní Praha 10. 3. 1966; J. Černý, Lidová demokracie 12. 3. 1966; J. Opavský, Rudé právo 28. 3. 1966; H. Braun, Süddeutsche Zeitung 12. 5. 1966; J. Císař, Divadelní a filmové noviny 9, 1965-66, č. 19, s. 1; Z. Hořínek, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 10-17; H. Suchařípová, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 21; G. O´Erriksson, Dagens Nyheter 5. 4. 1967; T. Baeckström, Göteborgs Handels 10. 4. 1967; J. W. Donnér, Sydsvenska Dagbladet 13. 4. 1967; (D.H.), Politiken (Kodaň) 17. 4. 1967; B. Štěpánek, Večerní Praha 20. 10. 1967; M. Smetana, Divadelní noviny 11, 1967-1968, č. 14. s. 4.; R. Radice, Corriere della sera 24. 9. 1969 • ref. Zločin a trest: J. Černý, Lidová demokracie 25. 4. 1966; A. Urbanová, Kulturní tvorba 4, 1966, č. 17, s. 12; Z. Hořínek, Divadlo 17, 1966, č. 7, s. 10-17; J. Knap, Divadelní noviny 11, 1967-1968, č. 5-6, s. 14 • ref. Revizor: J. Černý, Lidová demokracie 26. 5. 1967; Z. Roubíček, Mladá fronta 31. 5. 1967; B. Štěpánek, Večerní Praha 26. 5. 1967; I. Wardle, The Times 24. 4. 1970; B. A. Young, The Financial Times 24. 4. 1970; M. Šulek, Večerník (Bratislava) 24. 9. 1970 • ref. Na ostří nože: P. Grym, Lidová demokracie 6. 12. 1968; J. Císař, Divadelní noviny 12, 1968-1969, č. 9, 3; J. Opavský, Rudé právo 15. 1. 1969; Z. Hořínek, Divadlo 20, 1969, č. 2, s. 71-75; J. Černý, Host do domu 16, 1969, č. 14; R. Døcker, Praha, Bergens Tidende 4. 6. 1971 • ref. Višňový sad: P. Grym, Lidová demokracie 21. 10. 1969; M. Smetana, Mladá fronta 4. 11. 1969; J. Císař, Čs. rozhlas (Zrcadlo kultury) 6. 11. 1969; S. Dolanská, Čs. rozhlas (Zrcadlo kultury) 6. 11. 1969; R. Särkisilta, Païvan Sanomat 29. 3. 1972 • ref. Kosmické jaro: B. Štěpánek, Mladá fronta 17. 3. 1970; P. Grym, Lidová demokracie 18. 3. 1970 • ref. Candide: M. Smetana, Mladá fronta 16. 2. 1971; mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 19. 2. 1971 • ref. Na dně: mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 19. 10. 1971; F. Knopp, Zemědělské noviny 28. 11. 1972 • ref. Poprask na laguně: mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 18. 7. 1973 • J. Beneš: Chroust v Činoherním klubu, Práce 11. 6. 1974 [ref. Chroust]• ref. Vlk: fk, Lidová demokracie 17. 2. 1976; urb [Alena Urbanová], Svobodné slovo 17. 2. 1976; P. Harvánek, Brněnský večerník 3. 8. 1976 • M. Křovák: Strýčkův sen v Činoherním klubu, Lidová demokracie 13. 4. 1977 [ref. Strýčkův sen] • ref. Tři v tom: sim, Večerní Praha 15. 12. 1978; fk, Lidová demokracie 6. 1. 1979; nk, Večerník Bratislava 15. 6. 1979 • ref. Hejtman z Kopníku: Z. Šimonková, Večerní Praha 13. 2. 1980; pat, Zemědělské noviny 10. 3. 1980; S. Slavický, Práce 11. 3. 1980; I. Krausová, Svobodné slovo 18. 3. 1980; V. Procházka, Rudé právo 1. 4. 1980; mik [Miroslav Křovák, Lidová demokracie 28. 5. 1980; Z. Srna, Brněnský večerník 16. 12. 1980; J. Kolář, Scéna 5, 1980, č. 13, s. 5 • ref. Povídky z Vídeňského lesa: S. Slavický, Práce 13. 5. 1981; mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 18. 8. 1981; J. Kolář, Scéna 6, 1981, č. 13, s. 4 • ref. Něžný barbar: J. Kolář, Scéna 7, 1982, č.1, s. 4; I. Gerová, Svobodné slovo 18. 11. 1981; S. Machonin, Literární noviny 1, 1990, č. 1, s. 5 • ref. Rodina Tótů: Z. Pšenicová, Večerní Praha 16. 3. 1982; J. Kolář, Scéna 7, 1982, č. 14, s. 4; Blažejovský, Rovnost Brno 17. 12. 1985 • ref. Les: J. Hájek, Rudé Právo 29. 1. 1985; mik [Miroslav Křovák], Lidová demokracie 19. 3. 1985; J. Kolář, Scéna 10, 1985, č. 6, s.4 • ref. Bez roucha: M. Cikánek, Práce 16. 7. 1986; V. Procházka, Rudé právo 16. 9. 1986; Z. Pšenicová, Večerní Praha 11. 11. 1986; I. Gerová, Svobodné slovo 17. 11. 1986; J. Kolář, Scéna 12, 1987, č. 3, s. 4 • ref. Obsluhoval jsem anglického krále: M. Hrabák, Svobodné slovo 2. 6. 1989; V. Procházka, Rudé právo 23. 6. 1989; K. Štěpánová, Lidová demokracie 24. 6. 1989; B. Štěpánek, Práce 27. 7. 1989 • ref. Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (1990): J. Paterová, Lidová demokracie 7. 2. 1990; J. Foll, Lidové noviny 17. 2. 1990; J. Strnad, Svobodné slovo 7. 3. 1990; B. Štěpánek, Práce 11. 3. 1990; V. Königsmark, SAD 2, 1991, č. 2, s.44-51 • ref. Bludiště (1990): R. Schuster, Rudé právo 2. 10. 1990; J. Strnad, Svobodné slovo 2. 10. 1990; Z. Pšenicová, Večerní Praha 3. 10. 1990; P. Pavlovský, Literární noviny 1, 1990, č. 33, s. 6 • ref. Mumraj: V. Mrva, Rovnost 20. 7. 1991; A. Fuchs, Svobodné slovo 1. 10. 1991; J. Holý, Rudé právo 1. 10. 1991; zat, Lidové noviny 1. 10. 1991; D. Ullrichová, Práce 2. 10. 1991; L. Lomová, Večerní Praha 8. 10. 1991; R. Erml, Občanský deník 9. 10. 1991; J. Kühnelová, Lidová demokracie 9. 10. 1991; J. Kolář, Právo lidu 18. 10. 1991; V. Just, Respekt 21. 10. 1991; O. Vlček: Tečka za sezónou, Český deník 9. 7. 1992 • ref. Orestés: Z. A. Tichý, Lidové noviny 8. 1. 1992; J. Kazda, Český deník 28. 1. 1992; D. Ullrichová, Práce 28. 1 1992 • ref. Kosmické jaro (1995): Z. A. Tichý, Mladá fronta Dnes 27. 11. 1995; Z. Hořínek, Lidové noviny 30. 11. 1995; Z. A. Tichý, Mladá fronta Dnes 5. 12. 1995; V. Šrámková, Práce 7. 12. 1995; M. Lukeš, Divadelní noviny 5, 1996,č.1, s. 1, 4; V. Just, Literární noviny 7, 1996, č. 5., s. 12; J. Vostrý: Činoherní klub 1965-1972 / Dramaturgie v praxi, Praha 1996, passim + O hercích a herectví / Osobnost a umění, Praha 1998, s. 192-196 + O hercích a herectví, druhé, rozšířené vydání, Praha 2014, s. 218-222 • ref. Jednou k ránu: E. Jeníková, Zemědělské noviny 13. 3. 2000; Z. Hořínek, Lidové noviny 18. 3. 2000; Z. A. Tichý, Mladá fronta Dnes 18. 3. 2000 • J. Machalická: Jiří Hálek / Nejkrásnějších bylo prvních sedm let [rozhovor k jubileu], Lidové noviny 13. 9. 2001 • kolektiv autorů: Činoherní klub 1965–2005, Praha 2006; J. Vostrý: Obraz a příběh / Scéničnost ve výtvarném a dramatickém umění, Praha 2008; J. Císař: Jiří Hálek…, Činoherní čtení září-říjen 2010 [text k jubileu]; L. Smoček: Pan Jiří Hálek…[text k jubileu], Činoherní čtení září-říjen 2010; P. Honsová: Jiří Hálek v původních hrách Činoherního klubu 60. let, Disk 2010, č. 33, s. 48-68; P. Honsová: Jiří Hálek a Jiřina Třebická (K herectví Činoherního klubu a 60. let), Praha 2014 • nekrology: O. Bezr, Lidové noviny 21. 12. 2020; J. Špulák, Právo 21. 12. 2020; J.H. in Český film: herci a herečky (online, cit 16.12.2021), URL: http://www.libri.cz/databaze/film/heslo/1208
ČHF III-V, Fikejz Film I
Životní události
- 10. 9. 1930: narození, Praha (CZ)
- 18. 12. 2020: úmrtí, Říčany – Voděrádky (CZ)
Vazby
H
Vznik: 2022
Autor: Petra Honsová
