Caravoglia, Maria Luigia

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 6. 2. 2020, 12:17; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Maria Luigia Caravoglia
* 1782 nebo 1781
26. 10. 1869 Drážďany, Německo
zpěvačka, učitelka zpěvu


Provd. Sandrini, psána též Sandrini Caravoglia. Její matkou byla zpěvačka Marie Eleonora Caravoglia-Balconi (1760 Milán–1821 Praha), s níž bývá zaměňována, otcem fagotista jménem Caravogli. Její dcerou byla zpěvačka Marie Sandrini, provd. Börnerová.

C. na sebe upozornila ve 14 letech při vystoupení v Messině. Matka s ní cestovala s italskými společnostmi po Evropě a C. zpívala menší role v Holandsku, Anglii a Německu. Od roku 1800 působila v divadlech severní Itálie. 1802 přišla s matkou do pražského StD a stala se primadonou italského souboru impresária Guardasoniho. Už v této době zpívala některé role německy a po Guardasoniho smrti (1806) a po zrušení italské společnosti (1807) přešla do německého souboru ředitele Liebicha. Vystupovala i koncertně. Provdala se za P. Sandriniho (1782 Görz–1813 Drážďany), člena orchestru StD, hráče na hoboj, anglický roh a kytaru a učitele v pražských šlechtických rodinách. V červnu 1808 odešla s manželem do italské dvorní opery v Drážďanech, kde se jí narodila dcera. Byla zvána ke koncertům i do jiných měst (např. v prosinci 1809 vystoupila s manželem v lipském Gewandhausu). V Drážďanech zpívala v reprezentačních představeních před významnými osobnostmi (1813 před Napoleonem, později před carem Alexandrem I. Giulii ve Spontiniho opeře La Vestale). Vystupovala zde ve dvou premiérách: jako Rosina v opeře Il Barbiere di Siviglia místního kapelníka F. Morlacchiho (1816) a Didone v opeře Didone abbandonata od C. G. Reissigera (1824, dir. C. M. von Weber). V pozdějších letech přebírala i role komických starších v místním německém činoherním souboru. S operou StD udržovala trvalý kontakt (hostovala 1824 a 1829) a po zrušení drážďanského italského souboru 1832 se vrátila do Prahy. 1833 přijala místo profesorky zpěvu na konzervatoři, 1838 však na vlastní žádost z ústavu odešla (nahradila ji M. Czejka). Věnovala se soukromému vyučování, zpočátku patrně v Praze (10. 3. 1841 vystoupila ve StD její žákyně), od 1845 opět v Drážďanech.

Hudební školení získala C. především v rodině a její talent se rozvinul kontaktem se slavnými pěvci. V Praze debutovala jako Obeide v opeře S. Mayra Gli Sciti (1802). Kolem roku 1800 měla podle kritiky vysoký, kovově znějící soprán s čistým tónem a bezpečnou koloraturou. F. Paër pro ni napsal 1804 roli Sophie v opeře Sargino. Mezi její nejlepší pražské postavy patřily Susanna (Mozart: Le nozze di Figaro), Emmelina (Weigl: Die Schweizerfamilie) a Giulia (Spontini: La Vestale). Během její dlouhé kariéry se kritický názor na její umělecké schopnosti měnil. Když na závěr svého působení na pražské konzervatoři nastudovala se svými žáky v italštině Mozartovu operu Così fan tutte, v níž vytvořila roli Despiny (čtyřikrát 23. až 27. 4. 1838), část kritiky oceňovala její „italskou solmizační metodu“ a vyzvedávala „vkusné koloratury a zřetelnou výslovnost“ (Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1833), podle mínění majitele pražské hudební školy J. Proksche však tento způsob zpěvu, jemuž učila i své žákyně, působil již jako manýra a byl na konci 30. let 19. stol. zcela zastaralý.

Marie Sandrini, provd. Börner (1808 Drážďany–1890 Drážďany), dcera C., získala hudební vzdělání od své matky. C. využila svých pražských kontaktů a 1824 vyjednala pro svou šestnáctiletou dceru ve StD první vystoupení. 1827–29 působila Marie spolu s matkou v italském souboru dvorního divadla v Dráždanech, v červenci 1829 několikrát ve StD hostovala a od listopadu 1829 do konce roku 1830 byla členkou pražského StD.


Maria Luigia Caravoglia - role (ve StD)

1802: Obeide (Mayr: Gli Sciti), role? (Paër: Die Ausgewanderten [I Fuorusciti di Firenze]), Susanna (Mozart: Le nozze di Figaro), Giulia (Spontini: La Vestale), Didone (Paër: La Didone), Griselda (Paër: Griselda), Donna Elvira (Mozart: Don Giovanni); 1804: Sophie (ital., Paër: Sargino); 1806: Armantine (Méhul: Die beiden Füchse, benefice); 1807: role ? (Cherubini: Faniska, první představení nově ustavené něm. společnosti), Elisene (Rösler: Elisene, Prinzessin von Bulgarien), Donna Anna (Mozart: Don Juan, 8. 11. něm.); 1808: role ? (něm., Jírovec: Agnes Sorel), Susanna (Mozart: Figaros Hochzeit); 1824: Emmeline (Weigl: Die Schweizerfamilie, j. h.), Ännchen (Weber: Der Freischütz); 1829: Mad. Ehrhard (Auber: Maurer und Schlosser, j. h.); 1838: Despina (ital., Mozart: Così fan tutte, konzervatoř).

Marie Sandrini - role (ve StD)

1824: Ännchen (Weber: Der Freischütz, j. h., též v angažmá); 1829: Henriette (Auber: Maurer und Schlosser, j. h., též 1830), Malcolm (Rossini: Das Fräulein am See, j. h.), Fatima (Weber: Oberon, j. h.), Páže Olivier (Boieldieu: Johann von Paris); 1830: Droll (Weber: Oberon), Annius (Mozart:Titus), Nanette (Boieldieu: Rothkäppchen), Elsbeth (Triebensee: Die wilde Jagd), Emilie (Rossini: Othello), Eduard (Rossini: Corradin, ukázka v quodlibetu), Guliru (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Agathe von Dienholm (J. W. Kalliwoda: Christine, prem.), Louise von Schlingen (?: Die Wiener in Berlin).

Prameny a literatura

Almanach für Theater und Theaterfreunde [Berlin] auf das Jahr 1807, s. 351; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808 [vyobr.]; J. H. Dambeck: Sonett der Madame Caravoglia Sandrini zum Abschied gewidmet [1808], samost. tisk; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 1824, s. 90 [debut dcery], 1829, s. 107; 1833, s. 483; 1838, s. 86 [Così fan tutte]; Bohemia 23. 10. 1829, 5. 1. 1834; Schematismus 1833, s. 348 [konzervatoř]; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 31, 1838, s. 187 [Così fan tutte na konzervatoři]; A. W. Ambros: Die böhmische Oper in Prag, Österreichische Revue 1865, I, s. 173–184; J. Proksch: Biographisches Denkmal aus dessen Nachlasspapieren errichtet, vyd. R. Müller, Reichenberg 1874, s. 309; M. Börner-Sandrini: Erinnerungen einer alten Dresdnerin, Dresden 1876, Erinnerungen, Neue Folge, Dresden 1879; Teuber II, s. 348–349, 419, 428, III, s. 181–182, 499, 542; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; A. Zbořilová: Pražské pěvecké školy 19. stol., dis. FF UK Praha 1931, s. 29–30; Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, 1936, s. 83, 84; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1944; O. Fambach: Das Repertorium des königlichen Theaters und der italienischen Oper zu Dresden 1814–1832, Bonn 1985; J. Berkovec: Musicalia v pražském periodickém tisku 18. stol., 1989 [Caravoglia-Balconi]; J. Ludvová: „Odumírající větev na živém stromě umění?“ Italská operní představení na pražské německé scéně 1807–1885, Divadelní revue 10, 1999, s. 48, 55.  •  Allgemeines Theater-Lexikon 2; Wurzbach; Mendel; ODS; Piper, sv. Register; Kutsch 1997; Ulrich 1997.

Životní události

  • 1782 nebo 1781: narození
  • 26. 10. 1869: úmrtí, Drážďany, Německo

Další jména

Sandrini , Sandrini Caravoglia


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 91–92
Autor: Milada Jonášová, Jitka Ludvová