Jiřikovský, Václav
nahoru...
Původně herec a režisér u divadelních společností, jenž se posléze vyšvihl v úspěšnou vedoucí osobnost oblastních scén. 1919 se stal prvním ředitelem Národního divadla moravskoslezského, na jehož založení měl významný podíl. Fungující strukturu tvůrčího divadelního organismu vysoké umělecké úrovně vytvořil rovněž v Bratislavě a především v Brně. Patřil mezi silné osobnosti s demokratickým smýšlením a s maximálními nároky na divadelní tvorbu.
Vlastním jménem Václav František Herein (někdy nesprávně uváděno Herain); narodil se Václavovi H. a Antonii, rozené Jiřikovské. Vřelý vztah k divadlu získal díky matce a strýci, herci a režisérovi Antonínu Jiřikovskému (1860−1930). Odtud i změna jména, kterou 1933 úředně zlegalizoval. Po roce studií na obchodní akademii v Praze utekl z domova a od 1906 hrál u divadelní společnosti E. Šumy, ke které nastoupil v Napajedlích. V témže roce přešel ke společnosti V. Suka a od září 1907 byl členem souboru J. E. Sedláčka. Následně se stal členem společnosti, kterou založila herečka Sedláčkova souboru M. Procházková-Malá. Zde herecky vyzrál a začal také režírovat. V sezoně 1913/14 působil u společnosti A. J. Frýdy, provozující Divadlo sdružených měst východočeských. V červnu 1914 přešel do Brna k souboru ředitele F. Laciny, kde byl hercem, od 1915 i režisérem činohry, později spoluředitelem. V říjnu 1915 se oženil v kostele sv. Jakuba v Brně s Lacinovou dcerou Růženou, též herečkou. Měli dva syny Václava a Jiřího. 1917 byl J. Družstvem Národního divadla v Brně jmenován ředitelem. Divadlo vedl do státního převratu, poté získal vlastní koncesi a provozoval je jako samostatný podnikatel. V sezoně 1917/18 se snažil o vnitřní reorganizaci divadla, s níž souviselo i zřízení nové funkce činoherního dramaturga, jímž se 1918 stal J. Mahen. 1919 byl J. na základě veřejného konkurzu vybrán ze tří uchazečů (vedle A. Drašara a B. Jeřábka) k provozování českého divadla v Moravské Ostravě. Spolek Národní divadlo moravskoslezské s ním uzavřel nájemní smlouvu: do 1921 J. divadlo vedl jako soukromý podnikatel, přičemž si spolek ponechal určitý vliv na chod divadla po stránce finanční i umělecké. Ředitel J. mimo jiné neměl uvádět v činoherním repertoáru hry, které by neschválil dramaturg, jímž byl jmenován spisovatel V. Martínek. Na J. návrh se usnesl výkonný výbor spolku, že divadlo ponese název Národní divadlo moravskoslezské (NDMS). J. ustavil umělecký soubor s činohrou, operou a operetou v počtu 130 osob ve všech jeho tělesech, skládající se převážně z umělců vynikající pověsti. Mladý a ambiciózní J. si vytyčil spolu s dramaturgem V. Martínkem náročné cíle. Ve svých plánech vycházeli ze specifik ostravského prostředí s poválečnými národnostními a sociálními problémy, ale s důrazem na vysokou uměleckou úroveň divadla. Záhy se však projevila náročnost celého podniku a ředitel J. se hned od počátku potýkal s finančními problémy. I přes poskytnuté subvence ukončil první sezonu se značnou ztrátou. Provoz další sezony tak byl upraven smlouvou, kdy se Spolek NDMS stal spolupodnikatelem divadla. Následně (1921−23) byl J. prvním ředitelem placeným Spolkem. Pro zvýšení estetické hodnoty divadelní tvorby přestal ředitel J. za souhlasu Spolku od sezony 1920/21 uvádět operetu a operetní soubor rozpustil. V následujících dvou sezonách byla provozována jen činohra, opera a balet, který měl nahradit operetu a být zdrojem příjmů k úhradě deficitu z operních představení. S velkorysým uměleckým programem však J. neuspěl a finanční krize divadla se nadále prohlubovala. Přesto se mu zde během krátké doby jeho působnosti podařilo položit kvalitní základy nově vznikajícího vícesouborového divadla. 1923 J. po neustálých sporech se Spolkem NDMS, týkajících se zejména finančních otázek, z Ostravy odešel.
Poté působil dvě sezony jako režisér v souboru svého tchána F. Laciny ve Vinohradské zpěvohře, která sídlila v Pištěkově Aréně v Praze na Vinohradech. 1925 převzal vedení činohry ve Slovenském národném divadle v Bratislavě. O rok později se zde stal spoluředitelem s O. Nedbalem a od sezony 1928/29, kdy se Nedbal pro nemoc vzdal vedení, provozoval J. divadlo jako samostatný podnikatel. Po této sezoně se však opět vedení ujal Nedbal a kvůli vzájemným neshodám se J. vrátil do Prahy. Od srpna 1930 si pronajal divadlo Uranie, které chtěl provozovat jako činoherní scénu. Navzdory dobrému hereckému souboru a kvalitnímu repertoáru (uvedli hry W. Shakespeara, Aristofana, L. Pirandella, E. O’Neilla aj.) však nebylo jednoduché divadlo udržet a již v prosinci t. r. je J. opustil. V lednu až dubnu 1931 si pronajal prostory bývalého Švandova divadla na Smíchově, ale to již probíhala jednání o jeho návratu do Brna.
Na jaře 1931 nastoupil do funkce ředitele Zemského divadla v Brně, kde 1931−35 a 1939−41 zastával i post šéfa činohry. Výrazně pozvedl úroveň činoherní i operní produkce; s uměleckým vzestupem divadla stoupala i ekonomická prosperita. Divadlo úspěšně provedl obdobím hospodářské krize i dobou nastupujícího fašismu, kdy se mu dařilo udržet vysokou úroveň, zejména v opeře a baletu srovnatelnou i se zahraničními scénami. Za jeho ředitelského působení byla 1937 provedena rekonstrukce divadla na Hradbách (dnešní Mahenovo divadlo). Desetileté brněnské působení bylo vrcholem J. profesního života.
Od počátku okupace musel coby ředitel čelit útokům ze strany tisku i udavačů z řad členů divadla. Stále se vyostřující situace vedla 3. listopadu 1941 k jeho zatčení gestapem spolu s hercem a režisérem činohry J. Skřivanem a dalšími členy souboru. Následně bylo 12. listopadu divadlo uzavřeno. J. byl po několikaměsíčním věznění v brněnské věznici gestapa v Kounicových kolejích deportován v dubnu 1942 do vyhlazovacího koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřel. Na Ústředním hřbitově města Brna v Čestné aleji má náhrobek.
Jako herec J. začínal u divadelních společností, herecky pak působil za svého prvního pobytu v Brně a posléze v Ostravě. Jeho herecký projev byl nejvýraznější v lyrickodramatických a dramatických rolích (Radúz, Janošík). Bližší mu byly charakterově propracované role, které ztvárňoval s hlubokým procítěním psychologie daných postav. Jedenkrát vystoupil také ve filmu – ve snímku F. Čápa Jan Cimbura (1941) ztvárnil postavu Knížete.
V režijní tvorbě vyznával psychologickorealistické divadlo s využitím prvků impresionismu, dekadence a symbolismu. Pozornost vzbudily J. obratně inscenované hry s politickým jinotajem Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1917) nebo Jan Hus (1918). Dramaturgicky přínosné byly jeho inscenace her soudobých českých dramatiků – J. Mahena, J. Hilberta, F. Šrámka, bratří Čapků ad. Za pobytu v Ostravě si J. ke svým režiím navrhoval také výtvarné řešení scén, což bylo v prvních letech existence divadla běžnou provozní praxí. Jeho inscenace měly promyšlený režijní záměr v souhře všech složek. Po hercích vyžadoval psychologicky přesvědčivé podání dramatických postav. Dbal na stupňování dramatického účinku a s využitím světelných prostředků působivě dynamizoval jevištní akci. Později věnoval větší prostor evokaci nálad s akcentováním lyrických prvků hry. K největším režijním úspěchům J. brněnského působení v předválečném a válečném období patřila inscenace hry V. Wernera Červený mlýn (1940). Kromě činohry nastudoval přes třicet operních inscenací, často děl Z. Fibicha nebo L. Janáčka.
Spoluprací s uvedenými dramaturgy J. výrazně ovlivňoval repertoárovou skladbu divadel, která řídil. Prosazoval umělecký program otevřený co nejširšímu okruhu diváků, na něž chtěl působit nejen v oblasti umělecké, ale také vzdělávací, národní i mravní. Dával tak přednost společensky angažovaným dílům řešícím sociální, generační i politické problémy. Velký důraz kladl na uvádění soudobé české dramatiky včetně regionálních autorů. Za jeho ostravského působení se uváděly ve větší míře např. hry s konkrétní sociální problematikou doby autora F. Sokola-Tůmy (Staříček Holuša, Na šachtě, Pasekáři, Gorali, Soucit) nebo A. Chamráda (Handleř Binar). V Ostravě J. také vytýčil tzv. slovanský program, prezentující kromě českých klasických i soudobých her především dramatickou tvorbu ruskou i sovětskou a také jugoslávskou. Tento program však mohl plně rozvinout až za brněnského působení, kde tak vytvořil svébytnou scénu, nezávislou na cizích repertoárových vzorech.
Kromě J. uměleckých aktivit byla významná jeho práce organizátorská, kdy se osvědčil ve vedoucích pozicích. Dokázal kolem sebe soustředit tvůrčí a iniciativní osobnosti, kterým vytvořil podmínky, podporoval je v jejich umělecké individualitě a umožnil jim odvádět výkony vysoké umělecké úrovně.
Role
Divadelní společnost Marie Procházkové-Malé
Peeping Tom (J. Vrchlický: Godiva) − 1911.
České národní divadlo v Brně
Radúz (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena) − 1915; Úvod (S. Čech: Májová / Ve stínu lípy), Janošík (J. Mahen: Janošík, i Bratislava, vč. režie 1925), Václav IV. (A. Jirásek: Jan Hus, i režie) − 1918.
Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
Petr Zálešák (J. Till: Páni na vsi), Lord Windermeere (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové, i režie), Cyprien Gaudet (M. Hennequin, P. Veber: Paní prezidentová), Napoleon Bonaparte (P. Berton: Krásná Marseillanka), Pan z Wehrhahnu (G. Hauptmann: Bobří kožich), Král Ludvík XV. (V. Dyk: Revoluční trilogie), André z Eguzonu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda, i režie a scéna), Kilián (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) − 1919; Václav Foldyna (J. Loriš: Zbojníci), On (V. Skoch: Papírový ideál), Gerald Halstane (W. S. Maugham: Paní Stará / Paní Dot, i režie a scéna); Walter Ralph (A.-P. d’Ennery dle J. Verne: Cesta kolem světa za osmdesát dní); Kurt (A. Strindberg: Tanec smrti, i režie a scéna), Jan IV. (R. de Flers – G. A. de Caillavet – E. Arène: Král, i režie a scéna) − 1920; Jack Straw (W. S. Maugham: Královská výsost, i režie a scéna) − 1921; Cachapres (C. Lemonnier – A. Bahier – J. Dubios: Pytlák, i režie a scéna), Radúz (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena, i režie a scéna) − 1922.
Režie
České národní divadlo v Brně
J. Mašek: Pravá láska vítězí, G. Dregély: Slečnin manžel, H. Ibsen: Strašidla, E. Rostand: Romantikové, Molière: Šibalství Skapinova (i úprava), J. Renard: Zrzek − 1916; Z. Christinová: Vodník, táž: O hrdinném Janíčkovi, J. Mahen: Ulička odvahy (i Ostrava 1919, Brno 1938), A. Strindberg: Tanec smrti, A. de Musset: Se srdcem divno hrát (i Ostrava 1919, Brno 1940), J. Hilbert: Hnízdo v bouři, F. Šorm: Panic, J. K Tyl: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, F. X. Svoboda: Směry života − 1917; P. Berton: Krásná Marseillanka, O. Wilde: Triviální komedie pro seriosní lidi, W. S. Maugham: Paní Stará, V. Skoch: Libellula, O. Svoboda: Tři zlaté vlasy děda Vševěda (i úprava), M. A. Arcybašev: Žárlivost, I. Vojnović: Dáma se slunečnicí (i Ostrava 1920), K. Elgart-Sokol: Námluvy, G. Preissová: Dvě ukolébavky − 1918; O. Hostinský, h. Z. Fibich: Nevěsta messinská (i Ostrava 1921, Bratislava 1927), M. Ogrizović: Hasanaginica (i Ostrava 1920), J. Mahen: Nebe, peklo, ráj… − 1919.
Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
Molière: Skapinova šibalství (i scéna), V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk (i scéna), V. Jiřikovský: Tři zlaté vlasy děda Vševěda (i scéna) – 1919; W. Shakespeare: Romeo a Julie (i scéna), J. Mahen: Janošík, E. Bozděch: Světa pán v županu (i scéna), A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi (i scéna) − 1920; M. E. Selby: Kvítek prérie (The Reds, i scéna), F. Šrámek: Hagenbek, H. Müller-Schlösser: Krejčí Wibbel (i scéna), Molière: Ošálený manžel – Lékařem proti své vůli (i scéna), Molière: Tartuffe (i scéna), T. M. Plautus: Taškář, T. Izumo: Terakoya (Vesnická škola) − 1921; J. Hejda: Velikonoce, J. Renard: Modlářka, J. K. Tyl: Strakonický dudák, H. Ibsen: Divoká kachna (spolurežie i scéna s A. Rýdlem, i Bratislava 1926), K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu (i Brno 1922), J. Hejda: Válka (i scéna), F. Šrámek: Měsíc nad řekou (i scéna), J. Hilbert: Podzim Dr. Marka (i scéna), A. Schulzová, h. Z. Fibich: Pád Arkuna, F. X. Svoboda: Barevná housenka (i scéna), A. de Musset: Andrea del Sarto / O čem sní mladé dívky (i scéna), P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin (i scéna), K. Čapek: Věc Makropulos, W. Shakespeare: Pohádka zimního večera, A. Schulzová, h. Z. Fibich: Hedy, M. Glass, E. Klein: Firma Pottash a Perlmutter (i scéna) − 1922; A. Chamrád: Handleř Binar (i scéna), J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena (i scéna) − 1923.
Slovenské národné divadlo v Bratislavě
P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias – 1925; I. Madách: Tragédia človeka – 1926; K. a J. Čapkové: Adam Stvořitel, M. P. Musorgskij: Boris Godunov − 1927; H. Ibsen: Peer Gynt, J. Hašek, dram. V. Jiřikovský: Dobrý vojak Švejk – 1928.
Lidové divadlo Uranie
K. Musil – V. Nečas, h. R. Kubín: Tři mušketýři, F. Molnár: Gardový poručík, H. Sturm: Bludiště lásky, R. Mařík: Na frontě je klid, L. Fodor: Plnící pero, W. Hasenclever: Manželství se uzavírají v nebi − 1930.
Zemské divadlo v Brně
W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic − 1931; P. Freuchen: Eskimo Osakrak, E. P. Montgomery: Dvojspřeží, J. Tepa: Slečna doktorka − 1933; L. Janáček: Liška Bystrouška (i 1938) −1934; J. Offenbach: Hoffmannovy povídky − 1935; G. Zapolska: Morálka paní Dulské − 1936; A. Dvořák: Rusalka − 1938 (i 1941); L. Janáček: Její pastorkyňa – 1939; V. Werner: Červený mlýn − 1940.
Prameny
AMP: Sbírka matrik, Kniha narozených, Kostel P. Marie, sign. LBŇ N11, 1889−1891, s. 161, (online, cit. 26. 9. 2018), URL: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=F499788262A34A4CBA7EFB0D013549EB&scan=176#scan176.
MZA Brno: Matriky, Brno – sv. Jakub. Oddaní 1907–1920, sign. E 67, rkp. č. 16897, fol. 397.
Archiv ND Brno: Václav Jiřikovský, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=6753.
Archiv NDM: Soupis rolí, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/2211-jirikovsky-vaclav.html.
IDU: Virtuální studovna, Tvorba osobností, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: http://vis.idu.cz/Persons.aspx.
Literatura
Nesign. [Adolf Stránský]: Brněnský divadelní skandál, Lidové noviny 16. 3. 1916; V. Martínek: Divadlo na pomezí, in Nové české divadlo 1927, Praha 1927, s. 101−103 + Vzpomínka na V. J., Divadelní list 1, 1946, č. 5−6, s. 12−14; Národní divadlo moravskoslezské 1919−1929, Moravská Ostrava 1929, s. 40−60; K. Tauš: K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně (1884−1934), Brno 1934, s. 77, 97, 105−106; Z. Srna: V. J., Divadlo 8, 1957, s. 439−440; V. Pecharová – E. Vraná: Divadlo Uranie v dokumentech I, Praha 1971, s. 8, 98, 102, 106, 109–110; B. Srba: Z osudů českých divadel za fašistické okupace (1939−1945), in Otázky divadla a filmu II, Brno 1971, s. 191−236; M. Kalenda: V. J. a první léta Zemského divadla v Brně, in Na křižovatce umění. Sborník k poctě šedesátin prof. dr. Artura Závodského, Brno 1973, s. 335−342, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/120935/SpisyFF_181-1973-1_35.pdf; Š. Vlašín: Brněnská činohra v letech 1910−1918, in O divadle na Moravě, Praha 1974, s. 87−96; D. Kořínková: Repertoár brněnské činohry 1910/11 – 1917/18, in tamtéž, s. 97−103; L. Slíva: Činohra, in E. Sýkorová-Čápová: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1980, s. 93−96; L. Hřebíčková: Zemské divadlo v Brně v letech 1931−1941 a jeho ředitel V. J., dipl. práce, FF MU Brno 2011, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: https://is.muni.cz/th/annd6/.
Biografický slovník Slezska, ČBS, ČSHS, EDS, Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy, PBJ I
Životní události
- 8. 5. 1891: narození, Praha (CZ)
- 9. 5. 1942: úmrtí, Oświęcim (PL)
Vazby
H
Vznik: 2018
Autor: Sylva Pracná
