Klaar, Alfred
nahoru...
Významný divadelní kritik, teoretik a historik poslední třetiny 19. stol. a začátku 20. stol. Svými divadelními kritikami přispíval do předních pražských deníků Tagesbote aus Böhmen, Bohemia a Montagsrevue aus Böhmen, v Berlíně od zač. 20. stol. zvl. do deníku Vossische Zeitung.
Vlastním jménem Alfred Karpeles. Používal pseudonym Alfred Klaar, od 1882 to bylo úředně evidované jméno. Narodil se na Starém městě pražském v Dominikánské (dn. Husově) ulici v rodině obchodníka suknem. Rodina byla spřízněná s proslulým učencem rabínem E. Fleckelesem a její členové patřili mezi prominenty pražské židovské obce. Stýkali mj. s básníkem a prozaikem A. Meißnerem, estetikem a kritikem J. Bayerem a dramatikem a prozaikem I. Gaigerem. K. kmotrem byl pražský vrchní rabín S. J. Rapoport. Zpočátku byl K. vyučován doma, od podzimu 1858 navštěvoval německojazyčné malostranské gymnázium jako privatista. Po třech letech přešel na novoměstské gymnázium na Příkopech, kde jej ovlivnil zejména učitel B. Albrecht, klasický filolog a matematik. Až do maturity (1866) byla součástí K. povinného školního penza výuka češtiny. 1866–68 studoval práva na vídeňské univerzitě. Během vídeňských studií začal referovat o dění v Říšské radě do pražského listu Deutsche Volks-Zeitung. Do Prahy se vrátil počátkem 1869 a pokračoval ve studiu na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, ale navštěvoval také přednášky o německé literatuře, dějinách moderní hudby, dějinách středověku a rakouských dějinách. 1869–72 referoval o pražském kulturním dění do deníku Tagesbote aus Böhmen. V únoru 1873 převzal po S. Hellerovi kulturní rubriku deníku Bohemia, kam pravidelně přispíval do 1899, sporadičtěji i v dalších letech. 1879–99 psal do politické a kulturní rubriky týdeníku Montags-Revue aus Böhmen. Od listopadu 1881 předsedal spolku německých spisovatelů Concordia. V květnu 1885 byl jmenován soukromým docentem pro dějiny německé literatury na pražské německé polytechnice, 1886 v Lipsku získal doktorský titul, 1898 byl jmenován mimořádným profesorem dějin německé literatury na pražské polytechnice (K. k. Deutsche Technische Hochschule). 12. 7. 1887 se v Altmünsteru u Gmunden oženil s herečkou Melanií von Bruna, která ale zanedlouho zemřela (25. 12. 1889). Po téměř deseti letech (6. 6. 1898) se v Berlíně oženil s herečkou tamního Deutsches Theater Paulou Eberty, s níž se seznámil v červenci 1897 při pražském zájezdu Brahmova souboru. V létě 1899 se přestěhoval do Berlína, kde začal pracovat v redakci deníku Berliner Neueste Nachrichten; působil zde do jara 1901. Poté se stal členem redakce deníku Vossische Zeitung, kde měl na starosti kulturní rubriku (společně s A. Eloesserem). Vedl jí do 1912, kdy ji předal P. Fechterovi, a dále se pak staral o nedělní přílohu. Nadále, i když nepravidelně, přispíval do deníku Bohemia (od 1914 Deutsche Zeitung Bohemia). Publikoval také v měsíčníku Deutsche Arbeit, v brněnském deníku Tagesbote aus Mähren und Schlesien, ve vídeňských denících Neue Wiener Tagblatt a Neue Freie Presse, a v revuích Die Gegenwart, Nord und Süd a Österreichische Rundschau. Na začátku první světové války byl zvolen prvním předsedou nově založeného Sdružení berlínských divadelních kritiků (Verband der Berliner Theaterkritiken). V této funkci působil až do poloviny 20. let, poté zastával čestné předsednictví. Publikační a divadelně kritické činnosti se věnoval až do své smrti.
K. první manželka Melanie von Bruna († 25. 12. 1889) byla herečkou městského divadla v Olomouci. Jeho druhá manželka Paula Eberty (8. 9. 1869 – 5. 2. 1829), divadelní a později filmová herečka, byla dlouholetou členkou činoherního souboru berlínského Deutsches Theater. Měli spolu syna Hanse Otto Ludwiga (* 1901) a dceru Marianne Klaar (1905–1984). Marianne Klaarová byla editorkou a překladatelkou z novořečtiny. 1931 publikovala fiktivní dialog Grabbe und Heine in Berlin. Phantasien um eine problemvolle Studentenfreundschaft.
První divadelní glosy psal K. pro deník Tagesbote aus Böhmen, počátkem 1869 ještě o vídeňském, posléze o pražském divadelním dění. Hlavními divadelními referenty deníku byli tehdy D. Kuh a K. Tobisch a K. se vedle nich k obsáhlejším referátům propracovával jen pozvolna, nicméně i v drobnějších zprávách se mu dařilo postihnout základní rysy inscenací. Kromě divadelních referátů psal do rubriky Prager Wochenrevue o pražském kulturním dění (např. o akcích spolku Schlaraffia) a jeho postřehy byly nejednou ironicky obráceny k české společnosti. V Bohemii už patřil k hlavním divadelním recenzentům a své referáty doprovázel obecnějšími úvahami o národnostně-politické roli divadla v pražském prostředí (např. In Sachen des deutschen Landestheaters in Prag, Bohemia, 16. 3. 1875). Přestože byl jako kritik ovlivněn lessingovským pojetím žánrové vyhraněnosti, uměřenosti a funkčnosti, byl později schopen docenit i moderní realistické drama či relativistické, politicky aktuální hry K. Čapka. Od 80. let se zabýval dějinami divadla, inspirován pracemi J. Bayera, L. Eckhardta a R. Zimmermanna. Studie Geschichte des modernen Dramas in Umrissen (součást kompendia Das moderne Drama, dargestellt in seinen Richtungen und Hauptvertretern) byl nárys dějin evropského, resp. německojazyčného dramatu. Kromě obecných úvah o Lessingově dramaturgii a významu Shakespeara se zaměřil na výklad dramatického díla jednotlivých osobností v oddílech „Die Klassiker“, „Die Charakteristiker“, „Die Nachklassiker“, „Das junge Deutschland“, „Bauernfeld und Benedix“ a „Die Neueren und die Neuerer“. Klíčovou figurou uvažování o dějinách divadla se pro K. stal F. Grillparzer, kterého chápal jako pozdního představitele klasické německé literatury, schopného svým dílem propojovat prvky starořeckého dramatického básnictví s moderním dramatem. Ze svých současníků ocenil tvorbu B. Bjørnsona a H. Ibsena; první uvedení Ibsenovy Nory v pražském Novém německém divadle (Neues Deutsches Theater, 20. 5. 1888) považoval za událost mimořádného významu (Bohemia, 22. 5. 1888, zvl. 24. 5. 1888). V odstavci věnovaném slovanskému dramatu vyzdvihl veseloherní tvorbu E. Bozděcha, Klicperovy a Kolárovy historické hry naopak považoval za nepovedené.
Začátkem 20. století začal psát také o teorii divadla: studie Schauspiel und Gesellschaft pojednávala o herectví, publiku a významu divadla pro rozvoj německého národa. Obšírným pojednáním o historických proměnách a úkolech divadelní a literární kritiky Theater- und Literaturkritik přispěl do Handbuch der Journalistik. Obecněji zaměřené úvahy otiskoval zejména ve Vossische Zeitung (např. Die Freude am Gleichen. Ein kunsttheoretisches Versuch, 1902; Die Perspektive der Zeit im Drama, 1910) a ve čtrnáctideníku Das literarische Echo (Kritiker und Schauspieler a Der Dramaturg, 1903; Persönlichkeit, 1906; Die Krisis der Tragödie, 1910). V knize Probleme der modernen Dramatik, souboru statí z let 1902–1921, se zabýval divadelními aspekty pojmů smysl, stydlivost, tendence, osobnost a dvěma póly vztahu k přírodě – v naturalismu a v umění akcentujícím tvaroslovnou svébytnost (s tíhnutím k ornamentálnosti, dekorativnosti). Zahrnul sem rovněž pojednání Die neue Dramatik o dramatických pracích W. Hasenclevera, P. Kornfelda a F. Werfela, vzniklé na základě přednášky, proslovené na jaře 1921 v Praze. Nostalgicko-kritická esej Der „alte Kasten“ in Prag (1921) reflektovala dějiny a tehdejší komplikovanou situaci Stavovského divadla, stať Aus einer Kritikerwerkstatt (1924) glosovala na základě autorových zkušeností vztah mezi divadelním kritikem a hercem.
Od konce 90. let přibral K. ke svým aktivitám i činnost vydavatelskou. Předmluvou uvedl sebrané spisy literárního a divadelního kritika L. Börneho. Podílel se na šestnáctisvazkové edici Grillparzerova díla (Grillparzers sämtliche Werke in XVI. Bänden), kam pro úvodní svazek napsal pojednání Grillparzers Leben und Schaffen a edici opatřil průběžnými úvodními poznámkami. Pro řadu Die Meisterwerke der deutschen Bühne edičně připravil čtveřici her K. Gutzkowa (veselohry Zopt und Schwert, Das Urbild des Tartüffs a Der Königsleutnant a truchlohru Uriel Acosta).
K. byl také autorem několika drobnějších divadelních her. Debutoval dramatickým žertem v jambickém verši o hercích z počátku 19. stol. Die fahrenden Komödianten, který odkazoval k tradici masopustních her. Hra měla premiéru v rámci večera spolku Concordia ve Stavovském divadle (3. 4. 1876). Zápletka jednoaktovky Diskretion spočívala v trapné nesnázi soukromého docenta, který nemá dostatek peněz na zaplacení spropitného. Uvedlo jí v premiéře vídeňské Deutsches Volkstheater 6. 5. 1891, poté se hrála v pražském Neues Deutsches Theater, v Mnichově a ve Stuttgartu. Úspěch měla i jednoaktová veselohra Wer schimpft, der kauft, kterou hrála divadla v Lipsku, Hannoveru, Frankfurtu nad Mohanem, Brně a v Praze. Příležitostný dramatický text Der Empfang o jednom dni císaře Josefa II. byl uveden v lednu 1888 jako druhé představení v Novém německém divadle. K desátému výročí otevření téhož divadla byla inscenována K. slavnostní hra Weihespiel evokující dějiny pražského německého divadla. Specifickými žánry, v nichž se K. uplatňoval básnicky i společensky, byly proslovy a básně (prology) na úvod významných událostí pražského německojazyčného kulturního života. Při oslavách výročí Grillparzerova narození, jež daly vzniknout spolku Concordia, přednesla herečka L. Hahnová K. báseň Prolog zur Grillparzerfeier. 6. 1. 1888 byl K. jedním z řečníků při otevírání pražského Nového německého divadla a jeho proslov byl následně otištěn v Prager Tagblatt, 7. 1. 1888.
K. patřil k nejvýznamnějším německy píšícím divadelním kritikům závěru 19. století, s obdivuhodně širokým, rovněž teoretickým záběrem: zabýval se dějinami dramatu, společenskou rolí divadla, vztahem herce a diváka. Svým esteticky a historicky poučeným divadelněkritickým působením reflektoval, ovlivňoval a spoluutvářel po tři desetiletí divadelní a společenský život v Praze. Pražské kulturní dění sledoval i po svém odchodu do Berlína (1899).
Obsah
Pseudonymy a šifry
Pseudonym: Alfred Klaar. Šifry: AK.; ak.; –ak.; –ak–; A. K.; –d.–r.; –r.
Prameny
NA Praha: Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, matrika narozených, Praha, 1843–1856 (kniha 2494), s. 103 (matka Sára, roz. Fleckeles, otec Salomon Karpeles).
NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 253, obr. 386 + kart. 267, obr. 401 a 433.
LA PNP (Praha): fond Bayer Josef (korespondence).
DLA Marbach: fond Ernst Paul (1, 30. 8. 1915), fond Franzos Karl Emil (4, 1898–1902 + 7 dopis Ottilii Franzos 1905–1925), fond Hardt Ernest (1, 7. 12. 1915), fond Spiero Heinrich (4, 15. 10. 1895, 10. 6. 1909, 3. 9. 1910, 25. 9. 1926), fond Schnitzler Arthur (3, 1903–1912).
Teatralia
In Sachen des deutschen Landestheater in Prag, Bohemia (Prag) 16. 3. 1875; Das moderne Drama, dargestellt in seinen Richtungen und Hauptvertretern, 1–3, Prag–Leipzig 1882–1884; König Ottokars Glück und Ende. Eine Untersuchung über die Quellen der Grillparzer’schen Tragödie, Leipzig 1885; Gedenkrede zur Feier von Ludwig Börneʼs hundertstem Geburtstag, Prag 1886 (předneseno 22. 5. 1886 na setkání spolku Concordia); Emanuel Bozděch, Bohemia (Prag) 16. 2. 1889; Franz Grillparzer, Prag 1891; Grillparzer als Dramatiker, Wien 1891; Die „Jugend“ in Prag, Bohemia (Prag) 4. 7. 1895; Schiller und Goethe, Goethe-Jahrbuch (Frankfurt am Main), 19, 1898, s. 202–228; Der Faust-Cyclus. Vorbereitende Worte zu der Aufführung des von Wilbrandt für die Bühne bearbeiteten Goetheʼschen Faust an drei Theaterabenden, Prag 1899 (brožura doprovázející tři večerní inscenace částí Goethova Fausta, 22.–24. 3. 1899, StD); Grillparzer-Siege in Berlin, Neues Wiener Tagblatt 22. 2. 1900; Moderne deutsche Dichtergestalten I. Gerhart Hauptmann, Tagesbote aus Mähren und Schlesien (Brünn) 14. 6. 1902; Moderne deutsche Dichtergestalten II. Hermann Sudermann, Tagesbote aus Mähren und Schlesien (Brünn), 21. 6. 1902; Schauspiel und Gesellschaft. Eine Studie, Berlin 1902; Theater- und Literaturkritik, in sb. Handbuch der Journalistik, ed. R. Wrede, Berlin 1902, s. 147–183; Kritiker und Schauspieler, Das literarische Echo (Berlin) 5, č. 9, 1. 2. 1903, sl. 585–596; Der Dramaturg, Das literarische Echo (Berlin) 6, č. 4, 15. 11. 1903, sl. 225–235, č. 5, 1. 12. 1903, sl. 297–303; Grillparzer, Berlin 1903 (separát úvodu Grillparzers Leben und Schaffen k 1. sv. Franz Grillparzer: Dramatische Werke in 16 Bänden ed. A. Klaar, Berlin–Leipzig 1903, s. 5–92); Erinnerungen an Anzengruber, Neue Revue (Berlin) 1, č. 19, 1908, s. 1386–1392, č. 20, 1908, s. 1479–1484; Die Krisis der Tragödie, Das literarische Echo (Berlin) 12, č. 13, 1. 4. 1910, sl. 911–918; Die Perspektive der Zeit im Drama, Vossische Zeitung (Berlin) 24. 5. 1910; [Otto Brahm, nekrolog] Vossische Zeitung (Berlin), 29. 11. 1912; Die jüngste Dramatik, Deutsche Zeitung Bohemia (Prag) 27. 5. 1921; Der „alte Kasten“ in Prag, Vossische Zeitung (Berlin) 9. 6. 1921; Probleme der modernen Dramatik, München 1921; Ludwig Fulda. Leben und Lebenswerk, Stuttgart–Berlin 1922; Aus einer Kritikerwerkstatt, in sb.Prager Theaterbuch. Gesammelte Aufsätze über deutsche Bühnenkunst, ed. C. Schluderpacher, Prag 1924, s. 23–38; Zwei Grillparzer-Abende. Ein Stückchen Prager Erinnerung, Prager Tagblatt 6. 12. 1925.
Edice
Ludwig Börnes Gesammelte Schriften (+ předmluva Ludwig Börnes Leben und Wirken, sv. 1–2, s. I–XCV, Leipzig 1899); Franz Grillparzer: Dramatische Werke in 16 Bänden, (+ pojednání v 1. svazku Grillparzers Leben und Schaffen, s. 5–92, Berlin–Leipzig 1903); Karl Gutzkow: Zopt und Schwert. Lustspiel in fünf Aufzügen (+ předmluva, Leipzig 1908); Karl Gutzkow: Das Urbild des Tartüffs. Lustspiel in fünf Aufzügen (+ předmluva, Leipzig 1908); Karl Gutzkow: Uriel Acosta. Trauerspiel in fünf Aufzügen (+ předmluva, Leipzig 1908); Karl Gutzkow: Der Königsleutnant. Lustspiel in vier Aufzügen (+ předmluva, Leipzig 1908).
Hry a prology
Die fahrenden Komödianten, StD 3. 4. 1876 (večer spolku Concordia), i t. Prag; Der Empfang, Neues deutsches Theater Prag 6. 1. 1888, i t. Dresden; Diskretion, t. Berlin 1890, Deutsches Volkstheater Wien i Neues deutsches Theater Prag 1891; Wer schimpft, der kauft, Neues deutsches Theater Prag 1892; Weihespiel, Neues deutsches Theater Prag 1898 ■ Prolog zu Grillparzerfeier, Tagesbote aus Böhmen 17. 1. 1871 (proslovila L. Hahnová ve StD); Prolog zur Beethoven-Feier des Musik-Vereines Sct. Veit, 25. 3. 1873 proslovil A. Roll, Praha, 1873; Prolog zur Gründungsfeier des deutschen Schriftsteller- und Künstlervereins „Concordia“, Montags-Revue aus Böhmen (Prag) 3, 1881, č. 3, s. 3–4 (proslovila F. Bognarová 15. 1. ve StD); Weihespruch, Bohemia 28. 2. 1883 (prolog k inscenaci Wagnerova Tannhäusera); Prolog zum Jubiläumsconcert des „Deutschen Männergesangvereienes“, Montags-Revue aus Böhmen (Prag) 8, 1886, č. 22, s. 2–3; … Prager Tagblatt 7. 1. 1888 (proslov k otevření Neues deutsches Theater v Praze); Prolog k inscenaci Eduard von Bauernfeld: Der Kategorische Imperativ, StD 26. 10. 1890; Prolog k Gedenkfeier für Gustav Freytag, Neues deutsche Theater 18. 5. 1895.
Literatura
Prager Tagblatt 21. 11. 1881 (předsednictví spolku Concordia) ● Das moderne Drama: om– [J. Willomitzer], Bohemia (Prag) 26. 11. 1882; nesign., Prager Tagblatt 5. 12. 1882; E. Grün, Österreichische Kunst-Chronik (Wien) 7, 1883, č. 1, s. 15; J. F. v. Steinwand, Die Lyra (Wien) 6, 1883, č. 16, s. 1–2, č. 17, s. 2, č. 18, s. 6–7, č. 20, s. 1–2, č. 21, s. 2, č. 22, s. 1–2; nesign., Prager Tagblatt 7. 12. 1883 ● König Ottokar Glück und Ende. Eine Untersuchung über die Quellen der Grillparzer’schen Tragödie: A. Kraus, Athenaeum (Praha) 2, 1884/85, č. 9, s. 286–287; nesign., Prager Tagblatt 30. 12. 1886 ● Die Presse (Wien) 12. 7. 1887; Bohemia (Prag) 13. 7. 1887 (sňatek s Melanií von Bruna); Bohemia (Prag) 25. 12. 1889; Prager Abendblatt 27. 12. 1889 ● zprávy o úmrtí Melanie K.: Prager Tagblatt 25. 12. 1889; Bohemia 25. 12. 1889; Prager Tagblatt 27. 12. 1889; Prager Abendblatt 27. 12. 1889 ● G. P., Montags-Revue aus Böhmen (Prag) 13, 1891, č. 32, s. 5 (aktovka Discretion, mylně jako „Direction“); F. A. (F. Adler), Prager Tagblatt 11. 8. 1891 ● aktovka Wer schimpft, der kauft: P. R., Montags-Revue aus Böhmen 14. 3. 1892; F. A. (F. Adler), Prager Tagblatt 15. 3., 17. 8. 1892; Bohemia (Prag) 15. 3. 1892, Beilage, s. 1 ● nesign., Franz Grillparzer von Alfred Klaar, Prager Tagblatt 6. 2. 1891; nesign: Concordia Vortrag, Montagsblatt aus Böhmen (Prag) 18, 1896, č. 49, s. 5 (referát o K. přednášce Goethe und Schiller, proslovené 6. 12.); F. A. (F. Adler): Gedenkfeier des Neuen deutschen Theater, Prager Tagblatt 6. 1. 1898 (o inscenaci K. slavnostní hry Weihespiel); nesign.: Der Faust-Cyclus, Montagsblatt aus Böhmen (Prag) 20. 3. 1899; nesign., Bohemia (Prag) 7. 6. 1898 (sňatek s Paulou Eberty); nesign., Ein Abschied, Bohemia (Prag) 22. 7. 1899; nesign., Bohemia (Prag) 7. 12. 1902 (Schauspiel und Gesellschaft); E. Holzner: Grillparzers sämtliche Werke, Deutsche Arbeit 2, 1902/03, č. 8, s. 658–660 ● k šedesátinám: E. Faktor, Bohemia (Prag) 6. 11. 1908; J. Bayer, Neues Wiener Tagblatt 7. 11. 1908; kol: Freundesgrüße an Alfred Klaar. Zum 60. Geburtstage 7. November 1908, Stuttgart–Berlin 1908 ● k sedmdesátinám: F. Adler, Deutsche Zeitung Bohemia (Prag) 5. 11. 1918; R. Fürst, Vossische Zeitung (Berlin) 6. 11. 1918 ● K. pražská přednáška o nejnovějším něm. dramatu: nesign., Deutsche Zeitung Bohemia (Prag) 25. 5. 1921; P. (Otto Pick), Prager Presse 27. 5. 1921; nesign., Vossische Zeitung (Berlin) 27. 5. 1921 ● P. Leppin: Prager Literatur vor drei Jahrzehnten, Prager Presse 21. 9. 1924 ● nekrology: neign., Deutsche Zeitung Bohemia (Prag) 5. 11. 1927; M. Jacobs, Vossische Zeitung (Berlin) 5. 11. 1927; P. Fechter, Deutsche Allgemeine Zeitung (Berlin) 5. 11. 1927; J. Ht. (J. Hart), Der Tag (Berlin) 6. 11. 1927; A. Novák, Lidové noviny (Praha) 6. 11. 1927; S. Großmann: Der letzte Theaterkritiker, Das Tagebuch (München–Berlin) 8, 1927, s. 1838–1839 ● M. Osborn: Die Vossische Zeitung seit 1904, in 50 Jahre Ullstein, ed. týž, Berlin 1927, s. 229; R. Antoine: Alfred Klaar. Theaterkritiker der Vossischen Zeitung, Berlin 1963; K. Heydemann: Aus „böhmischer“ Sicht. Zum Engagement des Alfred Klaar für Franz Grillparzer, přednáška pro Österreichische Gesellschaft für Literatur Wien, 19. 11. 2008, rkp. archiv KČD, IDU, Praha; J. Ludvová: Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945, Praha 2014, s. 118, 673–685; M. Topor: Alfred Klaar aneb průhledy do raných pater stavby a budovy „pražského Karpelesea“, in Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století, eds. P. Michalíková – V. Petrbok – T. Petrasová, Praha 2016, s. 323–332 + Alfred Klaar: berlínské reflexe rodných končin, Slovo a smysl 14, 2017, č. 27, s. 39–59.
DLL, Heuer, Jahn, Kosch Th, ÖBL, NDB, Ulrich.
Životní události
- 7. 11. 1848: narození, Praha (CZ)
- 4. 11. 1927: úmrtí, Berlin (D)
Vznik: 2018
Autor: Michal Topor
