Brož, Antonín

Antonín Brož

* 9. 9. 1895 Kunovice u Uherského Hradiště (CZ)

† 10. 12. 1983 Ostrava (CZ)

herec, režisér, divadelní ředitel

Přední herec ostravského divadla pocházející z herecké rodiny, představitel milovníků a později též charakterově vyzrálých typů. Střídmý, ale výrazově tvárný projev umocňoval znělým hlasem a drobnokresbou povah. V divadle uplatnil i hudební a výtvarné nadání.

Narodil se do herecké rodiny Karla (1851−1925) a Kateřiny (rozené Schneiderové, viz Činohra 19. stol., 1861−1951) B., na štaci Choděrovy společnosti. Z pěti sourozenců se herectví věnovaly sestry Růžena (provd. Opravilová, 1892−1976) a Marie (provd. Lhotová, podruhé Stejskalová, 1901−1987). Hudební nadání zděděné po otci rozvinul při studiu na varhanickém oddělení Státní konzervatoře v Brně (1912−15), kde byl jeho profesorem hudební teorie L. Janáček. První dětské role hrál u Šumovy společnosti, později působil u divadelní společnosti svého otce, kde se setkával s hostujícími umělci z Prahy nebo z Brna. 1915 musel narukovat, byl však přeložen k vojenské hudbě. V posledním válečném roce byl zproštěn vojenské služby a přidělen jako dělník do cukrovaru v Oslavanech. 1919 získal angažmá v činohře brněnského Národního divadla (kde statoval již za studií), 1922 přešel do Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě. V březnu 1940, kdy byla budova Národního divadla moravskoslezského zabrána Němci, se stal důvěrníkem činohry a spolu s J. Paclem se účastnil ministerských jednání o financích na adaptaci Národního domu, kam se české divadlo přestěhovalo. 1941 odešel do Prahy, kde žila rodina jeho bratra, plukovníka generálního štábu Jaroslava B., t. č. v zahraničí. Získal angažmá v pražské Uranii (1941–45) i příležitost k několika filmovým rolím. Po osvobození se na jednu sezonu vrátil do Ostravy. 1946 se stal krátce uměleckým ředitelem Divadla Těšínského Slezska v Českém Těšíně, kde založil samostatný operetní soubor, těšící se značné divácké oblibě. 1947 nastoupil do činohry Slezského národního divadla v Opavě, kde působil do konce 1953. Od 1. ledna 1954 získal vytoužené angažmá ve Státním divadle v Ostravě, kde zůstal až do odchodu do penze (1960) a kde i nadále pohostinsky vystupoval. 1959 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Zemřel nečekaně ve svém bytě v Ostravě-Porubě. (Úmrtí, lékařem stanoveno post mortem, bývá chybně uváděno též 22. či 29. 12. 1983.)

Herecké a hudební nadání plně rozvinul v Národním divadle moravskoslezském, kde se ujal i režijních úkolů. Při nich se jako nadšený malíř akvarelů uplatnil i s několika návrhy scén. Zprvu představoval zejména role milovníků, ale postupně se přehrál do charakterních postav a ve třicátých letech se stal výraznou oporou souboru. Od počátku disponoval značnou hereckou jistotou a jeho fyzické předpoklady (urostlá štíhlá postava) a zvučný melodický hlas mu, jako jednomu z nejmladších členů ostravské činohry, přinášely rozmanité role jinochů a mladistvých představitelů. Nepříliš mu vycházely role pasivních a nejistých mladých mužů, naopak temperamentním postavám dokázal vtisknout mladistvou energii a vitalitu. K jeho zdařilým rolím tohoto období patřil mimo jiné Petr Balbz v dramatu J. Vrchlického Soud lásky nebo Demetrius v Shakespearově veselohře Sen noci svatojánské. Byl herecky všestranný – zpíval v operetě a měl také pohybové nadání. Jako přední herec ostravské scény zaujal působivým energickým výkonem ve Werflově hře Království boží v Čechách, kde ztvárnil hlavní postavu Prokopa Velikého v režijním nastudování J. Škody. Stále více uplatňoval charakterotvorné prvky svého projevu a směřoval k lidsky bohatým a vrstevnatě prokresleným postavám. K výrazným dramatickým rolím patřil soudce v Langrově Periferii, Francek v Maryši a Mikuláš Dačický z Heslova ve stejnojmenné hře L. Stroupežnického. Po osvobození zaujal jako hrabě Rothulf v Jiráskově hře Gero. Po bezmála sedmiletém angažmá v Opavě, kde sehrál značný počet rolí, se 1954 vrátil do Ostravy. Uplatnil zde vyzrálé herectví širokého tvůrčího záběru, oproštěného od zbytečných gest, a směřujícího k úspornému civilnímu projevu. Snažil se zachytit podstatné charakterové znaky, vytvořit ucelený působivý a procítěný obraz postav často sdělující životní zkušenost. Takový byl i jeho kantor Václav Čížek v dramatizaci Raisových Zapadlých vlastenců, poslední B. velká role před odchodem do penze. Poté ještě několik let hostoval na scéně ostravského divadla.

Vytvořil též několik epizodních filmových rolí (továrník Krutina, Muži nestárnou, 1942; papírník J. Nový Zlaté dno, 1942; ředitel hotelu, Paklíč, 1944; děkan, Únos, 1952). Ojediněle spolupracoval s rozhlasem (Případ Johnson, Neotesanci, Závod ve stínu, Meteor).

Role

Divadelní společnost Arnošty Šumové

Zajíček (A. Jirásek: Lucerna) – 1916.

Divadelní společnost Karla Brože

Jiří Mařák (J. Hilbert: Vina) – 1917; Josef (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba), Jan Hartvig (M. Halbe: Mládí), Lefevre (R. Alvin: V srdci Chicaga) − 1918.

Národní divadlo Brno

Besan (L. N. Andrejev: Ten, který dostává políčky), Žán (A. Jirásek: Lucerna) − 1919; [?] (Molière: Létavý lékař

Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě

(České divadlo moravskoostravské 1941–44)

Kotala (F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša), Bartoloměj Spranger (J. Vrchlický: Rabínská moudrost) − 1922; Billig (H. Ibsen: Nepřítel lidu), Hanuš (F. Molnár: Ďábel), Camille Desmoulins (R. Rolland: Danton), Dr. Liška (J. Strauss: Netopýr), Jaroslav Havelka (J. Štolba: Na letním bytě) − 1923; Petr Balbz (J. Vrchlický: Soud lásky), La Hire (G. B. Shaw: Svatá Jana, i 1965 j. h.) − 1924; Prokop (M. A. Šimáček: Jiný vzduch) − 1925; Frank Gardner (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové, i 1928), Freddy Eynsford-Hill (G. B. Shaw: Pygmalion), Jan Hus (J. K. Tyl: Jan Hus), Aljoša Karamazov (F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau − J. Croué: Bratři Karamazovi), Crha (F. Sokol-Tůma: Pasekáři) − 1926; Kleant (Molière: Lakomec) − 1927; Pešek Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Vítek (O. Scheinpflugová: Zabitý), Demetrius (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) − 1928; Nadporučík Lukáš (J. Hašek, dram. A. Fencl: Dobrý voják Švejk) − 1930; Notář Falke (J. Strauss: Netopýr) − 1931; Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka) − 1932; Prokop Veliký (F. Werfel: Království boží v Čechách) − 1933; Prokop Veliký (A. Dvořák: Husité), Tomáš Lektický (A. Slonimski: Čistá rasa), Jiří z Poděbrad (R. Medek: Jiří Poděbradský) − 1934; Decius Brutus (W. Shakespeare: Julius Caesar), Adam Brant (E. O’Neill: Smutek sluší Elektře) − 1935; Soudce (F. Langer: Periferie), Pop Pavlin (A. N. Ostrovskij: Jegor Bulyčov a ti druzí) − 1936; Gloster (W. Shakespeare: Král Lear), Maršál (K. Čapek: Bílá nemoc), Železnov (M. Gorkij: Vassa Železnovová) − 1937; Francek (A. a V. Mrštíkové: Maryša) − 1938; Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Mikuláš Dačický z Heslova), Oinomaos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy) − 1939; Marlowe (F. Kožík: Shakespeare), Záleský (J. K. Tyl: Bankrotář) − 1940; Jan Pička (Z. Winter − Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář) − 1941.

Lidové divadlo Uranie v Praze

Bohuš Provazník (J. Neruda, dram. F. Götz: Malostranská humoreska, i Divadlo Těšínského Slezska 1946) − 1941; Karel Lanský (J. Hilbert: Jejich štěstí) − 1942; Vojtěch z Pernštejna (K. Krpata: Zámecká fortuna) − 1943; Císař František I. (M. Jahnová − H. H. Ortner: Milenka) − 1944.

Divadlo 5. května Praha

Bělousov (A. S. Serafimovič: Železný potok) − 1945.

Zemské divadlo Ostrava

Hrabě Rothulf (A. Jirásek: Gero), Charitonov (K. Simonov: Ruští lidé) − 1945; Mikuláš Dačický z Heslova (R. Walter: Pana Dačického trest a kšaft), Stypa (F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša) − 1946.

Slezské národní divadlo v Opavě

(Městské oblastní divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě 1949−53)

Stavitel Alquist (K. Čapek: R. U. R.), Crooks (J. Steinbeck: O myších a lidech), Artamkin (F. Knorre: Z temna do dne) − 1947; Otec Jan (F. Tetauer: Zpovědník), Joe Keller (A. Miller: Všichni moji synové), Durynk (J. Toman: Slovanské nebe), Radovid (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena), Beneš z Waitmile (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Dmitrij Illarionovič Poležajev (L. N. Rachmanov: Neklidné stáří), Artemij Filipovič Zemljanik (N. V. Gogol: Revizor), Počeněgov (M. Gorkij: Nepřátelé) − 1949; Zachariáš (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), Vojtěch (M. Stehlík: Mordová rokle), Doubrava (J. Půda: Lašská balada), Petr Konstantinovič Muromskij (A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského, i Státní divadlo Ostrava 1959), Zabělin (N. Pogodin: Kremelský orloj) − 1950; Pan Daniel Jakobs ml. (J. Petrov: Útěk lorda Jacobse), Florián (V. Cach: Duchcovský viadukt), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus), Tjan Měn Chi (Tchaj Djan Čun: Na jih od 38. rovnoběžky), Don Pedro (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) − 1951; Ladislav Zápotocký-Budečský (A. Zápotocký, dram. J. Nezval: Bouřlivý rok), Kalafuna (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Pantáta Plichtů (M. Stehlík: Jarní hromobití), Jerast Gromilov (A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé) − 1952; Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera) − 1953.

Státní divadlo Ostrava

Hrabě de Guiche + Mušketýr (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Filip Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Major (A. Fredro: Dámy a husaři), Leonid Andrejevič Gajev (A. P. Čechov: Višňový sad) − 1954; Dobeš (M. Jariš: Boleslav I.), Vladimír Nikolajevič Medvěděv (V. Gusjev: Sláva), Farář Hora (F. Šrámek: Léto), Famusov (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) − 1955; Černogubov (A. P. Štejn: Kádrový případ), Korinťan (Sofokles: Oidipus vladař), Profesor (K. Čapek: Loupežník) − 1956; Fabrizio (C. Goldoni: Zamilovaní), Poříz (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Bertrand (F. Kožík: Největší z pierotů), Dubravin (B. S. Romašov: Ohnivý most) − 1957; Petr Angeli (J. K. Tyl: Jan Hus), Ignác Solmay (G. Csiky: Bubliny), Cesar (G. Schehadé: Vascův příběh), Pedant (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu) − 1958; Lord Caversham (O. Wilde: Ideální manžel), Rjabov (A. N. Arbuzov: V hodině dvanácté), Václav Čížek (K. V. Rais, dram. F. Horák − D. Rybínová: Zapadlí vlastenci) − 1959; Kovanda (S. Blecha: Tisíc schodů), Kníže Belzebub (J. Drda: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert), První stařešina pluku (V. V. Višněvskij: Optimistická tragédie), Wülfing (F. Kuhn: Až se ozve Barcelona) − 1960; Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Eda (B. Brecht: Žebrácká opera), Donát (M. Gorkij: Jegor Bulyčov a ti druzí), Sochař (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) − 1961; Sir Robert Brakenbury (W. Shakespeare: Richard III.), Pokladník + Pastor + Konzul v Suezu + Konzul v Bombaji + Konzul v Kalkatě + Konzul v Hongkongu + Pastor Samuel Wilson + 2. agent + Kočí + 1. kritik (P. Kohout: Cesta kolem světa za 80 dní), Zima (A. Jirásek: Lucerna) − 1962; Prof. Ebbigham + Pan Volavka + Van Dott (K. Čapek, dram. P. Kohout: Válka s mloky) − 1963; Popilius Lena (W. Shakespeare: Julius Caesar) j. h. − 1964; Kapitán La Hire (G. B. Shaw: Svatá Jana) j. h. − 1965.

Režie

Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě

K. J. Erben − R. Brožová-Opravilová: Rozum a štěstí (i výprava, hudba), P. Cornelius: Lazebník bagdádský − 1939; R. Brožová-Opravilová: Tři přadleny − 1940.

Divadlo Těšínského Slezska v Českém Těšíně

R. Walter: Pana Dačického trest a kšaft, J. Neruda, dram. F. Götz: Malostranská humoreska (i scéna), S. Razov − J. Černý: To byl český muzikant, J. Mahen: Ulička odvahy − 1946.

Slezské národní divadlo v Opavě

Molière: Jiří Danda − 1948; J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena − 1949.

Teatralia

Čtyřicet let lidového divadla Uranie, Praha 1943 (s J. Stránským ed.); Třicet let hercem: hrst poznámek a vzpomínek, Moravská Ostrava 1946; Kytice s vůní líčidel, Kulturní měsíčník 2, 1984 (série článků, vzpomínek).

Prameny

MZA: Rodní a křestní kniha pro obec Kunovskou na rok 1895, sign. 11668, s. 258, (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/9641/?strana=262.

Matriční úřad statutárního města Ostravy, městský obvod Poruba: Úmrtní matrika Ostrava-Poruba (Antonín Brož, † 10. 12. 1983).

Archiv NDM: Soupis rolí (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://www.ndm.cz/cz/osoba/4437-broz-antonin.html.

Ostravské muzeum v Ostravě: Pozůstalost Antonína Brože.

SZM, divadelní podsbírka: materiály darované A. Brožem.

Literatura

Dr. V. M. [Vojtěch Martínek]: Jiný vzduch, Moravskoslezský deník 31. 10. 1925 [Prokop] + Živnost paní Warrenové, tamtéž 18. 3. 1926 [Frank Gardner] + Shawův Pygmalion tamtéž 28. 4. 1926 [Freddy Eynsford-Hill] + Bratři Karamazovi, tamtéž 16. 9. 1926 [Aljoša Karamazov] + Zabitý, tamtéž 15. 4. 1928 [Vítek] + Vojnarka, tamtéž 9. 6. 1932 [Antonín Havel] + Království boží v Čechách, tamtéž 26. 3. 1933 [Prokop Veliký] + Husité, tamtéž 5. 6. 1934 [Prokop Veliký] + Král Lear, tamtéž 24. 1. 1937 [Gloster]; Trnka: William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Duch času 23. 9. 1928 [Demetrius]; -ý- [Josef Sýkora]: Franz Werfel: Království boží v Čechách, Duch času 26. 3. 1933 [Prokop Veliký]; -drko- [Karel Otto]: Hra o silném českém králi, České slovo 28. 10. 1934 [Jiří z Poděbrad] + Bílá nemoc v ostravském provedení, tamtéž 21. 2. 1937 [Maršál]; L. T. [Ladislav Třenecký]: Mikuláš Dačický z Heslova, Denní noviny 19. 9. 1939 + Herci v Námluvách Pelopových, tamtéž 19. 10. 1939 [Oinomaos]; K. Koval: Nerudovy zdramatizované Figurky v Uranii, Venkov 2. 9. 1941 [Bohuš Provazník]; M. Rusinský: Stěžejní dílo světového repertoáru − Čechovův Višňový sad, Nová svoboda 5. 12. 1954 [Leonid Andrejevič Gajev] + Šrámkovo Léto v ostravském provedení, tamtéž 9. 7. 1955 [Farář Hora] + Pro dobrou pohodu, tamtéž 15. 1. 1957 [Fabrizio] + Bubliny aneb zbytečné okliky na cestě k současnému dramatu, tamtéž 1. 7. 1958 [Ignác Solmay]; Čtyřicet let ostravského divadla 1919−1959, Ostrava 1959, s. 43, 158, 162, 167, 182, 198, 205, 230; K. Škutchanová, Zasloužilý umělec A. B., Nová svoboda 13. 12. 1959; E. Sýkorová-Čápová − M. Weimann: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1980, s. 96, 101−105, 108, 113−116; M. Zbavitel: Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, s. 193−220; Almanach 50 let Těšínského divadla, Český Těšín 1995, s. 7−9; R. Opravilová-Brožová: Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy): kronika hereckého rodu Brožů 1884−1918, Praha 2010, s. 96−98, 100−102, 114−115, 140, 186−187, 233; O. B. in Česko-Slovenská filmová databáze, (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://www.csfd.cz/tvurce/29081-antonin-broz/.

Biografický slovník Slezska (chybně † 29. 12. 1983); Biografický slovník českých zemí (chybně † 29. 12. 1983); Fikejz – Film I; Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (chybně † 22. 12. 1983)