Bognar, Friderike

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 19. 7. 2017, 08:28; Berenika (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Friederike Bognar
* 16.2. 1840 Gotha (D)
6.3. 1914 Wien (A)
herečka

Dcera zpěváka, kapelníka a skladatele Ignaze Bognara (1810–1883) a herečky Anny Bognar, kteří působili v městském divadle v uherském Budíně. Sestra subrety Henrietty Bognarové (1840–1905). S matkou a sestrou odešla do Olomouce (1844–45), následně do Stavovského divadla v Praze (1846–50). 1858 byla angažována H. Laubem ve vídeňském dvorním divadle, kde byla 1864 jmenována doživotní dvorní herečkou. Proslavila se v oboru sentimentálních milovnic. 1873 byla zproštěna smluvního závazku a hostovala na německých scénách, v Praze 1862, 1869, 1880/81. 1885–88 ji angažoval A. Neumann pro role hrdinských matek a dam v Německém zemském divadle v Praze. 1891 ukončila kariéru ve Vídni.

Psána též Bognár. Dcera zpěváka, kapelníka a skladatele Ignaze Bognara a jeho manželky Anny, herečky. Anna Bognar vystupovala 1842–44 v Městském divadle v Ofen (Buda) v oboru druhých matek a ve vedlejších rolích. Její manželství s Ignazem Bognarem bylo pravděpodobně brzy rozloučeno. Odešla do Olomouce (1844–45) a poté do Prahy, kde byla ve Stavovském divadle angažována jako sboristka a sólistka pro epizodní úlohy.

B. vystupovala už v sezoně 1844/45 v Městském divadle v Olomouci a spolu se svou sestrou Henriettou 1846–52 ve Stavovském divadle v Praze v dětských rolích, mimo jiné jako malý provazochodec ve hře A. Dumase st. Kean, ou Désordre et génie (Kean, aneb Nevázanost a génius). Sestry jsou pravděpodobně identické se slečnami Bognarovými, zmiňovanými jako figurantky v ročence Almanach für Freunde der Schauspielkunst 1848–1852. B. měla v Praze strýce Karla Josefa Haberna, který vyučoval na konzervatoři klavír. V Praze se jí tak naskytla příležitost rozvíjet kromě hereckého talentu také schopnosti ve hře na klavír a zpěv. Její teta, prominentní zpěvačka Magdalena Behrendt-Brandtová, která hostovala v Praze ve Stavovském divadle 1852 a 1854–56 a byla angažována ve Dvorní opeře v Mnichově, ji vzala s sebou do Mnichova a zajistila jí operní vzdělání. Jako již předtím v Praze, studovala B. i zde herectví a úspěch v tomto oboru rozhodl, že se definitivně rozhodla pro činohru. Díky zprostředkování své učitelky, mnichovské dvorní herečky Marie Deckerové, nastoupila 1856 v oboru naivních milovnic angažmá v Aktientheater v Curychu (debut: Bertha /M. Grandjean: Am Clavier), následujícího roku pak ve stejném oboru v Městském divadle v Hamburku (Hraběnka Rutlandová /Laube: Graf Essex/, Marie Winterová /Gutzkow: Werner/, Klara /Goethe: Egmont/). Ředitel vídeňského dvorního divadla H. Laube, který hledal v Hamburku nové talenty, pozval B. k hostování (role Hraběnka Rutlandová, Marie Winterová, Luisa /Kabale und Liebe/) a 1858 ji angažoval. Divadlo v ní získalo nepostradatelnou sílu pro sentimentální milovnice v tragédiích i konverzačních kusech. Hlavním rysem její hry i zjevu byla půvabná ženskost. Během několika let dobyla přízeň publika a stala se primadonou souboru; 1864 bylajmenována doživotní dvorní herečkou. Vystupovala v Laubově repertoáru, který zahrnoval hry Lessingovy, Shakespearovy, z moderních francouzských konverzačních kusů pak ty, které formou a obsahem neodporovaly mravům dvorního divadla. Kromě 26 rolí, které vytvořila v lehčích konverzačních kusech v oboru sentimentálních milovnic (většinou překladech z francouzštiny), ztělesnila Shakesearovu Ofélii a Desdemonu, Emilii Galotti a Rechu (Lessing: Nathan der Weise), Goetheho Klaru (Egmont) a Margarethu (Faust), Judith v Gutzkowě hře Uriel Acosta, Griseldis ve stejnojmenné hře F. Halma, Franzisku v Laubeho hře Karlsschüler a titulní roli Hebbelovy Agnes Bernauer. Byly jí svěřeny role v nových nastudováních Grillparzerových dramat, která inspiroval Laube, především titulní role v dramatickém fragmentu Esther (rovněž v Burgtheatru 1868, již za ředitele Augusta Wolffa, také při Grillparzerových oslavách 1872). Sám básník se o jejím výkonu vyslovil velmi pochvalně. Herecký vývoj B. potvrzoval dle Laubeho jeho názor, že cestu „k jemnější sentimentalitě a jemnějšímu veselí“, jaké vyžaduje „vyšší žánr“, lze uskutečnit jedině přes role v moderních hrách: „Takto se vzdělala tak dobrá síla, jakou je slečna Bognarová, která nyní dosahuje na Markétku, a přece osloví a zapůsobí i ve významných postavách konverzačních her, dokonce vyznačují-li se veselými rysy.“

B. usilovala o přechod od mladistvých rolí k oboru tragických hrdinek, což vedlo ke konfliktu s následujícím ředitelem dvorního divadla Franzem von Dingelstedt (ve funkci od prosince 1870). Podle Josef Lewinského, který byl B. dlouholetým jevištním partnerem, byl konflikt „živen soupeřivou všemocí Wolterové“. Charlotte Wolterová (angažovaná pro Burgtheater 1863 a už následujícího roku společně s B. jmenovaná dvorní herečkou), jedna z největších osobností německého divadla, na dvorním jevišti zcela ovládala heroicko-tragický obor. B. byla vedením divadla stále více opomíjena a žádala opakovaně o zproštění smluvního závazku, což jí císař Franz Josef povolil až 1873, údajně až po dvou audiencích. Nepřijala další pevné angažmá, ale – počínaje březnem 1873 ve Stadttheater Hamburg – vystupovala na německých scénách jako hostující umělkyně. Slavila přitom neobyčejné úspěchy například jako Racinova Phädra, Adelheid (Freytag), Sappho a Esther (Grillparzer), Deborah (Mosenthal), Krimhild (Hebbel) a Adrienne Lecouvreur (Scribe – Legouvé) a rovněž v heroických úlohách.

Již 1862, za ředitele Franze Thomého, se zúčastnila pohostinských her vídeňského dvorního divadla ve Stavovském divadle v Praze (Louisa /Schiller: Kabale und Liebe Amalie /Schiller: Die Räuber/). V červnu 1869, za ředitele Rudolfa Wirsinga, hostovala opět jako Louisa, dále jako Marie (Goethe: Götz von Berlichingen), Adrianne Lecouvreur a Franziska (Laube: Die Karlsschüler). V těchto a dalších rolích (např. Miss Multon /Bélot/, Marwood /Lessing/, Margarethe /Goethe: Faust/) vystupovala B. na pozvání ředitele Eduarda Kreibiga v zimní sezoně 1880/81 v německém zemském divadle v Praze s mimořádným ohlasem. 1885–88 ji nový ředitel německého zemského divadla A. Neumann angažoval pro obor hrdinných matek a dam ze společnosti, dokud jí blíže nespecifikované „ošklivé incidenty další působení v Praze neznechutily“ (Prager Abendblatt). Odešla na jednu sezonu do Deutsches Theater Berlin.

B. ukončila kariéru na scéně Deutsches Volkstheater ve Vídni. Zde vystoupila poprvé v prosinci 1890 jako paní Alvingová v Ibsenově dramatu Gespenster, 1891 hrála mj. prezidentku v dramatu Alexandra (R. Voß) a Gertrudu Stauffacherovou ve hře Wilhelm Tell (Schiller). Kritika zejména její úchvatný výkon v roli Markéty Rakouské v Grillparzerově dramatu König Ottokars Glück und Ende (též 17. 1. 1891 v představení ke 100. výročí dramatikova narození). Naposledyvystoupila 31. 10. 1891  (Wernhartová /A. Müller-Guttebrunn:Irma/). Nebyla provdána, po ukončení kariéry žila ve Vídni, a s výjimkou posledních let života poskytovala dramatickou výuku.

Sestra Henriette Bognar (18. 12. 1840 Gotha [?] – 5. 6. 1905 Hall, Tyrolsko) byla 1854/55 angažována v Městském divadle v Landshutu (Bavorsko) jako první subreta a hrála poté v městských divadlech ve Frankfurtu nad Mohanem (1855–58) a Breslau (Vratislav, 1859). 1861 se provdala za finančníka Victora svobodného pána von Erlanger (1840–1894). Měla s ním dvě dcery, které se přivdaly do hraběcí rodiny Salm-Hoogstraetenů (údaje in Gotha Adelsverzeichnis, Freiherr Erlanger).

Otec Ignaz Bognar (Ignácz von Bognár, 18. 3. 1810 Csepreg, dnes komitát Vas v Maďarsku – 1. 11. 1883 Pešť) absolvoval gymnázium v Kőszegu (Güns) a Šoproni (Ödenburg), čtyři roky působil jako soukromý učitel klavíru v Uhrách, 1833–35 byl tenoristou vídeňské dvorní opery. Poté byl angažován ve dvorním divadle v Koburgu jako první tenorista (s výjimkou 1839, kdy působil v pešťském Národním divadle) a byl jmenován sasko-koburgským komorním pěvcem. Od 1847 byl opět prvním tenoristou pešťského Národního divadla. Vzhledem k hlasovým problémům musel přejít k činnosti kapelníka a učitele zpěvu; 1862 byl penzionován. Též komponoval, mj. opery Tudor Mária a Fogadott leány, scénickou hudbu k 32 lidovým hrám a četné písně; zhudebnil 36 básní maďarského národního básníka Sándora Petőfiho. Z jeho druhého manželství s herečkou Julií Miskolczi pocházela sopranistka Vilma (Wilma) Bognár-Balász (1845–1904), která vystupovala na německých a holandských scénách a 1870–80 byla členkou Národního divadla v Budapešti.


Role

Hofburgtheater, Vídeň
Celkem 136 rolí, z toho 26 v překladech francouzských konverzačních her a činoher těchto autorů: A. Dumas jun., A. Dumas sen., E. Scribe, D. de Girardin, G. Farquhar, Th. Barriére – E. Capendu, V. Ancelot – A. Decomberousse, H. Murger, F. Mallefille, V. Sardou, H. Meilhac, G. Veronsin – E. Lesbazeilles, Ph. Dumanoir, E. Augier, A. Marc-Michel – A. Choler, George Sand. – Benedix: Thekla (Doktor Wespe), Mathilde (Das Gefängnis), Ernestine (Ein Lustspiel), Marie (Die Stiefmutter), Thekla (Der Störendfried), Wilhelmina (Zwei Pflegetöchter), Iduna (Ein Kaufmann), Friedericke (Das Armband), Thusnelda (Die zärtlichen Verwandten), Brunhilde (Das Muttersöhnchen), Konradine (Die relegierten Studenten), Gisela von Felsing (Der Sohn des Gärtners). – Shakespeare: Bianca (Der Widerspenstigen Zähmung), Ophelia (Hamlet), Virgilia (Coriolanus), Jessica (Kaufmann von Venedig), Hero (Viel Lärm um nichts), Olivia (Was ihr wollt), Helena (Der Sommernachtstraum), Desdemona (Othello), Perdita (Ein Wintermärchen), Cordelia (König Lear), Königin (König Richard der Zweite). – Grillparzer: Bertha (Die Ahnfrau), Mirza, Janthe (Der Traum ein Leben), Kreusa (Medea), Erny (Ein treuer Diener seines Herrn), Bertha (König Ottokars Glück und Ende), Libussa (Libussa), Melitta (Sappho), Esther (Esther). – Goethe: Marie (Götz von Berlichingen), Klara (Egmont), Margarethe (Faust), Marie (Clavigo). – Schiller: Beatrice (Die Braut von Messina), Thekla (Piccolomini, Wallensteins Tod), Leonora (Die Verschwörung des Fiesco zu Genua), Louisa (Kabale und Liebe), Elisabeth (Don Karlos), Agnes Sorel (Die Jungfrau von Orleans), Bertha (Wilhelm Tell). – Iffland: Friederike (Die Jäger), Frau Wallenfels (Der Spieler); Frau Komerzionrath (Der Hausfrieden). – Freytag: Gertrud (Graf Waldemar), Marie (Valentina), Adelheid (Die Journalisten). – Laube: Franziska (Karlsschüler), Gräfin Rutland (Graf Essex), Sieglinda (Cato von Eisen). – Lessing: Recha (Nathan der Weise), Emilia (Emilia Galotti). – Raupach: Marie (Der Müller und sein Kind), Hraběnka Olga (Isidor und Olga). – Gutzkow: Maria Winterová (Werner), Judith (Uriel Acosta). – Molière: Marianne (Der Geizige). –Kotzebue: Henriette (Die beiden Klingsberg)– Halm: Griseldis (Griseldis). – Hebbel: Agnes (Agnes Bernauer).

StD, Praha
Phädra (J. Racine: Phädra), Marwood (G. E. Lessing: Miss Sara Sampson), Adelheid (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen), Luisa (F. Schiller: Kabale und Liebe) Sappho (F. Grillparzer: Sappho), Esther (F. Grillparzer: Esther), Judith (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Deborah (S. H. Mosenthal: Deborah), Adrienna Lecouvreur (E. Scribe – E. Legouvé: Adrienne Lecouvreur), Margareta (E. Scribe – E. Legouvé: Die Märchen der Königin von Navarra), Gräfin Lea (P. Lindau: Gräfin Lea), Miss Multon (A. Bélot: Miss Multon), Franziska (H. Laube: Karlsschüler), Marie-Anne (F. Mendelssohn: Eine Frau aus dem Volke), Krimhild (Ch. F. Hebbel: Die Nibelungen).

Prameny

WBR: korespondence, obrazové pohlednice, fotografie (celkem 65 signatur).

WStLA: Todfallsaufnahme „mit 74 Jahre gest.“, Totenbeschauprotokol „geb. 16. 2. 1840“. 

Literatura

Almanach für Freunde der Schauspielkunst, vyd. L. Wolff, sv. 9nn., 1845nn.; Wiener Theaterzeitung 54, 1860, č. 162, s. 1n., č. 174, s. 1– 2; Wiener Abendpost 1. 2. 1864, 21. 12. 1881; Der Floh (Wien) 16. 5. 1869 (karikatura), 23. 11. 1890 (karikatura); Neues Fremden-Blatt 4. 2. 1872, s. 22, 16. 2., s. 13, 10. 11., s. 10, 24. 11., s. 1; Deutsche Zeitung 6. 10. 1872, s. 5; J. Lewinsky: Theatralische Carrièren, ... 1881, s. 165–74 (vyobr.); Der Humorist (Wien) 30. 9. 1885, s. 3, 4 (vyobrazení), 1. 1. 1891, s. 4 (vyobrazení); Teuber III., s. 351, 361, 423, 526, 630, 726, 767–768, 812; Wiener Zeitung 22. 11. 1890, s. 8; Die Bombe (Wien) 30. 11. 1890 (karikatura); Neue freie Presse (Wien) 18. 1. 1891; H. Laube: Das Burgtheater, 2. vyd., ... 1891 (viz rejstřík) • nekrology: Neue Freie Presse, Neues Wiener Journal, Fremden-Blatt, Prager Tagblatt, Prager Abendblatt 7. 3. 1914 • Deutsches Bühnen-Jahrbuch 26, 1915, s. 175; F. Grillparzer: Sämtliche Werke, vyd. P. Frank a K. Pörnbacher, sv. 4, Darmstadt 1965, s. 874, 975. 

Eisenberg, Eisenberg Wien, HLW, Hoftheater – Katalog, Kosch Th, ODS, Reden-Esbeck, Ulrich, Wer ist’s, Wininger 

Životní události

  • 16.2. 1840: narození, Gotha (D)
  • 6.3. 1914: úmrtí, Wien (A)

Další jména

Bognár


Vznik: 15.10.2013
Autor: Hubert Reitterer