Brzková, Terezie

Terezie Brzková

* 11. 1. 1875 Kolín (CZ)

† 19. 11. 1966 Praha (CZ)

herečka

Herečka, jež prošla řadou divadelních společností a ovládla široké rozpětí dramatických typů. Uplatnila se především na jevišti Městského divadla v Plzni, kde hrála sentimentální milovnice, postavy realistické a naturalistické dramatiky, démonické heroiny, aristokratky, lyrické hrdinky, ale vynikla i v komediích a konverzační hrách. Na poli moderní dramatiky naopak nalezla hranice svých hereckých možností. V Národním divadle nedostávala odpovídající herecké příležitosti a dobrovolně vyměnila českou první scénu za manželovu cestující společnost. Ke konci své kariéry proslula rolemi moudrých a dobrotivých stařenek, z nichž nejznámější je filmová Babička Boženy Němcové.

Rozená Jelínková. Narodila se v rodině kočujících divadelníků jako jedno z dvojčat (druhá holčička ihned zemřela); otec Vilém Josef Jelínek (1837–1902) byl hercem a ředitelem společnosti, matka Anna (1841–1907), dcera divadelního principála J. Krämera, herečkou. Divadlu se věnovaly sestry Marie (1862–1911, provd. Spurná), Hana (1871–1933, provd. Vojtová), Otýlie (1882–1967, provd. Beníšková) i bratři František (1867–1934; převzal otcův divadelní podnik) a Maxmilian (1878–1937). Hereckou dráhu začínala v rodičovské společnosti, kde dostala školení od otce, zkušeného praktika-režiséra, a zejména od matky, bedlivě provázející první divadelní kroky nadaných dcer. K jejímu hereckému růstu přispěl švagr V. Spurný, který za Jelínkovy nemoci soubor dočasně vedl jako artistický správce. Ještě za pobytu u otcovy družiny se v necelých devatenácti letech provdala za herce Josefa Brzka (1867–1917, sňatek 14. 11. 1893 v Milevsku), s nímž 1895 otcovu společnost opustila. Několik následujících let působili manželé u venkovských divadelních společností: u K. Kaňkovského (1895–98), J. Drobného (1898–1900) a E. Zöllnerové (1900–06). V sezoně 1906/07 byli členy Divadla sdružených měst východočeských za ředitelství F. Laciny, v létě 1907 jsou doloženi u J. Hodra na štaci v lázeňském divadle v Luhačovicích. Poté získali angažmá u V. Budila v Městském divadle v Plzni, kde setrvali i po jeho odchodu z ředitelského křesla. Plzeň opustili na konci poslední předválečné sezony 1913/14, kdy se divadlo ocitlo v hospodářské krizi a členům byly pozastaveny a posléze sníženy platy. B. přijala nabídku do činohry Národního divadla, kde však nedostávala odpovídající herecké příležitosti. Koncem jara 1917 se účastnila zájezdu skupiny herců činohry Národního divadla na válečnou frontu na řece Soča v severovýchodní Itálii (dnes Slovinsko). T. r. ovdověla a po druhém sňatku s hercem a novopečeným divadelním ředitelem Václavem Zejfertem (Zejfartem, 1876–1938) v září 1919 vyměnila Národní divadlo za manželovu cestující společnost, s níž působila na venkově bezmála osm let. Začátkem 1927 nastoupila opět do Městského divadla v Plzni, jehož členkou byla do 1939; na odpočinek odešla nedlouho po smrti druhého muže. Teprve poté ji objevil film: 1939 debutovala ve snímku O. Vávry Kouzelný dům (podle románu K. J. Beneše). Popularitu jí přinesla role Babičky ve stejnojmenném filmu F. Čápa natočeném podle novely B. Němcové (1940), která ji předurčila pro další úlohy moudrých a dobrotivých stařenek, zvláště v pohádkách (Pyšná princezna, Byl jednou jeden král). Hrála asi ve čtyřiceti filmech, naposledy v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959). M. Frič s ní natočil dokument Zasloužilá umělkyně Terezie Brzková (1961); tento titul jí byl udělen 1955. Zemřela téměř dvaadevadesátiletá, pohřbena byla na Vyšehradě.

Z prvního manželství měla dvě dcery; Otýlie B. (* 1903 Kladno) hrála začátkem dvacátých let u otčímovy společnosti. Vnučka Ivana (1925–2008) byla manželkou P. Tigrida.

Terezie Brzková jako Emilie Novotná (J. Štolba: Vodní družstvo, Národní divadlo, 1916, s E. Vrchlickou v roli Boženky), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 332.

Dívčina vznosné štíhlé postavy, spíše výrazného než půvabného obličeje s delším nosem, širokými ústy a tenkým horním rtem a s bohatou hřívou vlasů začínala jako vesměs všechny debutantky rolemi naivek. K nim brzy připojovala úlohy milovnic, přebírané u otcovy družiny po starší sestře Haně. Vedle romanticky sentimentalizovaných portrétů mladých dívek ze starší dramaturgie (Jane, Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský; Louisa, Dennery–Cormon: Dva sirotci) se záhy setkávala s rolemi z realistické dramatiky, na nichž se utvářel základ jejího hereckého stylu (Baruška, Stroupežnický: Zkažená krev). Hned v prvním angažmá u cizí společnosti se prosadila svým talentem schopným obsáhnout široké žánrové a typové rozpětí dramatických postav, díky tomu pak zaujímala ve venkovských družinách pozici protagonistky. Již jako dvacetiletá měla ve svém hereckém repertoáru Maryšu i Cypriennu, Strouhalku (Šimáček: Svět malých lidí) i Desdemonu (Shakespeare: Othello), Mínu (Hilbert: Vina) i Alžbětu (Vrchlický: Noc na Karlštejně). Suverénně zvládala polohy lyrické i rozverně komediální, ale její nejvlastnější doménou se stala sféra dramatická, heroická a do jisté míry i tragická. Vnímavá, přemýšlivá a zodpovědná herečka vstřebávala impulzy nových dramatických slohů a realistickou charakteristiku psychologicky prohlubovala a niterně zjemňovala, aniž by ubírala na výrazové plasticitě a zřetelnosti. Tento proces, započatý Mínou z Hilbertovy Viny, ji přivedl k postavám ibsenovským (Hedvika, Divoká kachna, Nora, Ellida Wangelová, Paní z námoří, Lona Hesselová, Opory společnosti), jejichž galerie rozšířená za pobytu v Plzni zároveň ukázala hranice hereččiných možností na poli moderní dramatiky: komplikovanou Heddu Gablerovou ani Olgu v Čechovových Třech sestrách B. plně nepostihla. Zářila v postavách frivolních krasavic, salonních lvic a přitažlivých intrikánek, jež prezentovala ve svůdných secesních stylizacích (Helena, Bernstein: Ve víru; Pépa, Pailleron: Myška; Juljaševičová, Zapolska: Morálka paní Dulské; Paní Erlynneová, Wilde: Vějíř lady Windermerové), výtečně ztvárňovala vášnivé, démonické hrdinky a barbarky (Hippodamie ve všech částech Vrchlického-Fibichovy trilogie; Lilitha, Zeyer: Sulamit). Tato etapa jejího herectví kulminovala za pobytu v Plzni, kde kultivovaná dramaturgie, kombinující díla klasického odkazu s moderní dramatikou, poskytovala B. uplatnění širokého spektra výrazových a charakterizačních možností. Vedle vznešených panovnic a aristokratek (Gertruda v Hamletu, Hraběnka Trčková v Schillerově Valdštejnovi) ztělesňovala usmýkané lidové typy (Nora Burkeová, Synge: Ve stínu doliny), vedle prototypů hrdinek naturalistické dramatiky (Hanka, Hauptmann: Forman Henčl; Anisja, Tolstoj: Vláda tmy) dámy velkého světa či polosvěta v konverzačních hrách (Vévodkyně z Marlborough, Scribe: Sklenice vody; Marie Terezie, Bozděch: Světa pán županu; Fanchon Ducloir, Engel–Horst: Modrá myška), vedle postav nežensky tvrdého srdce (Runa, Zeyer: Radúz a Mahulena; Goneril, Shakespeare: Král Lear; Lady Milfordová, Schiller: Úklady a láska) hrdinky nešťastné, lyricky procítěné (Anna Karenina) či plné smavého půvabu (Blažena, Shakespeare: Mnoho povyku pro nic). Osobitou skupinu v jejím repertoáru tvořily postavy chytrých, vtipných žen, které si dovedou najít v životě pevnou pozici a obratností a humorem prosadit své záměry (Mrs. Dot, Maugham: Mrs. Dot; Catherina Hübscherová, Sardou: Madame Sans-Gêne; Dorina, Molière: Tartuffe). Obdařena silným hlasovým fondem, jímž sytila vytříbený hlasový projev, stala se rovněž vyhledávanou interpretkou básnických dramat Shakespearových, Schillerových a Goethových i Vrchlického a Zeyerových. Na sklonku prvního plzeňského angažmá, zhruba od sezony 1913/14 se začala objevovat i v rolích z oboru matrón (Paní Higginsová, Shaw: Pygmalion; plátenice Šestáková, Tyl: Paličova dcera), jež předurčily její následné, notně jednostranné uplatnění v pražském Národním divadle. Zdejší činohra, mající již delší čas zcela nedostatečně pokrytý obor matek (penzionování L. Danzerové a M. Ryšavé 1912, odchod M. Pštrossové 1914), pro něj přijala právě B. V Praze „herečku úžasného temperamentu, sex-appealu a šarmu vtěsnali do staré chalupnice Černé“ (V. Vydra), která předznamenala její kariéru ztotožněnou na první české scéně povětšině s postavami z realistické dramatiky. Víceméně jen lehce modifikovaný typ postav, mezi nimiž bylo sice několik, ne však mnoho, závažných úkolů (Slečna Růžena, Šrámek: Léto; Bába, Jirásek: Lucerna; Mešjanovka, Preissová: Gazdina roba) sotva mohl uspokojit umělecké ambice herecky temperamentní, žhoucí a rozmanité B. Bezprecedentní odchod z Národního divadla k novomanželově kočující společnosti, kde se jí nabízely velké a různorodé role, nebyl až tolik překvapivý. Zejfert své choti, jež byla nepopiratelnou star jeho družiny, vycházel vstříc jak efektními rolemi, jimiž se pozvolna loučila s mladými hrdinkami (Magda, Sudermann: Domov; Žena, Schönherr: Ďáblice; Fedora, Sardou: Fedora), tak pěknými úkoly ze soudobé nebo nedávné české tvorby (Klásková, Jirásek: Lucerna; Fanka, Čapek: Loupežník; Peštová, Langer: Velbloud uchem jehly).

Druhé plzeňské angažmá, které zahájila hrdinskou úlohou matky ve Vojnovićově Smrti matky Jugovičů, jí přineslo pestrou škálu postav stárnoucích a starých žen nejrůznějších typů napříč celým repertoárovým spektrem. Vedle dobrotivých maminek a babiček (Černá babička, Vachek: Lišák Stavinoha) ztělesňovala s gustem pichlavé babizny a karikaturně pojaté figury (Chrobačka, Čapkové: Ze života hmyzu) či proletářské služky (Kadla, Konrád: Kvočna). Zvnitřnělou dramatičností prolnula roli paní Tabretové (Maugham: Posvátný plamen), titulní roli Čapkovy Matky či postavu Hospodyně (Vuolijoki: Ženy na Niskavuori). V rolích stařenek hostovala po odchodu na odpočinek ještě několik let v Národním divadle, angažmá, nabízené po válce J. Honzlem, však už nepřijala.

Role

Společnost Viléma Josefa Jelínka

Jane (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Louisa (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Julie (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Dorotka (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i MD Plzeň 1908), Bětuška (týž: Paličova dcera, i MD Plzeň 1909), Františka (R. Kneisel: Desdemonin šáteček), Hana (S. H. Mosenthal: Debora), Bětka (A. Jirásek: Vojnarka), Vlasta (G. Moser: Svůdná Amazonka), Casilda (E. Scribe: Ďáblův podíl), Alma (H. Sudermann: Čest), Marie (H. Sudermann: Domov), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, i Zejfertova spol. mezi 1919–27), Božena (F. X. Svoboda: Směry života), Baruška (L. Stroupežnický: Zkažená krev), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera, i spol. J. Drobného mezi 1898–1901), Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna, i spol. K. Kaňkovského mezi 1895–98, J. Drobného mezi 1898–1901) – mezi 1890–95.

Společnost Karla Kaňkovského

Krysta (F. Ruth: Písmákova dcera), Alena (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) – 1895; Maryša (A. a V. Mrštíkové: Maryša, i spol. J. Drobného 1898, MD Plzeň 1913, Zejfertova spol. mezi 1919–27) – 1898; Ljuba (V. Krylov: Divoška), Nasťa Vorověva (G. Davis: Katakomby, i spol. E. Zöllnerové 1902), Marie Strouhalová (M. A. Šimáček: Svět malých lidí, i MD Plzeň 1913), Mína (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Mína (J. Hilbert: Vina), Helena Linderová (J. Kvapil: Bludička), Bětulinka (Molière: Lakomec), Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i spol. E. Zöllnerové mezi 1898–1907, MD Plzeň 1907) – mezi 1895–98.

Společnost Jana Drobného

Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet, i spol. E. Zöllnerové 1905) – 1899; Zaza (P. Berton, Ch. Simon: Zaza), Debora (S. H. Mosenthal: Debora), Monika (J. J. Kolár: Monika), Mahulena (J. Zeyer: Radúz a Mahulena, i spol. E. Zöllnerové 1900), Matka Nováková (R. Nordmann: Padlí andělé) – mezi 1898–1900.

Společnost Elišky Zöllnerové

Doňa Petronela (Ch. Lecocq: Giroflé-Girofla), Marie Stuartovna (F. Schiller: Marie Stuartovna, i Div. sdruž. měst vč. 1906) – 1900; Lucie Ravasotová (K. Zeller: Prima Balerina), Yanetta (E. Brieux: Červený talár), Andrea (M. Hennequin – A. Valabrègue: Ustupte ženám!), Kolombina (R. Lothar: Král Harlekýn, i MD Plzeň 1908) – 1901; Maruša (H. Sudermann: Svatojanské ohně, i Zejfertova spol. mezi 1919–1926); Princezna (H. Drachman: Byl jednou jeden král), Zosia (J. A. Kisielewski: Karikatury), Anna (C. Karlweis: Jeremiáš Machulka), Beata (H. Sudermann: Ať žije život), Dona Inés (J. Zorrilla: Don Juan Tenorio) – 1902; Tonička Králencová (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Olga Kolihová (A. Stanovský: Kouzlo domoviny), Recha (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Zuzana Forejtová (O. Blumenthal, G. Kadelburg: U bílého koníčka, i MD Plzeň 1909, spol. V. Zejferta mezi 1919–26), Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Klárka (F. A. Beyerlein: Čepobití), Leontina (A. Capus: Manželové paní Leontiny) – 1903; Klaudyna Rozayová (M. Donnay: Milenci), Hedvika (H. Ibsen: Divoká kachna) – 1904; Corina (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Maša (K. Fořt – Č. Hrášek: Na pomoc Rusům) – 1905; Ruměna (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Lady Konstance Wynnová (S. Jones: Gejša), Helena (K. Kraatz: Automobilista aneb Paragraf 360) – 1906; Elisa kněžna Bacchiochi (E. Bozděch: Světa pán v županu), Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Katuše Maslovová (H. Bataille dle L. N. Tolstého: Vzkříšení, i Div. sdruž. měst vč. 1906), Nora (H. Ibsen: Nora) – mezi 1901–06.

Divadlo sdružených měst východočeských – F. Lacina

Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, i MD Plzeň 1913), Gertruda (týž: Hamlet, i MD Plzeň 1912), Claire (G. Ohnet: Majitel hutí), Baronka (F. X. Svoboda: Démon), Roxana (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Helena (H. Bernstein: Ve víru, i MD Plzeň 1907), Lída (J. Kvapil: Sirotek), Jo (H. Heijermans: Naděje), Pépa (E. Pailleron: Myška), Kněžna (A. Jirásek: Lucerna) – 1906; Ellida Wangelová (H. Ibsen: Paní z námoří) – 1907.

Hodrova společnost

Messalina (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), [?] (F. Wittenbauer: Soukromý docent) – 1907.

Městské divadlo v Plzni

Hanka (G. Hauptmann: Forman Henčl), Hatheburch (A. Jirásek: Gero), Marta (A. Guimerá: V nížině), Fiametta (L. Lipschütz – R. Lothar: Veleobec), Lady Alethea Frobisherová (A. Sutro: Zdi Jericha), Maria Louisa (H. Bernstein: Zloděj), Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Anna Karenina (E. Guiraud dle L. N. Tolstého: Anna Karenina), Godiva (J. Vrchlický: Godiva) – 1907; Lojza (A. H. Horáková: Páni), Paní Hauenštajnová (V. Štech: Deskový statek), Markéta z Parmy (J. W. Goethe: Egmont), Marie (K. Želenský: Návrat), Cecilie (H. Kistemaeckers: Instinkt), Strážce ráje (J. Zeyer: Pod jabloní), Catherina Hübscherová (V. Sardou: Madame Sans-Gêne, i Zejfertova spol. mezi 1919–26), Magda (G. Hauptmann: Potopený zvon), Anisja (L. N. Tolstoj: Vláda tmy), Vlasta (A. Dvořák: Kníže), Vévodkyně de Chailles (H. Lavedan: Souboj), Sestra Marta (G. Hauptmann: Hanička), Hedda (H. Ibsen: Hedda Gablerová), Lina (G. Wied: 2 x 2 = 5), Markýtka (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1908; Goneril (W. Shakespeare: Král Lear), Berta Lundová (G. Esmann: Otec a syn), Fanchon Ducloir, dáma od Maxima (A. Engel, J. Horst: Modrá myška), Krystyna (F. X. Svoboda: Čekanky), Rebeka (J. Zeyer: Z dob růžového jitra), Marie Terezie (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Sophie Bernier (R. de Flers – G.-A. de Caillavet: Láska bdí), Hedvika, choť Tellova (F. Schiller: Vilém Tell), Lóna Hesslova (H. Ibsen: Podpory společnosti), Jacquelina (A. Bisson: Neznámá paní, s tit. Bezejmenná Zejfertova spol. mezi 1919–26), Franchita Paez, matka Ramunčova (P. Loti: Ramuntscho), Kořenářka (A. Jirásek: Pan Johanes) – 1909; Lilitha (J. Zeyer: Sulamit), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Mrs. Worthleyová zvaná Mrs. Dot (W. S. Maugham: Mrs. Dot), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Marie (H. Bahr: Koncert), Alberta (B. Bjørnson: Když réva znovu kvete), Sirenetta (G. D’Annunzio: Gioconda), Dáma ve smutku (G. E. Lessing: Mína z Barnhelmu), Paulina (W. Shakespeare: Zimní pohádka) – 1910; Lady Wanleyová (W. S. Maugham: Královská Výsost), Juljaševičová (G. Zapolska: Morálka paní Dulské), Athenais (G. Ohnet: Majitel hutí), Milostpaní (B. Viková-Kunětická: Representantka domu), Dorina (Molière: Tartuffe), Paní Žofka (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Zuzana lazebnice (A. Dvořák: Král Václav IV.), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Děvče (J. Mahen: Janošík), Žena Rottova (K. Schönherr: Domov a víra), Máša (L. N. Tolstoj: Živoucí mrtvola) – 1911; Eliška ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Paní Erlynneová (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Ellen Birkins (G. Bentley dle O. Wildea: Dorian Gray), Ysoarda z Ansys (J. Vrchlický: Soud lásky), Runa (J. Zeyer, h. J. Suk: Radúz a Mahulena, i ND 1918), Olga (A. P. Čechov: Tři sestry), Carevna (M. Lengyel – L. Biró: Carevna), Clodie (J. Vrchlický: Pomsta Catullova), Celia (W. Shakespeare: Jak se vám líbí) – 1912; Tekla (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Paní Alina Solnessová (H. Ibsen: Stavitel Solness), Brangana (E. Hardt: Blázen Tantris), Ivonna (T. Bernard: Kavárnička), Fama (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Bianca (O. Wilde: Florencká tragedie), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Lady Ines Sparkler (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritka), Paní Muškátová (F. Molnár: Liliom), Sára (H. Nathansen: Průlom), Vévodkyně z Marlborough (E. Scribe: Sklenice vody), Hraběnka Trčková (F. Schiller, ú. J. Kvapil: Valdštejn, i ND 1915), Nora Burkeová (J. M. Syne: Ve stínu doliny), Jela, cikánka (J. Kosor: Požár vášní), Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion, i ND 1915), Paní Mařáková (J. Hilbert: Vina) – 1913; Lady Milfordová (F. Schiller: Úklady a láska), Paní z Eguzonu (G.-A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Paní Kateřina Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera, i Zejfertova spol. mezi 1919–26, MD Plzeň 1936), Gina Ekdalová (H. Ibsen: Divoká kachna), Kačka, služka (J. Štolba: Staré hříchy) – 1914.

Národní divadlo

Černá (F. X. Svoboda: Směry života, i MD Plzeň 1933) j. h., Chůva (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1914; Marie (V. Štech: David a Goliáš), Hraběnka Capuletová (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1915; Emilie Novotná (J. Štolba: Vodní družstvo), Matylda (F. X. Svoboda: Čekanky) – 1916; Emma Sadílková (V. Štech: Třetí zvonění), Veronika (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Maří (A. Jirásek: Kolébka), Mešjanovka (G. Preissová: Gazdina roba), Matylda (J. Hilbert: Hnízdo v bouři), Kopecká (A. Jirásek: Otec) – 1917; Matka Pierotčina (E. Dohnányi: Závoj Pierotčin, i MD Plzeň 1928), Emilie (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Rebeka (J. J. Kolár: Pražský žid), Betty (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Havlová (A. Jirásek: Vojnarka), Paní Tarletonová (G. B. Shaw: Mesaliance) – 1918; Fekluša (A. N. Ostrovskij: Bouře), Anna (A. Jirásek: Jan Žižka) – 1919.

Společnost Václava Zejferta

Magda (H. Sudermann: Domov), Jindra (K. Lužanská dle I. Klicpery: Jindra, hraběnka Ostrovínová) – 1919; Paní Eva (F. v. Schönthan – F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva), Paní Helena Kostarovičová (F. X. Šalda: Dítě), Žena (K. Schönherr: Ďáblice) Aurelie (F. F. Šamberk: Podskalák), Fatima (J. J. Stankovský dle V. Huga: Bídníci), Kulichová (I. Herrmann, dram. R. Pohorská: Vdavky Nanynky Kulichovy), Šafářka (B. Viková-Kunětická: Representantka domu), Mrs. Parker Jenningsová (W. S. Maugham: Královská Výsost), Marta (K. Scheinpflug: Geysir), Nelly Rozierová (P. Bilhaud – M. Hennequin: Milostpánova komorná), Jitka Bělinová (R. Jesenská: Devátá louka) – 1924; Markýza de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí, i MD Plzeň 1927), Fedora (V. Sardou: Fedora), Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Fanka (K. Čapek: Loupežník), Marketa, matka Husova (J. K. Tyl: Jan Hus, i MD Plzeň 1932, ND 1949 j. h.), Peštová (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Paní Alvingová (H. Ibsen: Strašidla), Ester Geršomová (E. Tréval: Válka bohů), Biba Drahošová (G. Preissová: Dvě ukolébavky), Hrdá (J. Štolba: Mořská panna), Ela Stárková (týž: Její systém), Anna (K. Horký: Baťoch), Soukupová (F. X. Svoboda: Láska studentská /Rozklad/) – mezi 1919–26.

Městské divadlo v Plzni

Matka Jugovičů (I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů), Paní Čang (Klabund: Křídový kruh), Vévodkyně z Berwicku (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové) – 1927; Lampito (Aristofanes: Lysistrata), Černá babička (E. Vachek: Lišák Stavinoha), Dánská královna (U. Falena: Poslední lord) – 1928; Irma Pištorová (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory), Abatyše (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Bába Kosařka (A. H. Horáková: Libuňský jemnostpán), Baronka Pitart Vergniollesová (M. Pagnol: Abeceda úspěchu), Šestáková (J. Kopta: Nejkrásnější boty na světě) – 1929; Paní Harringtonová (B. Conners: Popelka Patsy), Paní Butteauová (A. Jirásek, dram. B. Vrbský: F. L. Věk), Teta Máli (E. Konrád: Nahý v trní), Paní Schikentanzová (C. Goetz: Lhář a jeptiška), Kohoutová (F. X. Svoboda: Poslední muž) – 1930; Kněžna Anhaltská (A. Savoir: Kateřina Veliká), Paní Tabretová (W. S. Maugham: Posvátný plamen), Marianna Pětiruká (L. Pirandello: Rozmysli si, Jakoubku!), Věřina matka (V. Werner: Právo na hřích), Paní Dynybylová (O. Scheinpflugová: Okénko) – 1931; Domovnice (R. Jesenská: Starý markýz), Kadla (E. Konrád: Kvočna), Kondelíková (I. Herrmann, dram. R. Pohorská: Kondelík a Vejvara), Chrobačka (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu) – 1932; Honorina (M. Pagnol: Fanny), Hermelínová (V. Werner: Komediant Hermelín) – 1933; Barbora Rohová (V. Dyk: Posel), Paní Mery (O. Scheinpflugová: Houpačka) – 1934; Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Charlotta Vancová (E. Ferberová, G. S. Kaufman: Večeře o osmé), Olga Pavlovna (V. Škvarkin: Cizí dítě) – 1935; Kovářka (V. Rakous: Modche a Rezi), Žena (G. B. Shaw: Milionářka), Tánina matka (V. Katajev: Cesta květů) – 1936; Matka (K. Čapek: Matka), Hospodyně (V. Dyk: Zmoudření Dona Quijota), Veronika (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Hospodyně na Niskavuori (H. Vuolijoki: Ženy na Niskavuori), Babička (B. Němcová, dram. J. Port, A. Kučerová-Fischerová: Babička) – 1938; Paní Lindová (K. Michaëlisová: Svatá lež) – 1939.

Ochotnické sdružení Maska, Plzeň

Sestra Klára (J. Hais Týnecký: Sestřičky u sv. panny Kláry) – 1933.

Národní divadlo

Maryšina babička (A. a V. Mrštíkové: Maryša) j. h. – 1943; Služka (V. Vančura: Josefina), Žebračka (N. Pogodin: Kremelský orloj), Stěpanida (M. Gorkij: Maloměšťáci) – j. h. 1949.

Prameny

SOA Praha: Sbírka matrik, Kolín 63, matrika narozených 1871–76.

SOA Třeboň: Sbírka matrik, 25 Milevsko, matrika oddaných 1886–1905, s. 115, obr. 119.

Archiv města Plzně: cedule Městského divadla 1907–1914, 1927–1939.

Literatura

Zájmy českého herectva 1, 1904/05, s. 94 [spol. E. Zöllnerové, cit. dle Kolínské listy]; nb. [P. Nebeský], Plzeňské listy 14. 6. 1907 (Helena, Ve víru), 17. 6. 1907 (Hanka, Forman Henčl); 29. 2. 1908 (Paní Hauenštajnová, Deskový statek), 31. 3. 1908 (Marie, Návrat), 6. 4. 1908 (Cecilie, Instinkt), 25. 6. 1908 (Magda, Potopený zvon), 9. 9. 1908 (Anisja, Vláda tmy), 18. 11. 1908 (Hedda Gablerová), 28. 1. 1909 (Berta Lundová, Otec a syn), 18. 5. 1909 (Strážce ráje, Pod jabloní); -v-: Manželé Brzkovi, Divadlo 8, 1909/10, s. 391–392; nb. [P. Nebeský], Plzeňské listy 7. 1. 1910 (Lilith, Sulamit), 10. 5. 1910 (Hippodamie); K. P. [Pelant], Směr 8. 10. 1910 (Gioconda); B. Polan: T. B., Divadlo 10, 1911/12, s. 138–139 + Nová doba 14. 3. 1913 (Strouhalová, Svět malých lidí); S., Národní politika 14. 8. 1913 (Vévodkyně z Marlborough, Sklenice vody); H., Český denník 9. 10. 1913 (Catherina Hübscherová, Madame Sans-Gêne) ● ad hostování v ND: jv. [Vodák], Čas 21. 10. 1914; Dr. H. J. [Jelínek], Národní politika 25. 10. 1914 ● A. V. A.: K odchodu manželů Brzkových, Nová doba 8. 7. 1914; jv. [Vodák], Lidové noviny 11. 9. 1917, ranní vyd. (Mešjanovka, Gazdina roba) ● ad 40 let činnosti: B. Smola, Divadlo 10 (17), 1930/31, č. 9, s. 18; Ks [L. Khás], Český deník 1. 3. 1931; B. P. [Polan], Nová doba 5. 3. 1931 ● Ks [L. Khás], Český deník 31. 3. 1933 (Hermelínová, Komediant Hermelín); J. Škrdlant, Umělecké generace a plzeňské divadlo, tamtéž 16. 4. 1935; B. P. [Polan], Nová doba 10. 3. 1938 (Matka), 5. 12. 1938 (Babička); M. L. H.: O jedné herečce, Lidové noviny 8. 2. 1939 ● ref. Paní Lindová, Svatá lež: -Dr-, Lidové noviny 11. 2. 1939; -vj-, Český deník 12. 3. 1939 ● K. Koval, Venkov 27. 6. 1943 (Maryšina babička, Maryša); Z. Kolbaba: Sedmé zastavení T. B., Pestrý týden 20, 1945, č. 3, s. [6]; J. Balda: Jedna z Jelínkových, Divadlo 31, 1945/46, s. 4 (k sedmdesátinám); V. Vydra: Má pouť životem a uměním, Praha 1948, s. 224 ● k osmdesátinám: M. Nováková, Divadlo 6, 1955, s. 227–230; hbs [J. Hrbas], Film a doba 1, 1955, č. 1–2, s. 90–91 ● J. Průcha: Vavřín a pocta, Divadelní noviny 3, 1959/60, č. 12, s. 8 [k pětaosmdesátinám]; J. Knap: Zöllnerové, Praha 1958, zvl. s. 164 + Čtyři herečky, Praha 1967, passim; J. Kutina: Nezapomenutelná babička, Pravda 13. 1. 1975.