Just, Wilhelm
nahoru...
Debutoval 1830 v Mannheimu. Stal se známým díky vaudevillu, ve kterém vystupoval jako houslista Paganini (H. Laube: Nicolo Zaganini, der groβe Virtuos). 1842 pozván ředitelem Stögerem do Nového divadla v Růžové ulici v Praze jako režisér českých představení (společně s Jiřím Josefem Kolárem a Janem Nepomukem Štěpánkem). I přes neznalost češtiny, za kterou byl kritizován, značně pozvedl scénickou úroveň představení. Pohostinsky vystupoval jako herec v německé činohře Stavovského divadla. 1850 – 1857 inspicientem komparsu ve dvorní činohře ve Vídni.
Též Wilím. Na základě údajů Wurzbachových lze předpokládat, že J. pocházel z divadelní rodiny, jejímž zakladatelem byl Carl Friedrich J., nápověda a inspicient v Breslau, později v Berlíně. Do rodiny patřil též Wilhelmův bratr, zpěvák Carl J. (*1808 Breslau, †1861 Vídeň), který působil více než čtvrtstoletí ve vídeňské dvorní opeře (1836–1860).
První stopou J. herecké aktivity je hostování v divadle v Mannheimu 1830 (tehdy byl členem soboru v Breslau). Po tomto datu se stal známým hercem díky hře o houslistovi Paganinim, kterou pro něj napsal Heinrich Laube (Nicolo Zaganini, der große Virtuos). S tou to rolí cestoval J. po Rakousku a Německu a napodoboval Paganiniho virtuózní hru na housle. V období 1832–1833 byl patrně angažován v Berlíně, ale hostoval v Pešti (28. 8. – 22. 9. 1832, 11. 12. 1932 – 1. 5. 1833, 16. 7. – 29. 7. 1833), kam přinesl (s nestejným ohlasem) několik berlínských komedií. Záhy začal upravovat cizí texty pro svá herecká vystoupení. Jeho působiště po několik dalších let nejsou známa. V sezoně 1837/38 patrně režisérem divadla v Budíně [Ofen] (hrála se zde jeho úprava hry A. C. Vogela Die Räuber im Adlerthal). Odtud odešel do vídeňské společnosti ředitele Franze Pokorného (1839–1842), která hrála v Theater in der Josefstadt. Zde byla pro něho napsána jednoaktová převleková hra Künstlerlaune pod názvem Einmal 1 ist 8, v níž hrál postupně devět rolí. Ve Vídni se seznámil s ředitelem Johannem Augustem Stögerem, který od 1834 získal do pronájmu Stavovské divadlo v Praze. Stöger ho na přelomu let 1842/43 angažoval pro svou nově otvíranou pražskou scénu Nové divadlo v Růžové ulici. V Praze působil J. ještě v polovině roku 1844, divadelní almanach vydaný k 1. 1. 1845 ho však již uvádí mezi bývalými Stögerovými zaměstnanci.
J. se vrátil do Vídně. Tamní list Der Humorist oznámil 9. 3. 1848, že J. zakládá deklamační školu, kde je možné získat herecké, hudební a režijní vzdělání. Během revolučních událostí byly některé vídeňské divadelní společnosti rozpuštěny (společnost ředitele Pokorného zanikla 23. 6. 1848). J. se stal členem výboru, který postavil novou arénu v Hernals (Vídeň). Byla otevřena 23. 7. 1848, zaměstnala propuštěné herce Theater in der Josefstadt a J. ji provozoval na akciovém principu. 1. 6. 1849 ji ředitel Pokorny opět odkoupil.
1850–1857 byl J. inspicientem komparsu ve dvorní činohře ve Vídni. K jeho povinnostem patřilo navrhovat a nacvičit se statisty masové scény (pochody, srocení lidu, zasedání větších grémií, bitvy), případně výstupy se zvířaty a další souborové a složité ansámblové výjevy. V této funkci zajistil dvorním představením vysokou kvalitu.
Pražské Nové divadlo v Růžové ulici bylo otevřeno 28. 9. 1842. Mělo k dispozici kvalitní dekorace (více než třicet), které pro ředitele Stögera zhotovili vídeňští výtvarníci, a novou světelnou a létací techniku. Stöger je provozoval vedle Stavovského divadla jako svou soukromou scénu. Podle Divadelní komise Zemského výboru měl mít pro tento účel zvláštní soubor, ale využíval pro soukromá představení i své zaměstnance ze Stavovského divadla. J. byl přijat jako režisér Nového divadla; do Stavovského divadla jeho povinnosti a pravomoci nesahaly, ale přesto tam vícekrát vystoupil i jako herec. Jeho hlavním úkolem bylo starat se především o česká představení, jež měla mít v Růžové ulici své hlavní dějiště, a zajistit jim přitažlivou výpravu. Jako režisér se J. dělil o česká představení s Jiřím Josefem Kolárem a Janem Nepomukem Štěpánkem. Soustředil se především na výpravné hry a veselohry. Jeho přesný podíl na režii nelze určit, protože režisér–aranžér nebyl na plakátech ani v kritice vždy uveden.
Hlavní problém spočíval v tom, že J. neuměl česky. Dorozuměl se sice s českými členy souboru, protože všichni uměli německy, ale nedokázal sledovat mluvní projev herců. Zejména nemohl posoudit jazykovou úroveň rodilých Němců, kteří pro nedostatek českého personálu vypomáhali při českých představeních. J. jazykové omezení mělo za následek hojně komentovaný incident s publikem při představení Klicperovy hry Soběslav a Bedřich (30. 5. 1843). J. ohlašoval německy změnu v obsazení a obecenstvo se hlasitě dožadovalo oznámení v češtině. Při J. neznalosti češtiny se zvyšovala odpovědnost českých překladatelů za přeložené texty, s nimiž kritika někdy nebyla spokojena (např. J. J. Kolár vyškrtal v textu zpěvohry Fra Diavolo většinu recitativů a mluvených pasáží, protože nedůvěřoval deklamačním schopnostem některých českých zpěváků).
Podle dostupných informací připravil J. premiéru Klicperovy hry Poklad opatovický, znovu inscenoval několik starších českých prací, uváděl nové české překlady vídeňského zábavného repertoáru a připravoval i opery v češtině. Jako aranžér dekorací, tanců a efektních scén projevil J. zkušenost a vynalézavost ke spokojenosti publika i kritiky. Přidával do her baletní vsuvky, zapojoval živé koně, skupiny trubačů z vojenských hudeb ad. Uvedl německou i českou verzi nejúspěšnější dobové výpravné hry (Told – Titl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirtin / Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, něm. 16. 12. 1842, česky 28. 9. 1843), připravil též pražskou německou premiéru velmi úspěšné romantické pohádky Karla Haffnera Der verkaufte Schlaf (něm. 25. 11. 1843), v níž hrál hlavní roli bankéře Nathaleona. V Toldově kouzelné frašce Wastl oder Die böhmischen Amazonen (17. 3. 1843) uplatnil velmi vynalézavou lokální dekoraci "Praha a Vltava ve světle měsíce" a zapojil do děje známé lidové písně z Čech. Jeho specialitou byla inscenace tableau, živých obrazů na náměty z mytologie, ze života významných osobností nebo podle sousoší. Některé obrazy byly pohyblivé. J. je zařazoval je do meziaktí českých i německých představení nebo jako samostatná čísla večerného programu.
Své herecké předpoklady a známé role ukázal J. i v Praze. Měl velmi dobrou napodobovací schopnost a své postavy v tomto ohledu do nejmenších podrobností vypracovával. V Praze vystoupil poprvé 3. 3. 1843 na večeru se dvěma hrami: ve frašce 1mal 1 ist 8 zahrál několik postav v převlecích, ve vlastní úpravě Angelyho hry Das Fest der Handwerker vytvořil ve výrazném berlínském dialektu roli políra Klucka, známou už z představení v Berlíně a v Pešti 1832. V listopadu 1843 ztělesnil titulní postavu ve své vlastní hře Friedrich der Grosse und der alte Husar.
J. působení v Novém divadle v Růžové ulici bylo spíše epizodní a jeho možnosti limitovala neznalost českého jazyka. Přesto byl prvním režisérem, který se snažil i v českém divadle uplatnil výtvarný efekt a bohatá scénická řešení, známá z vídeňských jevišť této doby.
Teatralia
L. Angely: Das Fest der Handwerker, fraška, 2 jedn., J. úprava uvedena v Berlíně a 1832 v Pešti a patrně i v Praze 18. 9. 1832, kde hostoval berlínský herec Börne. V jiné své úpravě, jako Das Fest der Arbeiter, uvedl J. hru při otevření arény v Hernals ve Vídni 23. 7. 1848. – Česky se tato hra dávala v překladech J. N. Štěpánka (Kvas řemeslníků, 17. 4. 1842) a J. K. Tyla (Řemeslnická merenda, 28. 9. 1849), není známo, zda bylo překládáno z originálu nebo z Justových úprav.
L. W. Both [= Schneider Louis]: Alessandro Massaroni, der römische Bandit, hra, 3 jedn., J. úprava provedena v 1837 v Budíně [Ofen].
J. vlastní hra:
Ein Tag aus dem Leben Friedrich des Grossen, hra, 1 jedn., 7. 8. 1837 Budín [Ofen]; v Praze jako Friedrich der Grosse und der alte Husar, anekdota o 3 jedn., 8. 11. 1843 Nové divadlo v Růžové ulici.
Režie a herecké výkony
České divadlo: 17. 1. 1843 Margarethe Carl: Blázinec v Dijonu aneb Šílenost a zločin, hra, 3 jedn., přel. J. N. Štěpánek, režie (nové nastudování, poprvé 1835). – 2. 2. 1843 W. Vogel: Hodina s půlnoci aneb Pomsta lesního ducha, velká melodramatická hra se sbory a tanci, 3 jedn., přel. J. Pečírka (pražská prem.). – 9. 2. 1843 V. K. Klicpera: Poklad opatovický, činohra, 3 jedn. (prem.). – 16. a 19. 2. 1843 V. K. Klicpera: Rod svojanovský aneb Ztečení domu otcovského, truchlohra, 4 jedn. (hrána ve dvou večerech), nově scénováno (poprvé 1832). – 2. 3. 1843 I. F. Castelli: Dva přátelé a jediný kabát, fraška, 1 jedn., přel. J. Procházka (nové nastudování, poprvé 1838); S. K. Macháček: Ženichové, fraška, 1 jedn. (nové nastudování, poprvé 1824); Živé obrazy: Charon na břehu Acheronu přijímá do lodi duši provázenou Merkurem; Herkules ve smrtelném zápase s Antäem, obrovským Neptunovým synem. – 7. 3. 1843 J.-F. A. Bayard: Nalezenec, veselohra, 2 jedn. [Gamin de Paris], přel. J. K. Tyl, nově scénováno (poprvé 1838); J. N. Štěpánek: Hastroš, fraška, 1 jedn., nově scénováno (poprvé nastudováno 1826); Živé obrazy: Sochařské výjevy Eumenida [Erynie], Herkules a Laokoon s se svými syny zardoušenými hady. – 12. 3. 1843 Čím strakatěji, tím lépe, velké potpourri sestavené od J.: D. F. Auber: Korunní drahokamy, předehra; Tance; Živé obrazy: Hektor, mramorové skupení dle Tornwalda; Smrt Sokratesova, moramorové skupení z díly sochařské; J. Procházka: Ouvertura; Živý obraz: Mozartův pomník v Solnohradě; W. Ernst:Karneval benátský, předehra. – 7. 5. 1843 D. F. Auber: Němá z Portici, opera, 5 jedn., libr. E. Scribe, přel. J. K. Chmelenský, nově scénováno (poprvé 1837). – 21. 5. 1843 L. Spohr: Faust, romant. opera, 2 jedn., libr. J. C. Bernard, přel. S. K. Macháček, nově scénováno (poprvé 1833). – 30. 5. 1843 V. K. Klicpera-J. K. Tyl: Soběslav a Bedřich aneb boj o knížecí korunu, historická činohra, 5 jedn., nově scénováno (poprvé 1839). – 3. 9. 1843 E. Scribe – D. F. Auber: Fra Diavolo, opera, 3 jedn., přel. J. J. Kolár. – 12. 5. 1844 ve Stavovském divadle. F. J. Holzapfel: Lisardo s ohnivou hlavou, romanticko melodramatická činohra, 2 jedn., přel. J. Kaška-Zbraslavský, režie a benefice.
Zjištěná německá představení:
3. 3. 1843 Anonym: 1mal 1 ist 8, fraška, 1 jedn., režie a několik rolí; L. Angely - W. Just: Das Fest der Handwerker, veselohra, 3 jedn., režie a role políra Klucka. – 7. 3. 1843 F. X. Told-A. E. Titl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen, fraška se zpěvy a tanci, 3 jedn., režie a neznámá role. – 8. 4. 1843 [Anon.:]: Mitten in der Nacht, fraška, 1 jedn., režie a role Hagestolze; F. Ochsenheimer: Geld regiert die Welt oder Die Brautschau, veselohra, 1 jedn. – 24. 5. 1843 F. Blum - C. Binder: Die Tochter des Räubers, melodrama, 5 jedn., režie a role Derby. – 9. 6. 1843 F. Rosenau: Die Hintertreppe oder Die Gunst der Kleinen, režie a role Peregrina. – 8. 11. 1843 W. Just: Friedrich der Grosse und der alte Husar, režie a role Friedricha Velikého. – 25. 11. 1843 K. Haffner:Der verkaufte Schlaf, kouzelná hra, 5 jedn., režie a role bankéře Nataleona. – 27. 3. 1844 J. P. Soliè – F. B. Hoffmann: Das Geheimnis, singspiel, 1 jedn., režie a role Dvorního rady [Hofrat].
Prameny
Národní archiv, Policejní ředitelství I, Konskripce, karton 241, obr. 518, zde údaj o narození Breslau 1802.
Periodika
Almanach für Freunde der Schauspielkunst auf das Jahr1836 [vyd. 1. 1. 1837], s. 233–34, 249–250; 1837, s. 319, 385; 1839, s. 252, 403, 405, 407; 1842, s. 125, 414; 1843, s. 230, 236; 1844, s. 461. – Almanach des königlich ständischen Theaters zu Prag zum neuen Jahre 1845, s. 12
Bohemia 1843: 21. 2. [Rod svojanovský], 5. 3. [Hostina s půlnoci, něm. představení: [1 mal 1 ist 8, Das Fest der Handwerker], 7. 4. [Wastl], 11. 4. [Mitten in der Nacht] 26. 5. [Die Tochter des Räubers], 11. 6. [Die Hintertreppe], 10. 11. [Friedrich der Grosse], 28. 11. a 1. 12 [Der verkaufte Schlaf]; 1844: 29. 3. [Das Geheimnis]. – Česká včela1842: 15. 11. [podmínky ve Stögerově divadle]; 1843: 17. 1. , 2. 2. , 28. 2. [Blázinec v Dijonu], 7. 3. [Hodina s půlnoci], 14. 3. [Rod svojanovský], 4. 4. [Dva přátelé, Ženichové, Nalezenec, Hastroš, živé obrazy], 11. 4. [Čím strakatěji], 16. 6. [Faust], 23. 6. [Soběslav]. – Der Humorist [Wien] 9. 3. 1848, s. 4, Wiener Tags-Courier)
Literatura
O. Teuber, III, 1888, s. 307, 318
J. Vondráček: Dějiny českého divadla, 1824–1846, 1957, s. 304, 321, 323, 329–30, 339
A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien, Wien–München 1957, s. 98, 101
W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972, edice Theatergeschichte Österreichs, Bd. 10, s. 158
G. Marinelli-König: Die böhmischen Länder in der Wiener Zeitschriften des Vormärz, 1805–1848, I, Wien, Verlag der Österrichischen Akademie der Wissenschaften 2011, s. 410
Ulrich, Wurzbach; Fambach (s. 492), Laiske
Životní události
- 1802 ?: narození, Wrocław [Breslau]
- 17.7. 1859: úmrtí, Vídeň
Další jména
Wilím
Vazby
M
Vznik: 20.06.2014
Autor: Jitka Ludvová
