Pohler, Amand

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 31. 5. 2017, 08:57; Berenika (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Amand Pohler
* 24.1. 1851 Vídeň
11.12. 1903 Vídeň
herec, divadelní režisér, spisovatel

1869 angažován pro obor vesnických hochů v Zemském divadle v Linci. Aniž by měl předchozí herecké vzdělání, ztvárnil roli Kosinského (Schiller: Räuber). Následovala angažmá v Marburku, Essegu, ve Vídni, v Šoproni, Budapešti, Prešpurku a Liberci. 1886 ho angažoval Karl Freiherr von Stengel do německého souboru brněnského městského divadla, kde se stal oporou ansámblu. Jako herec vynikl suchým a přirozeným humorem. Věnoval se také režii (uváděl naturalistická dramata). Od 1898 do své smrti působil v Kaiserjubilämus-Stadttheater ve Vídni. Pod pseudonymem Augustus přispíval do novin svými fejetony. Byl autorem prologů, slavnostní hry k otevření nového karlovarského divadla (1885) nebo dramatického žertu Aber Fritz! (1898).

Pseudonym Augustus. Syn lékárníka Amanda Pohlera, pocházejícího z Valdeku (okres Opava), a jeho ženy Anny, roz. Linzbauerové (z tehdejšího vídeňského předměstí Schottenfeld). Od roku 1888 byl ženatý s Annou Pohlerovou, roz. Schoberovou.

P. se měl původně stát lékařem a začal studovat medicínu (na Vídeňské univerzitě to však nelze doložit). V rámci jednoho studentského představení prý vystoupil s takovým úspěchem, že se chtěl věnovat činohře. V roce 1869 ho angažoval ředitel Franz Thomé pro obor vesnických hochů do Zemského divadla v Linci. Tam – aniž by se mu dostalo nějakého hereckého vzdělání – ztvárnil svou první větší roli (Kosinsky /Schiller: Die Räuber). Na počátku 70. let odešel do Marburku, 1876 hrál v Essegu (Aktientheater), kde už převzal role otců a charakterní role, a poté krátce působil v Komische Oper ve Vídni. Jeho angažmá v Šoproni (v německém Ödenburger Stadttheater) v roce 1879 zahrnovalo vedle charakterních rolí a komických otců i režii, jíž se většinou také věnoval ve svých následujících působištích. V 80. letech se objevuje v Budapešti (Deutsches Theater in der Wollgasse), Bratislavě [Prešpurku] (Königlich freistädtisches Theater) a v Liberci (Stadttheater). Nakonec ho v roce 1886 angažoval Karl Freiherr von Stengel do městského divadla v Brně (Stadttheater, dnes Mahenovo divadlo), kde velmi úspěšně působil více než deset let. Uvádí se, že vystupoval i v Lübecku a Karlových Varech, divadelní almanachy toto jeho působení nezaznamenaly.

V Brně díky svému suchému, přirozenému humoru a výrazné hře rychle získal oblibu a stal se jednou z opor ansámblu. Hrál důstojné otce i hrdiny pod pantoflem, komické starce, hřmotné a naříkající staříky. K jeho nejoblíbenějším rolím patřili Argan (Molière: Der eingebildete Kranke), Meister Anton (Hebbel: Maria Magdalene), Habakuk (Ludwig Fulda: Der Talisman) a Schöllhofer (C. Karlweis: Das grobe Hemd). Hned od začátku svého angažmá byl zaměstnán jako režisér činoher, veseloher a frašek, krátce také tragédií. Za jeho vedení byla v městském divadle poprvé uvedena naturalistická dramata (Ibsen: NoraGespensterHedda Gabler, Die Wildente, Hauptmann: Die versunkene GlockeHanneles Himmelfahrt).  P. se uplatnil i jako autor. Psal (případně přednášel) prology při slavnostních příležitostech, (např. v rámci oslav 100. výročí narození C. M. von Webera v roce 1886, při slavnostních představení Německého školského spolku 1889 a 1890, při tryzně za Ludwiga Anzengrubera 1889 a v rámci představení ve prospěch Spolku německých žurnalistů a spisovatelů, zakládajícího fond na podporu nemocných, vdov a sirotků, 1894). Pro pohostinské vystoupení herečky Rosy Retty v roce 1896 v brněnském Německém domě napsal sólovou veselohru Rosas Erwachen. Své poslední představení v Brně (již jako host) hrál 1. 10. 1898 učitel hudby Mantius (Franz von Schönthan: Das letzte Wort).

V roce 1898 přijal P. nabídku Adama Müllera-Guttenbrunna, ředitele nově zřízeného Kaiserjubiläums-Stadtheater (dnes Volksoper), aby přešel jako herec a režisér do Vídně. V novém divadle vystoupil hned v zahajovacím představení (14. 12. 1898) jako Eginhardt v Kleistově hře Die Hermannsschlacht a brzy se zařadil mezi nejosobitější představitele otců. Byl velmi zaměstnán, v následujících čtyřech letech života nastudoval asi 75 rolí, z nichž více než 20 bylo hlavních (např. Gregora, biskup z Chalonse, v Grillparzerově hře Weh‘ dem, der lügt). Nejčastěji hrál továrníky, statkáře, obchodníky, sedláky, řemeslníky nebo duchovní v lidových hrách, činohrách a veselohrách. K jeho nejlepším postavám patřil vídeňský starosta Konrad Vorlauf (Wolfgang Madjera: Konrad Vorlauf), Páter Jakob (Karl Morre: Pater Jakob) a starý Fehringer ve velmi úspěšné vídeňské lidové hře Rudolfa Hawela Mutter Sorge. Jako režisér (od roku 1901 hlavní režisér) vytvářel výtvarně náročné masové scény a pamatoval na historickou věrnost. Svůj poslední vídeňský výstup uskutečnil P. v roli Michela Quantnera ve zpěvohře Alexandera Baumanna Das Versprechen hinterm Herd, jeho poslední režijní prací byla inscenace pohádky Rotkäppchen dva týdny před smrtí (delší dobu trpěl srdeční chorobou). Pohostinská vystoupení sjednaná s brněnský divadlem se již neuskutečnila.

Během svého působení v Brně začal P. také psát. Ve svých fejetonech, které pod pseudonymem vycházely pravidelně v Tagesboten aus Mähren und Schlesien, hovořil o událostech týdne a s dobromyslným humorem a potěšením z jazykových žertů líčil zvláštnosti (německy mluvících) obyvatel Brna. Výběr P. fejetonů vyšel po jeho odchodu z Brna v roce 1898 pod názvem Rund um den Spielberg.

Byl rovněž autorem příspěvků pro Deutsches VolksblattOstdeutsche RundschauDie Reichswehr a jiné noviny. Napsal slavnostní hru Der Musen Dank (1885) k otevření nového divadla v Karlových Varech, dramatický žert o jednom dějství Aber Fritz! (1898),  prozaické humoresky a básně. Vydal knihu fejetonů o Brně Rund um den Spielberg (1898). Jeho větším dílem byla zřejmě historie vídeňského Kaiserjubiläums-Stadttheater, která se měla dostat na knižní trh o Vánocích roku 1903 (tisk se nepodařilo nalézt).


Prameny

Katolická fara St. Laurenz am Schottenfeld, Vídeň, matrika pokřtěných 185. 

Katolická fara Währing, Vídeň, Kniha úmrtí 1903/122/567.

WBR: Handschriftensammlung. Pohlerova korespondence. 

WStLa: úmrtní protokoly, pozůstalostní spisy.

ÖThM: Theaterzettel Wien, Kaiser-Jubiläums-Stadttheater (Divadelní plakáty Kaiserjubiläums-Stadttheater 1898–1903).

Periodika

Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1870–1893 (s přerušeními). – Almanach der Genossenschaft deutscher Bühnen-Angehöriger, vyd. Ernst Gettke, Leipzig 1877–1889 (s přerušeními). – Neuer Theater-Almanach, Berlin 1890–1905. – Tagesbote aus Mähren und Schlesien 20. 8., 30. 9. 1898.

Nekrology

Neue Freie Presse (večerní vydání) 11. 12. 1903, Fremden-Blatt (večerník) 11. 12. 1903, Illustrirtes Wiener Extrablatt (večerní vydání) 11. 12. 1903, Ostdeutsche Rundschau (večerní vydání) 11. 12. 1903, Tagesbote aus Mähren und Schlesien 11. 12. 1903 (večerní vydání) a 13. 12. 1903, Das Vaterland (večerní vydání) 11. 12. 1903,Die Zeit (večerní vydání) 11. 12. 1903, Wiener Zeitung (večerní vydání) 11. 12. 1903, Arbeiter-Zeitung 12. 12. 1903,Neues Wiener Journal 12. 12. 1903, Reichspost 12. 12. 1903, Moravská orlice 13. 12. 1903, Wiener Bilder 16. 12. 1903, Neuer Theater-Almanach 16, 1905, s. 173f.

Literatura

Bühne und Welt, Berlin, roč. 11, 1900, č. 15, s. 623, 626

G. Bondi: Fünfundzwanzig Jahre Eigenregie. Geschichte des Brünner Stadttheaters 1882–1907, Brünn 1907, s. 51, 55, 72, 79, 96, 111, 124, 137, 138, 139, 143, 148, 151, 211, 212

A. Müller-Guttenbrunn: Erinnerungen eines Theaterdirektors („Das Parteitheater, ein Wiener Kulturbild aus der Zeit der Jahrhundertwende“), vyd. R. Meinhart, Leipzig 1924, s. 90, 103, 106n., 150nn., 199n.

A. Gerstner: Adam Müller-Guttenbrunns Bemühungen als Theaterdirektor, dis., Universität Wien, 1946, s. 131n.

E. Grünsteidl: Geschichte des Linzer landständischen Theaters im 19. Jahrhundert, dis., Universität Wien, 1970, Bd. 2: Ensembleverzeichnisse und Spielplanchronologie

T. Sýkorová: Amand Pohler und seine Spaziergänge „Rund um den Spielberg“, bakalářská práce, Masarykova univerzita, Brno, 2010.


BBLÖ, Eisenberg, Kosch Th, ÖBL

Vyobrazení

Bühne und Welt, Berlin, sv. 11, 1900, č. 15, s. 623 (portrét v roli)

Rund um den Spielberg. Eine Sammlung ausgewählter Feuilletons von Amand Pohler (Augustus), Brünn, 1898 (vyobrazení na frontispisu).

Wiener Bilder 11. 12. 1898 (obraz), 5. 3. 1902, 16. 12. 1903.

Mitteilungen des Kaiserjubiläums-Stadttheaters (divadelní plakát), 19. 10. 1900 (portrét v roli), 22. 11. 1901.

 

Životní události

  • 24.1. 1851: narození, Vídeň
  • 11.12. 1903: úmrtí, Vídeň


Vznik: 31.07.2013
Autor: Eva Offenthaler