Zelený, Václav Vladimír

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 13. 2. 2017, 19:58; Jakubcova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Václav Vladimír Zelený
* 12. 2. 1858 Praha
29. 2. 1892 Praha
kritik, publicista


Pocházel z rodiny Václava Z., spisovatele, ředi­tele gymnázia a poslance. Absolvoval v Praze klasickou filologii a část studia práv, která pak dokončil ve Vídni (JUDr. 1886). Hudební teorii studoval soukromě u J. B. Foerstra. 1875, ještě jako student, začal přispíval do časopisu Dali­bor, od 1879 psal pravidelně, 1886/87 časopis redigoval. 1880/81 byl hudebním kritikem Di­vadelních listů a deníku České noviny, 1883–88 referentem Světozoru. Od 1887 do smrti redi­goval deník Hlas národa a přispíval do Lumíru Časopisu českého musea. Účastnil se spolko­vého života jako jednatel hudebního odboru Umělecké besedy a Družstva ctitelů Smeta­nových. Z jeho iniciativy pořádal Akademic­ký čtenářský spolek tzv. Slovanské koncerty (1877–95). Část svých literárních prací věnoval Z. i osobnostem mimohudební oblasti (T. Peši­na z Čechorodu, K. Havlíček Borovský).

Jako přesvědčený propagátor Smetanova díla se věnoval skladatelovu životopisu. Zazname­nal mnoho Smetanových názorů na operu a za­sloužil se zejména o rehabilitaci opery Čertova stěna, zpochybňované po premiéře 1882. Ne­omezoval se však pouze na Smetanu, ale staral se o uplatnění celé české původní tvorby. 1886 podnítil české skladatele k podání petice vede­ní ND, protestující proti malému zastoupení v repertoáru (podepsal ji i Dvořák). Po tomto konfliktu vydavatel časopisu Dalibor F. A. Urbá­nek na nátlak divadelní správy zbavil Z. funkce redaktora.

Význam Z. v dějinách českého operního di­vadla spočívá především v jeho činnosti kritic­ké, orientované na operu ND. První léta jejího provozu komentoval (někdy značně ostře) v po­lemických brožurách Nestranné slovo o ND, Ještě slovo o ND, O správě ND. V publicistic­kých sporech o optimální charakter novodobé opery hájil dramatičnost a divadelnost proti zastáncům dominantního krásného zpěvu, své zásady však chápal nedogmaticky; Wagnera považoval za největší soudobý zjev, ale jeho re­formu opery nepokládal za závazný vzor. Ve svých kritikách vždy analyzoval dílo a komen­toval interpretaci i celý soubor inscenačních složek. Útočil zejména na přepychové výpravy, které podle jeho názoru po nouzových výtvar­ných řešeních v PD zvyšovaly očekávání publika a odváděly pozornost od díla samého. Nedosta­tek speciálního hudebního školení nahrazoval bezpečnou znalostí aktuální odborné literatury a pronikavým porozuměním pro otázky stavby hudebnědramatických děl (napsal speciální ana­lytické studie o příznačných motivech v opeře, věnoval se problému uzavřených forem v hu­debním dramatu a v kritikách se mnohokrát vracel k vazbě mezi deklamací zpívaného textu a psychologickou charakteristikou postav). Měl dobrý rozhled po současné operní tvorbě, nejen domácí a německé, ale též italské, francouzské a ruské, a dovedl korigovat některé nedostatky raného českého wagneriánství. V polemických brožurách týkajících se ND prosazoval cílevě­domější budování kmenového repertoáru a uvá­žený výběr hodnotnějších novinek. Pro svou principiálnost a náročnost byl považován za přepjatého člověka s utopickými požadavky.



Texty o divadle (výběr)

Některé myšlenky o karakteristických motivech v moderní zpěvohře, Světozor 10, 1876, s. 153–154; Divadelní listy 1, 1880, s. 266, 281–283 [Z. Fibich]; 2, 1881, s. 2–3 [Opera v ND], 86 [J. Paleček], 100 a 110 [repert. ND]; Osvěta 11, 1881, s. 641–648 [ND]; 15, 1885, s. 791–808 [čes. zpěvohra]; 16, 1886, s. 996–1008 [čes. zpěvohra]; 18, 1888, s. 711–721, 783–793 [čes. zpěvohra]; Dalibor 4, 1882, s. 218 n., 225 n, 233–236 [Dvořák: Dimitrij]; 5, 1883, s. 21–23, 33–34, 41–43 [Pro domo sua]; 6, 1884, s. 433–434, 453–454., 462–465 [první rok ND]; 9, 1887, s. 57–58, 66–67 [Dargomyžskij]; Kde domov můj?, Slovanský sbor­ník 1885, č. 1; Nestranné slovo o Národním divadle [pod pseud. E. Pursimuove], 1885; Ještě slovo o Ná­rodním divadle, 1885; O správě Národního divadla, 1886; O Bedřichu Smetanovi, 1894.

Prameny a literatura

Pozůstalost v LA PNP (inventář P. Křivský, 1974). • Hlas národa 29. 2. 1892 [nekrolog]; L. Dolanský: V. V. Z., in: Vzpomínky na paměť 30leté činnosti Umělecké bese­dy, 1893, s. 153–154; J. Zeyer, úvod k Z. knize O B. Smetanovi, 1894; L. Dolanský: Hudební pamě­ti, 1918, 2. vyd. 1949, s. 164–177; Nejedlý: Opera ND I; Nejedlý: Smetana I; J. B. Foerster: Poutník, 1929, s. 142, 208, 217; J. B. Foerster: Poutníkovy cesty, 1932, zvl. s. 12–13, 215–216.; L. K. Žižka: Mistři a mistříčkové, 1939, s. 124–125; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti Národního di­vadla, 1955, zvl. s. 66–68; Dvořák: Korespondence. • Otto; Masarykův slovník naučný; ČHS.

Životní události

  • 12. 2. 1858: narození, Praha
  • 29. 2. 1892: úmrtí, Praha


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 633–635
Autor: Adolf Scherl