Zelený, Václav Vladimír
Pocházel z rodiny Václava Z., spisovatele, ředitele gymnázia a poslance. Absolvoval v Praze klasickou filologii a část studia práv, která pak dokončil ve Vídni (JUDr. 1886). Hudební teorii studoval soukromě u J. B. Foerstra. 1875, ještě jako student, začal přispíval do časopisu Dalibor, od 1879 psal pravidelně, 1886/87 časopis redigoval. 1880/81 byl hudebním kritikem Divadelních listů a deníku České noviny, 1883–88 referentem Světozoru. Od 1887 do smrti redigoval deník Hlas národa a přispíval do Lumíru aČasopisu českého musea. Účastnil se spolkového života jako jednatel hudebního odboru Umělecké besedy a Družstva ctitelů Smetanových. Z jeho iniciativy pořádal Akademický čtenářský spolek tzv. Slovanské koncerty (1877–95). Část svých literárních prací věnoval Z. i osobnostem mimohudební oblasti (T. Pešina z Čechorodu, K. Havlíček Borovský).
Jako přesvědčený propagátor Smetanova díla se věnoval skladatelovu životopisu. Zaznamenal mnoho Smetanových názorů na operu a zasloužil se zejména o rehabilitaci opery Čertova stěna, zpochybňované po premiéře 1882. Neomezoval se však pouze na Smetanu, ale staral se o uplatnění celé české původní tvorby. 1886 podnítil české skladatele k podání petice vedení ND, protestující proti malému zastoupení v repertoáru (podepsal ji i Dvořák). Po tomto konfliktu vydavatel časopisu Dalibor F. A. Urbánek na nátlak divadelní správy zbavil Z. funkce redaktora.
Význam Z. v dějinách českého operního divadla spočívá především v jeho činnosti kritické, orientované na operu ND. První léta jejího provozu komentoval (někdy značně ostře) v polemických brožurách Nestranné slovo o ND, Ještě slovo o ND, O správě ND. V publicistických sporech o optimální charakter novodobé opery hájil dramatičnost a divadelnost proti zastáncům dominantního krásného zpěvu, své zásady však chápal nedogmaticky; Wagnera považoval za největší soudobý zjev, ale jeho reformu opery nepokládal za závazný vzor. Ve svých kritikách vždy analyzoval dílo a komentoval interpretaci i celý soubor inscenačních složek. Útočil zejména na přepychové výpravy, které podle jeho názoru po nouzových výtvarných řešeních v PD zvyšovaly očekávání publika a odváděly pozornost od díla samého. Nedostatek speciálního hudebního školení nahrazoval bezpečnou znalostí aktuální odborné literatury a pronikavým porozuměním pro otázky stavby hudebnědramatických děl (napsal speciální analytické studie o příznačných motivech v opeře, věnoval se problému uzavřených forem v hudebním dramatu a v kritikách se mnohokrát vracel k vazbě mezi deklamací zpívaného textu a psychologickou charakteristikou postav). Měl dobrý rozhled po současné operní tvorbě, nejen domácí a německé, ale též italské, francouzské a ruské, a dovedl korigovat některé nedostatky raného českého wagneriánství. V polemických brožurách týkajících se ND prosazoval cílevědomější budování kmenového repertoáru a uvážený výběr hodnotnějších novinek. Pro svou principiálnost a náročnost byl považován za přepjatého člověka s utopickými požadavky.
Texty o divadle (výběr)
Prameny a literatura
Pozůstalost v LA PNP (inventář P. Křivský, 1974). • Hlas národa 29. 2. 1892 [nekrolog]; L. Dolanský: V. V. Z., in: Vzpomínky na paměť 30leté činnosti Umělecké besedy, 1893, s. 153–154; J. Zeyer, úvod k Z. knize O B. Smetanovi, 1894; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949, s. 164–177; Nejedlý: Opera ND I; Nejedlý: Smetana I; J. B. Foerster: Poutník, 1929, s. 142, 208, 217; J. B. Foerster: Poutníkovy cesty, 1932, zvl. s. 12–13, 215–216.; L. K. Žižka: Mistři a mistříčkové, 1939, s. 124–125; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti Národního divadla, 1955, zvl. s. 66–68; Dvořák: Korespondence. • Otto; Masarykův slovník naučný; ČHS.
Životní události
- 12. 2. 1858: narození, Praha
- 29. 2. 1892: úmrtí, Praha
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 633–635
Autor: Adolf Scherl