Trnka, František
Vystupoval pod pseudonymem František Aleš. Studoval na reálném gymnáziu v Plzni a na české technice v Praze. Jako nadějného tenoristu ho angažoval 1881/82 ředitel F. Pokorny pro svou společnost v Plzni. Zde se T. vypracovával přes operetu k prvním operním rolím. Jeho první operetní postavy měly herecké nedostatky, v operních představeních však byl dobře hodnocen jeho slabší, ale barevně bohatý a příjemný hrdinný tenor. S krátkými přestávkami, kdy ho vystřídal K. Veselý (1883/84, 1885/86), působil u Pokorného do 1888. Absolvoval s ním první velký zájezd na Moravu (1882), plzeňské sezony 1882–1884 a necelý jeden rok v Brně (1885/86). Zpíval i Jeníka (Smetana: Prodaná nevěsta), Manrica (Verdi: Troubadour) ad. 1884 hostoval v ND v Praze a pokusil se získat angažmá (Liborín ve Weberově Čarostřelci a Masaniello v Auberově Němé z Portici), podle kritika Národních listů však měl příliš naturalistický pěvecký projev a angažmá nedosáhl.
Jeho pěvecká dráha vyvrcholila v 90. letech, kdy již vedl vlastní společnost a vystupoval v prvních rolích běžného operního repertoáru: Faust (Gounod: Faust a Markéta), znovu Manrico (Verdi: Troubadour), Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella), Dalibor (Smetana: Dalibor), Lukáš (Smetana: Hubička), Vít (Smetana: Tajemství), čeledín Jeník (Dvořák: Šelma sedlák), švec Vašek (V. Hřímalý: Zakletý princ), Vojtěch (Blodek: V studni), Václav (Šebor: Zmařená svatba). Z četných operetních rolí zaujal zejména jeho Paris (Offenbach: Krásná Helena), Szándor Barinkay (Joh. Strauss: Cikánský baron), Vandergeld (Millöcker: Ubohý Jonathan), Adam (Zeller: Tyrolský ptáčník) ad.; libreto Zellerovy operety přeložil T. do češtiny. Nejpozději od roku 1887 přebíral i režie a po roce 1900, kdy svá pěvecká vystoupení omezil (příležitostně Pietro, Suppé: Boccaccio, 1903), si ponechal pouze režii.
1888 odkoupil T. od vážně nemocného Pokorného zpěvoherní fundus a notový materiál a založil vlastní operní, operetní a činoherní společnost. S koncesí omezenou zpočátku jen na Moravu zahájil ředitelskou dráhu. Vedle činohry orientované na soudobý realistický repertoár vybudoval hned od počátku poměrně velkorysý operní program, založený na české opeře (Smetana, Dvořák, Blodek, Šebor, Hřímalý) se zastoupením cizích děl (Weber: Čarostřelec, Verdi: La Traviata a Troubadour, Gounod: Faust a Markéta, Flotow: Alessandro Stradella a Marta aj.). S těmito operami a oblíbenými operetami objela jeho společnost na začátku 90. let všechna větší města, od Třebíče po Moravskou Ostravu, a pomohla vyrovnat zpoždění Moravy za divadelním vývojem v Čechách (např. 1889 poprvé uvedla v Olomouci Smetanovu Prodanou nevěstu). Zejména v hanáckém čtyřměstí (Kroměříž, Prostějov, Olomouc, Přerov) inspirovala velké pěvecké spolky k pravidelnému uvádění oper a operet. V souboru pod vedením kapelníka A. Greipla zpívali (vedle ředitele) Z. Biedermannová, F. Brůžek, A. Hlaváček, K. Veselý, B. Viewegová (roz. Lesčinská), T. Žalud, hostoval J. Huml (žalářník ve Smetanově Daliborovi 1896) aj. Společnost se nevyhnula těžkým krizím (1898 byla v létě rozpuštěna pro nedostatek financí apod.). Své nejlepší období měla T. opera ve dvou plzeňských sezonách 1900–02, těsně před otevřením nové budovy městského divadla. Zajížděla odtud i do Českých Budějovic. Pronájem plzeňského divadla získal T. díky vynikající programové nabídce, v níž hrála značnou roli opereta s populární mladičkou subretou F. Horníkovou, opět angažoval Z. Biedermannovou, dále J. Bochníčka, J. Egema, J. Humla, K. Krále, A. Kursu, F. Macha, F. Procházkovou, J. Rudolfovou-Kurzovou, S. Šátkovou ad. Dirigenty byli A. Kott a E. Bastl, režiséry nejčastěji T. a J. Huml. V této době uvedl také Šeborovu Zmařenou svatbu, Smetanovu Libuši a Fibichovu Šárku, z cizích děl mj. Goldmarkovu Královnu ze Sáby, Verdiho Otella a Asraela A. Franchettiho. Z operet zazněla Straussova Kněžna Nineta, Ziehrerovo Trojí přání, Jonesova Gejša ad. Operní soubor byl v Plzni hodnocen velmi vysoko.
Po odchodu z Plzně T. společnost znovu cestovala po Čechách a Moravě, nenabyla však už svého dřívějšího významu. Posledním pokusem o stabilizaci v kamenném divadle byl tříletý nájem Národního domu v Moravské Ostravě, který však T. dokázal udržet pouze 1908–1910. S kapelníky C. M. Hrazdirou (1908/09), V. Wuršerem (1909/10) a K. Bayerem a s režiséry F. Kudláčkem (opereta), C. Vašíčkem a B. Vlčkem (opera) zde realizoval v té době už běžný operní, ale zejména operetní repertoár (Fall, Lecocq, Lehár, Millöcker, Moor, Offenbach, Planquette, J. Strauss, Suppé, Zeller, Ziehrer ad.). V souboru zpívali V. Beneš, A. Kursa, S. Šátková-Kursová, V. Wuršer, operetní subreta M. Škrdlíková, hostovali B. Decorti a M. Charvátová aj. Když se vzdal dalšího ostravského působení, pronajal T. svou koncesi 1910/11 K. Komarovovi. V září 1912 se znovu pokusil podnikat v divadle Deklarace v Praze na Žižkově. Hrál činohry, operety a vaudevilly (ohlásil orchestr o 22 členech, který však v tomto počtu nikdy neměl). Jeho zástupcem byl Stanislav Langer, režisérem Antonín Marek. V dubnu 1913 musel divadlo opustit. Koncesi pronajal 1913–14 J. Peršlovi, 1920 F. Vlčkovi. Ještě 1920 uváděla „Trnkova operní a operetní společnost“ málo kvalitní operetní představení v Kopřivnici. 1911 byl poprvé zvolen místopředsedou Divadelní rady pro Království české a předsedou Svazu divadelních ředitelů. V posledních letech žil převážně ve značně stísněných poměrech a zemřel po úraze utrpěném na zájezdu.
Prameny a literatura
Dalibor 6, 1884, s. 338 [debut v ND]; 10, 1888 až 21, 1899 [zprávy o venkovských štacích]; Divadelní listy 5, 1884, s. 197 [debut v ND]; Česká Thalia 1, 1887 až 5, 1891; Divadelní listy 1, 1900 až 4, 1903; Divadlo 11, 1912, s. 17; Národní listy 10., 15. a 28. 8. 1912; Rozpravy Aventina 4, 1928/29, s. 251 [pohřeb]; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; R. Kautský: Zmizelá pražská divadla. Lidové divadlo Deklarace na Žižkově 1910–19, rkp. DÚ; A. Špelda: Smetanova Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; J. Knap: Čtyři herečky, 1967; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Buchner: Cedule; české divadlo v Brně 1974, II; J. Štefanides: České divadlo v Moravské Ostravě 1908–1919, 2000; Šulc: Opereta. • Postavy II; Česká divadla.
Životní události
- 1859: narození, Staňkov u Domažlic
- 1. 3. 1929: úmrtí, pohřben v Praze
Další jména
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 582–583
Autor: Jiří Štefanides