Thám, Václav

Václav Thám

* 25. 10. 1765 Praha

† 1816 nebo krátce poté

dramatik, překladatel, herec

Pocházel z rodiny hraběcího valdštejnského ku­chaře. 1775–80 navštěvoval Akademické gym­názium v Praze, 1780–82 studoval filozofii a dosáhl hodnosti magistra. 1784–89 byl poli­cejním komisařem u pražského magistrátu. Li­terárně debutoval 1785 sbírkou Básně v řeči vázané a jako dramatik se uvedl překladem Ště­pán Fedynger neb Sedlská vojna, provedeným v Nostitzově divadle. 1789–99 byl členem souboru Vlastenského divadla, kde účinkovala i jeho první manželka Josefa, roz. Heimová. 1799–1800 vedl spolu s V. Svobodou hereckou společnost v Liberci a Hrádku n. Nisou. 1801 hrál se skupinou herců v Šternberku, 1802 byl angažován v Brně, nejpozději 1804 se svou druhou manželkou Josefou roz. Groisingero­vou v Opavě. 1805–06 vystupoval jako přední herec v souboru zámeckého divadla v Pštině [Pszczyna u Katovic]. Pak je doloženo až jeho působení 1809–10 v Prešpurku [Bratislava] a 1810 v Budíně a v Pešti, 1811–12 u společ­nosti J. Siegeho ve Znojmě a v Jihlavě. 1812–16 cestoval s malou společností J. Kronese, 1816 odtud přešel do společnosti ředitele K. Vio, s níž působil ještě v tomto roce ve Stockerau v Rakousku. Pak se jeho stopa ztrácí.

T. byl především činoherním dramatikem a hercem. Zpěvoherní role přebíral vzácně (Mladý hrabě, E. Schikaneder–Gerl: Die beyden Antons, 1797; Schenk a Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag; Monostatos, Mozart: Kouzelná píšťala [flétna], 1798). Svými texty a překlady zpěvoherních libret se však vý­znamně podílel na vývoji českého zpěvoherní­ho divadla. Z 25 doložených titulů jeho původ­ních prací bylo 5 zpěvoherních (nezachovaných a zcela neznámých), z přibližně 70 překladů bylo 30 zpěvoherních. V jeho překladech se pražské obecenstvo seznámilo s repertoárem her s hudbou na vídeňských předměstských singspielových scénách (I. Umlauff, Mozart, Dittersdorf, W. Müller, Kauer, Süssmayr, Žák, Gerl aj.) i s několika původními pražskými německými singspiely s hudbou A. Vojtíška a V. Tučka. Ojedinělá je mezi T. překlady ital­ská opera buffa: již 1787 zazněl při jednom z představení v Boudě v jeho překladu sbor z Paisiellovy opery Il re Teodoro, 1786 nebo 1787 i celá Paisiellova práce Zamyšlení mudrci (I filosofi imaginari), jejíž česká verze vznikla podle německého překladu G. Stephanieho ml. Podle Schulera [lit.] přeložil T. 1790/91 z ital­štiny do němčiny Mozartovu operu Cosi fan tutte pro Vlastenské divadlo. Z těchto aktivit se zachovalo jen přeložené libreto E. Schikanede­ra Louteníci aneb Veselá bída (1784, několik opisů s různými názvy), Kouzelná píšťala téhož autora (h: Mozart, 1794) a text Honza Kolohnát z Přelouče od Guolfingera von Steinsberg (1795). Pod názvem Zpěvy z nejvýbornějších zpěvoher českých vydal T. tiskem několik textů přeložených árií (1799). Jeho překladatelská metoda se vyznačovala snahou o všestranné (nejen jazykové) zčešťování předlohy. Byl úspěšný především v prozaických částech zpě­voher. Zde byl jeho překlad často dosti volný a čerpal z odposlouchané soudobé hovorové češtiny, především byl ale dobře mluvný. U ver­šovaných textů árií představovaly jeho překlady průkopnický čin, ale verše samy měly proble­matickou podobu. T. užíval v áriích sylabických rýmovaných veršů s převážně trochejským spá­dem, což způsobovalo nesoulad s melodiemi vídeňských singspielů, začínajících většinou předtaktím. Ve 14 verších vstupní árie Tamina (Mozart: Kouzelná píšťala) respektoval překlad předtaktí jen ve 4 případech. V důsledku toho také často měnil mužská zakončení veršů na ženská, což nevyhovovalo spádu melodie. 1794 vydala skupina básníků kolem A. Puchmajera, do které údajně patřili ještě Š. Hněvkovský a Vojtěch Nejedlý, vlastní překlad Zpěvy z čaro­dějné flétny vybrané, které dosti důsledně, mnohdy ovšem za cenu jazykových násilností, dodržovaly veršové metrum originálu. Na je­višti přesto až do 1806 přetrval nenásilný a lé­pe artikulovatelný překlad T., možná i proto, že práce Puchmajerovců nedbala na dodržování souladu mezi kvantitou slabik a délkou not. T. překlady zpěvoherních libret stojí na počátku dlouhodobého úsilí o řešení poměru slova a hudby ve zpívaném divadle, které vyvrcholilo až v době Smetanově. Jsou průkopnickým či­nem, který trpěl neujasněností mnoha zásad, poznaných teprve později.

Překlady (zpěvoherních textů, dochované)

Pra­ha, LA PNP, fond Václav Thám: [E. Schikaneder]: Comica opera Veselá bída anebo Nuzní hudebníci. Z lásky k vlastencům z němčiny do češtiny přeložená od p. Václava Tháma roku 1784. Přepsaná pak ode mně Gottfrieda Jána Dlabače, roku 1785, rkp.; Šumaři aneb Veselá bída, rkp. s. a.; Kouzelná píšťala, rkp. 22. 5. 1794, vyd. F. Baťha [viz lit.]. – Honza Ko­lohnát z Přelouče. Zpěvohra ve dvou jednáních od pana K. Rytíře ze Steinsberků, zčeštěna od Václava Thama, rkp. s. a. [1795], NMd, sign. č 826; V. Thám: Zpěvy z nejvýbornějších zpěvoher českých na cís. král. pražském vlastenském divadle představených a z němčiny přeložených, tisk Praha 1799 (obsahuje texty árií: E. Schikaneder–Mozart: Kouzedlná píšťala, Perinet–W. Müller: Kouzedlná citara, E. Schikaneder–Henneberg: Kouzedlný buben, E. Schika­neder–W. Müller: Sluneční slavnost Bramínů, Hensler–W. Müller: Všudy byl nikam nedošel, Hens­ler–W. Müller: Hezká markytánka, Vulpius–Ditters­dorf: Jarolím Držgrešle, E. Schikaneder–Žák a Gerl: Oba Kašpárkové [Die beyden Antons und Der dum­me Gärtner], E. Schikaneder–žák, Gerl aj.: Kámen moudrosti, Hensler–Kauer: Rytíř Vilibald, E. Schikaneder–Süssmayr: Zrcadlo z Arkádie, Guolfinger v. Steinsberg–A. Vojtíšek: Strejček z Podskalí). – E. Schikaneder: Zpěvy z Kouzedlné píšťaly, veliká zpěvohra v dvouch jednáních od Emanuela Šikanedra z německého jazyka přeložená od V. Tháma, svobodných umění a mudrctví mistra a spoluouda vlastenec­kého tovaryšstva, [Praha 1794], Stát. věd. knihovna Plzeň, sign. P k 114.

Prameny a literatura

Matrika narozených fary u kostela Panny Marie Na Louži, Archiv hl. m. Prahy, sign. PML N 6, 25. 10. 1765. • F. Baťha: V. T., Slovesná věda 5, 1952, s. 127–137; M. Kačer: V. T., 1965; T. Volek: Die erste Aufführung der „Zauber­flöte“ in tschechischer Sprache in Prag 1794, Mo­zart-Jahrbuch 1968, s. 326–329; F. Baťha: První ope­ra provedená v českém jazyce, Lidová demokracie 28. 8. 1969, s. 5; DČD II, s. 57–59, 74–80; F. Baťha: Kouzelná flétna v překladu V. T., Literární archiv 5, 1970, s. 52–118; J. Víšková: Na okraj edice T. Kou­zelné píšťaly, Literární archiv 6, 1971, s. 301–308; T. Volek: František Baťha, Kouzelná flétna v překla­du V. T., Hudební rozhledy 25, 1972, s. 137; M. Schu­ler: Eine Prager Singspielfassung von Mozarts „Così fan tutte“ aus der Zeit des Komponisten, Bericht über den Internationalen Mozart-Kongress Salzburg 1991, Mozart-Jahrbuch 1991, Kassel ad. 1992, s. 895–901; J. Levý: České teorie překladu, I, 2. vyd. 1996.

Životní události

• 25. 10. 1765: narození, Praha
  
• 1816 nebo krátce poté: úmrtí
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 568–569
Autor: Adolf Scherl