Švanda ze Semčic, Pavel ml.

Pavel Švanda ze Semčic ml.

* 3. 6. 1855 Praha

† 24. 1. 1923 Praha

divadelní ředitel, zpěvák

Syn divadelního ředitele Pavla Š. staršího (1825–1891) a herečky a ředitelky E. Peškové (1832–1895). Bratr ředitelky Marie Š., provd. Stankovské, podruhé provd. Koldínské (zemř. 1906), bratr úředníka zemské správy a divadel­ního ředitele Karla Š. (1867–1928).

V divadelnické rodině a v otcově společnosti získal herecké a pěvecké školení. Debutoval ja­ko tenorista 13. 12. 1881 v otcově souboru hra­jícím v Plzni (Manrico, Verdi: Troubadour). Ač měl vcelku dobré kritiky, vystupoval v pěveckých rolích častěji až od 1884. Po 5. 1. 1891, kdy Pavel Švanda st. v Brně zemřel, zdědil Š. se svou matkou rozsáhlý podnik s více než 60 členy, vzdal se pěveckých ambicí, zrušil brněnskou smlouvu a přešel s matkou a se sou­borem od 28. 4. 1891 na letní sezonu do nově postavené pražské Arény na Smíchově. Hrál též v pražském Divadle u Libuše (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově), které příležitostně pronajímal, a zajížděl na mimopražské štace (Mla­dá Boleslav, Chrudim, Hradec Králové, České Budějovice, Tábor, Třeboň ad.). V červnu 1892 se přihlásil do soutěže o zimní sezonu v měst­ském divadle v Plzni (konkuroval řediteli J. Piš­těkovi) a získal ji na období 1892/93–1894/95. V letních měsících 1892–96, vždy od května do konce září, hrával v Aréně na Smíchově. 1893 jednal s bývalým ředitelem a režisérem brněn­ského německého divadla Adolfem Bauman­nem o evropském a zámořském turné s operami B. Smetany, z plánu však definitivně sešlo po Baumannově tragické smrti v lednu 1895. Po smrti E. Peškové se pražská a mimopražská divadelní koncese dělila mezi Marii Š.-Koldín­skou a Š. Pražské scény si ponechala Koldínská a spolu s bratrem Karlem na nich prosazovala činohru. V březnu 1896 se Š. neúspěšně poku­sil získat od pražské obce pozemek na stavbu divadla v Rajské zahradě na Žižkově. Na sezo­nu 1896/97 si opět pronajal brněnské Národní divadlo, po ní však musel pro neshody v rodině společnost rozpustit a svolával ji už jen na krát­ká období pro zájezdy po venkově. 1903 utrpěl úraz a předal vedení a záhy i koncesi J. E. Sed­láčkovi. V posledních letech žil v ústraní.

Jako zpěvák přebíral Š. tenorové role všech oborů; nejlépe se uplatnil v hrdinných úlohách. Měl velký hlasový fond a perspektivní pěvecké dispozice, hlas však nebyl dostatečně kultivo­ván, podobně jako příliš temperamentní herecký projev. Ač se obojí časem zlepšilo, nepře­kročil Š. svým výkonem nikdy slušný průměr.

Jeho hlavním zájmem byla opera, zdědil však po otci dobrý činoherní soubor asi 10 her­ců i s repertoárem a ve své první sezoně mohl uvést 64 her. Kvalitní operní a operetní perso­nál vedl v Plzni kapelník A. Kott, sólisty byli M. Chlostíková, M. Wollnerová, A. Maxantová, barytonista R. Polák a tenoristé J. A. Jelínek a Č. Melichárek, zároveň režiséři. Režii vedli i J. Kysela a F. Šípek. Vedle sboru (12 žen, 10 mužů) zaměstnal Š. i malý balet. Orchestr doplňoval výpomocemi (1893 použil poprvé v Plzni harfu, Rossini: Vilém Tell). Soustředil se na operu, méně na operetu. Jeho kvalitní představení byla přijala jako začátek nové epo­chy v Plzni, šíře repertoáru však komplikovala provoz. Klesala úroveň i návštěvnost. V dalších letech přibývala jen jednotlivá nová díla (Leoncavallo: Komedianti, 1894, Čajkovskij: Piková dáma, 1895, po Praze první představení mimo Rusko). Pro slabé návštěvy se neuskutečnil cy­klus Smetanových oper. Výtěžnost malého, akusticky nevyhovujícího hlediště omezovaly dědičné lóže tzv. právovárečníků a svou roli se­hrála i budova se starou technikou, jež nedovo­lovala rafinovanější výpravy (zvl. Meyerbeer: Afričanka, Robert ďábel, obojí 1894). V praž­ském divadle na Smíchově se v letních měsí­cích 1891–96 dávaly málo navštěvované opere­ty, výpravné frašky a činohry, opera v průměru jen dvakrát za sezonu.

Pro brněnskou sezonu 1896/97 angažoval Š. kapelníka B. Tomáše a dával některým zpěvá­kům činoherní role. Aby přivedl publikum, zval hosty (K. Burian, V. Heš). Brněnský repertoár se rovnal plzeňskému i svou šíří (Smetanova Prodaná nevěsta měla 10 repríz, ostatní díla 1–3). Byly uvedeny dvě české operní premiéry, Nešverův Lesní vzduch (23. 1. 1897) a Jelínko­va jednoaktovka Otcův soud (10. 2. 1897), na­psaná podle modelu veristických oper.

Š. pokračoval ve velkorysém podnikání své­ho otce, postrádal však jeho energii a rozhled. Ač jeho pozici oslabily i konkurenční konflikty v rodině, udržela si jeho společnost významnou pozici stálé a cestující scény a pro mimopražské publikum znamenala repertoárový přínos.

Role (operní role ve společnosti P. Švandy st. v Plzni a v Brně, výběr)

1881: Manrico (Verdi: Troubadour), Podhájský (Smetana: Dvě vdovy), Vévoda mantovský (Verdi: Rigoletto); 1884: Hrabě del Fiore (Ricciové: Kryšpín a kmotra); 1885: Leopold (Halévy: Židov­ka), Vašek (Smetana: Prodaná nevěsta), Don José (Bizet: Carmen); 1886: Jiří (Lortzing: Zbojíř); 1887: Vítek (Kovařovic: Ženichové), Václav (Dvořák: Šelma sedlák); 1888: Vítek (Smetana: Dalibor).

Repertoár

Opery a operety v Plzni 1892–95: Rozkošný: Svatojanské proudy; Blodek: V studni; Smetana: Hubička, Prodaná nevěsta (50. představe­ní v Plzni 27. 11. 1892), Dalibor, Tajemství; Hříma­lý: Zakletý princ; R. Nejedlý: Andulka; Mozart: Don Juan; Čajkovskij: Eugen Oněgin, Piková dáma; Ros­sini: Vilém Tell; Verdi: Rigoletto, La Traviata, Troubadour; Gounod: Faust a Markéta; Halévy: Židovka; Adam: Postilion z Lonjumeau; Auber: Fra Diavolo, Němá z Portici; Flotow: Marta; Bizet: Carmen; We­ber: Čarostřelec; Donizetti: Lucie z Lammermooru; Lortzing: Car a tesař; Nicolai: Veselé ženy windsor­ské; Leoncavallo: Komedianti (večer byl doplněn koncertem: Smetana: Vyšehrad, Fibich: Vesna, Dvo­řák: Smyčc. kvintet G dur op. 77); Meyerbeer: Afri­čanka, Robert ďábel, Hugenoti; Dvořák: Šelma sedlák, Balfe: Cikánka; Millöcker: Viceadmirál, Žebravý student; Suppé: Boccaccio, Fatinica, Dona Juanita; Planquette: Rip-Rip, Zvonky cornevillské; Hervé: Mamzelle Nitouche; Offenbach: Krásná Helena. • Operety a hry se zpěvy v Plzni a v Aréně na Smíchově v Praze 1891–96: Dellinger: Don Cesar; Offenbach: Bandité, Orfeus v podsvětí, Krásné Gru­zínky, Svatba při lucernách, Modrovous; Genée: Ná­mořní kadet; Suppé: Fatinica, Donna Juanita, Hon­ba za štěstím, Krásná Galathea, Boccaccio, Dívčí ústav, Žádný muž a tolik děvčat; Joh. Strauss: Netopýr, Princ Methusalem, Cikánský baron; Told–Titl: Čarovný závoj; Feith: Pipino, dudák savojský; F. Ko­hout: Babinský; J. A. Jelínek: Kosové; Weinberger: Huláni; Brandl: Kozačka, Lecocq: Malý vévoda, Gi­roflé-Girofla, Angot; Millöcker: Žebravý student, Vi­ceadmirál; Planquette: Zvonky cornevillské. • Oper­ní a operetní repertoár v Brně 1896/97: Blodek: V studni; Nešvera: Lesní vzduch, prem.; Jelínek: Otcův soud, prem.; Nejedlý: Andulka; Smetana: Da­libor, Hubička, Prodaná nevěsta; Čajkovskij: Eugen Oněgin, Piková dáma; Adam: Postilion z Lonjumeau; Halévy: Židovka; Meyerbeer: Afričanka, Hugenoti; Brüll: Gringoire; Donizetti: Lucie z Lammermooru; Leoncavallo: Komedianti; Rossini: Vilém Tell; Verdi: Rigoletto, La Traviata; Weber: Čarostřelec; Millöcker: Viceadmirál, Žebravý student; Suppé: Bocca­ccio, Fatinica, Donna Juanitta; Planquette: Rip-Rip, Zvonky cornevillské; Hervé: Mamzelle Nitouche; Lecocq: Giroflé-Girofla; Offenbach: Krásná Helena.

Prameny a literatura

E. Pešková: Zápisky české herečky, [1885]; A. B. Dostal: Světlem a stí­nem. Čtyřicet let divadla na Smíchově, 1911; V. Š. Táborský: Dějiny divadelních společností, 1930; A. Špelda: Plzeňská opera ve starém divadle 1868–1903, 1950–54, rkp. v DÚ; E. Nováková: Ope­ra Prozatímního divadla v Brně 1884–1894, dipl. práce fil. Fak. brněnské univ. 1956; A. Grulichová: Příspěvek k dějinám brněnské opery 1894–1904, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1958; Javorin, s. 224–237; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Buchner: Cedule, s. 187–191; České divadlo v Brně 1974, II, Soupis repertoáru; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978; Šulc: Opereta [celá rodina]. • Posta­vy III [lit.]; Česká divadla.

Životní události

• 3. 6. 1855: narození, Praha
  
• 24. 1. 1923: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 556–557
Autor: Ljuba Klosová, Jitka Ludvová