Štěpánek, Jan Nepomuk

Jan Nepomuk Štěpánek

* 19. 5. 1783 Chrudim

† 12. 2. 1844 Praha

divadelní ředitel, dramatický autor, překladatel, režisér

Otec zpěvačky Anastasie Š., působící od sezony 1839/40 ve Stuttgartu (hostovala 13. 6. 1843 v českém představení Donizettiho opery Nápoj lásky v Novém divadle v Růžové ulici, které provozoval ředitel J. A. Stöger).

Narodil se v rodině mydláře. Na gymnázium snad chodil v Litomyšli. Traduje se, že na přání rodičů studoval v Praze teologii, roku 1800 studia přerušil a vstoupil do studentské protinapoleonské legie, jež se však bojů neúčastnila a 1801 byla rozpuštěna; poté dostudoval, ale ne­byl vysvěcen, protože nedosáhl předepsaného věku, a rozhodl se pro literární dráhu. Tyto sku­tečnosti však nelze prokázat. Přátelství s Jungmannem, bratry Nejedlými a Thámovými, P. Še­divým ad. ho patrně přivedlo k českému divadlu. 1803–05 se stýkal s herci Vlastenského divadla hrajícími v Malostranském divadle a v letních měsících s nimi pobýval v Teplicích, jak dosvěd­čují zápisy v jeho památníku. Již v této době pře­kládal divadelní texty. Od 1807 byl nápovědou v Malostranském divadle. Celý jeho život je spjat se StD. 1812, za ředitele Liebicha, se stal dramaturgem a režisérem obnovených českých představení, která pro dobročinný účel hráli ochotníci. Pro ně Š. napsal a přeložil řadu her (1812–15 jich bylo uvedeno asi 28, některé z nich i 1820–23). Od 1816 byl ve StD knihov­níkem a tajemníkem, od května 1824 do Veliko­noc 1834 byl spolu s F. Polawským a J. Kainzem spoluředitelem (tzv. triumvirát). České hry pro­vozoval Š. v této době v neděli a ve svátcích od­poledne, vždy od konce září do začátku května; za jeho vedení bylo provedeno 34 oper a zpěvo­her, 89 činoher a 15 quodlibetů. V roce 1834 se znovu ucházel o ředitelskou funkci ve StD, ne­uspěl však v konkurzu a pracoval nadále u ředi­tele J. A. Stögera jako tajemník a pokladník. Zanechal vdovu se šesti dětmi v obtížné sociál­ní situaci.

Vedle divadelních aktivit se Š. věnoval také práci redakční. 1836, po nuceném odchodu Če­lakovského, převzal Českou včelu a redigoval (patrně z finančních důvodů) i Listy poučné pro polní hospodáře a řemeslníky (1838–44) a Hospodářský větší a menší kalendář (1838–44). Patřil k okruhu návštěvníků hudebního salonu J. Rittersberka a byl činný v různých spolcích; např. 1830 vstoupil do Spolku pro pěstování církevní hudby v Čechách, který provozoval pražskou varhanickou školu, a 1834 do Spolku přátel umění.

Jeho literární dílo představují vedle příleži­tostných básní a sentimentálních povídek zvl. texty pro divadlo. Napsal, přeložil nebo adapto­val přes 130 divadelních her a libret a zásadním způsobem přispěl ke vzniku českého obrozenského repertoáru. S velkým ohlasem se setkaly historicko-rytířské hry a tzv. vlastenecké pů­vodní činohry (Obležení Prahy od Švejdů; Bře­tislav První, český Achilles; Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice ad.), též veselohry, někdy se sociálními či patriotickými motivy, v nichž Š. zachytil řadu soudobých typů z českého vesnického a maloměstského prostředí (Berounské koláče; Čech a Němec; Pivovár v Sojkově). Do češtiny překládal zejména hry vídeňského repertoáru, hrané s úspěchem ve StD v němec­kém originále. Všechny podle dobového zvyku upravoval, tj. lokalizoval do českého prostředí, využíval místních reálií, podle potřeby měnil charakter jazyka apod. Přeložil řadu frašek a kouzelných her, v nichž se integrálně uplatňovala hudba (text: Meisl, Bäuerle, Hensler, Raimund, Nestroy aj., hudba W. Müller, Ad. Müller, F. Hopp ad.). Jeho adaptace populární Bäuerleho kouzelné hry s hudbou W. Müllera Aline oder Wien in einem anderen Weltteil (čes­ky Alína aneb Praha v jiném dílu světa, 1825) se stala jednou z nejhranějších her českého i mi­mopražského repertoáru.

Opernímu provozu v německém jazyce ve StD se během ředitelství tzv. triumvirátu věno­val J. Kainz; Š. se staral o česká představení. Česká opera zaznamenala značný vzestup a byla kvalitní součástí StD, zvl. díky vynikajícím českým zpěvákům a hudebníkům angažova­ným v německém souboru (K. Kometová-Pod­horská, M. Podhorský, V. Michalesi, F. Škroup ad.). Dirigentem českých představení byl J. Triebensee, od 1827 i F. Škroup. Svou inten­zivní překladatelskou činností zajišťoval Š. čes­ké opeře repertoár. (Překládali též Chmelenský, Macháček ad.) Š. český text Weberovy opery Střelec kouzedlník, uvedený výjimečně večer 6. 5. 1824 ve StD, byl prvním českým přízvučným překladem operního libreta a stal se před­mětem sporů, když o jeho vhodnosti diskutova­li v soukromé korespondenci zastánci časomíry (Jungmann, Macháček) a stoupenci přízvučné deklamace (Čelakovský, Kamarýt). V předmlu­vě k vydání českého libreta Mozartovy opery Don Juan zaznamenal Š. mj. vzpomínky pří­mých svědků premiéry, uvedené pod Mozarto­vým osobním vedením.

Ve srovnání s pracemi jiných překladatelů, kteří se u operních libret snažili zejména o ply­nulý text a dobrou zpěvnost slova, jeví Š. pře­klady záměrnou snahu o stylizaci, podobnou práci s jazykem, kterou Š. uplatňoval v činoherních textech. Překlady mají expresivnější slovník, někdy až obhroublý, a berou menší ohled na snadnou deklamaci, např. hromadě­ním souhlásek. Mají však specifické dramatic­ké kvality, pro které jim někdy byla dávána přednost před texty jazykově obratnějšími. Ně­které ze Š. překladů a adaptací libret a her se (s pozdějšími úpravami) hrály ještě v PD (Kreut­zer: Nocleh v Granadě 1866, Weber: Čarostřelec 1867, Spohr: Jessonda 1869 ad.). Na mimo­pražských scénách se udržely až do přelomu 19. a 20. stol.

Dílo

Ediční řada Jana Nepomuka Štěpánka diva­dlo, 1820–1832, Praha, B. Haas, 16 sv. [obsahuje 50 her a překladů libret].

Práce pro divadlo

Bratrovrah, melodram, h: F. Škroup, 27. 2. 1831 StD.

Překlady libret (opery a texty her s hudbou)

Huber: Železný muž aneb Příbytek mury v Bušti­hradském lese, h: W. Müller, asi 1803 Malostranské divadlo [uvádí Laiske: Dramaturgie]; Perinet dle Ph. Hafnera: Juchejsa vesele aneb Něco k smíchu v masopustě [Lustig Lebendig], kom. zpěvohra, h: W. Müller, 1800–1825 StD [uvádí Laiske: Dramatur­gie]; [Stephanie ml.]: Belmont a Konštance aneb Odvedení ze serailu, [Die Entführung…], opera, h: Mozart, 16. 3. 1806 StD; Marsollier des Vivetières: Dvě slova aneb Přenocování v lese, [?] h: d’Alayrac, zpěvohra, 3. 4. 1815 StD, vyd. 1827 jako Dvě slova aneb Nocleh v lese; Kind: Střelec kouzedlník [pozdě­ji jako Čarostřelec], opera, h: Weber, 6. 5. 1824 StD, vyd. 1827; da Ponte: Don Juan, opera, h: Mozart, ukázky 26. 12. 1824 StD, celá opera 9. 4. 1825, vyd. 1825 s předml.; Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa [Aline oder Wien in anderem Weltteil], směšná zpěvohra, h: W. Müller, 23. 1. 1825 StD; Me­isl: Francouzská kouzedlnice [Die Fee aus Frank­reich], směšná zpěvohra, h: W. Müller, části v rámci potpourri 17. 4. 1825 StD; J. Seyfried: Jan z Paříže, opera, h: Boieldieu, 7. 1. 1827, vyd. 1827; Hensler: Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře [Die Teufelsmühle am Wienerberg], bajka se zpěvy, h: W. Müller, 14. 2. 1830 StD; Etienne dle Perraulta: Popelka, opera, h: Isouard, 17. 10. 1830, vyd. 1830; Hiemer dle Guol­fingera v. Steinsberg: Silvána aneb Němé děvče v křivoklátském lese, opera, h: Weber, 18. 11. 1832 StD; Mélesville: Zampa aneb Mramorová nevěsta, opera, h: Hérold, ukázky 2. 2. 1834 StD, celá opera 15. 10. 1843 Nové div. v Růžové ulici, vyd. 1841; Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus, kouzel. bá­chorka se zpěvy, h: Ad. Müller, 1. 2. 1835 StD; Ge­he: Jessonda, opera, h: Spohr, ukázky 24. 5. 1835, celá opera 1. 3. 1840 StD, vyd. 1840; K. von Braun: Nocleh v Granadě, opera, h: Kreutzer, ukázky 3. 1. 1836, celá opera 10. 2. 1839 StD, vyd. 1839; Bäuer­le, upr. Štěpánek: Kacafírek Ferina [Der Tausend­sassa], fraška se zpěvy, h: A. Bayer; 2. 2. 1836 StD; Raimund: Marnotratník, romant. kouzel. báchorka, 3 jedn., h: Kreutzer, 3. 12. 1837 StD; Perinet dle Ph. Hafnera: Dvě sestry z Jihlavy [Die Schwestern von Prag], směšná zpěvohra, h: W. Müller, 27. 3. 1837; Nestroy: Opice a ženich [Der Affe und der Bräuti­gam], fraška se zpěvy, h: Ott, 2. 2. 1838 StD; Gleich: Krkonošský kouzelník aneb Troje přání [Der Berg­geist oder Die drei Wünsche], kouzel. hra, h: Drechs­ler, 16. 4. 1838 StD; Nestroy: Při zemi a v prvním poschodí aneb Rozmary štěstí [Zu ebener Erde und erster Stock], fraška s hudbou, h: Ad. Müller, 16. 5. 1838 StD; F. Hopp: Kloboučník a punčochář aneb Pramáti v obecní stodole [Hutmacher und Strumpf­winker oder Die Ahnfrau im Gemeindestadel], fraška se zpěvy [parodie], h: Ad. Müller, 27. 5. 1838 StD; Schickh: Únos z maškarního bálu v masopustní ne­děli [orig. nezjištěn], fraška se zpěvy, 2. 2. 1839 StD; Cammarano: Belisar, opera, h: Donizetti, ukázky 28. 4. 1839, vyd. 1843; Meisl: Strašidlo na baště [Das Gespenst auf der Bastei], fraška se zpěvy, h: Volkert, 20. 10. 1839 StD; F. Hopp: Statek Záhvozd, husaři a dětská punčoška [Das Gut Waldegg], fraška se zpěvy, h: J. Hopp, 6. 1. 1840 StD; F. Romani: Nápoj lás­ky, opera, h: Donizetti, 26. 1. 1840 StD, vyd. 1840; F. Hopp: Nejšťastnější člověk, největší blázen, nejlepší žena [orig. nezjištěn], žertovná kouzel. hra, h: J. Hopp, 9. 2. 1840 StD; Bis (= H. Biss) a Juny (= V. J. E. Jouy): Vilém Tell, opera, h: Rossini, 16. 2. 1840 StD; Told: Spurné ženské v serailu [Die schlimmen Frauen im Serail], fraška se zpěvy a vojenskými evolucemi, h: Proch, 1. 1. 1841 StD; Told: Milkování v Plzni, škádlení v Praze, tejrání se na Vyšehradě [Liebeleien in Linz, Neckereien in Sien, Foppereien in Nussdorf], žert se zpěvem, h: Proch, 26. 12. 1841 StD; M. Stegmayer: Veselý švec aneb Tak se krotějí zlé ženské [Der lustige Schuster], h: Paër, 21. 1. 1844 Nové div. v Růžové ulici, vyd. 1841 jako Veselý švec aneb Proměněné ženy. • Pro koncert. provedení přel. text Haydnova oratoria Sedmero slov Kristových, 1842.

Prameny a literatura

Část pozůstalosti v LA PNP (inventář M. Sládek, 1993), další část v NMd. – Š. památník Mémoire de l‘amitié de Jean Nep. Štepánek v knihovně NM. – V zachovaných matrikách studentů teologie pražské univerzity z let 1798–1803 (Archiv UK) se jméno nevyskytuje. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1808, s. 15; Anon.: Stav divadla českého od dubna 1824 až po konec r. 1826, ČČM 1, 1827, sv. 1, s. 127–131; sv. 2, s. 139–143; Bohemia 13. 2. 1844 [nekrolog]; J. L. T. [Turnovský]: J. N. Š., Světozor 8, 1874, s. 222, 231; J. J. S[tankovský]: J. N. Š., Česká včela 4, 1879, s. 319; J. Neruda: J. N. Š., Humoristické listy 1883, přetisk in: Podobizny II, 1952; F. Bačkovský: Začát­ky a rozvoj dramatického básnictví českého, Květy 5, 1883, 2. pol., zvl. s. 472–473; Teuber III, s. 132–192 [passim, ředit. období]; F. Bačkovský: O prvých českých zpěvohrách, Lumír 15, 1887, s. 317–319; J. Arbes: Několik slov o J. N. Š., Lumír 25, 1897, s. 123–125, 135–138; Nejedlý: Smetana II, III, IV; F. Strejček: J. N. Š., zakladatel českého divadla, Chrudim 1934; V. Jirát: Obrozenské překlady Mo­zartova Dona Juana, Slovo a slovesnost 4, 1938, s. 73–90, 202–212, přetištěno in: Portréty a studie, 1978, s. 520–544; J. Ort: Zrození české dikce operní, Kritický měsíčník 2, 1939, s. 147–157; Kuzma [J. Ch. Novotný]: Omyly kolem J. N. Š., Chrudim 1941; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; M. Tarantová: Ohlas Mozartova díla v Každodenníč­ku Františka Palackého, ČČM 125, 1956, s. 75–83; M. Očadlík: Soupis českých tištěných operních tex­tů, Miscellanea musicologica 7, 1958; Laiske: Dra­maturgie; DČD II; Mozartův Don Giovanni, katalog výstavy k 200. výročí světové premiéry v Praze, vyd. T. Volek a J. Pešková, 1987, s 124–126; A. Jakubco­vá: Das Melodram in den Böhmischen Ländern im 18. und 19. Jh., Fibich–Melodram–Secese, sborník z konference v Praze, 2000, zvl. s. 228; D. Tureček: Rozporuplná sounáležitost. Německojazyčné kontex­ty obrozenského dramatu, 2001; Trávníčková: PD. • Rieger; Otto; ČHS; NDp.

Životní události

• 19. 5. 1783: narození, Chrudim
  
• 12. 2. 1844: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 546–549
Autor: Lenka Kusáková, Jitka Ludvová