Reichel, Josef

Josef Reichel

* 16. 1. 1819 Židlochovice

† 21. 3. 1866 Praha

zpěvák

Na vídeňské univerzitě studoval práva a záro­veň se učil zpěvu u J. Gentiluoma. Ve Vídni také nastoupil do státní služby, ale opustil ji a rozhodl se pro dráhu operního zpěváka. De­butoval koncem roku 1843 v německé opeře ve Lvově, 1844–46 byl angažován v německé opeře v Pešti. V květnu a červnu 1846 se ucházel o angažmá ve StD v Praze u ředitele J. Hoffmanna a byl přijat. 1849 se oženil se zdejší rodačkou M. J. Hübschovou. 1851 ho­stoval na začátku roku ve Vídni (Melchthal, Rossini: Wilhelm Tell, Raoul, Meyerbeer: Die Hugenotten, aj.). 1852/53 následoval ředitele J. Hoffmanna do jeho nového působiště ve Frankfurtu n. M. (poslední představení ve StD zpíval 3. 4. 1852), do Prahy se však opět vrátil v červnu 1853 (jeho první rolí po ná­vratu do angažmá byl Johann von Leyden, Meyerbeer: Der Prophet). S výjimkou těchto přerušení setrval ve StD až do 1858, v po­sledních letech však již nestudoval nové role. Do 1865 žil v Praze jako soukromník a do 1862 několikrát pohostinsky vystoupil ve StD, ze­jména v českých představeních (první Manrico, Verdi: Der Troubadour, 1861). Po odchodu tenoristy Č. Vecka z PD (1865) přijal na této scéně angažmá a zůstal v něm až do své před­časné smrti. Působil i v pražském koncertním životě, zejména při provozování velkých orato­rií a kantát.

Jeho oborem byly první tenorové role, pře­vážně hrdinné, které zpíval od počátku své pě­vecké dráhy (ve Lvově 1843 např. Edgar, Doni­zetti: Lucia von Lammermoor, Elvin, Bellini: Die Nachtwandlerin, 1844 Tasso, Donizetti: Torquato Tasso, v Pešti 1844 Rodrigo, Rossini: Othello). Ve StD debutoval 1846 ve třech ja­zycích: v němčině jako Gennaro (Donizetti: Lucrezia Borgia), v italštině jako Hrabě Giusti­niano v premiéře Gordigianiho opery Consuelo a v češtině jako Markýz ze Chateauneuf při prvním českém provedení Lortzingova Cara a tesaře. Rychle postupoval k větším rolím ro­mantického repertoáru, přičemž byla zvláště využívána síla jeho hlasu (J. F. Kittl pro něho do své opery Bianca und Giuseppe přikompo­noval vokální part k triu instrumentálního re­volučního pochodu, přičemž prý R. hlas pře­hlušil i zvuk trubek). V těchto letech byla jeho nejčastější partnerkou v duetech sopranistka C. Soukupová. Ve StD zpíval v českých před­staveních, též v premiéře opery Oldřich a Božena od F. Škroupa (1847). Německy vytvořil v Praze poprvé velké role ve třech operách Kittlových (Bianca und Giuseppe, Die Wald­blume, Die Bilderstürmer), dále Verdiho hrdinu Ernaniho a Wagnerovy postavy Tannhäusera (1854–56, převzal E. Bachmann 1858) a Lo­hengrina (1856–58). V PD zvládl ještě se zdarem Vracena (Šebor: Templáři na Moravě), Vé­vodu mantovského (Verdi: Rigoletto, obojí 1865) a Varnemana (Smetana: Braniboři v Če­chách, prem. 1866).

K přednostem R. hlasu patřily především sí­la, lesk a vytrvalost v nejvyšší tenorové poloze (již po jeho lvovském debutu se psalo, že zvládne c² prsním rejstříkem). Jeho nedostat­kem byla menší schopnost výrazového odstiňování a menší dynamické rozpětí ve střední a nižší poloze. Z hereckého hlediska byla nevýhodná i menší postava a omezené pohybové schopnosti. Jeho hlas patřil k italskému typu a byl schopen nosné kantilény; jeho wagnerov­ské výkony, vytvořené s velkým úsilím a pečli­vým studiem, byly kvitovány s uznáním, nicméně s mnoha připomínkami. C. J. Hickel (v časopise Salon 1854) postrádal wagnerov­skou deklamaci, intenzitu dramatického výko­nu a charakterovou individualizaci postavy, jež by podle Hickela odpovídala intencím sklada­tele. Navzdory všem námitkách mělo v R. pražské divadlo pro celá padesátá léta zpěváka s vynikajícími předpoklady pro romantické hrdiny.

Role (ve StD)

1846: Gennaro (Donizetti: Lucrezia Borgia, j. h. i v angažmá), Markýz ze Chateauneuf (Lortzing: Car a tesař), Hrabě Giustiniano (ital., Gordigiani: Consuelo, prem.), Herold (Meyerbeer: Robert der Teufel), Sir Edgar (Donizetti: Die Braut von Lammermoor), Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella), Elvin (Bellini: Die Nachtwandlerin), Lovec (Weber: Der Freischütz, 150. před­stavení); 1847: Lord Arthur Talbot (Bellini: Die Pu­ritaner), Albert, student (Auber: Der Feensee), Neokles (Rossini: Obležení Korinthu), Hrabě Lionel (Kreutzer: Die Hochländerin), Gerard von Coucy (Halévy: Die Königin von Cypern), Oldřich (F. Škroup: Oldřich a Božena, prem.); 1848: Giuseppe (Kittl: Bianca und Giuseppe, prem.), Nemorino (Donizetti: Der Liebestrank), Tavannes (Meyerbeer: Die Huge­notten, poprvé orig. verze), Neznámý (Auber: Gott und Bajadere), Leopold, říšský kníže (Halévy: Die Jüdin), Gustav III. (Auber: Gustav III. oder Der Maskenball); 1849: Robert (Meyerbeer: Robert der Teufel), Arthur (Donizetti: Linda von Chamounix), Ernst (Donizetti: Don Pasquale), Ernani (Verdi: Er­nani), Marquis von Chateauneuf (Lortzing: Zar und Zimmermannn); 1850: Johann von Leyden (Meyer­beer: Der Prophet), Raoul (Meyerbeer: Hugenoti); 1851: Alvarez (Spontini: Ferdinand Cortez); 1852: Robert (Kittl: Die Waldblume, prem.), Melchthal (Rossini: Wilhelm Tell), Monterone (něm., Verdi: Ri­goletto, v potpourri před odchodem z angažmá); 1853: Florestan (Beethoven: Fidelio), Lionel (Halé­vy: Der Blitz), Gennaro (čes., Donizetti: Lukrecie Borgia); 1854: Tamino (Mozart: Die Zauberflöte), Masaniello (Auber: Němá z Portici), Dom Sebastian, král portugalský (něm., Flotow: Indra), Arnauld (Halévy: Die Jüdin), Hrabě Guasto (Kittl: Die Bilder­stürmer, prem.), Tannhäuser (Wagner: Tannhäuser); 1855: Ziani, vůdce benátských oddílů (Benoni: Gio­vanni Daponte), Lionel (Flotow: Martha), Hrabě Hugo (něm., Spohr: Faust, s novými recitativy), Hra­bě Adolar (něm., Weber: Euryanthe), Arnold (Rossini: Wilhelm Tell); 1856: Erik (Wagner: Lohengrin); 1858: Vévoda Olaf (Auber: Die Ballnacht). – Hostování: 1861: Tamino (Mozart: Kouzelná flétna), Manrico (Verdi: Der Troubadour); 1862: Nemorino (Donizetti: Nápoj lásky).

Prameny a literatura

Cedule StD 1846–61, NMd. – Matrika oddaných fary u kostela sv. Jindři­cha, sign. JCH O 12, 23. 10. 1849, Archiv hl. m. Pra­hy. • Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] 1, 1836 až 17, 1853; Allgemeine Theater­-Zeitung [Wien] 37, 1844, s. 32, 120, 160, 216; 39, 1846,s. 540, 604; Österreichisches Theater- und Musikalbum 2, 1848, s. 83; Lumír 1, 1851, s. 21; Bo­hemia 28. 1. 1851; Salon 1. a 6. 6. 1853 [Johann von Leyden], 27. 1. 1854 [Tannhäuser]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1854 až 1859; Monatsschrift für Theater und Musik [Wien] 4, 1858, s. 462, 464; Neue Freie Presse [Wien] 1866, č. 562 [nekrolog]; Frem­den-Blatt [Wien] 1866, č. 81 [nekrolog]; E. M. Vaca­no [= E. A. Ferdinand]: Upomínky na Prahu, Světo­zor 20, 1886, s. 679–682; Teuber III, s. 359; Nejedlý: Smetana II, 1924; Vondráček III, s. 74; Bartoš: PD opera; J. Plavec: František Škroup, 1941; Kittl: Ope­ra StD 1824–62; Javorin, s. 52; DČD II; Lomnäs– Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 340. • Wurzbach; NDp.

Životní události

• 16. 1. 1819: narození, Židlochovice
  
• 21. 3. 1866: úmrtí, Praha
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 437–439
Autor: Adolf Scherl