Polák, Jindřich

Jindřich Polák

* 15. 4. 1834 Praha

† po 1900

zpěvák

Jeho pěvecké školení a umělecké začátky ne­jsou známy. 15. 5. 1862 hostoval jako člen dvorního divadla v Neustrelitz v českém představení StD hraném v Novoměstském divadle (Gennaro, Donizetti: Lukrecie Borgia); k vystoupení ho pozval kapelník StD J. N. Maýr, který sestavoval pro nově otevírané PD samostatný český soubor. Hned 1862 se stal členem PD pro obor lyrického tenoru. V lednu 1865 dal výpověď a jednal o angažmá ve Lvově, k doho­dě však nedošlo a P. obnovil smlouvu s PD. V této době se u něj začaly dostavovat občasné indispozice jako první projev hlasové choroby. Aby šetřil své síly, nevystupoval P. koncertně, jen výjimečně hostoval v květnu 1866 v Plzni v repríze prvního místního česky nastudované­ho operního představení, které připravil pěvec­ký spolek Hlahol a sbormistr H. Palla (Lyonel, Flotow: Marta). Od podzimu 1866 byl členem PD za Smetanova kapelnictví. Na začátku roku 1868, když si příslušný repertoár již osvojili nově přijatí tenoristé J. L. Lukes a A. Barcal, Smetana jeho smlouvu ukončil (poslední před­stavení zpíval 29. 2. 1868). Po několik let pak P. působil na zahraničních scénách (mj. Kroll­-Theater Berlín). V dubnu 1880, před prvním otevřením ND, se pokusil jako člen divadla v Augsburgu o nové angažmá v PD (Tamino, Mozart: Kouzelná flétna, Flotow: Alessandro Stradella), po neúspěchu hostování se ale vrátil do zahraničí a v pozici sboristy nebo sólisty pro malé role vystřídal asi deset německých scén (Elberfeld, Lublaň, Trier, St. Galen, Detmold, Basilej 1899). S českým divadlem již kontakt nenavázal.

Oboru lyrického tenoru, pro který byl P. v PD původně angažován, odpovídal jeho hlas svou průměrnou vydatností, barvitostí i rozsa­hem do vysokého c. Jeho pěvecky zdařilým ro­lím v italském repertoáru (s výjimkou slabší koloratury) byla vytýkána herecká schematič­nost a manýrovitost, s níž opakoval gesta a po­stoje italských zpěváků. Lyrickému oboru se P. věnoval v době, kdy byl v PD zaměstnán hrdin­ný tenor Č. Vecko (leden 1863–květen 1865). Po Veckově odchodu musel P. převzít načas i hrdinný obor, pro který neměl hlasové dispo­zice (např. Verdi: Ernani), což neprospělo jeho hlasu. Smetana, který P. jako kritik Národních listů chválil (25. 10. 1864, Dinorah, 28. 1. 1865, Figarova svatba), nebyl později jako kapelník PD s jeho výkony zcela spokojen. Jeho spornou interpretaci postavy Jeníka při premiéře Proda­né nevěsty (1866), kterou Neruda označil za „nedbalou“, patrně zavinil špatný přednes pró­zy, asi se však projevila i P. neschopnost herec­ky a pěvecky ztvárnit český venkovský typ (po 7 reprízách převzal roli Lukes). Ač provázen kritickými hlasy, patřil P. po šest let svého pů­sobení v PD bez velké publicity k solidním, lo­ajálním a hojně zaměstnávaným pěvcům.

Role (v PD)

1862: Gennaro (Donizetti: Lukrecie Borgia, j. h., též v angažmá), Tonio (Donizetti: Ma­rie, dcera pluku), Hynek (Dörstling: Eva Hlínová, dcera zbrojíře pražského), Antonio (Cherubini: Vodař, zahajovací představení v PD), Vojtěch (F. Škroup: Dráteník), Tebaldo (Bellini: Montekové a Kapuleti); 1863: Barbarino (Flotow: Alessandro Stradella), Almaviva (Rossini: Lazebník sevillský), Markýz Cha­teauneuf (Lortzing: Car a tesař), Corentin (Meyerbeer: Dinorah), Hrabě Edwin (Auber: Sníh), Princ Leopold (Halévy: Židovka), Tamino (Mozart: Kou­zelná flétna, 1880 j. h.), Alfonso (Auber: Němá z Portici), Nemorino (Donizetti: Nápoj lásky), Simeon (Skuherský: Vladimír, bohův zvolenec, prem.), Rodri­go (Rossini: Othello); 1864: Bois Rosé (Meyerbeer: Hugenoti), Raimbaud (Meyerbeer: Robert ďábel), Lord Arthur Bucklaw (Donizetti: Lucie z Lammermooru), Liborín (Weber: Střelec kouzelník), Pastýř (Gluck: Orfeus a Eurydika), Don Ottavio (Mozart: Don Juan, pouze 1 předst.); 1865: Basilio (Mozart: Figarova svatba), Alfonso (Hérold: Zampa), Manri­co (Verdi: Troubadour), Sever (Bellini: Norma), Ly­onel (Flotow: Marta), Ernani (Verdi: Ernani), Don Sebastian (Auber: Diamanty koruny), Fenton (Nico­lai: Veselé ženy windsorské); 1866: Junoš (Smetana: Braniboři v Čechách,prem.), Gomez (Kreutzer: Nocleh v Granadě), Petr (Conradi: Krakonoš), Jiřík (Lortzing: Zbrojíř), Jeník (Smetana: Prodaná nevěs­ta, prem.), Edmund (Auber: Přísaha aneb Penězoka­zi), Sobinin (Glinka: Život za cara), Alfonso (Auber: Němá z Portici), Dánský rytíř (Gluck: Armida), Josef (Schenk: Vesnický lazebník); 1867: Bajan (Glinka: Ruslan a Ludmila), Lorenzo (Auber: Fra Diavolo), Vojtěch (Blodek: V studni), První důstojník (Adam: Sládek prestonský); 1868: Arthur (Donizetti: Linda z Chamounix); 1880: Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella, j. h.). 

Prameny a literatura

Národní listy 17. 5. a 29. 7. 1862, 9. 1., 16. 1. a 10. 12. 1863, 25. 11. 1865, 2. 3. 1868 [odchod z PD]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1863, s. 58, 71 [angažmá]; Slavoj 2, 1863 [jaro], s. 141; 3, 1863 [podzim], s. 60; 4, 1864, s. 62; Lumír 1866, s. 399 [Ernani]; J. Arbes: Česká Thalia 5, 1891, s. 9; Bartoš: PD opera; A. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém diva­dle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Laiske: Dra­maturgie; PD 1862–83. • NDp. 

Životní události

• 15. 4. 1834: narození, Praha
  
• po 1900: úmrtí
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 416–417
Autor: Jitka Ludvová