Paršová, Olga

Olga Paršová

* 2. 10. 1853 Praha

† 7. 6. 1941 Praha

zpěvačka

Provd. Zikešová, též Žikešová, v zahraničí Parsch-Zikesch. Manželka barytonisty F. Zike­še (sňatek 8. 5. 1877 v Praze), matka zpěváka Richarda (nar. 29. 5. 1878 v Praze), který vy­stupoval též pod jménem Parš-Zikeš a působil v zahraničí; v ND hostoval poprvé v roce 1900 a několikrát později (např. jako Dalibor, Smeta­na: Dalibor, 1908).

1872 ukončila studium na Pivodově pěvecké škole jako jedna z jejích nejlepších absolventek (F. Pivoda ji nadále sledoval a referoval o její dráze ve všech časopisech, do kterých přispí­val). 1872–73 vystupovala v divadle v Ulmu a 1873 ji B. Smetana doporučil k angažmá v PD (poprvé pohostinsky vystoupila 27. 5. 1873 jako Markéta, Gounod: Faust a Markéta). Již v první polovině roku 1874 však dlouhodo­bě onemocněla a vznikly spory ohledně jejího nároku na honorář, jež se objevily i v tisku. P. ukončila smlouvu v PD 15. 11. 1874 (Lidunka, Weber: Čarostřelec) a odešla na třináct let do Německa, kde byly jejím působištěm 1874–75 Trevír, 1875 Kroll-Oper v Berlíně, 1875–76 Štrasburk, 1876–82 Lipsko, 1882–87 Kolín n. R. a při hostování i další scény. Po otevření ND po požáru 1883 zde několikrát hostovala. 1887 se na výzvu ředitele F. A. Šuberta vrátila do Pra­hy a stala se členkou ND. Byla penzionována po sedmi letech; naposledy zpívala 12. 6. 1894 roli Donny Anny ve 100. českém představení Mo­zartovy opery Don Juan. V souboru ji nahra­dila sopranistka R. Maturová. V červnu 1894 získala koncesi a otevřela si v Praze v Dlouhé uli­ci pěveckou školu, z níž vyšla řada významných osobností (O. Mařák, C. Šmídová, Z. Mollen­dová, Th. Schütz ad.). Napsala učebnice Stimmbildung und Gesangsunterricht. Hilfsbuch zur Staatsprüfung a Aus meiner Studienzeit. Anleitung zum Gesangsunterricht (obě vyd. nedat.).

Již v PD se osvědčila především v dramatických sopránových rolích. V zahraničí si vybu­dovala široký repertoár, v němž vynikla i jako wagnerovská zpěvačka (v Kolíně n. R. 1882–87 Leonore, Beethoven: Fidelio, Valentine, Meyerbeer: Die Hugenotten, Bertha, Meyerbeer: Der Prophet, Hraběnka, Mozart: Figaros Hochzeit, Elsa, Wagner: Lohengrin,Alžběta, Wagner: Tannhäuser v posledním představení v angaž­má 27. 4. 1887). V ND převzala velké partie pro dramatický soprán. Byla typickou operní heroinou se zvučným a technicky dobře připraveným hlasem, s vynikajícím mezza voce a krásným pianissimem. Názorovou příslušnost ke starší operní škole prokázala mj. 1888, když požádala Čajkovského o kompozici pěvecké vsuvky, která by zvýraznila roli Lariny při pražském provedení opery Eugen Oněgin (což skladatel odmítl). Pohybovala se vznešeně a důstojně a přednášela s patosem; charakteris­tika „zpívající tragédka“ (B. Benoni) se vázala zvl. na její herecký projev, postavený na dramatických pózách. Takto tvořila své nejlepší role, k nimž patřila Donna Anna (Mozart: Don Juan) a Milada ve Smetanově opeře Dalibor (též 1892 při zájezdu opery ND na Mezinárodní hu­dební a divadelní výstavu ve Vídni). Až do kon­ce své kariéry s úspěchem vystupovala v zahra­ničí (např. při hostování v Záhřebu 1893 v roli Rechy v Halévyho Židovce, kde byly oceněny i její vkusné toalety). Během umělecké dráhy nastudovala asi 80 rolí a vystoupila ve více než 1100 představeních.

Role (v PD a ND)

1873: Markéta (Gounod: Faust a Markéta, j. h.), Růženka (Šebor: Husitská nevěsta), Donna Anna (Mozart: Don Juan, též 1887); 1874: Blanche (Gevaert: Kapitán Henriot), Žofka (Fibich: Bukovín, prem.), Lukrecie Borgia (Donizetti: Lukrecie Borgia), Valentina (Meyerbeer: Hugenoti, též 1888), Drahomíra (Šebor: Drahomíra), Lidunka (Weber: Čarostřelec); 1883: Krasava (Smetana: Libuše, j. h.); 1884,vše j. h.: Recha (Halévy: Židovka), Aida (Verdi: Aida, v angažmá 1887), Valentina (Meyerbeer: Hugenoti), Amalie (Verdi: Maškarní ples), Donna Anna (Mozart: Don Juan); 1885: Ortru­da (Wagner: Lohengrin, j. h.); 1886, vše j. h.: Alice (Meyerbeer: Robert ďábel), Milada (Smetana: Dali­bor); 1887: Hraběnka (Mozart: Figarova svatba, j. h., v angažmá 1890), Dolores (Paladilhe: Vlast,j. h.), První děva Astartina (Mozart: Kouzelná flétna), Leo­nora (Beethoven: Fidelio); 1888: Adela (Nápravník: Harold), Ludiše (Smetana: Braniboři v Čechách); 1889: Rezia (Weber: Oberon), Helena (Joncières: Jan Lotarinský), Královna (Marschner: Jan Heiling), Leonora de Gussman (Donizetti: Favoritka); 1890: Marina Mníšková (Dvořák: Dimitrij), Viviana (Gold­mark: Merlin), Ifigenie (Gluck: Ifigenie v Tauridě), Glismonda (Trneček: Amaranta); 1891: Sextus (Mozart: Titus), Santuzza (Mascagni: Sedlák kavalír), Alžběta (Wagner: Tannhäuser), Lejla (Bendl: Lejla); 1892: Selika (Meyerbeer: Afričanka), Judita (Bendl: Dítě Tábora).

Prameny a literatura

Národní listy 24. 5. 1873 [debut]; 29. 9. a 1. 10. 1874 [honoráře]; 2. 5. 1877 [sňatek]; 14. a 19. 8. 1885; 25. 9. 1886; 28. 8. 1891; 26. 3. 1892; 15. 6. 1893; 16. 6. 1894; Dalibor 1, 1873, s. 167, 183 [debut], 346; Hudební a diva­delní věstník 1, 1877/78, s. 108–109 [souhrn zahr. kritik]; 2, 1878, s. 92 [záskok v Novoměstském div. v něm. předst.]; Dalibor 4, 1882, s. 247; 5, 1883, s. 79; 7, 1885, s. 308 [host.]; 9, 1887, s. 150, 181, 245, 325; 12, 1890, s. 289; 15, 1893, s. 273 [Záhřeb]; 16, 1894, s. 248 [odchod z ND], 257, 259; Divadelní lis­ty 5, 1884, s. 24; V. V. Zelený, Světozor 22, 1887, s. 47; V. J. Novotný, Zlatá Praha 4, 1887, s. 650; Divadelní kalendář 23, 1904, s. 22; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy I, 1917, s. 227, 241, 247, 255; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; Venkov 10. 6. 1941 [nekrolog]; V. Štěpánek: Pražské návštěvy P. I. Čajkovského, 1952; PD 1862–83; ND po 1883; Trávníčková: PD. • Otto, i Dodatky; ČHS; NDp; Kutsch 1997 [chybí PD].

Životní události

• 2. 10. 1853: narození, Praha
  
• 7. 6. 1941: úmrtí, Praha
  

Další jména

Zikešová , Žikešová , Parsch-Zikesch

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 383–385
Autor: Pavel Petráněk