Olympik

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 9. 2. 2017, 14:28; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Olympik
1962 - 1972
Další názvy: Divadelní klub Olympik
divadlo


Divadelní klub Olympik (DKO) vznikl v sez. 1961/62 vydělením z původně amatérské hudebně-kabaretní skupiny Karkulka (Karlínský kulturní kabaret), která kombinovala mluvené slovo a scénky s účinem tehdy neoficiální rock and rollové a beatové hudby elektrických kytar se zesilovači. Manifestační přihlášení se k hlasitě provozované beatové hudbě bylo průvodním rysem všech počátečních pořadů této scény. Při DKO vznikla 1963 i stejnojmenná česká beatová kapela. Od 1962 uváděl DKO své pořady v prostorách klubu Olympik ve Spálené ul. (nyní Studio Ypsilon), od 1966 až do svého zániku 1972 působil v sále loutkového divadla Sluníčko v tehdejším Dětském domě.

Literárně-dramatickou páteří programů DKO byl od počátku humor autorsko-herecké dvojice, kterou tvořili zakladatelé tohoto klubu M. Šimek (autor, herec, konferenciér) a J. Grossmann (autor, herec, konferenciér, zpěvák a textař). Od prvotních pokusů o kabaretně-revuální hru s písničkami (Dva z Plivníku; Hoj, Štěchovice – 1962; Nečekejte twist, 1963) přešla dvojice Š+G k formě volného, poloimprovizovaného text-appealového autorského večera (Hit revue, 1964; Hit show, 1965; Návštěvní den, 1966; Večer po telefonu, 1971 aj.), v němž se hudební čísla či bloky střídaly s předčítáním povídek a scének, s parodickými hitparádami, testy, kvízy apod. Pro humor dvojice Š+G byla typická verbální nadsázka a křiklavá karikatura, ostře kreslící dobové nešvary, zejm. školskou a vůbec výchovnou frazeologii, byrokratickou tupost a další generačně intenzivně pociťované averze, ale i sympatie (k rockové hudbě apod.). Literární inspirací byla tomuto „školskému“ humoru mj. tradice slovního i situačního humoru J. Žáka, dalším přiznávaným podnětem byla ztřeštěná groteskní komika kreslených amerických filmů (kreslené grotesky doplňovaly četné produkce Š+G).

Od 1967, kdy se Grossmann a Šimek stali členy divadla Semafor, přeměnili Olympik v dílnu, kde si ověřovali nápady, povídky, dialogy, scénky i písničky, které potom uplatňovali v Semaforu. Poloimprovizovaný klubový pratvar jejich dialogů byl svou proměnlivostí, otevřeností a satirickou útočností někdy divadelně zajímavější než výsledný artefakt semaforských inscenací Š+G. Od svého nástupu do Semaforu poskytovali na scéně DKO mnohem větší prostor dalším písničkářským a autorsko-hereckým osobnostem, které tu uváděly vlastní pořady (B. Mikolášek, Paleček & Janík, Bartošek & Dymič aj.).


Literatura

M. Šimek, J. Grossmann: Kniha navíc, Magazín Klubu Olympik 1969, č. 1 + Besídka zvláštní školy, 1969.

Významné události

  • 1961 - 1962:
    vznik divadelního klubu Olympik


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 375
Autor: Vladimír Just