Kott, Antonín

Antonín Kott

* 28. 2. 1860 Milín u Příbrami

† 5. 12. 1905 Plzeň

kapelník

Pocházel z rodu venkovských kameníků, mly­nářů a kantorů. 1877 započal, ale nedokončil studia na varhanické škole v Praze a po několi­ka varhanických místech se stal 1883 houslis­tou v divadelní společnosti P. Švandy st. ze Semčic. Veden kapelníkem Engelbertem věno­val se i korepetici, řízení sboru a dirigování operet. Jako dirigent vystoupil poprvé se Švan­dovou společností 28. 2. 1886 v Plzni, kde řídil nově vypravenou Flotowovu operu Alessandro Stradella. Ještě 1886 se stal Engelbertovým ná­stupcem a se Švandovou společností formoval operní profil rozvíjejícího se českého divadla v Brně. Po smrti P. Švandy st. (1891) přešel k jeho synovi, který od června t. r. začal hrát i v nové letní Aréně na Smíchově a 1892 odešel se společností do českého divadla v Plzni. S krátkým přerušením v posledních měsících roku 1895 zůstal ve funkci plzeňského divadel­ního kapelníka i za dalších nájemců (V. Budil 1895–1900, F. Trnka 1900–02) a 1902–05 byl prvním šéfem opery v nově otevřené budově plzeňského Městského divadla. Napsal několik operet (např. Chudá holka byla hrána v Piště­kově divadle na Královských Vinohradech 1894, v Plzni 1896) a hudbu k plzeňskému pro­vedení féerie d’Enneryho podle J. Verna Cesta kolem světa za 80 dní (14. 11. 1890).

První K. zaměstnavatel, P. Švanda st. dispo­noval velmi kvalitní společností, jež však byla zaměřena především na činohru. Opera nehle­dala novátorskou dramaturgii, ale snažila se kvalitně prezentovat běžný, zvl. italský a fran­couzský repertoár. K. uvedl více než dvacet oper v brněnských českých premiérách (spolu sdruhým kapelníkem K. Weisem) a dirigoval řadu operet. Zvýraznil i českou repertoárovou linii brněnského divadla prvním uvedením Smetanových Dvou vdov (1887), Dalibora (1888), Braniborů v čechách (1889, poprvé mimo Prahu) a Tajemství (1890), dvou oper J. R. Rozkošného a jednoho díla Kovařovicova. Zprostředkoval brněnskému českému publiku první seznámení s Bizetovou Carmen (1886), Mozartovým Donem Juanem (1888), s velkou francouzskou operou v dílech Halévyho (Ži­dovka, 1888) a Meyerbeera (Hugenoti, 1890) is ruskou tvorbou (Čajkovskij: Eugen Oněgin, 1891). Na široký repertoárový záběr negativně reagoval 1886–88 ve svých kritikách v Hudeb­ních listech L. Janáček (nemá „vůdčí myšlen­ku“, je slohovou a žánrovou všehochutí), který si všímal též interpretačních nedostatků.

Společnost P. Švandy ml., s níž působil K. v Plzni, se zaměřovala především na operu. K. měl kvalitní sólisty (M. Chlostíková, M. Woll­nerová, A. Maxantová ad.), dobrý sbor i malý balet. Dokázal vytvořit hodnotná představení i díky své dirigentské rutině získané v Brně a mohl zde lépe vyjádřit umělecký záměr. I v Plzni musel vyjít vstříc přání poměrně ma­lého publika rychlým střídáním širokého reper­toáru, ale aspoň zpočátku dosahovala opera velmi dobrých výsledků. K. se nevyhýbal ope­retám, řídil je i na zájezdech, zvl. v letní Aréně na Smíchově v Praze, v Plzni však v této oblas­ti měli širší repertoár němečtí ředitelé. Jeho dramaturgie sledovala i nové tendence a pre­miéry v pražském ND (přišel včas s Leoncavallovými Komedianty 1894, po Praze uvedl po­prvé mimo Rusko Čajkovského operu Piková dáma 1895, poprvé provedl česky Kienzlova Evangelistu, 1896). Dával prostor i regionální tvorbě.

Jako kapelník v soukromých společnostech byl K. dramaturgicky vázán rozhodnutím ředite­le a vlastní výběr mohl uplatnit až v Městském divadle v Plzni v posledních letech své kariéry. Jeho hlavní zásluhy tak spočívají v oblasti inter­pretační, kde v obtížných podmínkách mimo­pražských scén dokázal udržet dobrou úroveň.

Dirigent

Brno, první nastudování: 1886: Flotow: Alessandro Stradella, Verdi: Ernani, Lortzing: Zbro­jíř, Bizet: Carmen, Zajc: Hadačka z Boissy; 1887: Kovařovic: Ženichové, Smetana: Dvě vdovy, Riccio­vé: Kryšpín a kmotra, Lortzing: Car a tesař, Balfe: Cikánka, Auber: Fra Diavolo; 1888: Smetana: Dali­bor, Verdi: Dáma s kameliemi [La Traviata], Mozart: Don Juan, Rozkošný: Mikuláš, Rossini: Lazebník se­villský; 1889: Boieldieu: Bílá paní, Smetana: Brani­boři v Čechách, Donizetti: Lucie z Lammermooru, Meyerbeer: Hugenoti, Smetana: Tajemství, Verdi: Ri­goletto; 1891: Čajkovskij: Eugen Oněgin. – Dále v Brně uvedl: Weber:arostřelec, Gounod: Faust a Markéta, Verdi: Troubadour, Smetana: Prodaná nevěsta, Blodek: V studni, Hřímalý: Zakletý princ, Rozkošný: Svatojanské proudy, Halévy: Židovka, Adam: Postilion z Lonjumeau. • Plzeň, repertoár: 1893: Leoncavallo: Komedianti; 1894: Meyerbeer: Afričanka, Robert ďábel; 1895: Čajkovskij: Piková dáma; 1896: Hřímalý: Švanda dudák, Kienzl: Evan­gelista, Mozart: Kouzelná flétna; 1897: Suda: U božích muk (prem.), Beethoven: Fidelio, Verdi: Aida; 1899: Kovařovic: Psohlavci, Nešvera: Lesní vzduch; 1900: Glinka: Život za cara, Goldmark: Královna ze Sáby, Šebor: Zmařená svatba; 1901: Verdi: Otello; 1902: Fibich: Šárka, Smetana: Libuše (27. 9. 1902 k otevření Městského divadla), Wagner: Lohengrin; 1903: Dvořák: Čert a Káča, Hřímalý: Zakletý princ, Suda: Lešetínský kovář (prem.), Meyerbeer: Huge­noti, Wagner: Tannhäuser; 1904: Dvořák: Dimitrij, Rusalka; 1905: Suda: Bar Kochba (prem.).

Prameny a literatura

A. B. Dostal: Čtyři­cet let divadla na Smíchově. Kapitolky z dějin rozvo­je českého divadla, [1911]; Divadlo města Plzně v letech 1902–1927. Jubilejní sborník, vyd. F. Kříž, Plzeň 1927, s. 34, 41, 81, 104, 114, 115, 159, 168, 176, 177; K. Engelmüller: Z letopisů českého diva­delnictví, I, 1946, s. 163; A. Špelda: Plzeňská zpěvo­hra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; Vendelín Budil a jeho doba (1847–1928). Ka­talog výstavy Národního musea, 1953; Krtička: Brněnská hudební epocha, I, s. 14, 33, 38, 39, rkp. v DÚ; M. Bukovský: Svět v operetě. Světový operet­ní repertoár, I–IV, 1956, II, s. 251, rkp. v DÚ; Javo­rin, s. 229, 237; E. Nováková: Opera v Prozatímním divadle v Brně v letech 1884–1894, dipl. práce fil. fak. brněnské univ. 1958; K. Nedbal: Půl století s českou operou, 1959, s. 76–77; A. Špelda: Prodaná nevěsta v plzeňské opeře 1869–1959, Minulostí Plzně a Plzeňska, III, Plzeň 1960, zvl. s. 198–199; J. Knap: Umělcové na pouti. české divadelní společ­nosti v 19. století, 1961; Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Buchner: Ce­dule; české divadlo v Brně, 1974. • Pazdírek; ČHS; Postavy II.

Životní události

• 28. 2. 1860: narození, Milín u Příbrami
  
• 5. 12. 1905: úmrtí, Plzeň
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 278–280
Autor: Jitka Bajgarová