Městské oblastní divadlo Varnsdorf

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 8. 2. 2017, 15:34; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Městské oblastní divadlo Varnsdorf
Varnsdorf 1952–1963
Další názvy: Severočeské divadlo v Liberci, pobočná scéna Varnsdorf 1952–53; Krajské oblastní divadlo Varnsdorf 1953–54; Městské oblastní divadlo Varnsdorf 1958–63
divadlo


Stálý český divadelní provoz ve Varnsdorfu začal 1952, kdy sem byl přeložen pobočný soubor Severočeského divadla Liberec z Nového Boru. Uměleckou vedoucí zůstala V. Faberová, která řídila pobočku již v Novém Boru. Ve Varnsdorfu se hrálo nejprve v Rudém (původně Lidovém) domě, jehož divadelní sál pro 500 diváků však neměl dobré technické zázemí.

Během sez. 1953/54 získalo divadlo samostatnost, provozovatelem se stal KNV Liberec, z dosavadního působiště se přestěhovalo do kina Svět a počet zájezdových míst se snížil na deset. Na nově utvořené místo dramaturga nastoupil J. Hájek. Tyto změny přispěly ke stabilizaci souboru, o jehož umělecký růst se zasloužil režisér K. Dostal, který tu od 1953 pohostinsky nastudoval několik her (Hauptmann: Bobří kožich, 1953; Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1954; Večer tříkrálový, 1955; Goethe: Ifigenie na Tauridě, 1954).

Ansámbl se stále obměňoval, ale přibývalo herců, kteří tu zakotvili na delší čas (S. Bareš, Z. Havlíček, Z. Jirmář, Z. Macková, M. Malkovský, S. Mikeska, B. Pokorný, M. Popek, J. Pospíšil, J. Roud, J. H. Sill, A. Smolík, L. Stojarová, J. Teplý, J. Trnka, E. Trunečková, E. Záběhlická).

Po odchodu ředitelky Faberové vedli divadlo v sez. 1954/55 postupně M. Hofman, B. Hrušák a S. Papež (do 1957). Ke změnám došlo i na dalších místech: dramaturgem se stal J. Šrámek (1955–60), výtvarníkem po V. Biňovcové (1952–53) a M. Kuklové (1953–55) V. Koutecký (1955–58), do angažmá přišel nakrátko režisér I. Weiss (1954/55; Gorkij: Vassa Železnovová, 1954).

Požár kina Svět v březnu 1955 připravil soubor o domovskou scénu, zároveň však urychlil adaptaci Lidového domu. Až do jejího dokončení v létě 1956 se hrálo na zájezdech, premiéry byly uváděny v divadle v Rumburku. Vzhledem k výpadkům hracích termínů ve Varnsdorfu se opět rozšířil počet zájezdových míst (na 34). Ve zrekonstruovaném Lidovém domě byl zahájen provoz v srpnu 1956.

V druhé polovině 50. let byli angažováni herci D. Balounová, M. Bendová, O. Scheinerová, A. Beba, F. Čužna, J. Horská, režisér N. Snítil (1956–59) a výtvarníkem se stal O. Mimra (1958–61).

Od počátku tu často režírovali hosté: V. Taub (Schiller: Úklady a láska, 1953), J. Fišer (Nestroy: Talisman, 1953), J. Novotný (Klicpera: Zlý jelen, 1956; Goldoni: Sluha dvou pánů, 1958), E. Sokolovský (Shakespeare: Sen noci svatojanské, 1957; Jariš: Inteligenti; Blažek: Třetí přání – 1958; Příliš štědrý večer, 1960), M. Horanský (Nezval: Manon Lescaut, hl. role M. Bendová a A. Beba, 1959), J. Horan (Ibsen: Strašidla, 1959), R. Mihula (V+W: Kat a blázen, 1960) ad. Z domácích režisérů (M. Hofman, J. Štastný, V. Týřl) se výrazněji prosadil S. Papež (např. Goethe: Egmont, 1955; Musset: Se srdcem divno hrát, 1956; Čapek: Věc Makropulos, 1957) a N. Snítil (např. Stehlík: Hej, pane kapelníku, 1958; V+W: Nebe na zemi, 1958; Kohout: Sbohem, smutku, 1959). Vedle domácích výtvarníků se na inscenacích podíleli externí scénografové, častěji F. Skřípek a J. Skalický. Repertoár se vyznačoval pestrou eklektickou skladbou. Jeho těžištěm byla zpočátku světová a domácí klasika, v prvých letech se jen zřídka objevovaly tendenční soudobé hry. Teprve od poloviny 50. let byly původní novinky uváděny častěji (např. Šafránek: Kudy kam, 1955; Stehlík: Selská láska, 1956 aj.).

Za ředitele J. Šťastného (1957–62) přešlo divadlo do správy MNV Varnsdorf (1958). V sez. 1959/60 se počet zájezdových míst snížil na 20 a v další sezoně byl zredukován na 13 svozových středisek. V téže době odchod řady herců citelně oslabil soubor a dočasně poklesl inscenační standard. Režisér L. Ambrož, angažovaný po odchodu N. Snítila, setrval jedinou sezonu (1959/60), stejně jako O. Kříž (1960/61). Teprve dlouhodobější působení J. Budínského (1960–63) se projevilo pozitivně ve výsledcích práce souboru (např. Miller: Smrt obchodního cestujícího, hl. role Z. Havlíček, 1961; Rolland: Petr a Lucie; Karvaš: Antigona a ti druzí – 1962). Dramaturgem byl v tomto období I. Taller, výtvarníkem K. Bartášek (oba 1961–63). Spolupracovali externí scénografové, zejm. P. Diviš, také V. Habr, V. Heller a J. Sládek.

Od sez. 1962/63 se stal ředitelem režisér I. Bureš a v listopadu 1962 divadlo získalo pobočnou scénu – adaptované Divadlo pracujících v Děčíně. V době, kdy se zlepšily vnější podmínky varnsdorfského divadla a soubor vykazoval jistý vzestup, bylo v rámci reorganizace divadelní sítě rozhodnuto o jeho zrušení. Poslední sezonu své existence završil soubor zdařilou inscenací Shakespearova Romea a Julie (r: I. Bureš, tit. role S. Kovaříková a M. Malkovský) a k 30. 6. 1963 ukončil činnost.


Literatura

J. Pecháček: Gruzínské drama v KOD Varnsdorf, Divadlo 6, 1955, s. 897; I. Vodňanská: KOD Varnsdorf ve vlastní budově, Divadlo 7, 1956, s. 973; J. Císař: V hledišti divadla…, DN 2, 1958/59, č. 6–7, s. 8; L. Kopáčová: Stručně o nových představeních, tamtéž, č. 23, s. 6 + Patos a prostota, DN 3, 1959/60, č. 16–17, s. 9; S. Vrbka: Dárek pražskému publiku, DN 4, 1960/61, č. 3, s. 5; A. Stránská: V hledišti divadla ve Varnsdorfu, tamtéž, č. 21–22, s. 10; J. Janáček: Několik pamětí z pamětí pamětníka, Kulturní přehledy (Varnsdorf), 1963, květen + Mají stálou scénu, Jiskra (Rumburk), 1963, č. 38; Městské oblastní divadlo Varnsdorf, 15 let činnosti, Varnsdorf 1963; J. Černý: Benefice, rkp. 1989, DÚk, s. 130, přílohy s. 18 a 48.

Významné události

  • 1952: vznik (založení), Varnsdorf
  • 1963: zrušení (ukončení činnosti), Varnsdorf


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 292—293
Autor: Drahomíra Čeporanová