Černý tyjátr

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 1. 2. 2017, 14:08; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Černý tyjátr
Praha 1963–1989
Další názvy: Černé divadlo, skupina Jiřího Středy 1963–64; Černý tyjátr 1964–89
divadlo


Divadelní soubor původně nazvaný Černé divadlo vznikl 1963 po rozpadu černodivadelní skupiny H. a J. Lamkových působící v Alhambře. Jedna její část, doplněná o absolventy loutkářské katedry DAMU (M. Fišerová, K. Hanc a J. Procházka) a loutkoherce z jiných divadel (M. Slepička, E. Středová a Z. Dubská), se seskupila kolem loutkářského režiséra J. Středy. Během působení ČT se tu uplatnila řada dalších loutkoherců (mj. J. Hanžlík, V. a L. Staňkovi, M. Zídek). Přejmenování na Černý tyjátr (1964) mělo odlišit skupiny pracující s animační technikou černého divadla.

Program uměleckého vedoucího J. Středy byl postaven na totálním využití techniky černého divadla, tj. vizuálního splývání černých předmětů a černě maskovaných herců (případně jejich částí) s černým horizontem, k trikovým pohybovým kreacím scénických objektů, loutek i herců v zábavných revuálních pořadech. Z repertoáru původní alhambrovské skupiny převzal ČT parodickou revui J. Roháče a M. Formana Bukola aneb Vrahem je pachatel (do 1969 více než 800x). Prvním samostatným pořadem ČT byla revue Pozor, foto! (1964), na níž se autorsky podíleli J. Roháč a M. Forman, skladatel K. Mareš, scénograf J. Svoboda a choreograf P. Šmok. Již skladbou tvůrčího týmu soubor deklaroval snahu vytvářet inteligentní zábavné pořady na vysoké umělecké úrovni. V tomto pořadu se ČT částečně odklonil od loutkářského zaměření, do popředí se dostala hudba a zejm. tanec. Vlastní poetika ČT se projevila v celovečerní revui J. Středy a J. Procházky Letní preludium (r: J. Středa, v: J. Procházka, ch: P. Šmok, 1964) složené z krátkých pointovaných pantomimických scének. Období hledání vlastního stylu zakončila revue J. Středy Concerto piccolo (1964). Převaha hudebních, pantomimických a tanečních čísel, která v provedení černodivadelní technikou působila jak originalitou, tak srozumitelností nonverbálních prostředků, vytvořila příznivé předpoklady k zahraničnímu působení. 1967 získal ČT půlroční angažmá v Las Vegas, poté se mu postupně otevřely scény významných světových zahraničních zábavních divadel. Od 1971 pravidelně hostoval v hamburském Hansa Theater, 1972 vystupoval v Bejrútu, 1978 v Záp. Berlíně, 1981 v Athénách a na Krétě, 1985 ve Stuttgartu, 1989 v pařížské Olympii.

1968 se v důsledku rekonstrukce Alhambry ČT přesunul do hotelu Zlatá husa, kde uvedl revui Husa v pěti metropolích, zdejší angažmá však přerušil požár hotelu 1969. Poté vystupoval – v období mezi zahraničními zájezdy – v Tatran baru na Václavském nám. 1972–89 pravidelně působil ve Varieté Praga ve Vodičkově ul. 1985 připravil velkou výpravnou revui Alhambra story.

Kromě pořadů pro dospělé nastudoval ČT dva experimentální pořady pro děti: hudební pohádku S. Prokofjeva Péťa a vlk (1964) a Collodiho Pinokia (dram: J. Kolafa, 1966), kde uplatnil kombinaci černého divadla a divadla masek. ČT spolupracoval s řadou činoherních a operních scén, do jejichž inscenací připravil černodivadelní výstupy (např. pro Kašlíkovu operu Krakatit, ND 1966; Maeterlinckova Modrého ptáka, Záhřeb 1975). Po 1989 se v důsledku ekonomických potíží tehdy již nepočetný soubor rozpadl. Jeho bývalí členové se příležitostně uplatňují na revuálních scénách.


Literatura

K. Makonj: Černý tyjátr je pro mne staccato, Čs. loutkář 23, 1973, č. 4, s. 9; nesign.: Černý tyjátr Praha, Čs. loutkář 26, 1976, s. 266; alm. Černý tyjátr Prague, 1982; (r): Černý tyjátr oslavuje kulaté jubileum, Čs. loutkář 32, 1982, s. 282.


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 26—28
Autor: Alice Dubská