Fagot a flétna
nahoru...
Baletní féerie s předehrou a 5 obrazech (Také život, Námluvy, Svatba, Žárlivost, Stříbrná svatba). Libreto s etapami personifikovaného manželství nástrojů Fagotu a Flétny napsal Vítězslav Nezval, hudba Emil František Burian. Balet byl zdivadelněným poetistickým manifestem, v hudbě montáží stylových a kompozičních prvků i postupů a v choreografii revuální kompozicí. Koncepce režiséra F. Pujmana pozměnila původní představy autorů Nezval–Burian a vyřadila mj. mluvené scénky: Diogenes, Manželství, Květomluva, Věčný Pierot, Rozhovory za hrobem a role personifikovaných předmětů (dorty, svatební jídlo, láhev, knedlíky, pivo aj.). Pp. ND Praha 2. 2. 1929, režie Ferdinand Pujman, choreografie Saša Machov, dirigent Otakar Ostrčil, výprava František Zelenka. Role Fagotu a Flétny tančili pohostinsky S. Machov a M. Mayerová. Příprava inscenace, která byla originálním pokusem o vřazení (zásluhou šéfa opery O. Ostrčila) neakademického titulu do repertoáru ND Praha, probíhala 3 roky a hrála se dva měsíce v pěti reprízách.
Literatura
Vašut, V.: Baletní libreta I., Praha, Panton 1983, str. 55
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 68–69
