Stranitzky, Joseph Anton
![nahoru...](/skins/encyklopedie/images/sipka.png)
Rodný záznam S. se doposud nepodařilo nalézt, ačkoli jsou známa data narození jeho mladších sourozenců. Otec byl již 1677 lokajem ve Štýrském Hradci, kam se rodina zřejmě přistěhovala nedlouho předtím. O rodičích nebyly však nikde v okolí nalezeny matriční záznamy. Tvrzení o S. pražském původu (⇒ Korntheuer 1820) nebylo dosud vyvráceno ani potvrzeno. Vídeňská univerzitní matrika 1707, kdy skládal zkoušky na zubního lékaře, u něho uvádí „Styrus“, tj. původem ze Štýrska. Divadelní dráhu nastoupil zřejmě až po otcově smrti 1684 a údajně hrál jistou dobu ve společnosti → C. E. Veltenové. Od 1698 působil, tehdy patrně již ženat s Marií Monikou, jako loutkář v Bavorsku. Vystupoval v Norimberku, v Burghausenu a v Landshutu, 1699 v Augsburgu a v Mnichově, 1700 a 1702 v Norimberku. 1702 to byl možná on, kdo byl označen jako „štýrský sedlák“, s nímž chtěl hrát loutkové divadlo v Basileji odmítnutý → J. B. Hilverding. Poté se objevuje až po třech letech ve Vídni (1705/06) jako jeden ze tří principálů herecké společnosti, s J. B. Hilverdingem a F. L. Nafzerem. První vídeňské působení v boudě na náměstí Am neuen Markt bylo 1706 přerušeno odjezdem společnosti mimo Vídeň, kde však manželky principálů znovu s úspěchem žádaly o povolení produkcí. Společnost, posílená mezitím severoněmeckými herci, hrála pak v téže boudě až do jejího stržení po masopustu 1707. Jejími členy byli vedle tří principálů a jejich manželek asi J. C. Denner, jeho děti Leonhard Andreas a Elisabeth, dále M. M. Ritterová (ti ihned potom vytvořili vlastní společnost), pravděpodobně i H. W. Benecke a jeho žena Victoria Clara, dcera → J. Kuhlmanna. Po rozpadu společnosti složil S. na lékařské fakultě zubařské zkoušky. Velmi pravděpodobně se spolu s Hilverdingem účastnil i dalšího podniku německých komediantů, hrajících od 1707 v míčovně v ulici Teinfaltstraße, kde jim bylo účinkování po protestech místních obyvatel v prosinci 1709 zapovězeno. S. se tehdy na svých novoročenkách již prezentoval jako „známý vídeňský Hanswurst“ a byl pozván i k vystoupením u dvora. Zřejmě titíž vídeňští komedianti účinkovali pak ve Štýrském Hradci. 1711 byl už principálem trupy v nově zřízeném Divadle u Korutanské brány, které od 1. 6. 1712 získal do trvalého nájmu. Složení jeho souboru není známo. Pravděpodobně v něm byli J. B. Hilverding, → J. E. Leinhaas, → F. Kurtz, → H. Rademin s manželkou, A. Schröter, → A. J. Geißler a Ch. Horn, později přibyli → J. H. Brunius (1714), F. F. Elenson (od 1715?), → F. A. Defraine (od 1716?), Ch. Gründler (nejpozději 1720). Permanentní a úspěšné S. působení ve Vídni přerušovaly čas od času jen vnější okolnosti (epidemie, dvorní smutek apod.). V jedné z těchto přestávek navštívil v lednu 1713 jako loutkář Brno a dostal povolení opakovat svůj repertoár s živými herci, v květnu přibyl se svou společností znovu do Brna a hrál v jízdárně. Vídeň pak již neopustil, získal zde dům a měšťanské právo, v okolí statek a vinice a zemřel tu ve stálé přízni obecenstva.
S. byl především tvůrcem komické figury vídeňského Hanswursta, ustáleného typu, vycházejícího z tradice postavy Pickelheringa a přejímajícího většinu rysů jeho komiky, ale oblečeného do kostýmu salcburského sedláka. Tento typ ovlivnil pak komickou postavu hauptakcí v celé oblasti Rakouska, českých zemí a jižního Německa nejméně do konce třicátých let 18. stol. Domněnky, že S. byl rovněž literárně činným autorem, byly v posledních desetiletích do značné míry zpochybněny. Novoročenky a humoristické spisy, které vydával, byly patrně dílem jiného autora či jiných autorů. Rovněž zachované vídeňské hauptakce z jeho období, na jejichž podobě měl bezpochyby značný podíl, nebyly asi jeho autorským dílem. Vyznačovaly se častým přejímáním látek italského operního divadla a výrazně jednotně traktovanou rolí Hanswursta, zřejmě počítající se S. jako představitelem. Soubor rukopisů nepodává ovšem reprezentativní obraz repertoáru S. společnosti, neboť se v něm zpočátku objevovala i řada titulů, které patřily k obecné repertoárové zásobě německého kočovného divadla, např. Faust (1716).
V českých zemích S. vystupoval sice jen na třech krátkodobých brněnských zájezdech, ale na zdejší divadelní kulturu zapůsobil hlouběji jako herec prostřednictvím svého následovníka → G. Prehausera. Jako principál byl podnikatelským vzorem A. J. Geißlerovi.
Edice
Der Wiener Hanswurst. Stranitzkys und seiner Nachfolger ausgewählte Schriften I–II, ed. R. M. Werner, Wien 1883, 1886 (Wiener Neudrucke, 6, 10); Wiener Haupt- und Staatsaktionen I–II, ed. R. Payer v. Thurn, Wien 1908, 1910.
Prameny a literatura
MZA, Fond B 1 (Gubernium), sign. B 47, kart. 1, č.j. 56 a 275 z ledna 1713, č.j. 175 z května 1713; Wiener Stadt- und Landesarchiv, Totenbeschauprotokolle; ÖNB, Cod. 13.147, 13.167, 13.475–13.478, 13.492–13.502, 15009: soubor 18 rukopisů vídeňských hauptakcí, z nichž 14 z roku 1724 ⇒ Wiener Haupt- und Staatsaktionen 1908, 1910; Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. Ia 38.589, Ic 26.500, Ic 149.539: rkp. čtyř her; soubor osmi nedatovaných cedulí Divadla u Korutanské brány 1711–23; Menologium oder die Monath…, Von dem sonst bekandten Hans Wurst Oder J. A. St., b. m., 1708 (dnes pravděpodobně nedostupné ⇒ Der Wiener Hanswurst 1883); Hannß Wursts Lächerlich-curieuser und ohnbefehlbarer Hauß-Calender aVf DIes Ietzt LaVffenDe Iahr… [chronogram 1713], b. m.; Lustige Reyß-Beschreibung Aus Salzburg in verschiedene Länder… Herausgegeben von Joseph Antoni Stranitzkhy Oder den so genannten Wienerischen Hannß Wurst, b. m. [1717?]; Hanß-Wurst Neu angenommener Passagier aus dem Affen-Dschlaraffen und Wurm-Land nacher Wien, b. m. [1719?]; HannßVVVrsts VerMIschte GeDanCken Ueber die Vier Jahrs-Zeiten, bey Gelegenheit DIeses nICht Längst EIngetretenen VnD Ietzt hIe LaVfenDen NeVen Iahrs… Offeriret von … Joseph Antoni Stranitzkhy, b. m. [chronogramy 1721]; Listig und zugleich Lustiger Glieder-Krieg dess Menschlichen Leibs Ein König oder Haupt zu erwählen… von dem so genannten und wohl bekannten Wiennerischen Bauern Hannß-Wurst, b. m. [1724]. • J. Korntheuer: Karl [!] S. und Joh. [!] Prehauser, Biographische Skizze, Wiener allgemeine Theaterzeitung (Wien) 13, 1820, s. 253; J. E. Schlager: Wiener Skizzen aus dem Mittelalter, nová řada (Wien) 1, 1839, s. 260–290; D’Elvert 1852, s. 40 (též bibliografie starší literatury); A. v. Weilen: Zur Biographie J. A. S., Vierteljahrsschrift für Litteraturgeschichte (Weimar) 1, 1888, s. 485–488; Fach-Katalog 1892, s. 16, 17, 100n.; F. Homeyer: S. Drama vom „heiligen Nepomuck“, Berlin 1907, s. 7; R. Payer v. Thurn: Einleitung, in Wiener Haupt- und Staatsaktionen I, Wien 1908, s. V–XLI; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 239; H. Trutter: Neue Forschungen über S. und seine Werke, Euphorion (Leipzig–Wien) 24, 1922, s. 28–60, 287–331; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 190–336; H. G. Asper: Spieltexte der Wanderbühne, Wien 1975, s. 1, 4, 13n., 35n., 46, 60, 118n., 135n., 142, 148, 154 + Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 34–49; B. Rudin: Das fahrende Volk, Puppenspiel als Metier, Kölner Geschichtsjournal (Köln) 1, 1976, s. 2–11 (česky Putující národ aneb Povolání: loutkář, DR 10, 1999, č. 2, s. 31–40); G. Hansen: Formen der Commedia dell’arte in Deutschland, Emsdetten [1984], s. 16n., 21n.; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien–München 1988, s. 169–190; J. Balvín: Hanswurst J. A. S. dobývá vídeňské divadlo, Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta S. k Nestroyovi, ed. J. Balvín–J. Pokorný–A. Scherl, Praha 1990, s. 22–32; B. Rudin: Heinrich Rademin, Hanswursts Schattenmann, Theater am Hof und für das Volk (Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 271n., 281, 284n., 289, 298; viz Edice. • Gallerie, Kosch Th, Pies
Životní události
- kolem 1676: narození, asi ve Štýrsku (Rakousko)
- 19. 5. 1726: úmrtí, Vídeň (Rakousko)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 580–582
Autor: Adolf Scherl