Komedie o svatém Ivanovi
nahoru...
Nazývaná též Lidová komedie o svatém Ivanu, patronu Českého království. – Hry se svatoivanským tématem, plné alegorismů a emblematičnosti, se objevovaly již v jezuitském divadle. Komedie se zachovala v rukopise bez titulu (literárněhistorický název vytvořil 1974 B. Ryba), do něhož vepsal své ex libris → J. Jakubů, švec ze Stanového u Vysokého nad Jizerou. Opotřebovanost rukopisné knížky s různými záznamy (účetní položky, číslování Ivanových replik ad.) svědčí, že byla používána k inscenaci. Světcův příběh zaujal autora zřejmě atraktivitou motivů a divadelních akcí (např. lovecké scény, osamělý člověk v kruté přírodě, zvíře na jevišti, rozverné diablerie, přípravy války, válečné scény, pohřeb).
Hra začíná válkou mezi Císařem a Králem, který v boji padne. Jeho nástupcem má být syn Ivan, ten však volí samotu a „Anjel“ mu přináší od Boha poustevnický šat a laň. Jeskyni, do níž se Ivan uchýlí, obývají tři Čerti (dva Mladí a jeden Starý), kteří jej vyženou, ale Ivan posílený Janem Křtitelem je posléze vypudí. V následující lovecké scéně vstupuje do děje kníže Bořivoj, který nejprve postřelí Ivanovu laň a pak pozve poustevníka na hrad Tetín. Ivan se tam vydá, avšak jeho záměr vyučovat náboženství se nezdaří. Kněžna Lidmila, jíž je představen, měla sen o jeho smrti a posílá k němu kněze. Ivan mu dlouze vypráví svůj život, tak jak je zachycen ve hře, a s modlitbou umírá.
Autor čerpal z několika předloh, především ze Schiffnerova Života sv. Ivana, dále z Hájkovy Kroniky české i z legendistických, modlitebních a kancionálových textů. Schiffnerovo zpracování je poznamenáno osvícenskou sekularizací a střízlivostí, snažící se spíše o historický životopis zbavený barokní zbožnosti, mystičnosti a zázračnosti, avšak česká dramatizace vrací látce barokní devocionální rysy.
V úvodním sermonu Hlasatele nejsou připomenuty počáteční dějové úseky (až do v. 220) s válečnými scénami. Je možné, že v první, dějově překotné části hry s některými chybami došlo k nové úpravě textu, která se již neodrazila v prologu.
Role Ivana má 281 veršů, z toho třetinu představují texty světcových modliteb. Dramatizátor vytvořil samostatné, originální dílo, transformoval epický materiál do divadelních konvencí komorního slohu, typického pro Stanové. U některých postav jsou v rukopise připsána přezdívková jména stanovských herců (Kulhava, Nesvadba, Karl ad.). Hra má 25 dramatických a dvě kolektivní postavy, místo Opovědníka výjimečně užívá Hlasatele. Obsahuje 1042 převážně osmislabičných veršů, 112 replik, sedm písní, tři opovědi a osm scénických poznámek, vedle nichž je užito i grafického znaku (vodorovná čára) k vyznačení změny situace či dějiště (příchod, odchod apod.). Hrálo se na malém jevišti tanečního sálu hostince U Zemanů ve Stanovém. Dochovaná rukopisná knížka byla patrně používána představitelem postavy Ivana. Repliky jeho role jsou označeny číslem, od v. 452 jsou vepsána čísla od 17 do 35. Prvních 16 neoznačených částí Ivanovy role se odhalí, když očíslujeme i její neverbální jevištní akce. Ukazuje to, že replika nebyla považována za jeden proud výpovědi, ale že ji člení i výpověď akcí („odejde“, apod.).
Edice
V. Ron: Lidová komedie o svatém Ivanu, Z Českého ráje a Podkrkonoší (Semily) 3, 1990, s. (81–89), 90–105.
Prameny a literatura
PNP – knihovna, sign. DT V 40: Komedie o svatém Ivanovi, rkp. (⇒ rkp. dodatkový svazek k Soupisu rukopisů Strahovské knihovny PNP VII, ed. B. Ryba, 1974); J. Schiffner: Historisch-chronologische Lebensbeschreibung Böhmischen Landespatronen, Prag 1801; Vypsání životů svatých patronů českých… od J. Ssiffnera v německém jazyku vydaných… přeloženo od J. Rulíka, měšťana pražskýho II, Praha 1801, s. 2–25. • Menčík 1895, s. 101, 118, 150; F. Menčík: Prostonárodní hry divadelní II (Velikonoční hry), Holešov 1895, s. XVIIIn. (nepřesné údaje); A. Kraus: Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 221; P. Kneidl: Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna 10, Praha 1975, s. 113–123; V. Ron: Poznámky k lidové hře o sv. Ivanu patronu českého království, Janu Kopeckému k sedmdesátinám, 1991, s. 88–106 (rkp. NMd); I. Slavík: Náš svatý Ivan v Podkrkonoší, Podbrdské noviny 1. 2. 1996; viz Edice.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 304–305
Autor: Vojtěch Ron
