Höpfler, František Jindřich

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 23. 1. 2017, 09:59; Conversion script (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

František Jindřich HÖPFLER
* kř. 10. 12. 1753 Praha
po 1804
herec, tanečník, režisér, divadelní ředitel


Křtěn František de Paula. – Syn pražského obchodníka s vínem, Němce rodem z Murachu. 1764–69 vystudoval akademické gymnázium a snad krátce studoval i na pražské univerzitě. 1774 nastoupil u neudané divadelní společnosti dráhu profesionálního herce. 1775 byl angažován ve Varšavě, 1780 v Prešpurku, téhož roku byl – už s manželkou – členem společnosti, kterou v Augsburgu ze zbytků souboru → F. J. Bully a → Ch. L. Seippa sestavil tamní kupec de Very a odjel s ní 1781 hrát do Inns­brucku. 1784–86 byli H. i jeho manželka členy Druhé Bondiniho společnosti v pražském Nosticově divadle. Po Bullově sesazení 1784 H. spolu s K. T. Emrichem a → K. F. Zimdarem vedl soubor. 1786 založil s → V. K. Antongem, → F. X. Sevem a → A. Zappem Vlas­tenské divadlo, hrající v českém a německém jazyce v tzv. Boudě na Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). Za Mihuleho ředitelství ze souboru 1791 uprchl neznámo kam. Posledním místem jeho divadelní dráhy se stal Krakov, kde setrval 1796–98 za postupného ře-­ditelování → K. L. Wotheho, J. Kluszewského a F. Horschelta. Po odchodu od divadla tam působil jako učitel tance (poslední doklad 1804).

V Nosticově divadle byl H. angažován pro obor veseloherních rolí hartusivých starců a něžných i šprýmovných otců a pro role zloduchů a intrikánů v truchlohrách. Protože ovládal dobře taneční projev, byl také členem baletu. Jeho herecké možnosti byly však širší než vymezený obor a zejména v českých představeních dostával čelné role nejrůznějšího ­zaměření a typu. Vedle sedláka Holbeka (G. Stephanie ml.: Odběhlec z lásky synovské, 1785) nebo Otce (J. J. Engel: Vděčný syn, 1785) hrál např. studenta Jana Hříbka (P. Weidmann: Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití aneb Žebravý student, 1785), zcela mladistvou roli, v níž rovněž uspěl a prokázal improvizátorskou pohotovost v četných extempore, počítajících s reakcemi pražských studentů v hledišti. Po Bullově odchodu se mu otevřel i hrdinský obor. Ve ­Weidmannově Štěpánu Fedyngerovi hrál 1785 titulní roli, plnou zápalné rétoriky. Vůdce selských vzbouřenců představoval jako poctivého muže, bojujícího za svou pravdu. Důležité charakterní role, např. Rozhon (K. F. Guolfinger von Steinsberg: Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách, p: J. Tandler, 1787), mu byly svěřovány i v Boudě. Také v Krakově hrál role oborově značně různorodé. Jeho největším tamním úspěchem byl hrabě Maximilian (F. Schiller: Die Räuber [Loupežníci], 1798), ale do dějin polského ­divadla se zapsal zejména rolí Kaprála v Gaetanově zpěvohře Nie kaźdy śpi co chrapi [Ne vždy spí ten, co chrápe], v níž uplatnil ­komický efekt směšně lámané polštiny. Osvícenská kritika, především V. Thám, hodnotila jeho ­výkony jako mistrovské a zařazovala jej mezi herce, kteří vycházejí ze studia skutečnosti.


Prameny a literatura

AMP, matrika narozených fary u P. Marie před Týnem, sign. TÝN N 7, 10. 12. 1753 (záznam o křtu H.); Archiv UK: Liber calculorum akademického gymnázia na Starém Městě 1764–69; NA, fond ČG-Publ 1786–95, kart. 56, 57, 58, 64; LA PNP, fond J. V. Zlobický, koresp. přijatá: dopis V. Tháma z 20. 12. 1787 (⇒ Baťha 1958); cedule k představení Das Sonnenfest der Braminen v Krakově 22. 11. 1796, Lord Jonsen – H. (⇒ Bąkowski 1907). • F. Baťha: Obrozenští herci (rkp. NMd); Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1782, část 19, s. 96n.; W–T. [V. Thám]: Gelehrte ­Nachrichten [recenze tisku veselohry Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití s údaji o provedení 17. 4.], Das Pragerblättchen 1785, s. 273–275; W. m–T. [V. Thám]: Theaternachrichten [recenze českého představení hry Vděčný syn 24. 7.], tamtéž, s. 304; B-h-m.: Gelehrte Nachrichten [recenze tisku hry Štěpán Fedynger s údaji o provedení 16. 5.], tamtéž, s. 328; GTK 1786, s. 41; A. J. Zíma: Na den provozování české původné hry Břetislava a Jitky pro věčnou památku jazyka českého (10. ledna 1786), Praha [1786]; Allgemeine deutsche Theaterzeitung (Preßburg) 1, 1798, s. 48; ADT 3, 1799, s. 55, 56, 171; K. Estreicher: Teatra w Polsce I, Kraków 1873, faksimile Warszawa 1953, s. 192, 197; Teuber II 1885, s. 150–155, 157, 159, 164, 166, 168, 298; K. Bąkowski: Teatr krakowski, Kraków 1907, s. 10n., 79n.; Šebesta 1933, s. 19; W. Stieber: Lexikon der deutschen Schauspieler 1775–1800, Familie, Sippe, Volk (Berlin) 10, 1944, s. 66; J. Vondráček: Bouda, Praha 1953, s. 19, 35, 52, 165; F. Baťha: Dva dokumenty k historii počátků českého divadla v Praze, Divadlo 9, 1958, s. 756; M. Kačer: Václav Thám, Praha 1965, s. 39n., 43, 45, 118n., 121, 148; J. Got: Das österreichische Theater in Krakau im 18. und 19. Jahrhundert, Wien 1984, s. 26, 28, 51, 62–64, 259–261. • DČD II, Vondráček I

Životní události

  • kř. 10. 12. 1753: narození, Praha
  • po 1804: úmrtí

Další jména

de Paula František


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 252–253
Autor: Adolf Scherl