Guolfinger von Steinsberg, Karl Franz

Karl Franz GUOLFINGER VON STEINSBERG

* kolem 1757

† 3. 3. 1806 Moskva (Rusko)

dramatik, herec, ředitel divadelní společnosti

Psán též Steinsberg, von Steinsberg, pseudonym Carl Rosenau. – Člen českého šlechtického rodu ze 17. stol., syn Alexandra G. von Steins­berga, lesmistra hraběte Morzina (z téhož rodu pocházel i pozdější herec Národního divadla Florentin G. von Steinsberg). G. studoval krátce práva, ale studia nedokončil a od 1777 se věnoval psaní divadelních her. V důsledku polemik, které 1782 vzbudil jeho osvícensky orien­tovaný spis Geißel der Prediger [Metla na kazatele] a další polemické brožury, obsahující i satirické divadelní texty, musel, ač se ho tehdy zastal i J. Dobrovský, uprchnout 1784 za hranice. Z rozhodnutí císaře Josefa II. se směl bez­trestně vrátit do Prahy a pokračovat v publicistice. 1785 se přestěhoval do Vídně, kde 1785 vydával spolu s F. X. Huberem časopis Wiener Chronik, od 1786 časopis Allgemeine Zeitge­schichte. Následující část jeho života byla už převážně spjata s divadlem. Jako ne vždy ­úspěšný herec je doložen v angažmá u ředitelů Ch. W. Klose a K. H. Butenopa ve Wismaru 1790/91. Po dalším, tentokrát neúspěšném pokusu o žurnalistickou kariéru ve Vídni (1793) hrál 1795/96 za vedení → A. Gramse v souboru Vlastenského divadla v Praze, zprvu pod pseudonymem Carl Rosenau. 1796 se stal ředitelem činohry Nosticova divadla a 1797 po J. Stentzschovi převzal i direkci Vlastenského divadla (včetně letních pobytů v Teplicích a v Karlových Varech). Jeho působení na obou těchto scénách však brzy skončilo. Kontrakt s Nosticovým divadlem mu vypršel na Květnou neděli 1798 a Vlastenské divadlo udržel jen do 1799, kdy je předal dosavadnímu režisérovi Gramsovi. Pro letní pobyt v Karlových Varech sestavil společnost novou a do Prahy se už nevrátil. Současně s Vlastenským divadlem vedl 1798 divadlo v Řezně, poté úspěšně 1799 v Ausburgu, 1800 v saském Freibergu a 1801 v Amsterdamu, kde se však společnost rozpadla. 28. 2. 1801 se oženil v městě Xanten s am­sterodamskou rodačkou, herečkou Marií Bilsteinovou (pozdější lvovskou herečkou Marií Recke). Hostoval pak jako herec v Kolíně nad Rýnem (1801), byl angažován ve Vratislavi (1802), ale ve stejném roce se opět stal ředitelem divadelní společnosti v Cleve a v Cáchách. Svou dráhu ukončil v Rusku. Díky angažmá v německém souboru ředitele J. Miré v Petrohradě se dostal 1803 do Moskvy, kde znovu zřídil vlastní dobře prosperující německou společnost. 1805 psal otci do Prahy, že našetřil již 10000 rublů a že se hodlá vrátit. V Moskvě se mu v prosinci 1805 narodil syn Karel. Na počátku 1806 byl však G. již vážně nemocen a vedení společnosti se musel vzdát. Brzy poté zemřel.

Pro Prahu byl G. především výrazným představitelem josefínského osvícenství. Divadlu se věnoval nejprve jako dramatik. Než se 1782 obrátil k útočné osvícenské publicistice, napsal zčásti anonymně deset celovečerních divadelních her a šest jednoaktovek, dílem provedených v Divadle v Kotcích i na zahraničních jevištích a vydávaných tiskem. Byly to zejména historické činohry z českých a ruských dějin (Libusse, Herzogin in Böhmen [Libuše, česká vévodkyně], tisky 1778, 1779, 1781, poprvé Divadlo v Kotcích 1778; Jemelian Pugatschew, nedochovaný rkp. 1777, neprovedeno; Johann Chevalier von Trotznow, genannt Ziska [Jan rytíř z Trocnova, zvaný Žižka], tisk údajně 1781, německy neprovedeno) a měšťanské činohry v intencích hnutí Sturm und Drang (Miss Nelly Randolf, tisky 1781, 1798). U některých her datum pražské premiéry dosud neznáme, provedení v Praze však lze předpokládat. Některé G. historické hry ze sedmdesátých a osmdesátých let 18. stol. byly přeloženy pro Vlastenské divadlo (Libuše, první kněžna a rekyně v Čechách, Jan Žižka z Trocnova, obě v překladu J. Tandlera provedeny v Boudě 1787). V době svého pozdějšího ředitelství v pražských divadlech se ovšem podřídil podmínkám pojosefínské reakce a zaměřil se na preromantický repertoár zpěvoher a rytířských her, který pak uváděl i v Moskvě.

Z vlastní G. tvorby spadá do tohoto období velmi oblíbený kus Hanns Klachel von Przelautsch (h: → V. Tuček, Divadlo u Hybernů 1795, česky v překladu V. Tháma jako Honza Kolohnát z Přelouče tamtéž 1796, německy v Nosticově divadle 1796, tisk 1797), méně ­úspěšný druhý díl Die zwei Klacheln von Przelautsch, oder der Fasching in Prag [Dva Klachlové z Přelouče aneb Masopust v Praze, Nosticovo divadlo 1797, též s hudbou V. Tučka], dále rytířská hra Ritter Starkenberg oder die Rache für achtzehnjährige Haft [Rytíř Starkenberg aneb Pomsta za osmnáctileté věznění, Divadlo u Hybernů 1795, tiskem 1803; česky v překladu V. Tháma jako Konrád z Helfenfelsu aneb ­rytíř Starkenberg, tamtéž 1795], komedie Die Theatergarderobe [Divadelní garderoba, pod pseudonymem Carl Rosenau, tamtéž 1795, tisk 1796] a lokální fraška Der Herr Vetter in Podskal (tamtéž 1798, h: A. Vojtíšek, též česky v překladu V. Tháma jako Strejček z Podskalí). Hanns Klachel von Przelautsch zůstával v obou jazykových verzích na repertoáru nejen pražských divadel, ale i mnoha jiných scén v monarchii ještě po celou první třetinu 19. stol. V dramatické činnosti G. neustal ani po odchodu z Prahy. Také tehdy se jeho divadelní kusy prováděly a tiskly i mimo jeho dočasná působiště. Nejpozději 1800 poskytl mladému C. M. Weberovi libreto k opeře Das stumme Waldmädchen [Němá lesní žínka, poprvé Freiberg 1800, G. v hlavní roli jako princ Sigismund], později v nové verzi známé jako Silvana.

Z doby pražského ředitelství jsou zaznamenány i některé G. výraznější herecké úspěchy. Vystupoval většinou ve vedlejších rolích rytířských her a v komických úlohách, chválen byl jeho projev v konverzačních hrách. Gothajský divadelní kalendář na rok 1799 jmenuje jako jeho nejlepší role Fritze Berga (F. W. Ziegler: Weltton und Herzensgüte [Světáckost a dobré srdce]) a rytíře Starkenberga (G. v. S.: Die Grafen von Helfenfels [Hrabata z Helfenfelsu]). Zejména v Moskvě měl jako herec dobrý, i když ne jednoznačný ohlas. Uznáván byl především jako komik a zaujal i všestranností svého oborového rejstříku. S. P. Žicharev jej ve svých dobových zápiscích označil za „Garricka svého druhu“.

Prameny a literatura

NA, fond ČG-Publ 1796–1805, sign. 59, kart. 3384 (ředitelství pražských divadel); fond ZP, sign. V 672, kart. 912, pozůstalost Franz Ritter von Steinsberg, 1801–50; sign. VII A 872, kart. 1808, Vormundschaft nach Karl Ritter von Steinsberg, Schauspieler in Moskau, 1820–33; Archiv Univerzity Karlovy, inv. č. 371: katalogy ­posluchačů filozofie 1774–1776; ÖNB, Bildarchiv, sign. 522799-B: portrét s podtitulkem „Verfasser der Predigtenkritik“, nesign. mědirytina z devadesátých let 18. stol.; bibliografie tisků G. her z fondů NK, NMk, NMd, ÖNB, Strahovské knihovny (soupis A. Scherla v databázi DÚ; neúplné soupisy ⇒ Goedeke 1893, ⇒ Wurzbach, ⇒ Kneidl 1992, ⇒ Vávra 1956). • Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 107; nesign.: Über die Prager Bühne, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 11, s. 19; [J. Rautenstrauch]: Oesterreichische Biedermanns Chronik I, Freyheitsburg [Linz] 1784, s. 234; AEJ 1795–98, passim; nesign.: In dem Nationalthea­ter zu Prag…, Journal für Theater und andere schöne Künste (Hamburg) 1797, sv. 2, Intelligenz­blatt No. 6 za s. 288, nestr.; GTK 1798, s. 249; Theater und Litteratur 1, 1798, s. 181, 249n.; nesign.: Der Herr Ritter von Steinsberg…, Neues Journal für Theater und andere schöne Künste (Hamburg) 1799, sv. 2, s. 266; nesign.: Kurze Bühnennachrichten, tamtéž, s. 288; Allgemeine deutsche Theater-Zeitung (Pressburg) 1799, č. 8 (August); nesign.: Verzeichnis der vorzüglichsten Schaubühnen Deutschlands, Wiener Theater-Kritik (Wien) 1, 1799, seš. 6, s. 16; 2, 1800, seš. 1, s. 16; Theater-Journal derjenigen Schauspiele und Opern, welche in Augsburg von der Karl Ritter von Steinsbergischen Gesellschaft deu­t­scher Schauspieler vom 12. September bis 31. December 1799. aufgeführt wurden, ed. A. L. Dahlstedt, Augsburg 1800; Oberpostamtszeitung (Prag) 19. 7. (příl.), 29. 7. 1805 (příl.); W. B.: Etwas über das deutsche Theater in Moskwa, Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben (Wien) 23, 1830, s. 262n., 270n.; [F. B. Mikovec]: Zur Ge­schichte des Prager Theaters. Von Steinsberg bis Liebich, Bohemia 20. 7. 1860 + F. G. Ritter von S., Recensionen und Mitteilungen über Theater und Musik (Wien) 7, 1861, s. 193–198; M. M. v. Weber: Carl Maria von Weber I, Leipzig 1864, s. 50n., 53n.; F. A. Witz: Versuch einer Ge­schichte der theatrali­schen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876] s. 61, 148n.; Teuber II 1885, s. 40, 320n.; A. Kraus: Pověst o Libuši v literatuře německé, Athenaeum 6, 1888/89, s. 261–272, 309–313 + Stará historie česká v německé literatuře, Praha 1902, s. 24n. + Husitství v literatuře zejména německé II, Praha 1918, s. 173; K. Goedeke: Grundrisz zur Geschichte der deu­tschen Dichtung V, Dresden 1893, s. 348n.; A. Teichl: Geschichte der Herrschaft Gratzen mit Zugrundelegung des Urbars vom Jahre 1553, Gratzen 1899, s. 430, 462; A. G. Przedak: Geschichte des deu­tschen Zeitschriftenwesens in Böhmen, Heidelberg 1904, s. 74n., 94; Carl Ludwig Costenoble’s Tagebücher von seiner Jugend bis zur Übersiedlung nach Wien 1818 I, ed. A. v. Weilen, Berlin 1912, s. 43, 51n., 56; J. Volf: Pravzor zpěvohry „Honza Kolohnát z Přelouče“, Literární rozhledy 15, 1930/31, s. 301–303; S. P. Žicharev: Zapiski so­vremennika, ed. B. M. Ejchenbaum, Moskva–Leningrad 1955; J. Vávra: Pražský žurnalista, dramatik a herec v Moskvě před 150 léty, Slovanský přehled 42, 1956, s. 159–162 + K. F. G., rytíř Steinsberg, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 239–259; W. Herrmann: Geschichte der Schauspielkunst in Freiberg, Schriften zur Theaterwissenschaft II, Berlin 1960, s. 596, 621–624, 650n., 724; P. Kneidl: Pražské činoherní a operní texty z doby působení Divadla v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 266–285; N. Gubkina: Deutsches Musikthea­ter in St. Petersburg am Anfang des 19. Jahrhunderts, Die Oper als Institution in Mittel- und Ost­europa, ed. H. Loos–E. Möller, Chemnitz 1999 (Musikge­schichte in Mittel- und Osteuropa, 4), s. 95n. + Carl Maria von Webers „Waldmädchen“. Ein wiedergefundenes Jugendwerk, Die Musikfor­schung (Kassel) 53, 2000, s. 57–59 + „Das Waldmädchen“ von C. M. v. Weber: Notizen zum Petersburger Aufführungsmaterial, Weberiana (Berlin) 11, 2001, s. 32–51. • Bender, DČD I–II, Křimice, NDp, Radenín, Wurzbach

Životní události

• kolem 1757: narození
  
• 3. 3. 1806: úmrtí, Moskva (Rusko)
  

Další jména

Steinsberg von Steinsberg

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 212–215
Autor: Adolf Scherl