Campi, Antonia

Antonia CAMPI

* 10. 12. 1773 Lublin (Polsko)

† 30. 9. nebo 1. 10. 1822 Mnichov (Německo)

zpěvačka

Rozená Miklaszewicówna-Leonowicz. Příjmení psáno také Miclascewicz, Miclasewicz, ­Miklasiewitz, Mislacevic, křest. jméno také Antonina, Antoinetta. Chybně uváděna jako Michalowicz. – Dcera skladatele. Poprvé vystoupila v rodném městě 1785 a již 1788 se stala dvorní zpěvačkou polského krále Stanisława Augusta Poniatowského, od 1789 se školila u královského dvora. 1790 se představila ve Varšavě jako Idalide v opeře D. Cimarosy La vergine del sole [Panna Slunce]. Již tam se stala členkou hostující operní společnosti → D. Guardasoniho, s níž v červnu 1791 přišla do Prahy, do Nosticova (později Stavovského) divadla. V Praze se provdala za zpěváka Gaetana Campiho a z jejich manželství se narodilo 17 dětí.

Do 1793 se dělila o pozici primadony souboru se zpěvačkou M. Danzi, po jejím odchodu zaujala první místo. Během pražského angažmá, které trvalo do 1801, vystupovala i jinde (1795 Teatro Albaro v Janově, 1797 Teatro Pergola ve Florencii). V Praze byla vysoce ceněna. 1798 vyšla na její počest báseň a později, 1859, bylo její jméno napsáno na oponu nově otevřeného Novoměstského divadla spolu s jednadvaceti dalšími osobnostmi, jež se zasloužily o divadelní umění v českých zemích. 1801 odešla do Vídně jako první sopranistka společnosti, s níž E. Schikaneder 13. 6. zahajoval provoz v novém Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien). Od 1804 zpívala současně v německém souboru vídeňské dvorní opery, 1818 obdržela penzionované místo první pěvkyně. Hostovala i na jiných scénách a pořádala série koncertů: Pešť a Budín na podzim 1813 a 1814, Drážďany a Lipsko v říjnu 1818, Brno, Frankfurt nad Mohanem, Mnichov, Stuttgart a Vratislav 1819, Varšava, Lvov a Opava 1820. Mezi 6. a 18. 8. 1821 vystoupila pětkrát ve Stavovském divadle v Praze, v září a v říjnu 1821 v Berlíně, ve Varšavě, ve Vratislavi, Olomouci a Brně. V polovině září 1822 přijela do Mnichova, po prvním vystoupení však podlehla zápalu plic.

C. byla považována za jednu z nejlepších pěvkyň své doby. Měla světlý soprán, který ve vrcholném období její kariéry obsáhl tři oktávy (g–f³). Byl mimořádně pohyblivý a virtuózně ovládaný, což C. umožňovalo bravurní koloraturní zpěv. Svých dispozic využívala (podle některých až zneužívala) k improvizaci ozdob téměř na každém tónu; dokonale ovládla zvláště staccato a trylky. Byla jí vytýkána menší herecká obratnost, ale dařily se jí postavy umírněného a klidného charakteru. Patrně již během pražského pobytu došlo ke změně její pěvecké techniky: po příchodu do Prahy zněly její vy­držované tóny přirozeně a krásně, později si navykla nasazovat tón silným nárazem, a pak jej nepřirozeně rychle zeslabit. Při jejím vídeňském debutu v roli indické královny Kiasy v nákladně vypravené opeře F. Teybera Alexander bylo konstatováno, že hlas není silný, ale příjemný a technicky zběhlý. Pohyblivost a jistotu její techniky chválil I. Castelli i po 1810; uváděl, že nezpívala hrudním hlasem, nýbrž poněkud „špičatým“ hlavovým. V. J. Tomášek ji slyšel v říjnu 1814 ve dvorní opeře v roli ­Donny Anny (Mozart: Don Giovanni) a soudil, že „nic nezískala, jen pozbyla hlasové svě­žesti“, nadměrným množstvím improvizovaných ozdob nutila ostatní pěvce v ansámblu prodlužovat takt až o šestnáctinu a pobuřovala tím Mozartovy příznivce.

Z rolí, jež nastudovala během své třicetileté umělecké dráhy, je zatím doložena menšina a v řadě oper, v nichž prokazatelně zpívala, nejsou její role identifikovány, popř. datovány. V Praze převzala po odchodu M. Danzi (1793) koloraturní role Mozartových oper (Hraběnka, Le nozze di Figaro [Figarova svatba], Donna Anna v opeře Don Giovanni, Fiordiligi v Così fan tutte [Takové jsou všechny]), v italském provedení Il flauto magico [Kouzelná flétna] byla Královnou noci (1794, v rámci pražského hostování 1821 tuto roli zpívala německy). Při vůbec prvním provedení Mozartovy korunovační opery La clemenza di Tito [Velkomyslnost Titova] v Praze 6. 9. 1791 ztvárnila roli Servilie (⇒ Brauneis 1999). S manželem vystoupila na pražském koncertě pořádaném 15. 11. 1797 ve prospěch Mozartovy vdovy. Také ve Vídni vynikala jako interpretka Mozartových operních rolí (Královna noci, Die Zauberflöte [Kouzelná flétna], Divadlo na Vídeňce 1802; Vitellia, La clemenza di Tito, Divadlo u Korutanské brány 1806, tamtéž 1811 německojazyčné provedení; Constanze, Die Entfüh­rung aus dem Serail [Únos ze serailu], tamtéž po 1810) a úspěch slavila také v jeho Requiem. 1816 zpívala ve dvorní opeře titulní roli v Bee­thovenově opeře Fidelio.

Manžel C. Gaetano (1760–1826) pocházel z Milána a 1782–87 působil na italských scénách. Jako třetí basista byl členem Guardasoniho pražské společnosti už na podzim 1788. V Praze je doloženo pět jeho rolí: Publius v původní premiéře Mozartovy opery La clemenza di Tito (1791), Sarastro v italském představení Il flauto magico (1794), Palmoro (D. Cimarosa: La vergine del sole, 1798), Don Alfonso (Mozart: Così fan tutte, 1799) a Nicanore (A. Sa­lieri: Giulio Cesare in Farmacusa, 1801). ­Hostoval patrně i na jiných místech, 1796 vystupoval v Bologni. Jako člen Guardasoniho souboru je zaznamenán ještě 1799, poté nejsou o jeho působení žádné zprávy. Hrál pedanty a komické starší, které vybavil přiměřenou hereckou podobou, ač byl údajně do těchto rolí obsazován proti svému naturelu. Jeho bas buffo neměl barevné hloubky, díky zřetelné výslovnosti byl však výrazný a dobře slyšitelný v celém divadle.

Prameny a literatura

NMk, sign. MS IV G 13 a MS XVIII B 64: divadelní cedule (1799, 1801) vlepené v rukopisech J. Jeníka z Bratřic (Bohemica V, 1836, za s. 420; Pamětihodno III, za s. 122); Strahovská knihovna, fond Divadelní cedule (1794); F. Martinec: Journal aller auf der k. ständi­schen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer-, Schau-, Lustspiele, Opern, Possen, Ballets, Concerte und sonstige Productionen vom 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1834, rkp. (opis KČD). • Schematismus (Prag) 1789, s. 267n. (Gaetano); Oberpostamtszeitung (Prag) 14. 6. 1791 (C. uvedena chybně jako Michalowicz); GTK 1793, s. 145; 1794, s. 301; 1800, s.285; ***k. [F. Němeček]: Einige Nachrichten über den Zustand des Theaters in Prag. Im Dezember 1794, AEJ 1794, sv. 2, s. 564n., 568; 1798, sv. 3, s. 208; sv. 10, s. 206n.; „Habe Dank für jede Stunde…“ (oslavná báseň 1798) ⇒ Dlabač; Über den Zustand der Musik in Böhmen, Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 2, 1800, č. 28–31, cit. dle Mozart auf der Reise nach Prag, Dresden, Leipzig und Berlin, ed. R. Angermüller, Bad Honnef 1995, s. 50n. (česky jako Stav hudby v Čechách, Dalibor 4, 1861, s. 87n.); nesign.: Prag, Eunomia (Berlin) 1, 1801, s. 182–184; Wiener Hoftheater-Taschenbuch (Wien) 1807, s. 11; Zeitung für Theater, Musik und Poesie (Wien) 1807, č. 2, s. 24; Vertraute Briefe ge­schrieben auf einer Reise nach Wien und den Oesterreichischen Staaten zu Ende des Jahres 1808 und zu Anfang 1809 von Johann Friedrich Reichardt I, ­Amsterdam 1810, s. 152; Taschenbuch für Schau­spieler und Schau­spiel­freunde auf das Jahr 1817, ed. Lembert, Stuttgart s. a., s. 510; Grablied bey der Begräbnissfeyer der k. k. österr. ersten Hof-Kammer- und Hofopern-Sängerinn A. C., Allgemeine musikalische Zeitung ­(Wien) 6, 1822, s. 681–684; Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 24, 1822, s. 704; A. Lewald: A. C., Allgemeine Theater Revue 2, 1836, s. 322; I. Castelli: Memoiren meines Lebens, Wien 1861; ­Teuber II 1885, s. 323–326, 330, 341, 344, 346 (Antonia), s. 266, 323, 325, 344n. (Gaetano); Teuber III 1888, s. 101, 499 (Antonia); R. Prochazka: Mozart in Prag, Prag 1892, s. 161–192; ­Josef Schreyvogels Tagebücher 1810–23 II, ed. K. Glossy, Berlin 1903, s. 259, 466; R. Wallaschek: Das k. k. Hofoperntheater, Wien 1909, s. 36, 46, 64; Carl Ludwig Costenoble’s Tagebücher von seiner ­Jugend bis zur Übersiedlung nach Wien II, ed. A. v. Weilen, Berlin 1912, s. 168; R. Biberhofer: Das Theater an der Wien 1801–1926, Wien 1926, s. 15; Das Prager Theaterbuch, Prag 1930, obr. příl.; P. Nettl: Mozart in Böhmen, Prag 1938, s. 195n., 212; T. Volek: Über den Ursprung von Mozarts Oper „La clemenza di ­Tito“, Mozart-Jahrbuch 1959, Salzburg 1960, s. 274–286 + Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, Miscellanea musico­logica 16, 1961, s. 23n., 28, 131, 148, 162n.; H. A. Mansfeld: Theaterleute in den Akten der k. k. Obersten Hof­theaterverwaltung von 1792 bis 1867, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theater­forschung (Wien) 13, 1961, s. 79; Mozart: Briefe und Aufzeichnungen VI, Kommentar III/IV, ed. W. A. Bauer–O. E. Deutsch, Kassel–Basel 1971, s. 598; V. J. Tomášek: Vlastní životopis, ed. Z. Němec, Praha 1941, s. 29, 122n.; E. Schenk: Mozart, sein Leben – sein Werk, 2. vyd. Wien–München 1975, s. 650; K. Wierzbicka-Michalska: Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdaňsk 1975, s. 176n., 183; O. Fambach: Das Repertorium des Stadt­theaters zu Leipzig 1817–1828, Bonn 1980, s. 225 + Das Repertorium des Königlichen Theaters und der ita­lienischen Oper zu Dresden 1814–1832, Bonn 1985, s. 367; K. Boženek: Operní společnosti na scéně opavského divadla, Časopis Slezského muzea (Opava) 31, série B, vědy historické, 1982, č. 2, s. 137n.; H. C. Robbins Landon: 1791 Mozart’s Last Year, London 1988; Berkovec 1989, s. 103; B. v. Sey­fried: Ignaz Ritter von Seyfried, Thematisch-Bi­blio­gra­phi­sches Verzeichnis, Aspekte der Biographie und des Werkes, Frankfurt a. M. 1990, s. 266; Allgemeine musikalische Zeitung, mit besonderer Rücksicht auf den österreichischen Kaiserstaat 1817–24, ed. B. J. Sing, Ann Arbor 1992 (bibliografie recenzí výkonů C. 1817–21); M. Zduniak: Mozart-Opern in Breslau 1787–1823, Bericht über den Internationalen Mozart-Kongreß Salzburg 1991, Mozart-Jahrbuch 1991, Kassel–Basel–London–New York–Prag 1992, s. 239n. (přetisk čtyř cedulí z hostování C. ve Vratislavi 1819 a 1821); J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. stol., Opus musicum (Brno) 27, 1995, s. 133; J. Got: Das österreichische Theater in Lemberg im 18. und 19. Jh. I–II, Wien 1997, s. 225, 234, 439; H. Belitska-Scholtz–O. Somorjai: Deut­sche Theater in Pest und Ofen 1770–1850 II, Budapest [1998], s. 1158; A. Sonnek: Emanuel Schikaneder, Kassel ad. 1999, s. 115n., 255n.; W. Brauneis: Wer war Mozarts „Sig[no]ra Antonini“ in der Prager Uraufführung von „La Clemenza di Tito“? Mitteilungen der Internationalen Stiftung Mozarteum (Salzburg) 47, Juni 1999, seš. 1–2, s. 32–40. • Dlabač, ­Eisenberg, Encyklopedia muzyczna, ES, Fétis, Kosch Th, Kutsch, Mendel, ODS, Piper, Reden-Esbeck, Rieger, Sartori, Słownik biograficzny (chybné datum úmrtí), Wurzbach (datum úmrtí 1. 10.), ­Ulrich, Verti

Životní události

• 10. 12. 1773: narození, Lublin (Polsko)
  
• 30. 9. nebo 1. 10. 1822: úmrtí, Mnichov (Německo)
  

Další jména

Miklaszewicówna-Leonowicz Miclascewicz Miclasewicz Miklasiewitz Mislacevic

Antonina
Antoinetta

Michalowicz

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 107–109
Autor: Jitka Ludvová