Burlesca per il Carnevale
nahoru...
Jednoaktová opera na latinský text B. [Karnevalová burleska] se dochovala ve sbírce cisterciáckého kláštera z Oseku u Duchcova. Není však vyloučeno, že pochází odjinud, v úvahu připadá jezuitská kolej v Chomutově s rozvinutou divadelní a hudebnickou tradicí. B. je výmluvným dokladem pronikání světských a komických prvků do interních klášterních produkcí. Jako buffózní opera na latinský text se zdá být i z evropského hlediska ojedinělá.
Rukopis tvoří hlasy vokální (Xantippe – soprán; Iuvenis caelebs – alt, Viduus – tenor, Socrates – bas) a instrumentální (housle, viola, violoncello, cembalo, fagot, podle poznámek na partech hrály společně s houslemi ještě dva hoboje). Námětem je dialog Sokrata s hašteřivou manželkou Xantipou, který sleduje dvojice Vdovec a Mládenec. Mravoličný ráz děje, vyúsťujícího ve chválu svobodného stavu, poukazuje na ovzduší zábav mnišské společnosti v rámci řeholní instituce, kde lze předpokládat realizaci karnevalového představení studenty. Důsledně veršované libreto je rozčleněno na recitativy a árie, zhudebnění se hlásí k pozdní benátské škole. Recitativy (doprovázené cembalem) jsou nápadně stručné, ale recitativní pasáže doprovázené orchestrem pronikají i do árií a duetů, v nichž se v účinném kontrastu střídají se zpívanými úseky. Pět árií a tři duety mají formu da capo, jeden duet je dvojdílný. Orchestr se uplatňuje pouze ve čtyřech z celkového počtu deseti zpěvních čísel burlesky, převládá tedy typ continuové árie (s doprovodem generálbasu), přizpůsobující formu dramatické situaci. Kompozice obsahuje šest samostatných orchestrálních čísel, z nichž nejvýraznější je úvodní třídílná předehra (Sinfonia). U nástrojových meziher (ritornelů), které následují po některých zpívaných číslech jako jejich zkrácené repliky, lze předpokládat pohybovou scénickou realizaci. Orchestrální menuet uvádí závěrečný ansámbl sólistů (Chorus).
Novodobá koncertní premiéra B. se konala 24. 3. 1971 v Besedním domě v Brně (J. Hladíková, A. Barová, V. Krejčík, J. Souček, Čeští komorní sólisté, d: J. Štych), scénicky operu v českém překladu J. Trojana pod názvem Manželské slasti aneb Konec Sokratův provedlo Operní studio JAMU 22. 5. 1988 (D. Bundžová, H. Kobzová, J. Škrobánek, J. Klán, Komorní orchestr JAMU, d: T. Varga, r: M. Šolc).
Prameny a literatura
ČMH, fond Osek, sign. XXXIV A 109: Burlesca per il Carnevale…Anno 1732 (spartaci, realizaci generálbasu a instrumentační retuše pro koncertní a scénické provedení vypracoval J. Trojan, v archivu autora). • J. Trojan: Burlesca per il Carnevale. Buffa před buffou na latinský text z kláštera v Oseku (1732), Hudební věda 35, 1998, s. 319–341 (notové ukázky, přepis libreta a český překlad v příloze). • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 91–92
Autor: Jan Trojan
