Brunian, Johann Joseph

Johann Joseph BRUNIAN

* 19. 3. 1733 Praha

† 15. 6. 1781 Altona (Hamburk, Německo)

herec, ředitel divadelní společnosti

Psán též Johannes Josephus Prunian. – Pocházel ze zchudlého šlechtického rodu. Asi 1745 nastoupil divadelní dráhu u herecké společnosti blíže neznámého principála Hölzela, pak u skupiny provazolezců a nedlouho poté (asi 1746) byl angažován v Kremži u tehdy již slepého principála → C. J. Nachtigalla. Před 1750 pak působil ve Vídni u principála → J. M. Brennera, s nímž se dostal do Olomouce, Znojma a do Norimberku. Samostatně hrál zprvu s loutkami na Moravě, přičemž vystoupení doplňoval vlastními tanečními produkcemi, poté cestoval s malou společností, kterou údajně po smrti svého prvního principála Hölzela (po 1750) převzal a oženil se s jeho vdovou. Podle B. prvního anonymního životopisce měla 1751–60 trasa této společnosti vést městy Basilej, Štrasburk, Freiburg im Breisgau, Mann­heim, Mohuč, Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Bamberg, Norimberk. Doložit a datovat lze pobyty u dvora knížete Öttingen-Waller­stei­na 1751, ve Würzburgu a v Norimberku 1752, další zjištěné štace byly Eichstätt 1752/53 (⇒ Meyer 2, XIII, s. 348, 358, cedule s obsazením zde datovány chybně 1747) a Mergenthal 1753, Bern a Basilej 1757 a Augsburg 1759/60. Někdy po 1752 bylo údajně v Hamburku provedeno 25 B. baletů (⇒ Meyer 2, XXI, s. 107).

1760 hrál ve Freisingu a v Mnichově, kde jej zastihl → J. Kurtz a angažoval do svého pražského ansámblu, v němž B. vynikl jako herec. Hrál zde zprvu pod jménem Brenian, protože se jeho bratr, který v Praze žil jako důstojník, cítil zneuctěn hercem ve svém příbuzenstvu. Po ukončení německých představení Kurtzovy společnosti v Praze se B. postavil do čela jedné její části a získal povolení hrát od Velikonoc 1763 v Brně. Soubor, který angažoval, byl však pro Brno příliš početný (obsahoval i baletní skupinu), neúnosné se ukázaly i náklady na dekorace a kostýmy. B. upadl do dluhů a musel v Brně přes veškerý úspěch u publika skončit. Dluhy zaplatil ze zálohy, kterou mu poslal → G. Bustelli, jenž si jej přál mít jako podnájemce v pražském Divadle v Kotcích. Pro Prahu angažoval B. do souboru další členy, mj. → M. Scholze, S. Mecourovou a → J. Tillyho s rodinou, baletního mistra → J. Hornunga a kapelníka G. Savia. Přemrštěné náklady a značná výše nájmu, který musil platit Bustellimu, jej po roce přiměly k rozhodnutí Prahu opustit a přijmout nabídku ze Štýrského Hradce (1765–68). Zde se však opět dobyl diváckého úspěchu jen za cenu tíživého zadlužení. B. zanechal na místě společnost i celý fundus a uchýlil se 1768 do Prahy s dětským baletem, s nímž začal hrát v Thunovském divadle na Malé Straně. Za cenu dalšího zadlužení dosáhl pak příjezdu své společnosti ze Štýrského Hradce. V prosinci 1768 se mu podařilo po delším vyjednávání smluvit s Bustellim za podpory pražské šlechty nový, výhodnější podnájem Divadla v Kotcích. Tím byla zahájena vrcholná éra B. principálského působení, která mu v divadelní historii zajistila místo „reformátora pražského divadla“, ale v níž nakonec ­tísněn starými i novými dluhy po deseti letech podlehl. Hlavními hereckými oporami souboru byli od 1770 J. Unger, → J. F. Jonassohn, K. F. Henisch, → R. Waitzhofer, krátce → J. Böhm, herečky A. Mionová (pozdější druhá manželka B.), K. Henischová a E. Kober­weinová, kapelníkem byl → F. O. Holý. K nim ­přibyli 1771 → J. B. Bergobzoom (1772–74 převzal i režii), → J. A. Christ a baletní mistr → V. Morávek-Alberti, 1772 J. Schimann a 1774 → E. Tilly (od 1775 provd. Scholzová).

Dík štědré podpoře šlechty, jmenovitě hraběte → Prokopa Vojtěcha Černína, který převzal 1774 intendanturu divadla a před svou smrtí 1777 vrátil B. všechny nesplacené dlužní úpisy, se společnost v Kotcích udržela až do sezony 1778/79. Tehdy B. znovu pojal úmysl zbavit se kontraktu s Bustellim, který se mu pro výši nájmu zdál vždy nevýhodný a také nyní vedl k novému zadlužení. Bez ohledu na smlouvu, která jej vázala až do 1780, odjel s částí společnosti nejprve 1777 do Drážďan, pak v létě 1778 do Braunschweigu, kde se však po počátečních ­úspěších znovu zadlužil a v září 1779 byl nucen tento podnik ukončit. Pak se mu podařilo vystupovat ještě v Hildesheimu a získat angažmá u dvora ve Schleswigu, ale i odtud byl zanedlouho propuštěn a odkázán na živoření po malých štacích. Pražskou část B. společnosti vedl zatím → M. Scholz, ale Bustelli dal 1779 přednost → K. Wahrovi, který vedení německé činohry v Divadle v Kotcích převzal. V herecké dráze se pokoušel B. s malým úspěchem následovat jeho adoptivní syn Johann.

Za putování s cestujícími hereckými společnostmi vyspěl B. v herce širokého oborového spektra. U Brennera hrál nejen Hanswursta, ale i milovníky a dokonce milovnice (jako „slečna Brunnerová“). Uplatňoval se i jako tanečník. Z této doby pocházejí četné rytiny, které jej ­zobrazují v hanswurstovských rolích. Rezidua komediantského typového herectví bylo v jeho projevu možno rozeznat i v jeho reformní éře. Když hrál 1772 sedláka Michela v Hillerově singspielu Die Jagd [Honitba], postrádala pražská kritika individualizaci této postavy. Tehdy byl daleko větší jeho význam jako ředitele a iniciátora nové dramaturgie. Již v Brně vydal 1763 tiskem několik libret komických oper, ­např. kus Die Gouvernante z Kurtzova reper­toáru, ve kterém zřejmě sám hrál Bernardona, a zpěvohru Die das Glück hat, führt den Bräutigam nach Haus [Ta, která má štěstí, přivede si domů ženicha], dále ohlašoval mj. Lessingovu hru Miss Sara Sampson. V Praze 1764/65 ­uvedl např. tiskem zachovanou burlesku Der vergötterte Bernardon [Zbožněný Bernardon, 1764] a také novinku, truchlohru J. F. Cronegka Olint und Sophronia, opět tedy titul z oblasti literárně fixované činohry. V sedmdesátých letech 18. stol. uváděl i náročné texty Diderotovy (Der Hausvater [Otec rodiny], 1772) a Lessingovy (Der Schatz [Poklad], 1772). Hojně hrál komedie C. Goldoniho (jen v sezoně 1771/72 pět her, např. Das neugierige Frauenzimmer [Zvědavé ženy], Der gutherzige Murrkopf [Dobrosrdečný bručoun]). V úpravách → F. J. Fischera uváděl hry Shakespearovy (Macbeth, Kaufmann von Venedig [Kupec benátský], Richard II., 1777). Seznámil Prahu také s řadou titulů francouzské komické opery (Grétryho Der Huron, 1768; Die beiden Geizigen [Dva skrblíci], 1778) a německého singspielu (Hiller: Die Jagd, 1772). Přijímal do souboru herce s literárními schopnostmi (např. J. Ungera, → H. F. Möllera, J. Schimanna) a obohacoval svůj repertoár i původními novinkami (Möller: Lionel und Clarisse; Ernest und Gabrielle, obě 1775). Stejně tak vítal i dramata ­jiných pražských autorů, mj. → K. F. Guolfingera von Steinsberg (Graf von Treuberg [Hrabě z Treubergu], 1778). Jeho reformátorské odhodlání bylo vždy korigováno rozmyslem divadelního praktika. Ten přivedl B. také k pokusu o uvedení inscenace v českém ­jazyce (J. Ch. Krüger: Kníže Honzík, 1771, p: → J. Zeberer).

Prameny a literatura

NA, fond ČG-Publ 1764–83, sign. B 11/1, kart. 286; B 11/2, kart. 287; AMP, Sbírka listin papírových, sign. I-591/97, 98 (26. 9. a 15. 11. 1768); SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (nezpracován), kart. 395–397; tamtéž, dodatky + fond Velkostatek Jindřichův Hradec, kart. 157 (korespondence B. s hrabětem Černínem, dokumenty k repertoáru a účetní výkazy k provozu B. společnosti v Divadle v Kotcích); Katolische Kirchengemeinde St. Joseph, Hamburg, registr zemřelých, kniha č. 14, s. 7, č. 11 (15./17. 6. 1781); GNM Nürnberg, knihovna, sign. L 1313^w 2°: soubor cedulí společnosti J. M. Brennera (29. 6.–9. 9. 1750, B. jako Harlequin); tamtéž: dvě mědirytiny B. jako Hanswursta (⇒ Asper 1980, obr. 72, 73);  soubor cedulí společnosti J. Schulze s pantomimou B. (1. 5.–9. 8. 1752, B. jako Arlequin; cedule i dosud bibliograficky nepodchycená libreta pantomim, ⇒ Meyer 2/XV); cedule B. společnosti k představení v Thunovském divadle v Praze 13. 8. [1768] (J. E. Schlegel: Canut der gütige Regent, dnes nezvěstná ⇒ Bohemia 11. 5. 1830); NGg, fond Balzer, sign. R 35272: Johann Joseph von Brunian, rytina J.Balzera dle portrétu P. V. Steinela (⇒ Taschenbuch 1778); Österreichisches Theatermuseum Wien: Johannes Josephus Prunian, nesign. kolorovaná rytina (b. m., b. d., ⇒ DČD I, ⇒ Asper 1980, obr. 74); Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. A 13.609: Eine ganz neue Opera Buffa, Genannt: Das böse ­Weib, Oder Die Verwandlung eines bösen Weibs in ­eine gute Frau, aufgeführet unter der Direction des Herrn Jmpressarii J. J. Brunian, Grätz 1765 (⇒ Meyer 2, XXI, s. 310n.); NK, sign. 52 F 69/1–2: J. J. v. Brunians Sammlung von Schauspielen, auf dem Prager Stadt-Theater aufgeführtI–II, Prag 1769, 1770; bibliografie tisků her z fondů AMB, NMk, NK, NMd (soupis A. Scherla v databázi DÚ). •• Neue Litteratur 1772, passim; Ueber das Prager Theater 1773, passim; Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Thea­tern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 149–183, 191n.; Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 2, s. 42, 143, 144, 168n., 178; Dramatischer Antikritikus (Wien) 1, 1775, s. 62; Taschenbuch des Wiener Theaters (Wien) 1, 1777, s. 114, 146, 148; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778; GTK 1775, s. 171n.; 1776, s.248n.; 1777, s. 232n.; 1778, s. 215–217; 1779, s. 86; 1780, s. 100; 1781, s. CXXXXIXn.; Almanach der deutschen Musen auf das Jahr…, Leipzig 1770–78, passim; Kurzgefasste Nachrichten von den bekanntesten deutschen Nationalbühnen… Statt ­eines Theaterkalenders für das Jahr 1779, Wien [1778], s. 16; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielliebhaber (Offenbach) 1779, s. 424; Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 10, s. 14n., 90n.; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 2, 1779, s. 220, 386, 681n., 766n.; 3, 1780, s. 245; nesign. [M. Scholz?]: Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, 4, 1781, s. 465–470, 481–487, 513–520, 537–542, 583–589, 633–640, 649–654, 739–747; D’Elvert 1852, s. 81–83; V. Ž. Donovský [V. Žížala Donovský]: K dějinám českého divadla v Praze (1771–1823), Národní listy 25. 5., 1. a 2. 6. 1875; F. A. Witz: Versuch einer Ge­schichte der thea­tralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 31; Teuber I 1883, s. 237, 285–354, 373–376; tamtéž II 1885, s. 1–9, 16–46, 107, 114, 133–137, 159, 167, 472–476; K. Trautmann: Deut­sche Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Ge­schichte (Bamberg) 3, 1889, s. 430; F. Bischoff: Zur Geschichte des Theaters in Graz, Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark (Graz) 40, 1892, 131n.; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Verei­nes für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 249; Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph ­Anton Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 7–46; Lebenserinnerungen der Karoline Schulze-Kummerfeld I, ed. E. Benezé, Berlin 1915, s. XXII, 46–50; tamtéž II, s. 52, 77, 170, 180; V. K. Blahník: Příspěvek k dějinám českého divadla, Rozhledy po literatuře a umění 2, 1933, s. 132–134; K. Sabina: Počátky českého divadla, Praha 1940, s. 97–102; M. Fehr: Die wandernden Theatertruppen in der Schweiz, Einsiedeln 1949 (Jahrbuch der Schweizerischen Gesellschaft für Theater­kultur 18, 1948), s. 88n.; P. Kertz–I. Strößenreuther: Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 26; K. Fleischmann: Das steirische Berufs­theater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 70n.; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 82n.; K. Kindler: Findbuch zum Bestand der Musikalien des herzoglichen Theaters in Braun­schweig 18.–19. Jh., Wolfenbüttel 1990, s. 282n.; F. Černý: Herzog Michel – Kníže Honzík, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 163n.; A. Jakubcová: Z Prahy až k severní říšské hranici, Hudební věda 35, 1998, s. 162n.; Braunschweiger Theaterzettel 1711 bis 1911, ed. R. Eisinger, Braunschweig 1990, s. XLVIII–IL; A. Sommer-Mathis: Tu felix Austria nube. Hochzeits­feste der Habsburger im 18. Jahrhundert, Wien 1994, s. 121, 148; W. Herrmann: Hoftheater – Volksthea­ter – Na­tio­naltheater, Frankfurt a. M. 1998, s. 95–110; H. Meise: Rom – Byzanz – Prag. Lucius Papirius und Belisar auf dem Prager Theater der 1760er Jahre, Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 206–220. •• DČD I, Křimice, Meyer, Pies, Radenín, Vondráček I

Životní události

• 19. 3. 1733: narození, Praha
  
• 15. 6. 1781: úmrtí, Altona (Hamburk, Německo)
  

Další jména

Prunian Johannes Josephus

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 80–84
Autor: Adolf Scherl