Čepela, Antonín

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 23. 1. 2017, 09:52; Conversion script (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Antonín Čepela na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 196
Antonín Čepela
* 5. 6. 1882 Suchdol (Praha-Suchdol) (CZ)
23. 2. 1919 Vršovice (Praha-Vršovice) (CZ)
herec

S V. Merhautem vytvořil v Brně komickou dvojici; jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, kde měl Č. nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi. Postavy nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným, jímavým humorem. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Ovládl vyspělé umění charakterní komiky.

Občanským jménem Čepelák. Otec se živil jako zedník a mlékař v Suchdole. Č. se vyučil písmomalířem. Hrál s ochotníky, kde si ho povšiml J. Mošna a povzbudil jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. 1898 zanechal řemesla a nastoupil ke společnosti J. Muška. Patnáct let pak hrál u řady divadelních ředitelů většinou na venkově; jeho působení z tohoto období je doloženo jen mezerovitě (1899 u E. Zöllnerové, 1903 u F. Jelínka, 1906 opět u E. Zöllnerové a krátce u A. Janovského). V nezjištěnou dobu hrál Č. u společnosti F. Šlégra, patrně také u J. Zelinky, M. Kozlanské a F. Pokorného. 1906–08 byl v angažmá u ředitele A. J. Frýdy v brněnském Národním divadle, poté u společnosti M. Procházkové-Malé, 1910 znovu u Janovského, 1911/12 v žižkovském divadle Deklarace provozovaném M. Zieglerovou. Po jeho krachu se vrátil k Janovskému, působícímu tehdy v Ostravě; od cestující společnosti byl v březnu 1913 angažován do činohry Národního divadla. Jejím členem zůstal do své předčasné smrti 1919. Za války (1917) se zúčastnil zájezdu činohry na frontu. Spolupracoval s amatérskou Uměleckou loutkovou scénou, kterou 1918 založila herečka Národního divadla L. Odstrčilová. Od 1911 byl ženat s herečkou Vilemínou Nývltovou (* 11. 2. 1884 Plzeň; sňatek 29. 6.), jejíž sestra Ludmila, rovněž herečka, byla druhou manželkou herce a divadelního ředitele A. Janovského. Zemřel v šestatřiceti letech na zápal plic, pochován byl na hřbitově ve Vršovicích.
Zvonek (V. K. Klicpera: Divotvorný kobouk, Národní divadlo, 1918), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 198

Na počátku profesionální herecké dráhy, kterou nastoupil v sedmnácti letech, hrál role mladých chlapců a milovníků, ač pro ně postrádal odpovídající fyzické předpoklady. Jeho malý vzrůst, oblá postava a kulatý obličej s velkýma dobráckýma očima mnohem lépe odpovídaly rolím komickým a charakterním, v nichž mohl dobře využít komediální vlohy a schopnost ostré diferenciace postav, i svůj temperament a pohybovou hbitost. Vypracoval se ve spolehlivého interpreta drobných rolí, jako vynikající figurkář byl ceněn již v Brně (např. Pepík Cikán, Šamberk: Palackého třída čís. 27; hostinský Červinka, Štolba: Na letním bytě; krejčí Fiala, Stroupežnický: Naši furianti). Pěvecké a pohybové nadání často uplatňoval v operetách a pantomimách. V Národním divadle, kde měl nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi, hrál rozmanitou škálu sluhů, řemeslníků, vesničanů, šašků, manželů a otců. Z miniaturních rolí a roliček vytvářel šťavnatou a sytou kresbou výrazné a přesvědčivé figury. K postavám přistupoval s chápavým porozuměním pro jejich slabosti a směšné stránky, které nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným humorem budícím veselí i dojetí. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Již v Brně vytvořil komickou dvojici s V. Merhautem, v níž představoval typ důvěřivého dobráka a Merhaut chytráckého mudrlanta (např. ve Stroupežnického Paní mincmistrové). Jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, jejich souhra vyvrcholila ztvárněním titulních rolí Štechovy komedie David a Goliáš. V postavě hokynáře Davida Č. předvedl vyspělé umění charakterní komiky. Vedle mnoha postav ve hrách českých autorů (Tyla, Šamberka, Jiráska, Štecha, Štolby ad.) vytvořil řadu zdařilých kreací v komických figurách Shakespearových (Lancelot Gobbo, Kupec benátský, šašek Prubík, Jak se vám líbí, radní Kalina, Mnoho povyku pro nic, a především „tlustý dobrák“ Grumio, Zkrocení zlé ženy a Hrobník, Hamlet). Pro svůj komický potenciál a srdečný humor se stal vyhledávaným představitelem pohádkových postav ve hrách pro děti (falešný čarodějník Kryšpián, Pohl: Sedm havranů) a oblíbeným hercem dětského publika. Laskavě humorným podáním čtveráckého Kašpárka v Maškově pohádce Kašpárkova maminka přispěl k proměně této postavy v loutkových hrách. Tvořil intuitivně a s příkladnou zodpovědností. Oddaně a s láskou se ujímal i sebemenších rolí, z nichž každou chápal jako novou výzvu a závažný úkol.


Role

Společnost F. Jelínka

Rschetkwitschka (O. Faster: Krásná Lída), Bastien (V. Sardou: Cyprienna, i ND Brno 1907) – 1903.

Šlégrova společnost

Tramio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – b. d.

Společnost E. Zöllnerové

Matias Schmundler (E. Eysler: Vandrák aneb Světem letem [Bruder Straubinger]), Principál (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Hadrián z Římsů (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Takemin (S. Jones: Gejša), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Matěj Sysel (K. Zeller: Ptáčník), Ludvík Vojáček (K. Kraatz: Automobilista aneb Paragraf 360), Blimm (G. Davis: Katakomby, i spol. M. Procházkové-Malé 1909), Divadelní ředitel (F. Hervé: Mamzelle Nitouche) – 1906.

Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda

Blades (J. M. Barrie: V tiché uličce), Martin (A. Jirásek: Vojnarka), František Fiala (L. Stroupežnický: Naši furianti), Vinaigre (V. Sardou, É. Moreau: Madame Sans-Gêne), James (O. Wilde: Ideální manžel), Krištof Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Grumio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i ND 1913), Kapoun (J. K. Tyl: Lesní panna), Jindřich Labuška (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1906; Tichon (L. N. Tolstoj, dram. H. Bataille: Vzkříšení), Honza (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kubásek (J. Veleba [K. Elgart Sokol]: Bahno), Kofránek (J. Štolba: Vodní družstvo, i ND 1916), Rubač (G. Preissová: Gazdina roba), Cognac (E. Bozděch: Z doby kotilionů), Glasenapp (G. Hauptmann: Bobří kožich, i spol. M. Procházkové-Malé 1909), Červinka (J. Štolba: Na letním bytě), Kromov (F. Lehár: Veselá vdova), Uhlíř (R. Těsnohlídek: Panenky), Jehoň (J. J. Kolár: Magelona), Kostelník Karásek (L. Stroupežnický: Zkažená krev), Jean (R. Heuberger: Ples v opeře), Borkin (A. P. Čechov: Ivanov), John (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Markýz Imari (S. Jones: Gejša), Votruba (A. Jirásek: Lucerna), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Hrobník Jonáš (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Emil Riemann (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Pepík Cikán (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Ojíř z Lomnice (J. Hilbert: Falkenštejn), Fernando (L. Lipschütz, R. Lothar: Veleobec), Celní kontrolor Pram (B. Bjørnson: Bankrot) – 1907; Urbain (P. Gavault, R. Charvay: Slečna Josefinka), Benvolio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Soused Vondráček (J. K. Tyl: Paličova dcera), Gauderic (M. Donnay: Milenci), Bobčinskij (K. Weis: Revisor), Lajoš (F. Lehár: Dráteníček), Starý Sahula (A. H. Horáková: Páni), Antonio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) – 1908.

Divadlo Deklarace

Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), [?] (H. Müller: Modrá kočička), [?] (K. M. Ziehrer: Zastavená primadona aneb Pan odhadce), Ředitel kabaretu (B. Granichstädten: Její veličenstvo Mimi) – 1911.

Národní divadlo

Bobčinský (N. V. Gogol: Revisor) j. h., Pastevec (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna), Černý (F. X. Svoboda: Směry života), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Henrich (L. Holberg: Konvář politik), Werner (K. Mašek: Ženy, které potkáváme), Bohatství (M. Maeterlinck: Modrý pták), Aktuár Květný (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1913; Bušek (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Kozíchlup (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Hansen (H. Nathansen: Aféra), Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Strachota (S. K. Macháček: Ženichové), Kryšpián (E. Pohl: Sedm havranů) – 1914; Prubík (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Václav Kostečka (K. Želenský: Tažní ptáci), Poháněč volů (G. B. Shaw: Androkles a lev), Rychtář Matouš (F. A. Šubert: Jan Výrava), Hrobník (W. Shakespeare: Hamlet), Václav David (V. Štech: David a Goliáš), Kuba (K. Mašek: Betlém), Petr (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Konstantin (O. Schäfer: U pěti čertů) – 1915; Filip (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Kalina (týž: Mnoho povyku pro nic), Boubouroche (G. Courteline: Boubouroche), Adjunkt Ptáček (F. X. Svoboda: Čekanky), Malíček (V. Baldessari-Plumlovská: Krakonoš) – 1916; Sadílek (V. Štech: Třetí zvonění), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Daniel z Mrakotína (A. Jirásek: Kolébka), Starosta (L. Delibes: Coppelia), Mistr Bridaine (A. de Musset: Se srdcem divno hrát), Křivda (A. Jirásek: Otec) – 1917; Trpaslík Zerkon (R. Jesenská: Attila), Aristide Pochard (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Malý tlustý pianista (E. Dohnányi: Závoj Pierotčin), Zvonek (V. K. Klicpera: Divotvorný kobouk), Cizí poddaný (J. Mahen: Mrtvé moře), Klíčník (J. Hilbert: Falkenštejn) – 1918; Kašpárek (K. Mašek: Kašpárkova maminka), Tomáš (J. Mahen: Nebe, peklo, ráj...) – 1919.

Prameny

SOA Praha: Sbírka matrik, Únětice 34, matrika narozených 1856–1897, s. 141, nová foliace 155.

AMP: Sbírka matrik, VRŠ O8, matrika oddaných 1910–1913, s. 89, obr. 84; VRŠ Z7, matrika zemřelých 1911–1922, s. 252, obr. 288.

NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 73, obr. 88; tamtéž, kartotéka pobytové evidence, č. 20130130135643006. 

Literatura

-a, Moravská orlice 21. 12. 1906 [Labuška, Paní mincmistrová]; 27. 11. 1906 [Grumio, Zkrocení zlé ženy]; 18. 9. 1907 [Karásek, Zkažená krev]; 8. 10. 1907 [Borkin, Ivanov]; 9. 11. 1907 [Riemann, Flachsmann vychovatel]; 15. 12. 1907 [Pram, Bankrot]; -ka, Opavský týdenník 38, 1907, č. 42, s. 2 [Blades, V tiché uličce]; Národní listy 9. 3. 1913, ráno [ang. do ND]; nesign.: Nové tváře, tamtéž 26. 8. 1913, ráno; Ka, tamtéž 29. 8. 1913, ráno [Henrik, Konvář politik]; H. Jelínek, Lumír 43, 1914/15, s. 286 [Kostečka, Tažní ptáci ]; F. P., Zlatá Praha 33, 1915/16, s. 71 [Václav David, David a Goliáš], 216 [Filip, Pražský flamendr]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearovský cyklus, Národní listy 21. 4. 1916, ráno ● ref. Boubouroche: H. Jelínek, Národní politika 11. 1. 1917, odp.; Ot. F. [Fischer], Národní listy 11. 1. 1917, ráno ● nekrology: Národní listy 24. 2. 1919, več.; Národní politika 25. 2. 1919, ráno; Lidové noviny 25. 2. 1919; Venkov 25. 2. 1919; k. [J. Kodíček], Tribuna 25. 2. 1919; jv [Vodák], Česká stráž 2, 1919, č. 8, s. 7 → Tváře českých herců, Praha 1967; M. Laudová, Venkov 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, Loutkář 4, 1919/20, s. 46–47 ● V. Tille: Činohra ND od roku 1900 do převratu (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 25; R. Deyl: Sláva tráva, Praha 1938, s. 85–84; J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 189; O. Spalová: Sága rodu Budilova, Praha 1978, s. 310.
Komenský [chybně * 1883], NDp, ODS, Otto-dod, PBJ I; Buchner, Brno

Životní události

  • 5. 6. 1882: narození, Suchdol (Praha-Suchdol) (CZ)
  • 23. 2. 1919: úmrtí, Vršovice (Praha-Vršovice) (CZ)

Další jména

Čepelák


Vznik: 2015
Autor: Alice Dubská