Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století

Alena Jakubcová a kolektiv
Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století
Osobnosti a díla
Praha 2007

 

Zpracoval Kabinet pro studium českého divadla Divadelního ústavu s externími spolupracovníky.
Redaktor: Alena Jakubcová 

Autoři hesel:
Ingrid Bigler-Marschall (Curych), Stanislav Bohadlo (Hradec Králové), Božena Brodská (Praha), Milena Cesnaková (Praha), Guido Carrai (Florencie), Alice Dubská (Praha), Horst Flechsig (Lipsko), Michaela Freemanová (Praha), Dagmar Glüxam (Vídeň), Vladimír Hajšman (Praha), Kamila Hálová (Praha), Jiří Hilmera (Praha), Ondřej Hučín (Praha), Magdaléna Jacková (Praha), Alena Jakubcová (Praha), Milada Jonášova (Praha), Kateřina Kvízová (Praha), Helena Lorenzová (Praha), Jitka Ludvová (Praha), Václav Maidl (Praha), Petr Mašek (Praha), Jiří Mikuláš (Praha), Olga Mojžíšová (Praha), Marc Niubò (Praha), Jitřenka Pešková (Praha), Václav Petrbok (Praha), Zdeňka Pilková (Praha), Angela Romanoli (Cremona), Vojtěch Ron (Liberec),  Jiří Sehnal (Brno), Adolf Scherl (Praha), Otto G. Schindler (Vídeň), Tomáš Slavický (Praha), Ludmila Sochorová (Praha), Jan Trojan (Brno), Martin Vaňáč (Praha), Věra Velemanová (Praha), Jiří Záloha (Český Krumlov).

Publikace vznikla v letech 1998–2001 za podpory Ministerstva kultury České republiky (projekt  č. DA98P01UKK001 a byla vydána s přispěním Akademie věd České republiky. Redakční zpracování proběhlo 2002–2006 v Divadelním ústavu.

Recenzovali
doc. PhDr. Jaroslav Kolár, CSc.
prof. PhDr. František Černý, DrSc.

Rejstřík sestavila Zdena Benešová
Graficky upravila Michaela Blažejová.

Vydal Divadelní ústav, Praha 2007.

© Divadelní ústav, 2007
ISBN 978-80-7008-201-0 (Divadelní ústav)
ISBN 978-80-200-1486-3 (Academia)

Úvodem

České země byly od středověku významným evropským dějištěm pro setkávání jazyků a kultur. Zdejší správní a společenská centra v čele s hlavním městem Prahou prožívala často při státnických aktech a politických jednáních reprezentativní divadelní události. Územím procházely cestovní trasy kejklířů, hudebníků, herců, zpěváků i loutkářů, kteří do navštívených lokalit šířili různorodé stylové proudy, zábavu, osvětu i zpravodajství. Obyvatelé měst se ve svých sídlech s divadlem setkávali od jeho raných forem spjatých s liturgií, průvody a slavnostmi. Divadelními prvky byla v obřadních, zvykových i herních formách prostoupena také lidová kultura venkovská, v níž z mnoha prvotních podob postupně krystalizovaly dramaticky a divadelně vyhraněné výstupy a hry.

Lexikon Starší divadlo v 'č'eských zemích do konce 18. století – Osobnosti a díla nabízí shrnutí současných vědomostí o starších divadelních dějinách, a umožňuje tak základní orientaci v této oblasti. Hesla podávají informace a data v uspořádaných biografických údajích a zároveň v ucelených slovníkových výkladech. Jsou doplněna přehledem evidovaných a využitých pramenů, podrobnými soupisy literatury a ikonografickými dokumenty. V době, kdy se řada témat z okruhu staršího divadla, jednotlivé vyhraněné stylové epochy a jejich teatralita těší rostoucí pozornosti historiků, historiků umění a kultury, etnologů a antropologů, vychází teatrologie tomuto zájmu vstříc sumou utříděných poznatků.

Lexikon navazuje na práci autorů prvního dílu D'ě'jin 'č'eského divadla, vydaného nakladatelstvím Academia v roce 1968, který přinesl komplexní pojednání historie divadelní kultury od počátku doložených aktivit na území českých zemí do konce 18. století, založené na důkladném pramenném výzkumu. Jako lexikografická příručka k tomuto období divadelních dějin poskytuje slovník vhled do bohatě strukturovaného divadelního dění prostřednictvím životopisů a tvorby jeho aktérů. Obsahuje 382 hesel dramatiků, hudebních skladatelů, libretistů, herců, zpěváků, tanečníků, loutkářů, výtvarníků, ředitelů, pořadatelů představení, mecenášů a anonymních dramatických děl.

Zpracování hesel se soustředilo na osobnosti a díla, jež byly z hlediska současného poznání nositeli stylových, druhových i profesních proměn, kterými ve vytčeném rozsáhlém období divadlo prošlo, a s jejichž tvůrčí a organizační aktivitou byla zpravidla spojena významná událost, mimořádný tvůrčí čin nebo určitá etapa divadelní historie. Přednost tak dostali dramatikové, hudební skladatelé a ředitelé divadelních společností před jednotlivými interprety, kteří jsou uváděni výběrově. Do lexikonu byli zahrnuti jak tvůrci domácí provenience, tak umělci narození mimo české země, kteří však ke zdejší divadelní tvorbě významně přispěli, a také čeští rodáci, působí v divadelní sféře za hranicemi českých zemí. Vzhledem k proměnám divadelních druhů a žánrů, prostředí tvorby a recepce i kulturněhistorické situace byla pozornost věnována českým, latinským, německým, italským i francouzským divadelním projevům. Většina osobností je v daném kontextu biograficky zpracována vůbec poprvé.

Časové vymezení tématu se shoduje s koncepcí prvního dílu D'ě'jin, a slovník tak končí na časové hranici, od níž se obvykle datuje novodobé české divadlo. Faktickým mezníkem je vznik Vlastenského divadla v roce 1786 a pojednání generace jeho tvůrců (bratři K. H. a V. Thámové, P. Šedivý, M. Stuna, M. Štván, V. Svoboda a další) zůstalo vyhrazeno dalšímu svazku České divadelní encyklopedie Č'eská 'č'inohra 19. a začátku 20. století – Osobnosti (ed. Eva Šormová a kol., Praha 2015). Hesla hudebníků, spjatých pracovně a umělecky s formujícím se českým divadlem a s německou operou Stavovského divadla, obsahuje svazek Hudební divadlo v 'č'eských zemích – Osobnosti 19. století (ed. Jitka Ludvová a kol., Praha 2006). Periodizační předěl nebylo ovšem možno stanovit mechanicky. Lexikonu Starší divadlo v 'č'eských zemích připadlo zpracování těch osobností, které sice do procesu formování českého profesionálního divadla josefínské epochy výrazně zasáhly (např. V. K. Antong, A. Zappe, V. Mihule, M. Majober), ale měly už tehdy za sebou významnou divadelní dráhu v divadle jazykově německém a byly spojeny s jeho dalšími příslušníky mnoha vazbami (principálové a jejich herci, dramatikové a jejich skladatelé apod.). Generační hranici tvoří rok narození v rozmezí 1760–65, s výjimkou osobností, které i později zřetelně pokračovaly ve starším stylovém zaměření a zpravidla také působily ve sférách, vázaných tradičně k epoše baroka a klasicismu, např. v zámeckých divadlech. Z popsaného časového vymezení vybočují hesla divadelních mecenášů, vesměs příslušníků šlechtických rodů, kteří zámecká divadla zřizovali a provozovali, podporovali umělce a vyvíjeli vlastní amatérské aktivity. V těchto případech byly v zájmu zachování souvislosti registrovány i děje, které přesahují do 19. století, a v hesle osobnosti, která se o divadlo zasloužila nejvýznamněji, je zpravidla stručně zaznamenán i mecenát dalších příslušníků rodu.

Divadelní aktivity, které se v daném období odehrávaly na území českých zemí, byly součástí širších evropských kontextů, a to jak politickomocenských, obecně kulturních a stylově uměleckých, tak i přímo divadelně provozních (produkční systém cestujících hereckých a operních společností, sdílení, tradování a inovace repertoáru). Jejich pojednání vyžaduje specializovaný výzkum, ale zároveň také spolupráci spřízněných oborů. Na projektu lexikonu se podílelo na čtyřicet domácích a zahraničních odborníků, v mnoha případech špičkových specialistů v jednotlivých oblastech bádání (komedie dell’arte, italská opera, angličtí komedianti, barokní hauptakce a burlesky, řádové divadlo, scénografie, osvícenská dramatika, lidové divadlo, středověké a renesanční divadelní projevy, dvorské slavnosti, zámecká divadelní kultura, tanec a pantomima apod.). V době nadprodukce překladových, kompilačních a kumulativních lexikonů bylo krédem autorů a redakce nově promyslet životní osudy a tvůrčí dráhu každé osobnosti a vytvořit slovník výkladový, v němž se těžištěm hesel stane charakteristika tvorby a její interpretace v dobovém kontextu. Právě tato pasáž každého hesla vypovídá o stavu zúčastněných vědních oborů v době vzniku lexikonu a dodává mu osobitost, originalitu a snad i čtenářskou přitažlivost. V řadě případů se podařilo najít dosud nevyužité prameny a zachytit novou nebo pozapomenutou literaturu. K těmto zdrojům informací odkazují soupisové oddíly jednotlivých hesel. Poměr známých skutečností k množství dosud nezpracovaných pramenů však signalizuje, že teprve projekty základního pramenného výzkumu mohou zprostředkovat další poznatky, zařadit do hesláře další tvůrčí osobnosti a pojednat jejich přínos staršímu divadlu v českých zemích.

Úsilí o tematickou komplexnost a vyrovnanost zpracování vytčeného časového úseku bylo omezováno stavem heuristického výzkumu a pracovní kapacitou domácího bádání. Pomoc při vyhledávání a ověřování údajů poskytly naše i zahraniční archivy, knihovny a badatelská pracoviště, jejichž fondy se v současnosti díky tempu digitalizace pramenů, elektronizace katalogů knihoven i základních badatelských pomůcek nebývalou měrou otevírají a umožňují přístup k informacím i na dálku. Autoři hesel však mnohdy vstupovali do nečekaně proměněné situace, vyžadující nejen potřebné technické vybavení, ale i období adaptace, v němž bude možné nově formulovat výzkumná témata a vytvářet týmy k jejich zpracování. I přesto vzniklé společenství autorů vytvořilo příznivou badatelskou atmosféru a postupně získávané informační zdroje inspirovaly k celé řadě souvisejících výzkumných sond, soupisových projektů a speciálních studií. I přesto, že se historická teatrologie v současnosti nachází v institucionálně oslabené pozici, bilancují naopak někteří její příslušníci vlastní dlouholeté výzkumy, a tak si na půdě autorského týmu jednotlivé generace i spolupracující obory vzájemně předávaly informace a zkušenosti.

Příprava projektu Č'eské divadelní encyklopedie, který je stěžejním dlouhodobým úkolem Divadelního ústavu na poli divadelní historie, byla provázena diskusemi (srv. Diskuse k projektu divadelní encyklopedie, Divadelní revue 9, 1998, č. 1, s. 80–94) i změnami v obsazení redakce lexikonu Starší divadlo v 'č'eských zemích (v letech 1998–2001 byl řešitelem projektu Mgr. Ondřej Hučín, od roku 2003 redakci převzala PhDr. Alena Jakubcová, Ph.D.). Redakční zpracování se pokusilo respektovat specifika a překonat rozdílnosti metodologie literární, hudební, divadelní, uměnovědné a historické vědy a spojit jejich poznatky do celostních výpovědí o divadelní tvorbě. Hledisko systematičnosti a jednoty pravidel však ztroskotávalo na rozmanitosti materie a často se do sporu dostávala zásada vytříbenosti, uměřenosti, ucelenosti a rovnováhy s nestandardní formou a obsahem zpracovávaných pramenů. V případech, kdy byla při zpracování hesla objevena nová stopa nebo naopak úporně opakovaná chyba, byly poznatky zachyceny vždy uceleně, i když se tento postup vymykal z rámce stanovených pravidel. Význam detailu a podrobného vypsání informace byl tak zahrnut do redakční koncepce, podobně jako význam uváděných informačních zdrojů a jejich zřetelného propojení s heslem, které tak uživatelům lexikonu umožní s materiálem dále pracovat. Redakční práce byly ukončeny k 31. 8. 2006.

Poděkování za spolupráci náleží na prvním místě autoru téměř stovky hesel a lektoru lexikonu PhDr. Adolfu Scherlovi, CSc. Opakovaně četl předložené texty, ověřoval informace, podnikal nové rešerše a promýšlel strukturu připravovaného svazku. Byl neustále připraven dodávat informace ze svého osobního archivu, a tak jeho nezištně poskytované objevy vplývaly do textu bez tradičního předchozího publikování a zvláštního upozorňování (bezpočet nalezených matričních zápisů, bibliografické a ikonografické údaje, inspirace pro obohacení hesláře). Poděkování patří prof. PhDr. Františku Černému, DrSc., a doc. PhDr. Jaroslavu Kolárovi, CSc., prof. PhDr. Evě Stehlíkové, PhDr. Evě Šormové, doc. PhDr. Pavlu Janouškovi, CSc., PhDr. Jiřímu Našincovi a Mgr. Pavlu Petráňkovi, kteří prostudovali rukopis a vyslovili řadu podnětných návrhů, Mgr. Zdeně Benešové za zpracování rejstříku a Marku Benešovi a Milanu Černému za pomoc při přípravě obrazových materiálů. Za nezištnou pomoc a řadu inspirativních podnětů je dále třeba poděkovat Bärbel Rudin, M. A. (Windrose – Studienstätte für Theater-Forschung-Kultur, Kieselbronn), prof. Petru Heßelmannovi (Westfälische Wilhelms-Universität Münster), prof. Hubertu Reittererovi (Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische Dokumentation, Institut der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň), prof. Davidu J. Buchovi (University of Northern Iowa), doc. Reinhartu Meyerovi (Řezno).

Děkujeme rovněž všem institucím a majitelům soukromých sbírek za poskytnutí souhlasu s reprodukcí obrazového materiálu a za informace, potřebné pro zpracování hesel: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Arcibiskupství olomoucké, Archiv města Brna, Archiv města Plzně, Archiv Pražského hradu, Bayerische Staatsbibliothek München, Biblioteka Uniwersytecka w Warszawie, Deutsches Theatermuseum München, Fondazione Giorgio Cini (Benátky), Fürstlich Waldburg-Zeil’sches Gesamtarchiv – Fürstlich Waldburg-Zeil’sche Bibliothek Schloß Zeil (Leutkirch im Allgäu), Germanisches Nationalmuseum Nürnberg, Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel, Johann Wolfgang Goethe-Universität Frankfurt am Main – Universitätsbibliothek Johann Christian Senckenberg, Katholische Kirchengemeinde St. Joseph – Altona (Hamburk), Královská kanonie premonstrátů na Strahově (Praha), Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, Moravské zemské muzeum (Brno), Moravská zemská knihovna (Brno), Museum für Hamburgische Geschichte (Hamburk), Muzeum Českého krasu (Beroun), Muzeum hlavního města Prahy, Muzeum města Brna, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Národní archiv (Praha), Národní galerie v Praze – sbírka grafiky a kresby, Národní knihovna České republiky (Praha), Národní muzeum (Praha), Österreichische Nationalbibliothek Wien, Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische Dokumentation – Institut der Österreichischen Akademie der Wissenschaften (Vídeň), Österreichisches Theatermuseum Wien, Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, Stadtbibliothek Nürnberg, Stadt- und Landesbibliothek Wien, Státní hrad a zámek Český Krumlov, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Státní oblastní archiv v Praze, Státní oblastní archiv v Třeboni (pracoviště Český Krumlov), Státní oblastní archiv v Třeboni (pracoviště Jindřichův Hradec), Státní oblastní archiv v Zámrsku, Státní okresní archiv Beroun, Státní okresní archiv v Olomouci, Státní okresní archiv v Ústí nad Orlicí, Theaterwissenschaftliche Sammlung der Universität zu Köln, Universitäts- und Landesbibliothek Münster, Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí, Westfälische Wilhelms-Universität Münster, Wien Museum, Windrose – Studienstätte für Theater-Forschung-Kultur (Kieselbronn), Zemský archiv v Opavě, Ing. Jaroslav Lobkowicz (Křimice), Martin Lobkowicz (Nelahozeves).

Badatelská perspektiva a optimismus, které byly součástí pracovní metody, zůstanou snad patrné nejen v textových formulacích vybízejících k diskusi, ale i v připojených soupisech, jež jsou připomínkou výzkumné tradice a upozorněním na bohatství dosud nezpracovaných a nevyužívaných inspiračních zdrojů. Kontury procesů a jejich souvislostí, které byly v průběhu zpracování postupně odkrývány, vystupují do popředí právě nyní na konci několikaleté práce, ale nebudou už v lexikonu systematicky zachyceny. Dílo muselo být ukončeno právě proto, aby práce mohla pokračovat. Autoři předem děkují všem, kteří se k ní připojí svým upozorněním na případné omyly a chyby.