Baldová, Zdenka

Zdenka Baldová

* 20. 2. 1885 Česká Třebová (CZ)

† 26. 9. 1958 Praha (CZ)

herečka

Přední veseloherní herečka první poloviny 20. století. Největší úspěchy zaznamenala od 30. let; byla bravurní komickou epizodistkou, uměla dokonale vystihnout drobné detaily zejména starých ženských figur a jako svébytný typ ženského klauna pečlivě odměřit vtip postaviček napříč repertoárem. Herečtí kolegové obdivovali její pohotový humor, dobrosrdečnost a živost ducha, které si zachovala do vysokého věku.

Narodila se svobodné dceři obuvnického mistra v České Třebové Zdence Balašové, jež se zhruba po roce provdala za pražského strojníka Josefa Baldu (1887 uznán legitimním otcem). B. vyrůstala na Vinohradech a po obecné škole na Žižkově a tříleté karlínské měšťance nastoupila do dívčí pokračovací průmyslové školy v Karlíně. Hrála v žižkovském ochotnickém spolku Pokrok, vystupovala s dramatickým odborem Měšťanské besedy v Národním domě na Vinohradech a v představeních spolku Žižkovan. 1906 si ji vybral F. A. Šubert pro nový soubor vznikajícího Městského divadla Královských Vinohrad, kam následujícího roku nastoupila do angažmá. 1914 se vdala za režiséra K. H. Hilara, manželství trvalo až do jeho smrti (1935). Na vinohradské scéně působila do sezony 1921/22, poté přešla spolu s Hilarem a dalšími herci do Národního divadla, kde hrála do konce života. Ve 20. letech začala spolupracovat též s Československým rozhlasem. 1953 obdržela titul zasloužilá umělkyně, 1955 národní umělkyně. Byla bezdětná, s manželem přijali ze sirotčince v útlém věku Ludmilou Hirschovou. Dívka se vyučila zdravotní sestrou a starala se pak B. o domácnost; vzala si život v den hereččiny smrti. B. zemřela v důsledku dlouhodobého onemocnění ledvin, je pohřbena v hrobce K. H. Hilara na Vinohradském hřbitově.

První divadelní průpravu B. získala v žižkovských a vinohradských ochotnických souborech. V Městském divadle Královských Vinohrad se od počátku uplatňovala ve veseloherním repertoáru; hrála naivky, služky, mladé dcery, objevila se v několika kalhotkových úlohách. Zprvu byla herečkou epizodních rolí, větší úlohy dostávala od sezony 1911/12, vedle několika vážných her vesměs ve veselohrách. Hlavní role však hrála jen zřídka: R. Jesenská: Estera, 1910, P. Veber – H. de Gorse: Uličnice, 1911; nejúspěšněji ve veselohře M. van Vryndta Hloupá Dorka, 1915, kde s půvabem a vtipem vykreslila roztomilou vesnickou naivku, jež se stala typickou polohou první etapy hereččiny kariéry.

Vzhledem ke svým záhy plnějším tvarům zastávala ve vinohradském divadle brzy také starší obor: hrála vévodkyně, selky, vdovy. Kritika cenila její bezprostřední komiku a ráznost gest, dostupující v některých okamžicích až k účinné expresivní zkratce. Podstata jejího srozumitelného a nenuceného herectví vycházela z hereččina energického naturelu; postavy stavěla bez ornamentů a manýr. Jako bytostná komička nechávala stranou marnivost a zkrášlování; ženskost akcentovala výhradně v sepětí s rolí, dovedně ji karikovala, případně postihla konkrétní detail k vyšší plasticitě charakteristiky. Z konvencí oboru komických mladých a starých převzala temperamentní pohyb po jevišti a nabroušenost jazyka, v množství veseloherních epizodek propracovala typ do jemných detailů (drobný pohyb, chůze, maličkost na kostýmu) a obohatila jej o autentické prvky. Schopnost jevištního portrétování završila později ve starších komických charakterních úlohách. Nepříliš variabilní mimika, soustředěná ponejvíce na proměnlivý úsměv a výraz očí, spolu se slabým hlasovým projevem neumožnily B. herecký rozvoj mimo komedie. V nečetných vážných polohách působila ve vinohradském divadle rozpačitě, uchylovala se většinou ke grotesce až parodii, vyzývavost či tajemná svůdnost jí byly cizí; v tragických okamžicích se vyjadřovala táhlým lkaním (dle kritiky např. v titulní roli Estery R. Jesenské).

Po přechodu do Národního divadla pokračovala v epizodních úlohách v komediích a konverzačních veselohrách, úspěchy sklízela v molièrovských služkách a komorných (Dorina, Tartuffe; Nikola, Bařtipán; Frosina, Lakomec) a v naivkách různého druhu: bavila nevědomostí prostinkých mladic i žen zahleděných jen do své lásky (zejména v titulní roli naivky z amerického venkova ve veselohře J. H. Mannerse Peg mého srdce, dále jako Françoise Meillant, E. Bourdet: V zajetí; Lilith, J. a K. Čapkové: Adam Stvořitel či Luisa Šnajdrová, O. Fischer: Kdo s koho), ale též ve vrstevnatějších úlohách děvčat venkovsky prostých, přitom ale mazaných a cílevědomých (Anča Bartíková, F. X. Šalda: Dítě).

Profesně nejplodnější období B. zažívala od poloviny 30. let; větší herecké příležitosti dostala až ve zralém věku. V padesáti letech dospěla ke svým vrcholným charakterním figurám: chůvám, svébytně diktátorským služkám, upovídaným tetkám a bábám, ustaraným maloměšťanským manželkám, snaživým dámám. Největší ohlas zaznamenala jako Živka (B. Nušić: Paní ministrová), Anna (V. Werner: Lidé na kře), Fanka (K. Čapek: Loupežník) a později coby slečna Růžena (F. Šrámek: Léto), Ančka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Jelisaveta Gerasimovna Kukuškinova (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo) a Dulská (G. Zapolska: Morálka paní Dulské). Na jevišti první scény byl oceňován její cit pro charakterizaci lidových figur, schopnost nalézt dramatický potenciál v lidské obyčejnosti a výtečný smysl pro komickou polohu salonních dam a měšťanských paniček. Městským figurkám, zbytečně úzkostlivým a někdy excentrickým, co chvíli si upravujícím límeček či varhánek na šatech a roztržitě si otírajícím obličej kapesníčkem, propůjčovala trvale vyjevený výraz. Nejistotu a nervozitu těchto dam prozrazovaly těkající oči, dokořán otevřené. Ve služkách, hospodyních a prostých ženách energicky cupitala a se sotva zřetelným pohybem rtů brebentila, zdánlivě pro sebe komentujíc situaci, s prstem položeným na ústech jako v zamyšlení; i zde hru podtrhávaly bystré oči plné šibalství. Stala se pověstná překotnou mluvou a nezáměrnými i promyšlenými přeřeky. Byla pečující přítelkyní mnoha kolegům, herečtí partneři ji ctili pro bezedný humor a věčně mladistvého ducha.

Komický typ maloměšťaček a domácích žen, kterým si získala místo v souboru Národního divadla i diváckou přízeň, vyvrcholil ve filmu. Jako komička dokázala i zde zaujmout suverénností a nenuceností projevu a trefným uchopením charakterů z různého sociálního prostředí, bez ohledu na rozsah úloh. Ojedinělou příležitost dostala ve filmovém dramatu Znamení kotvy (1947) F. Čápa, v němž ztvárnila starou matku, jež v důsledku rodinné tragédie přišla o rozum. Nejvýraznější filmové role jí přinesly snímky z období konce 30. až 50. let: Lidé na kře (1937), Eva tropí hlouposti (1939), Artur a Leontýna (1940), Měsíc nad řekou (1953), Morálka paní Dulské (1958), z nichž některé byly adaptacemi děl úspěšných divadelních inscenací. Díky filmu vyrostla B. v ikonickou představitelku starých komických postav, k níž se později odkazovala celá další generace herců.

Zdenka Baldová jako Sochařova žena (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Národní divadlo, 1956), foto Jaromír Svoboda. Fotografický fond IDU.

Role

Městské divadlo Královských Vinohrad

Lady Jedburgheová (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Hermance (A. Capus: Slečinka z pošty), Maryvonna (J. Jullien: Moře) – 1907; Kostomlatská (V. Štech: Deskový statek), Bathilda (T. Bernard: Majorův sluha), Kristina de Saint-Hermine (R. de Flers – G. Caillavet: Láska bdí), Adela (G. Hauptmann: Bobří kožich), Hedvábná Mici (F. Molnár: Ďábel), Derek Jesson (A. Pinero: Pořádek v domě), Dolly (T. Bernard: Triplepatte), Boženka (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Denisa (M. Hennequin: Tři neděle v chládku), Gwendoline Fairfaxova (O. Wilde: Na čem záleží) – 1908; Chouquetta (R. de Flers – G. A. de Caillavet: Strážný anděl domácnosti), Emma (G. Hauptmann: Tkalci), Michelina (R. de Flers – G. A. Caillavet: Buridanův osel), Madame Lannes (P. Berton: Krásná Marsejanka), Nerissa (W. Shakespeare: Kupec benátský), Genevieve (V. Sardou: Bodří venkované) – 1909; Estera Volynská (R. Jesenská: Estera), Berta (J. Štolba: Na letním bytě), Eva Gerndlová (H. Bahr: Koncert), Filip Rowly (W. Christmas: Peněžní automat) – 1910; Olga (J. Štolba: Ach, ta láska!), Diana de Charance (H. Bataille: Pošetilá panna), Vlasta (V. Štech: Ohnivá země), Lisetta (H. Bahr: Pavouk), Markéta (K. Jonáš: Bavorské slovo), Služka (Plautus: Menaechmové), Coletta (P. Veber – H. de Gorsse: Uličnice) – 1911; Hanička Aubrinová (R. de Flers – G.-A. de Caillavet: Papá), Senta (P. C. V. Hansen: Jak padají ministři), Stoličná (T. Bernard: Kavárnička), Verunka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Slečna Lídi (B. Němcová, dram. A. Maria: Kávová společnost), Komtessa Anna Jašikovna (L. Biró – M. Lengyel: Carevna) – 1912; Karla (K. Rösller: Pět Frankfurtských), Hedvábná Mici (F. Molnár: Ďábel), Honyšová (V. Štech: Habada 'a 'Jordán), Giulia (J. Karásek ze Lvovic: Cesare Borgia), Hanička Aubrinová (R. de Flers – G. A. Caillavet: Papá), Signe Kahlová (A. Sandberg: Hedvábné punčochy), Juliette (M. Hennequin – P. Verber: Paní presidentová), Kočuba (S. Krzywoszewski: Čert a krčmářka), Hedvika Jermanová (F. Salten: Silnější pouto) – 1913; Klaudina (Molière: Ošálený manžel /Jiří Dandin/), Paní Čiperná (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), Truda Bleibtreuová (H. Sturm: Čtverák Ekehart), Fernanda (E. Brieux: Měšťák na venkově), Marie (F. Molnar: Liliom), První Amazonka (H. von Kleist: Penthesilea) – 1914; Dorka (M. van Vryndt: Hloupá Dorka), Klára Bělská (R. Jesenská: Cirkus), Adolf (J. Mahen: Píseň života) – 1915; Lídka (H. Sturm: Lehmannovy dětičky), Lisbeta (G. Dregely: Slečnin manžel), Franchonetta (A. Mars – H. Lyon: Paní admirálová), (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Lady Teazlová (R. B. Sheridan: Škola pomluv) – 1916; Vlasta Ryšánková (F. V. Krejčí: Přes padesát), Baruška (Molière: Don Juan), Lilly Levierová (P. Bouilhet – F. Lacombe: Svůdce Panuffle), Louisa Gervaisová (R. de Flers – G. A. Caillavet: Pan Brotonneau) – 1917; Líza (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu), Bětka (A. Jirásek: Vojnarka), Zdenka (E. Kučera: Ideální domácnost), Paní Patinelová (F. Vandérem: Mistr), Myčka (Z. Krásiński: Nebožská komedie) – 1918; Albína (F. V. Krejčí: Dědic), Tonča Vacková (F. X. Svoboda: Poslední muž), Nepoctivá žena naumburská (A. Dvořák: Husité), Hana Lejeunová (F. de Curel: Nová modla), Napoleonka ze Serignanu (A. de Lorde – J. Marséle: Napoleonka) – 1919; Cecily Cardewová (O. Wilde: Na čem záleží), Hespera (O. Fischer: Herakles), Odetta (M. Donnay: Honba za mužem), Mis Bella (I. Vojnovič: Paní se slunečnicí), Terezie (Ch. Vildrac: Koráb Tenacity), Isabel (P. Calderon de la Barca: Dáma skřítek), Rosette (A. de Vigny: Strach má velké oči), Služka (F. Šrámek: Hagenbek) – 1920; Hanička (O. Fischer: Orloj světa), Janet Cannotová (A. Benett: Veliká událost), Malý Leo (A. de Lorde – J. Marsele: Napoleonka), Zanina (J. Zeyer: Stará historie), Cressida (W. Shakespeare: Troilus a Cressida) – 1921; Zdena (E. Konrád: Javor), Bianca (W. Shakespeare: Othello) – 1922.

Národní divadlo

Marta (F. Wedekind: Procitnutí jara), Mirandolina (C. Goldoni: Mirandolina), Posserose (H. Bataille: Žena majetkem) – 1922; Anča Bartíková (F. X. Šalda: Dítě), Turandot (C. Gozzi: Turandot), Phoebe (W. Shakespeare: Jak se vám líbí, též 1926), Arsinoé (Molière: Misantrop), Dorina (Molière: Tartuffe) – 1923; Beatrix Enriquez (J. Hilbert: Kolumbus), Marie Hamiltonová (A. Ch. Swinburne: Chastelard), Peg OʼConellová (J. H. Manners: Peg mého srdce), Liana (F. Carco – A. Picard: Klárina) – 1924; Slečna Katuše Hardcastleová (O. Goldsmith: Pokořila se, aby zvítězila), Chloris Soucy (R. Rolland: Hra o lásce a smrti), Fanynka (O. Schäfer: Čajová panenka), Krystina (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1925; Fidelina (F. Crommelynck: Dětinní milenci), Felicita (H. Duvernois – M. Maurey: Věčné mládí), Amy (S. Howard: Věděli, co chtějí), Paní Marie Pískalová (F. X. Šalda: Tažení proti smrti), Efrozina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Nikola (Molière: Bařtipán), Slečna Vikta (A. Grzymala-Siedlecki: Dědic), Jana Svobodová (R. Jesenská: Je veliká láska na světě?), Françoise Meillant (E. Bourdet: V zajetí) – 1926; Cecílie Pointetová (G. Berr – M. Verneuil: Advokátka JUDr. Bolbecová), Perlička (E. Rostand: Chantecler), Nina (J. Bartoš: Uloupená kadeř), Suzanne (E. Scribe: Leonie), Lilith (J. a K. Čapkovi: Adam Stvořitel), Mary Graysonová (W. Hackett – R. C. Megrue: Síla reklamy), Jana Féréolová (J. Romains: Diktátor) – 1927; Varvara (F. M. Dostojevskij, dram. B. Puťata: Idiot), Luisa Šnajdrová (O. Fischer: Kdo s koho), Paní Sorbierová (E. Rey: Michelina) – 1928; Marie Terezie (J. Sarment: Miláček Leopold), Adéla (G. Hauptmann: Bobří kožich), Juliette (P. Nivoix: Jenom žena), Margot (M. Achard: Život je krásný), Zuzka (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Amanda (G. B. Shaw: Americký císař) – 1929; Mela Treybalová (E. Konrád: Nahý v trní), Ljudmila (V. P. Katajev: Kvadratura kruhu), Dorka Drchotková (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Dolly Garretová (E. Burke: Čemu se říká láska), Máňa (R. Jesenská: Lhostejný člověk), Tonička Rostworowská (E. Childs Carpenter: Děti starého mládence) – 1930; Frosina (Molière: Lakomec), Dorothy (W. Somerset Maugham: Živitel), Beatrice (P. Calderón de la Barca: Schovávaná na schodech), Věřina matka (V. Werner: Právo na hřích) – 1931; Natalie Ivanovna (A. P. Čechov: Tři sestry), Hraběnka (E. Bourdet: Slabé pohlaví), Florie Sandsová (M. Anderson: Manželství na výpověď), Apatura Iris (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Agata Tichonovna (N. V. Gogol: Ženitba) – 1932; Živka (B. Nušić: Paní ministrová), Kačenka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Paní předsedkyně (I. Stodola: Kariéra Jožky Pučíka), Nancy Birdová (S. Raphaelson: Mladá láska), Wilsonová (R. Besier: Alžběta Broningová), Lady Avonlayeová (P. a A. Stuartovi: Od devíti do šesti), Markytánka (F. Schiller: Valdštejn) – 1933; Markéta (M. de Cervantes y Saavedra, dram. B. V. Zon: Rytíř smutné postavy), Máry (O. Scheinpflugová: Houpačka), Paní Pidgeonová (I. Novello: Panenská půda), Kačulská (A. Slonimski: Čistá rasa), Klára (T. Musatescu: Valčík tonoucího Titaniku), Růžena (F. a P. von Schönthan: Únos Sabinek) – 1934; Hraběnka Polignacová (J. Götzová: Marie Antoinetta), Tetinka (L. Hanušová: Žena mnoha možností), Stará šmírařka (H.-R. Lenormand: Ať žije divadlo), Paní Vyhlasová (M. Sekera: Dvojí příjem), Teta Pavla (J. de Letraz: Miláček) – 1935; Anastazie (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Anna (V. Werner: Lidé na kře, též film 1937), Lady Patricia Dorsonová (M. Hart – G. S. Kaufman: Vesele se točíme dokola), Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revisor), Matey (S. Howard – S. Lewis: Továrník Dodsworth) – 1936; Giudita (S. Pugliese: Hrdina proti své vůli) – 1937; Paní Homaisová (G. Flaubert, dram. G. Baty: Paní Bovaryová), Chůva (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Salomena (L. Stroupežnický: Mikuláš Dačický z Heslova) – 1938; Šafářka (F. X. Svoboda: Čekanky), Kateřina (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Vězeňská dozorkyně (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Vzkříšení), Fanka (K. Čapek: Loupežník, též 1954) – 1939; Paní Candourová (R. B. Sheridan: Škola pomluv) – 1940; Františka (H. Sudermann: Domov), Tetka (D. C. Faltis: Veronika), Tejnská Markyta (J. Bor: Zuzana Vojířová) – 1941; Paní Petersová (G. Hauptmann: Před západem slunce) – 1942; Horačka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Slečna Růžena (F. Šrámek: Léto), Tereza (F. X. Svoboda: Na boušínské samotě), Blažena (V. M. Strojil: Rodinná pouta) – 1943; Paní Brigita (H. von Kleist: Rozbitý džbán) – 1944; Arina Pantělejmonovna (N. V. Gogol: Ženitba) – 1945; Paní A (F. Peroutka: Oblak a valčík), Ančka (A. Jirásek: M. D. Rettigová) – 1947; Anna Semjonovna Islajeva (I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi), Strouhalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša, též 1956) – 1948; Jeho bába (A. Jirásek: Lucerna, též 1952) – 1949; Jelisaveta Gerasimovna Kukuškinova (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo, též v Čs. rozhlasu 1952) – 1950; Tekla Ivanovna (N. V. Gogol: Ženitba) – 1951; Fělicata Antonovna Šablovová (A. N. Ostrovskij: Pozdní láska) – 1952; Žofa (J. Gregor-Tajovský: Statky = zmatky) – 1953; Paní Dulská (G. Zapolska: Morálka paní Dulské, též film 1958), Polina (M. Gorkij: Nepřátelé) – 1954; Tlustá milostpaní (L. N. Tolstoj: Není nad vzdělanost), Kolmistrová (A. Zápotocký: Vstanou noví bojovníci) – 1955; Sochařova žena (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) – 1956.

Prameny

SOA Zámrsk: Matrika narozených Česká Třebová 1879–1893, sign. 3078.

NMd: přír. H6p-307/62 – K. H. Hilar, Z. Baldová; přír. H6p-11/67 – Z. Balda.

AND: soubor výstřižků Z. B.; soupis rolí.

Archiv ČRo: Lidé na kře ve filmovém ateliéru, Čs. rozhlas, 1936, režie ?, 12:25 [reportáž z natáčení inscenace].

Literatura

K. H. Hilar, Divadlo 7, 1908/09, s. 443–444 [Michelina, Buridanův osel]; nesign., Moderní revue 16, 1909/10, s. 280–282 [Tit., Estera]; H. Jelínek, Národní politika 30. 1. 1915 [Tit., Hloupá Dorka]; K-ček [J. Kodíček], Tribuna 3, 1921, č. 298, s. 4–5 [Kressida, Troilus a Kressida]; V. Štech: Vinohradský případ, Praha 1922, passim.; M. Rutte, Národní listy 14. 4. 1927 [Lilith, Adam Stvořitel]; Paulík, Rozpravy Aventina 4, 1928/29, s. 262 [Juliette, Jenom žena]; K. Engelmüller, Národní politika 3. 10. 1930 [Tonička Rostworowská, Děti starého mládence]; J. Götzová: Z. B., in Tváře českých herců, Praha 1931, s. 24–26, 30–31; K. Engelmüller, Národní politika 22. 3. 1931 [Dorothy Grangerová, Živitel]; Ot. F. [Fischer], Lidové noviny 3. 10. 1931 [Věřina matka, Právo na hřích]; K. Engelmüller, Národní politika 12. 1. 1932 [Nataša, Tři sestry]; Ot. F. [Fischer], Lidové noviny 16. 5. 1933 [Nancy Birdová, Mladá láska] + 22. 12. 1933 [Fernanda Arbeziatová, Devalův Továryš]; -eř-: Rozhovor s paní Z. B., Eva 5, 1933, č. 5, s. 9; Ot. F. [Fischer], Lidové noviny 21. 9. 1934 [Paní Queenová, Šestnáctiletá]; K. Engelmüller, Národní politika 16. 12. 1934 [Klára, Valčík tonoucího Titaniku]; A. M. Brousil, Venkov 1. 10. 1938 [Fanka, Loupežník]; - in., Polední list 29. 10. 1943 [Blažena, Rodinná pouta]; nesign., Volné slovo 31. 8. 1947 [Matka, Znamení kotvy – film]; ml., Lidová demokracie 3. 3. 1954 [Dulská, Morálky paní Dulské] ● k sedmdesátinám: nesign.: Národní umělkyně Z. B., Národní divadlo 31, 1955, č. 1; J. Hrbas: Národní umělkyně Z. B. K sedmdesátým narozeninám české herečky, Kino 10, 1955, s. 90–91; M. Táborská: Chvilka s paní B., Květy 5, 1955, č. 12, s. 13 ● ref. Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou: A. Skoumal, Divadlo 7, 1956, s. 386; P. Wiesner, Lidová demokracie 27. 3. 1956; J. Strnad, Zemědělské noviny 28. 3. 1956 ● nekrology: F. Götz, Rudé právo 27. 9. 1958; jtg [J. Träger], Svobodné slovo 27. 9. 1958; -r-, Práce 27. 9. 1958; F. Černý – A. Radok, Divadelní noviny 2, 1958/59, č. 4, s. 2; O. Fencl, Tvorba 23, 1958, s. 939; Z. Štěpánek, Literární noviny 7, 1958, č. 40, s. 5; J. Wenig, Kino 13, 1958, s. 338 ● Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, Praha 1958, s. 179, obr. 333; Rozhlasové dokumenty: Z. B. [přip. H. Bauerová], Čs. rozhlas 1970, 45:00; DČD III; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Praha 1978, s. [128z], 159, 169–170, 217, 251 ● vzpomínky: J. Krejčík: Poslední role Z. B., Kultura 2, 1958, č. 40, s. 2; Divadelní historky [přip. Karel Pech], Čs. rozhlas, 1960, 41:00 [E. Kohout vzpomíná]; J. Šejbalová: Portréty z alba. Jak je mám v paměti, tamtéž, 1972, 14:54 [+ ukázky z Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou]; J. Kronbauerová: Z. B. in Hodiny pod harlekýnem, Praha 1973, s. 199–201, 217, 234–235; P. Hořec: Bez nápovědy, Praha 1974, s. 165; E. Kohout: Divadlo aneb Snář, Praha 1975, s. 42, 48, 79, 94, 116, 181, 190; L. Pešek: Tvář bez masky. Skutečnost a sen, Praha 1977, s. 30–32, 114, 128c; J. Kazda: Setkání se Z. B., Čs. rozhlas, 1978, režie E. Sováková, 45:24 [rozhlasové pásmo]; J. Kopecký – H. Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Praha 1983, s. 119, 173, 261, 306, 393, 397; O. Scheinpflugová: Byla jsem na světě, Praha 1988, s. 56, 141, 195–201; B. Bezouška: Vyzrálá realistická herečka, Lidová demokracie 27. 9. 1988; J. Tvrzník: Kamarád dobré nálady. Ze vzpomínek Františka Filipovského, Praha 1994, s. 46–47, 158–159 ● DČD IV; V. Kovářík: Deset z Národního, Praha 1983, s. 99, 265, 315, 461, 507; J. Taufer: Malířský epigram Františka Muziky, Praha 1985, s. 146–147; P. Taussig: Filmový epilog Z. B., Film a doba 31, 1985, č. 2, s. 78–81; J. Someš: Vzpomínání k 26. září, Scéna 13, 1988, č. 19, s. 2; Úsměvy Z. B., ČT, 1996, režie Pavel Vantuch, 40 min. [film]; F. Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Praha 2000, s. 231, 244; VD 100 ● ad herectví: J. Procházka: Žena a herečka, Divadlo 31, 1945/46, č. 1–6, s. 3–4; V. Š.: Šedesátka Z. B., Hlas 20. 2. 1947; M. Nováková – A. Dvořák: Národní umělkyně Z. B., Divadlo 6, 1955, s. 438–442; L. Páleníček: O hereckém umění Z. B., tamtéž 7, 1956, s. 505-511; P. Taussig: Z. B., Moravskoslezský den 18. 6. 1994; F. Knopp: Talent herecký i lidský, Lidové noviny 25. 9. 1998; F. Černý: Z. B., in Portréty pražských herců, Praha 2010, s. 44–47; Z. Sílová: Hilarova komediantka, in Komedianti na české scéně, Praha 2013, s. 81–88.