Riedl, Peter
nahoru...
Německy píšící dramatik, novinář a divadelní kritik aktivní na přelomu 19. a 20. století. Autor divadelních her a aktovek převážně satirické povahy. Účastník a organizátor německého spolkového života v Praze.
Celým jménem Peter Jan Christof Riedl. Narodil se jako druhé ze čtyř dětí majitele domu v Karlíně Davida Johanna Riedla a jeho ženy Theresie roz. Modré, byl vnukem známého výrobce dřevěných dechových nástrojů v Kraslicích Ignáce Petera Riedla. Vystudoval piaristické gymnázium a obchodní akademii v Praze. Na přání rodiny záhy přijal místo v bance, později se stal pojišťovacím úředníkem. Po smrti rodičů se začal soustavně věnovat žurnalistické činnosti. Od 1891 přispíval do týdeníku Montags-Revue aus Böhmen, kde v pravidelné rubrice Prager Theaterwoche referoval o dění v pražských německých divadlech, a aktivně se účastnil spolkového života. Byl členem a 1896–98 místopředsedou spolku německých spisovatelů Concordia a členem recesistického spolku Schlaraffia. Patřil mezi pořadatele pravidelných slavností německých spolků Frühlingsfest v Praze. Souběžně se uplatňoval jako dramatik, jeho hry byly uváděny v Novém německém divadle (Neues Deutsches Theater), později v Divadle ochotnického spolku (Vereinstheater), jehož byl R. členem.
Pětiaktová hra Scipio Africanus minor zůstala neprovedena, jevištní debut zaznamenal 1890 s pětiaktovkou Narrenrecht, inspirovanou skutečnou postavou požitkáře Bienvenuta Celliniho, pobývajícího v 16. století na dvoře francouzského krále Františka I. Po pětileté odmlce následovala premiéra parodie o životě divadelní rodiny König Lear v rámci večera k 15. výročí vzniku Německého ochotnického spolku (Deutscher Dilettantenverein) a tentýž večer byla uvedena i příležitostná hra Lebendes Bild. Následně uvedl R. dvě své frašky Feuer in der Mädchenschule a Mein erstes Debut během večera ve prospěch fondu absolventů pražské obchodní akademie. Hra Glück? s naturalistickými motivy líčí poklidný život ušlechtilé hraběnky v rezidenčním městečku, která netuší, že její muž svedl mladou dívku. Kritik A. Klaar vyzdvihl psychologickou stavbu díla a výstižné společenské typy, hra však provokovala cenzuru a na repertoáru se dlouho neudržela. Fraška Der Unwiderstehliche se setkala s tvrdou kritikou z pera autorova redakčního kolegy píšícího pod šifrou Dr. A. G. Dle jeho soudu se jednalo o promarněnou šanci, kdy R. vykreslil slibné komické charaktery a použil kvalitní osnovu, tu ale rozrušil řadou samoúčelně drsných a do omrzení se opakujících vtipů. Ke 40. výročí Německého tělovýchovného spolku (Deutscher Turnverein) upravil R. hru C. Biberfelda s živými obrazy Pallas und Germania. R. je autorem libret k baletu Karlsbad, ein Tanzmärchen (1902) a lidové hry se zpěvy Der Graf von Gleichen (1896) na hudbu F. Mohaupta. Poslední prokazatelně uvedenou hrou byla dramatická báseň pro 31 postav Wieland der Schmied, v níž autor spektakulárním způsobem zpracoval starogermánskou pověst o kováři Wielandovi. Poté se jako divadelní autor odmlčel.
Jako básník a prozaik se R. uplatňoval v novinách a časopisech, např. mezi 1899–1902 v obtýdeníku Romanleser, v Bukowinaer Post a Deutsches Volksblatt, kde uveřejňoval žertovné básně, příležitostné ódy k výročím spolkovým i státním, fejetony s postřehy z divadelního prostředí a satirické prózy namířené převážně na výjevy z měšťanského života. Podílel se na několika almanaších autorů pražské německé literatury. Samostatně vydal dva romány Echte Post Office mauritius zu verkaufen. Wo? (1895) a Peter Schlemihls zweite wundersame geschichte (1925). V prvním z nich je patrná tematická blízkost k oboru filatelie; R. byl majitelem a vydavatelem časopisu Austria-Philatelist.
Ačkoliv R. jako divadelní autor nepřekročil hranice německojazyčné Prahy, je třeba jeho divadelní činnost vnímat v kontextu spolkových aktivit, které dotvářely pražské kulturní milieu přelomu 19. a 20. století.
Pseudonymy a šifry
P. R., Pirol.
Hry
Scipio Africanus minor, t. 1889 (neprovedeno); Narrenrecht, t. 1889, Neues deutsches Theater 1890; Glück?, t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; Feuer in der Mädchenschule, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; Mein erstes Debut, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1896; König Lear, t. 1895, Theater des Deutschen Dilettantenvereines 1895; Pallas und Germania, NDT 1902 (hra s živými obrazy u příležitosti 40. výročí spolku Deutscher Turnverein, spoluautor Carl Biberfeld); Frühlingsschauer, t. 1906; Wieland der Schmied, t. 1906, NDT 1908; Frühlingsschauer, t. 1906; Herz-Dame Sticht! Lustspiel in drei Akten, t. 1911).
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, karton 510, obr. 560, 592, 718 [manželka Franziska roz. Jelen].
AHMP: Matrika narozených, Karlín, kostel sv. Cyrila a Metoděje, sig. KAR N2, 1852–1855, s. 2. [online, cit. 24. 8. 2020] URL: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=B2F713F541CF4131ACE85F93740D4DA9&scan=7
Literatura
Deutsche Musik-Zeitung (Wien) 15, 1888, č. 42 (příloha s partiturou hymny ke 40. výročí vlády Františka Josefa I.); Prager Tagblatt 16. 5., 18. 5., 19. 5. 1890 (ohlasy na uvedení hry Narrenrecht), 7. 4. 1893 (P. R. ohlášen jako zapisovatel výboru pro slavnosti Frühlingsfest), 24. 11. 1895 (oznámení o uvedení her König Lear a Lebendes Bild), 19. 1. 1896 (ohlášení premiéry frašek Mein erstes Debut a Feuer in der Mädchenschule), 10. 3. 1896 (místopředsednictví ve spolku Concordia), 9. 4. 1896 (oznámení o premiéře hry Glück?), 5. 8. 1897 (oznámení o premiéře tříaktové frašky Der Unwiderstehliche), [Dr. A. G.] 9. 4., 10. 4. 1896, 7. 8. 1897 (kritika hry Der Unwiderstehliche), 21. 2. 1898 (místopředsednictví ve spolku Concordia), 24. 4. 1900 (členství ve spolku Deutscher Dilettantenverein), 23. 3. 1902 (zpráva o 40. výročí spolku Deutscher Turnverein), 11. 6. 1908 (ohlášení premiéry hrdinské dramatické básně Wieland der Schmied), 22. 12. 1912 (k 60. narozeninám P. R.); Prager Abendblatt 9. 4., 10. 4. 1896; Wiener Bilder 2. 4. 1902 (ohlas na uvedení Pallas und Germania); Deutsche Zeitung Bohemia (Prag) 29. 5. 1925 (nekrolog P. R.); H. Schmuck, W. Gorzny (eds.): Gesamtverzeichnis des deutschsprachigen Schrifttums (GV) 1700–1910, New York – London – Paris 1984, P. Becher a kol.: Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder, Stuttgart 2017; R. N. Bloch: Peter Riedl Bibliographie [online, cit. 27. 7. 2020], URL: https://robert-n-bloch.jimdofree.com/bio-bibliographien/riedl-peter/.
ČHS [in Riedl, Peter Ignaz, online, cit. 24. 8. 2020], URL: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1000157, Heinrichsen, Kosel
Životní události
- 19. 12. 1852: narození, Karlín (Praha, CZ)
- 26. 5. 1925: úmrtí, Kostrčany u Valče (CZ)
Vznik: 2020
Autor: Aleš Misař
