Želenský, Drahoš
nahoru...
Všestranná divadelní osobnost: herec konverzačních komedií i tragédií, režisér, umělecký šéf a ředitel usilující přinést klasická i současná dramata širokému publiku. Převažujícím žánrem jeho tvorby byly konverzační a salonní hry. Vedl řadu souborů v Čechách, dlouhodobě působil ve Slovenském národném divadle. Část kariéry věnoval práci v cestující společnosti svého otce K. Želenského. Jako ředitel Národního divadla v Praze ustavil tradici výměnných zájezdů se slovenskou první scénou.
Vlastním jménem Karel Drápal, pseudonym Karol Jakub, K. Šohard, Jakub D. Syn divadelníka Karla Želenského (1865–1935) a herečky a zpěvačky Ludmily Zoufalé (1873–1939), bratr herečky Laury Želenské (provdané Třešňákové, 1895–1969). První jeho manželkou byla operetní subreta Hana Zieglerová (1900–?), podruhé se oženil s herečkou Miladou Frýdovou (1897–1974). Potomky měl z manželství s H. Zieglerovou: dcera prvorozené Ludmily (1919–1998), Jana Kalistová (* 1937), založila s manželem hercem Iljou Prachařem (1924–2005) novou hereckou generaci. Syn Karel Želenský ml. (1930–2007) pokračoval v herecké profesi, stejně tak i jeho dcera Olga (* 1960).
Vyučil se automechanikem, od sedmnácti let vystupoval v pražském ochotnickém spolku Dobrovský (např. v sále v Konviktě či U Medvídků). Svou profesionální praxi započal u společnosti J. Blažka (a J. Burdy), kam nastoupil 1913, následující sezonu hrál v pražské Uranii. Další herecké zkušenosti získal v Pištěkově aréně (1914) či v Jeřábkově Východočeské činohře. 1915–17 hrál u K. Veverky v plzeňském divadle. Po vojenské službě na konci první světové války spolupracoval necelou sezonu (1917/18) s Žižkovskou činohrou, otcovým souborem, který působil v divadle Deklarace; poté hrál ve Švandově divadle a v Uranii. 1920 nastoupil na dvě sezony jako umělecký šéf činohry do nově ustaveného Moravského divadla v Olomouci. 1924 hrál v pražské Komedii. V polovině 20. let byl angažován jako herec a režisér do ostravského Národního divadla moravskoslezského (1924–27), počátkem 50. let toto divadlo krátce i vedl (1952). Mezi svými angažmá Ž. působil v cestující společnosti svého otce (založené 1927), s nímž 1929 přesídlil do Košic, kde K. Želenský po odchodu z pražského Národního divadla krátce vedl Východoslovenské národné divadlo a syn mu s vedením pomáhal. Po otcově onemocnění řídil košické divadlo do jeho zániku v dubnu 1930 sám. Od sezony 1931/32 zakotvil (s příležitostnými výjezdy do Prahy – Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Aréna na Smíchově) ve Slovenském národném divadle (dále SND) v Bratislavě, kde zprvu působil jako kmenový režisér a herec v souboru České činohry (zřízené od sezony 1932/33). Po jejím zrušení 1938, kdy od nového vedení divadla dostali všichni k poslednímu prosincovému dni výpověď, aby s některými z nich byly uzavřeny smlouvy nové, Ž. již ve sloučeném činoherním souboru nepůsobil a stal se jedním z režisérů opery a operety (1938–45). Manželka M. Frýdová přišla do divadla spolu s Ž. a zůstala v činohře i po sjednocení v jeden soubor, z divadla odešla po sezoně 1942/43. Od sezony 1945/46 byly operetní inscenace z repertoáru SND odstraněny a Ž. se stal uměleckým šéfem jeho pobočné Nové scény, kam pak přešla i jeho žena, která se 1945 do divadla vrátila. Nová scéna SND byla založena 1946 jako reakce na zrušený operetní soubor a z potřeby žánrového rozšíření nabídky. Měla vytvářet samostatný moderní umělecký program sestávající jak z činohry (vedené Ž.), tak z hudební komedie (šéfem F. K. Veselý). Až do 1951 zůstávala pod správou SND, jehož umělce využívala, přičemž měla vlastní umělecké vedení. Po reorganizaci byl činoherní soubor Nové scény zrušen – začala se profilovat jako divadlo pro děti a mládež kombinované s operetním repertoárem; sjednocená činohra SND si žádala jediné vedení a Ž. svůj post ztratil. Během angažmá v SND hostoval ve Slovenském ľudovém divadle (1939–43), pro něž vytvořil osm režií a jeden překlad veselohry. 1948–52 režíroval v Dedinském divadle (1949 je i vedl). 1953 byl oceněn Řádem práce a jako zkušený divadelník byl dosazen na post ředitele pražského Národního divadla. Pětileté období jeho vedení přineslo divadlu především kontakt se SND: započaly se pravidelné výměnné zájezdy pražského a bratislavského divadla. V 50. letech se Ž. jako čestný člen poroty účastnil přehlídek amatérského divadla Jiráskův Hronov. Z pozice ředitele české první scény psal do novin články, komentující divadelní provoz a reflektující významné divadelní události (návštěva MCHAT v Praze), a drobné texty oslavující vládu. 1958 získal titul zasloužilý umělec, t. r. ze zdravotních důvodů odešel do penze.
Herectví se Ž. učil u svého otce K. Želenského, hodiny bral u M. Laudové-Hořicové, zpěv studoval u operního pěvce E. Buriana. Ve svých profesionálních začátcích u kočovných společností a v plzeňském angažmá se uplatnil především v rolích mladých hrdinů a milovníků (Švanda, J. K. Tyl: Strakonický dudák; Romeo, W. Shakespeare: Romeo a Julie; Mánek, G. Preissová: Gazdina roba). V pozdější herecké kariéře se počínaje angažmá v Moravském divadle setkal s úlohami napříč klasickým světovým i českým repertoárem, od milovníků a tragických hrdinů po výřečné chlapíky a salonní svůdce. Ve čtyřiadvaceti letech hrál Shakespearova Hamleta, ale i Gogolova Chlestakova či Čapkova Loupežníka, ztvárnil Lízala z Maryši bratří Mrštíků či Shakespearova Jaga a Petruchia. Řadu rolí si svěřil z postu režiséra i uměleckého šéfa divadel. Stal se představitelem tragických hrdinů i mužných venkovanů, stejně jako šlechticů a salonních pánů konverzačních komedií, kteří byli jeho hereckému stylu nejbližší. Vynikal ráznou mluvou s jasnou výslovností. Úspornou mimiku, v některých polohách provázenou charakteristickým zkřivením pravého koutku úst, podtrhoval vznosným postojem a mírnými, sošnými gesty. Ve veseloherním žánru ovšem dokázal polohu zcela proměnit a rozehrát postavy rozšafným, živým pohybem. Směřoval k psychologicko-realistickému herectví, kam mu otevírala cestu moderní dramatika; přes vnější mimicko-gestickou charakteristiku úlohy se obracel k jejímu vnitřnímu životu. Skutečně niterných výkonů se však dobral jen v několika málo kusech, nejsilněji v Langerově Obrácení Ferdyše Pištory (1929), divácky oblíbené komedii, s úspěchem uváděné společností Želenských. Upřímnými pohledy, živým nadšením a nesmělou, zadržovanou mluvou nechával pronikat až k samému nitru nestabilní ústřední postavy. Působení v cestujícím divadelním souboru přineslo Ž. nejen rané zkušenosti s velkými hereckými party, ale také značnou oblibu u diváků z menších měst a venkova, kde působila především aura jeho otce; vnímali jej jako talentovaného nástupce, představitele hlavních úloh, později i jako schopného dramaturga a divadelního manažera. Tradici cestujícího souboru, kterou na krátkou dobu převzal od otce, směřoval k rozšiřování nabídky o nová původní dramata a moderní světový repertoár. Tendenci k podpoře nové české a evropské dramatiky prohloubil později coby ředitel kamenných divadel a šéf jejich souborů.
K režii se dostal ve 20. letech v Olomouci. Jako umělecký šéf stavěl na úspěšných titulech předních pražských scén, prosazoval díla klasického repertoáru i nová česká dramata: uvedl Adámkovu Salomenu, Kvapilovu Princeznu Pampelišku, Čapkovy hry Loupežník a R. U. R., Gogolova Revizora či Shakespearova Hamleta a Krále Leara. V Národním divadle moravskoslezském, kde ztvárnil přes padesát rolí, režijně nastudoval především komedie (Lásky hru osudnou bratří Čapků, Molnárova Gardového poručíka), často francouzské provenience (Fauchoisovy Mluvící opice, Chainova Našeho pana faráře či Vinice páně R. de Fleurse a F. de Croisseta). Z realistických a moderních vážných dramat uvedl Šimáčkův Jiný vzduch, Hilbertovo Jejich štěstí či Pirandellovu Rozkoš z počestnosti. V Ostravě byl často též autorem výpravy inscenací. V SND od 1931/32 ve třinácti sezonách ztvárnil přes sto rolí a vytvořil přes stovku režií. Od 1932, kdy v SND vznikl soubor České činohry, pracoval výhradně pro něj. Napsal zde také scénické pohádky pro děti (Perníková chaloupka, Červená karkulka a trojdílné dobrodružství Kašpárka a Šmidry), které byly uváděny v předvánočním čase, vytvořil několik překladů a dramatizací. K některým inscenacím vypracoval též návrhy scény. Od 1939 inscenoval operety a opery, 1942 režíroval Čajkovského balet Šípková Růženka. Ve válečných letech uváděl dle požadavků vedení zejména německojazyčné operety (J. Strausse, F. Lehára), vedle nich nastudoval řadu děl slovenského operetního skladatele G. Dusíka. Ve 40. letech psal též drobné texty pro rozhlas. Od 1946 sestavoval repertoár Nové scény SND převážně z realistických a společensky kritických děl s akcentem na ruské autory (A. N. Arbuzov, M. Gorkij, N. V. Gogol, ale též H. Ibsen, A. Jirásek, L. Hellmanová), stálé místo v repertoáru měly veselohry a komedie (C. Goldoni, Lope de Vega, Molière) i konverzační hry a pohádky pro děti. 1946–51 se na Nové scéně vrátil k činoherním inscenacím: zahajoval Shakespearovým Zkrocením zlé ženy, režíroval Šest zamilovaných A. N. Arbuzova, Ibsenovy Opory společnosti či Jiráskovu Vojnarku, 1949/50 inscenoval tendenční díla (Káňovu Partu brusiče Karhana či Nezvalovu dramatizaci románu A. Zápotockého Vstanou noví bojovníci). Ještě před zánikem samostatné činohry na Nové scéně začal režírovat v Dedinském divadle, zájezdové platformě tvořené několika slovenskými a maďarskými soubory (obdoba českého Vesnického divadla, jež mělo přivážet kulturu na venkov). Ž. spolupracoval s tzv. prvním, druhým, třetím a desátým souborem Dedinského divadla; 1948–52 tu vytvořil šest inscenací, většinu po transformaci Nové scény SND. 1952 přijal na jednu sezonu místo ředitele v Národním divadle moravskoslezském. 1953 nastoupil do vedení pražského Národního divadla, kde za své pětileté působení režíroval pouze jedinkrát – Jiráskova Otce (1956).
Ve 20. letech začal s pedagogickou činností: při angažmá v ostravském divadle vyučoval v nedělní Dělnické škole v Ostravě (1924–27), na Slovensku učil na dramatické konzervatoři v Bratislavě (1946–52). Krátce (1951/52) též působil na bratislavské Vysoké škole múzických umění, kde učila i jeho žena Milada (1951–53); oba vedli předmět herecké a režijní tvorby.
Role
Blažkova společnost
Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – [1913].
Jeřábkova společnost (Východočeská činohra)
Romeo (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Chvojka (F. Šrámek: Léto), Mánek (G. Preissová: Gazdina roba), Vladimír Sazima (K. Želenský: Nová mafia) – [1916].
Národní divadlo
Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka) – j. h. 1919; Jerry (J. H. Mannes: Peg mého srdce) – j. h. 1924; Václav Koranda (S. Lom: Žižka) – j. h. 1925.
Moravské divadlo Olomouc
Činohra
Zoan (B. Adámek: Salomena), Vévoda Zákupský (E. Rostand: Orlík), Francek (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Sonnberg (G. Dregely: Frak), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna), Loupežník (K. Čapek: Loupežník), Učitel (F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša), Králenec (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Pavel Kolínský (J. K. Tyl: Paličova dcera), Chlestakov (N. V. Gogol: Revizor), Druhý milenec (H. Beque: Pařížanka), Žebrák (J. Mahen: Mrtvé moře), Erben (V. Mixa: Kdo víc vydělá), Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet) – 1920; Mikuláš Dačický (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Robot (K. Čapek: R. U. R.), Jean (A. Strindberg: Slečna Julie), Král (R. de Flers: Král), Simon (P. Raynal: Pán svého srdce), Manžel Jeleny Nikolevny (M. P. Arcybašev: Žárlivost), Schwarz (F. Wedekind: Lulu), Edmund (W. Shakespeare: Král Lear), Prokop, Nádeník (A. M. Šimáček: Jiný vzduch), Goring (O. Wilde: Ideální manžel) – 1921; Laszlo (M. Lengyel: Tanečnice), Brown (A. Savoir: Osmá žena Modrovousova), Baron (F. X. Svoboda: Čekanky), Rondi (E. Tréval: Válka bohů), Vilík Roškot (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Tulák (K. a J. Čapkové: Ze života hmyzu), Dorio (J. Vrchlický: Soud lásky), Murphy (M. Glasse: Firm - Potash a Perlmutter), Radúz (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Petr Marechall; Jago (W. Shakespeare: Othello), (P. Frondaie: Děvče z Montmartru), Hrabě Fiahoult (E. Bozděch: Světa pán v županu), Damjan Jugovič (I. Vojnovič: Smrt matky Jugovičů), Ivan Petrovič (F. M. Dostojevskij, dram. ?: Bratři Karamazovi) – 1922; Hilary Fairfield (C. Daneová: Rozvod), Albert Gregor (K. Čapek: Věc Makropulos), Schwarz, Hugenberg (F. Wedekind: Lulu), George Flavieu (F. Gandéry: Dva páni milostivé paní), Tom Kemp (H. Davies: Zdravá nemocná), Richard de Riberge (H. Bataille: Madame kolibřík), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Pavel Parisot (F. de Curel: Nelidská země), Orsini (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Hanuš (F. Molnár: Ďábel), Poručík Hilmer (M. Maeterlinck: Starosta stilmondský), Serge de Chavre (H. Bataille: Žena s majetkem), Ríša (F. X. Šalda: Dítě), Karel z Gartu (M. Brod: Půl srdce), Shaiko Omaya (M. Lengyel: Tajfun), Pelops (J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy) – 1923; Robert (F. F. Šamberk: Palackého třída č. 27), Napoleon (V. Sardou: Madame Sans-Gêne), Maurský princ (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1924.
Opereta
Vladimír Daneš (J. Kubík: Bílý lev) – 1920.
Národní divadlo moravskoslezské
Václav IV. (J. K. Tyl: Jan Hus) – 1920; Baron de Lussac (A. Savoir: Lunévillská švadlena) – 1924; Číšník (J. Maria: Dolfa), Soudce (F. Langer: Periferie), Lefébvre (V. Sardou: Madame Sans-Gêne), Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Vikomt (R. Fauchois: Mluvící opice), Basil Traherne (W. Arder: Zelená bohyně), Jan (J. Hilbert: Druhý břeh), Alan Vilím (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Vonka (J. Hilbert: Česká komedie), Emil Viták (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Luka (M. Gorkij: Na dně), František Ninger (K. Horký: Bejvávalo), Herbert Fergan (C. Farrere – P. Frondie: Bitva), Velkokníže Pavel (O. Straus: Poslední valčík), Harry Domin (K. Čapek: R. U. R.), Jindřich (F. Arnold – E. Bach: Španělská muška) – 1925; Simeon (E. O’Neill: Farma pod jilmy), Pelops (J. Vrchlický: Smír Tantalův), Hanuš Franklin (F. A. Sedlák: Manželství paní Heleny), Archibald Burel (L. Verneuil: Sestřenka z Varšavy), Ščepán (F. Sokol-Tůma: Pasekáři), Emil (J. Natanson: Klouček netykavka), Albert (A. Savoir: Velkokněžna a číšník), Petruchio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Jimmy Jinks (M. Mayo: Naše miminko), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: Lesní panna), Jan Bernard (R. de Fleurs – G. Arman de Caillavet: Papá), Savinien la Chambolle (M. Hennequin – P. Veber: Bar na Montmartru), Petr ze Svojšína (A. Dvořák: Král Václav IV.), Dmitrij Fjodorovič Karamazov (F. M. Dostojevskij, dram. ?: Bratři Karamazovi), Meyer (H. Nathansen: Průlom), Ma (Klabund: Křídový kruh), Pan Cousinet (C. Vautel – A. de Lorde – P. Chaine: Náš pan farář), Karel Lanský (J. Hilbert: Jejich štěstí), Pojezdný (K. Želenský: Tažní ptáci), Pan Franc (A. Jirásek: Lucerna) – 1926; Pan C. (E. Konrád: Komedie v kostce), Plichta (F. X. Svoboda: Čekanky), Bertrand de Mauret (H. Kistemaeckers: Plukovník Felt), Adhémar de Gratiquan (V. Sardou: Cyprienna), Jareš (A. Bernard – B. Vrbský: Šofér), Tom Kemp (H. H. Davies: Zdravá nemocná /Měkkýš/), Petr (F. Langer: Grandhotel Nevada), Alter Ego (K. a J. Čapek: Adam Stvořitel), František Petřina (J. Kopta: Revoluce), Sergej Saratov (A. Picard – F. Carco: Klarina), Jindřich Lévrier (R. de Fleurs – F. de Croisset: Vinice páně), Kapitán (G. B. Shaw: Androkles a lev), Jaroslav Tichý (R. Jesenská: Je velká láska na světě), Alikáno (L. Antonelli: Ostrov opic), Adam Smith (G. Bolton – G. Middleton: Adam a Eva), Farář (J. Galsworthy: Útěk) – 1927.
Cestující společnost Karla Želenského
Albert (A. Savoir: Velkokněžna a číšník), Savinien la Chambolle (M. Hennequin – P. Veber: Bar na Montmartru), Chlestakov (N. V. Gogol: Revizor), H. Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion), Tom Kemp (H. H. Davies: Zdravá nemocná) – 1929.
Divadlo Komedie
? (L. Mattuš: Růženky) – j. h. 1924.
Slovenské národné divadlo
Činohra
Tony Abderson (B. Conners: Popoluška Patsy) – j. h. 1930; Jack (M. G. Sierra: Julietta si kúpí dieťa), Bacon (F. Bruckner: Alžběta anglická), Juraj (D. Amiel: Šport a láska), Jeník Král (F. Snížek: Slavný rodák), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet) – 1931; Fritz Bernt (M. Alsberg: Vyšetřovací väzba), Frank (W. Sterck: Milovat je nemoderné), Robert Chiltern (O. Wilde: Ideálny manžel), Michael Rowe (A. A. Milne: Bigamia), Filip (E. Bourdet: Slabé pohlavie), Robert (P. Géraldy: Robert a Mariana), Alvik (J. Vaszary: Požičiam ti svoju manželku), Faust (J. W. Goethe: Faust), Rudolf (V. Werner: Právo na hriech), Rius O´Neil (A. Maxwell: Manželstvo na výpoveď), Jaroslav Topoľ (E. Konrád: Kvočka), Pán rada (J. Kopta: Najkrajšie topánky na svete), Štefan Chanovský (J. Vrchlický: Rabínska múdrosť), Mopp (F. Joachimson: Škaredé dievča), Don Quijote de la Mancha (V. Dyk: Zmúdrenie Dona Quijota), Maté (O. Indig: Nevesta z Torocka), Thór (J. Hais Týnecký: Pán učiteľ), Tybalt Capulet (W. Shakespeare: Romeo a Júlia), Rindsfuss (C. Zuckmayer: Rozmarný vinohrad) – 1932; Ralph Schönemann (L. Lenz: Dáma a jej šofér), Excelencia (L. Bús-Fekete: Dcérušky z trafiky), John (J. Vaszary: Tá najlepšia žena), Tomáš (J. Vaszary: Oženil som sa s anjelom), Dr. Ninkovič (B. Nušić: Pani ministrová), Pavel Hyrkan (B. Frank: Nina), Felix (Sil-Vara [G. Silberer]: Štyridsaťročná), Aton Havel (A. Jirásek: Vojnarka), Karol Wheaton (E. Cooker: Rodinná záležitosť), Filip Savilla (A. Armstrong: Desať minút alibi), Zwerch (P. Armont: Pán, ktorý budí dôveru), Octave Crepeaux (R. Fauchois: Pozor na maliara!), Pavel Frohner (P. Frank: Obchod s Amerikou), Gaston (L. Fodor: Ruleta), Václav Novák (Z. Štěpánek: Hrnček šťastia), Francek (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Lekár (E. Brieux: Utajované zlo), Konte Keko (M. Begović: Americká jachta v Splite), Oto (G. Schmitt: Sextett), Cyprien Gaudet (M. Hennequin: Paní prezidentová) – 1933; Richard de Beauchamp (G. B. Shaw: Svätá Jana), Ondrej (H. Duvernois: Jana), Peter (J. Vrchlický: Noc na Karlštejne), Michael Alexandrovič Uratjov (J. Deval: Tovariš), Andrej Petrovič Versilov (F. M. Dostojevskij, dram. F. Götz: Výrastok), Brown (A. Savoir: Ôsma a prvá), Janko Balteš (O. Goga: Majster Manole), Don Caesar (P. Calderón de la Barca: Schovávačka na schodech), Kaprál (K. Čapek: Lúpežník), John Rockingham (E. P. Montgomery: Záprah), Franci (F. Langer: Periféria), Jaromír Čelakovský (V. Skoch: Dcéra národa), Flahault (E. Bozděch: Sveta pán v župane), Zvoncov (M. Gorkij: Jegor Bulyčov), Dudek (J. K. Tyl: Fidlovačka), Juraj Loran (L. Fodor: Milujem dámu od divadla) – 1934; André z Eguzonu (A. de Gaston Caillavet: Rozkošná príhoda), John Corbett (A. Stuartová: Šestnásťročná), André Gerdoux (H. Jaray: Je Geraldina anjelom?), Leontes (W. Shakespeare: Rozprávka zimného večera), Larry Renault (G. S. Kaufman: Večera o ôsmej), Miki (T. Musatescu: Valčík na tonúcom Titanicu), Zdeněk Konopišťský zo Šternberka (R. Medek: Jiří Poděbradský), Harry Domin (K. Čapek: R. U. R.), Továrnik (V. Werner: Medvedí tanec), La Chapelande (G. Berr: Škola poplatníkov), Jerry Noughton (E. Goulding: Mama tancuje), Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svätojánskej), Walter Herner (M. Glässer: Priznávám sa), Dr. John (E. Synek: Nočná služba), Dr. Paul Duhamel (M. Hodge: Dážď a vietor), Peter (F. Langer: Grand hotel Nevada), P. Serge Strelsky (E. Lavery: Muži v čiernom), Dr. Horn (A. Szántó: Tempo 120) – 1935; Mlynár (A. Jirásek: Lampáš), Nedbal (F. Langer: Jízdní hlídka), Tartuffe (Molière: Tartuffe), Vlas Tonkich Filipovič (A. N. Afinogenov: Kde vlaky nezastavujú), Rudolf Landa (F. Tetauer: Verejný nepriateľ), Balú (R. Kipling: Maugli), Trnka (J. K. Tyl: Strakonický gajdoš), Boleslav (A. Durych: Svätý Václav), Peter (Z. Štěpánek: Kamarát, kde si?), Vili Jäger (M. I. Békeffi: Neospravedlnená hodina), Ferdiš Pištora (F. Langer: Obrátenie Ferdyša Pištoru), Lord Stonbury (G. E. Knoblauch: Faun) – 1936; Cecil (A. Josset: Alžbeta, žena bez muža), Profesor Sigelius (K. Čapek: Biela nemoc), Richard Koval (F. Tetauer: Diagnóza), Salieri (A. S. Puškin: Mozart a Salieri), Tomáš Perout (F. Šrámek: Leto), Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti), Pán Kirby (G. S. Kaufman: Veď sme len raz na svete), Alexej Kyrilovič Vronský (L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Kareninová), Griška Chorošenko (E. Vachek: Pec) – 1937; Caesar (G. B. Shaw: Androkles a lev), Melichar (F. Langer: Dvavasedmdesiatka), Andrej (K. Čapek: Matka), Solinus (W. Shakespeare: Komédia omylov), Stanley W. Carrington (J. Deval: Slečna panská) – 1938.
Opereta
JUDr. Güllich (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Profesor Makarov (B. Grün: Balalajka) – 1938; Chateau Gibus (F. Hervé: Mamzelle Nitouche), Ing. Lenoir (G. Dusík: Modrá ruža), Čang (F. Lehár: Zem úsmevov), Gróf Schandorf (F. Schubert: Dom u troch dievčatiek) – 1939; Flaubert (J. Móry: Slečna vdova) – 1940.
Zemské divadlo v Brně
Blatský (J. Hilbert: Blíženci) – j. h. 1931.
Režie
Moravské divadlo Olomouc
B. Adámek: Salomena, E. Rostand: Orlík, K. Čapek: Loupežník, F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn, N. V. Gogol: Revizor, H. Beque: Pařížanka, J. Mahen: Mrtvé moře, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, P. Gavault: Čokoládová princezna, V. Mixa: Kdo víc vydělá, W. Shakespeare: Hamlet – 1920; K. Čapek: R. U. R., W. Shakespeare: Král Lear, A. M. Šimáček: Jiný vzduch, O. Wilde: Ideální manžel, L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek, F. Wedekind: Lulu – 1921; H. Ibsen: Nora, M. Lengyel: Tanečnice, A. Savoir: Osmá žena Modrovousova, F. X. Svoboda: Čekanky, K. a J. Čapek: Ze života hmyzu – 1922; F. Gandéry: Dva páni milostivé paní, C. Daneová: Rozvod, F. de Curel: Nelidská země, H. Davies: Zdravá nemocná; H. Bataille: Žena s majetkem, F. X. Šalda: Dítě – 1923; V. Sardou: Madame Sans-Gêne – 1924.
Národní divadlo moravskoslezské
R. Fauchois: Mluvící opice, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, K. a J. Čapkovi: Lásky hra osudná – 1925; F. M. Dostojevskij, dram. ?: Bratři Karamazovi, L. Verneuil: Má sestřenka z Varšavy, F. Molnár: Gardový poručík, M. Hennequin – P. Veber: Bar na Montmartru, C. Vautel – A. de Lorde – Pierre Chaine: Náš pan farář, J. Hilbert: Jejich štěstí, K. Želenský: Tažní ptáci – 1926; F. X. Svoboda: Čekanky, A. Picard – F. Carco: Klarina, R. de Fleurs – F. de Croisset: Vinice páně, G. Bolton – G. Middleton: Adam a Eva, L. Pirandello: Rozkoš z počestnosti – 1927.
Slovenské národné divadlo
Činohra
D. Amiel: Šport a láska – 1931; A. Sturm – M. Färber: Kotrmelce mladosti, W. Sterck: Milovat je nemoderné, P. Géraldy: Róbert a Mariana, J. Vaszary: Požičiam ti svoji manželku, V. Werner: Právo na hriech – 1932.
Česká činohra SND
Činohra
I. Herrmann, dram. R. Pohorská: Kondelík a Vejvara, J. Vrchlický: Rabínská múdrosť, F. Joachimson: Škaredé dievča, J. Hais Týnecký: Pán učitel´, V. Werner: Komediant Hermelín – 1932; L. Lenz: Dáma a jej šofér, J. Vaszary: Tá najlepšia žena, B. Thomas: Charleyho teta, J. Vaszary: Oženil som sa s anjelom, B. Nušić: Paní ministrová, I. Herrmann: Vydaj Nanynky Kulichovej, Sil-Vara [G. Silberer]: Šryridsaťročná, A. Jirásek: Vojnarka, E. Cooker – L. Brentano: Rodinná záležitost´, A. Armstrong: Desať minút alibi, P. Frank: Obchod s Amerikou, L. Fodor: Ruleta, Z. Štěpánek: Hrnček šťastia, E. Brieux: Utajované zlo, M. Begović: Americká jachta v Splite, G. Schmitt: Sextett, Ch. M. Hennequin – P. Veber: Paní prezidentová - 1933; F. Cimler: Do panského stavu, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, A. Savoir: Ôsma a prvá, F. Langer: Ťava uchom jehly, E. P. Montgomery: Záprah, V. Skoch: Dcéra národa, D. Želenský: Perníková chalúpka, E. Bozděch: Sveta pán v župane, J. K. Tyl: Fidlovačka, L. Fodor: Milujem dámu od divadla, I. Vojnović: Smrť matky Jugovičovcov – 1934; G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná príhoda, H. Jaray: Je Geraldina anjelom?, I. Herrmann, dram. R. Pohorská: Vo vyjedenom kráme, T. Muşatescu: Valčík na tonúcom Titanicu, M. Gläser: Priznávam sa…!, M. Hodge: Dážď a vietor, J. de Létraz: Náš miláčik, F. Langer: Grand hotel Nevada, A. Szántó: Tempo 120 – 1935; M. Sekerka: Dvojaký príjem, F. Langer: Jazdná hliadka, V. Werner:Ľudia na kryhe, B. Nušić: Trúchliaci pozostalí, F. Tetauer: Evino nedôstojné povolanie, Z. Štěpánek: Kamarát, kde si?, B. Němcová, dram. J. Port – A. Kučerová-Fischerová: Babička, J. Kühnl: Malý lord, F. Langer: Obrátenie Ferdyša Pištoru – 1936; S. Raphaelson: Dvasaťročná, F. Tetauer: Diagnóza, A. Salacrau: Žena, ktorá sa oslobodila, E. Vachek: Pec, J. Verner: Pri pokladnici stál – 1937.
Opereta
J. Strauss: Karnevalová noc v Benátkách, G. Dusík: Modrá ruža, G. Dusík – V. Meličko: Novoveskí študenti, F. Lehár: Zem úsmevov, V. A. Vipler: Dve srdcia na predaj, F. Schubert – H. Berté: Dom U troch dievčatiek – 1939; B. Vilím: Šťastie nie je náhoda, R. Stolz: Len jedinů noc, F. Lehár: Cárovič, G. Dusík: Pod cudzou vlajkou, J. Móry: Slečna vdova, V. A. Vipler: Dve srdcia na predaj, F. von Suppé: Boccaccio – 1940; L. Walter: Jeden blázon…, R. Friml: Rose Marie, G. Dusík: Turecký tabak, M. Schneider-Trnavský: Bellarosa, M. Erdélyi: Krásna pani, F. Lehár: Veselá vdova, E. Doležel: Líška Pipuška, R. Heuberger: Bál v Opeře, A. Müller: Lumpácivagabundus – 1941; A. Steinbrecher: Krajčír na zámku, F. Lehár: Giuditta, R. Planquette: Kornevillské zvonky – 1942; J. Strauss: Cigánsky barón, G. Dusík: Osudný valčík, J. Móry: Námorný kadet, L. Berka: Studnička, G. Dusík: Modrá ruža, F. Lehár: Gróf Luxemburg, E. Jaksch: Svadba miliónov – 1943; G. Dusík: Tajomný prsteň, A. Steinbrechen: Krajčír na zámku – 1944; G. Dusík: Pod cudzou zástavou, F. Lehár: Zem úsmevov – 1945.
Opera
G. Puccini: Tosca, G. Verdi: La traviata (Violetta) – 1940; E. d’Albert: Nížina, A. Ch. Adam: Postilión z Lonjumeau, J. Massenet: Manon – 1942; O. Nicolai: Veselé ženy windsorské – 1943; G. Puccini: Bohéma, E. d’Albert: Nížina, C. M. von Weber: Čarovný strelec – 1944.
Balet
P. I. Čajkovskij: Spiaca krásavica – 1942.
Nová scéna Národného divadla
W. Shakespeare: Skrotenie zlej ženy, V. P. Katajev: Kvadratúra kruhu – 1946; F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau – J. Croué: Bratia Karamazovovci, H. Ibsen: Piliere spoločnosti – 1947; J. A. Illéš: Povíchrica, A. d´Usseau – J. Gow: Hlboké korene – 1948; A. N. Afinogenov: Mášenka, A. N. Arbuzov: Šiesti zalúbenci, A. Jirásek: Vojnarka, G. Zapolska: Morálka pani Dulskej, V. Káňa: Parta brusiče Karhana – 1949; A. Zápotocký, dram. V. Nezval: Vstanú noví bojovníci, A. N. Arbuzov: Ďaleká cesta, N. V. Gogol: Revízor – 1950; M. Gorkij: Vassa Železnovová, P. Karvaš: Ľudia z našej ulice – 1951.
Slovenské lidové divadlo
Činohra
J. Debnár – J. Borodáč: Chlapci na stráži, G. Schmitt: Ženy, pozor na mužov! – j. h. 1939; Molière: Don Juan – 1942; G. Hauptmann: Bobrový kožuch – j. h. 1943; Lope de Vega: Sedliak svojím pánom – j. h. 1944.
Opereta
V. A. Vipler: Dve srdcia na predaj – j. h. 1940; J. Móry: Námorný kadet, F. Schramm: Jeanetta sa vydává – 1943.
Dedinské divadlo
V. Záturecká-Markovičová: Za frontom – 1948; F. X. Svoboda: Smery života – 1949; J. G. Tajovský: V službe, J. G. Tajovský: Hriech – 1950; P. Gejdoš: Mlyny, N. V. Gogol: Ženba – 1952.
Národní divadlo
A. Jirásek: Otec – 1956.
Scénické návrhy
Národní divadlo moravskoslezské
R. Fauchois: Mluvící opice, M. A. Šimáček: Jiný vzduch, K. a J. Čapkovi: Lásky hra osudná – 1925; L. Verneuil: Má sestřenka z Varšavy, F. Molnár: Gardový poručík, M. Hennequin – P. Veber: Bar na Montmartru, C. Vautel – A. de Lorde – Pierre Chaine: Náš pan farář, J. Hilbert: Jejich štěstí, K. Želenský: Tažní ptáci – 1926; F. X. Svoboda: Čekanky, A. Picard – F. Carco: Klarina, R. de Fleurs – F. de Croisset: Vinice páně, G. Bolton – G. Middleton: Adam a Eva, L. Pirandello: Rozkoš z počestnosti – 1927.
Slovenské národné divadlo
P. Géraldy: Róbert a Marianna – 1932; I. Vojnović: Smrť matky Jugovičovcov – 1934; M. Gläser: Priznávam sa…!, M. Hodge: Dážď a vietor, J. de Létraz: Náš miláčik, F. Langer: Grand hotel Nevada, A. Szántó: Tempo 120 – 1935; M. Sekerka: Dvojaký príjem, F. Langer: Jazdná hliadka, V. Werner: Ľudia na kryhe, Z. Štěpánek: Kamarát, kde si?, B. Němcová, J. Port – A. Kučerová-Fischerová: Babička, F. Langer: Obrátenie Ferdyša Pištoru – 1936; E. Vachek: Pec, J. Verner: Pri pokladnici stál – 1937.
Prameny
Archiv ND: složka D. Ž., sign. P4988
NMd, přír. H6: korespondence D. Ž.
Hry, libreta, překlady
Perníková chaloupka, Červená karkulka; Kašpárek a Šmidra bojují na lodi hrůzy; Kašpárek a Šmidra jdou pro svatého Mikuláše; Jak se stal Šmidra králem – SND 1934 ■ J. E. Vašica: Americké tempo (pseud. K. Šohard) – SND 1938 ■ P. Schureck: Ulice zpívá (pseud. K. Šohard) – SND 1934, t. [19??]; I. Vojnović: Smrť matky Jugovičovcov (pseud. Karol Jakub), J. B. Priestley: Už Adam a Eva (pseud. Jakub D.) – SND 1948; I. Békeffi: Láska kadetů; F. Martos: Rotschildové; F. Billeaud: Velbloud – t. [19??].
Teatralia
D. Ž., ředitel Národního divadla v Praze, nositel Řádu práce [Navštívil jsem v posledních dnech…], Práce, 16. 5. 1954 [k volbám, o příznivém vlivu vlády na kulturu a divadlo]; Síla v jednotě národa, Lidová demokracie 21. 11. 1954 [k blížícím se volbám]; Nikdy jsme nebyli tak bezpečni a silni, Práce 26. 11. 1954 [článek povzbuzující k víře v sílu a ochranu SSSR v aktuální světové politické situaci]; Na šťastnou cestu. Profesionálové – ochotníkům, Ochotnické divadlo 1, 1955, č. 1, s. 2 [o významu ochotnického divadla]; Znal jsem Aloise Jiráska, Ochotnické divadlo 1, 1955, č. 8, s. 170; Dopis ředitele Národního divadla, Výtvarná práce 3, 1955, č. 8, s. 7 [kritika inscenace Rusalky, reakce na článek F. Tröstera o plýtvání prostředky na výpravu v ND]; Co soudím o naší současné literatuře [anketa], Lidová demokracie 15. 4. 1956 [úvaha nad nedostatkem autorů spolupracujících s ND]; Nejslavnější ruské divadlo do Československa. MCHAT po čtvrté v Národním divadle, Rudé právo 7. 8. 1956; Drazí krajané!, Československý svět 12, 1957, č. 52, s. 4; Čím je nám Národní divadlo [anketa], Svobodné slovo 4. 1. 1958.
Literatura
K. Engelmüller, Zlatá Praha 37, 1919/20, č. 1–2, s. 16 [Antonín Havel, Vojnarka]; B. Vlček: Moravské pokrokové divadlo, Jeviště 2, 1921, s. 345–346 [o nové scéně v Olomouci] + Ochotnické divadlo, tamtéž, s. 598–560 [o zájezdu souboru K. Želenského]; nesign.: [Ředitelství Olomouckého divadla…], Československá republika 12. 7. 1923 [angažování D. Ž. do divadla v Olomouci]; nesign.: Kulturní hlídka, Našinec 3. 4. 1927 [zpráva o odchodu D. Ž. z NDMS]; uk., Ohlas od Nežárky 59, 1929, č. 18, s. 5–6 [Tom, Zdravá nemocná] + č. 20, s. 4 [Albert, Velkokněžna a číšník; Savinien la Chambolle, Bar na Montmartru; Chlestakov, Revizor] + č. 40, s. 6 [Henry Higgins, Pygmalion]; sa: Ředitel košického divadla Karel Želenský resignoval, Lidové noviny 28. 3. 1930 [D. Ž. převzal vedení divadla]; lv: K tísni Východoslovenského národního divadla, Lidové noviny 1. 5. 1930 [zpráva o rezignaci D. Ž.] ● ref. Blatský, Blíženci: -a-, Moravská orlice 69, 1931, č. 46, s. 6; Č. Jeřábek, Rozpravy Aventina 7, 1931, č. 12, s. 94 ● bh, Lidové noviny 19. 4. 1935 [Harry, R. U. R.]; ČTK: Změny ve vedení Národního divadla, Rudé právo 18. 10. 1953 [D. Ž. ředitelem]; Em. Janský: Na besedě s novým ředitelem Národního divadla, Zemědělské noviny 13. 7. 1953; K. Nešvera: Liběchovští byli spokojeni, Svoboda 30. 12. 1955 [o besedě D. Ž. v Liběchově]; J. Lederer: Dopis z Hronova, Večerní Praha 20. 8. 1956 [o diskuzi na festivalu Jiráskův Hronov]; nesign.: Další cesta opery Národního divadla. Rozhovor s ředitelem Národního divadla D. Ž., Hudební rozhledy 9, 1956, č. 17, s. 730 ● 60. narozeniny: vr, Večerní Praha 22. 12. 1956; t, Svobodné slovo 22. 12. 1956; J. Š., Práce 23. 12. 1956; -jo-, Rudé právo 23. 12. 1956; -ý-, Zemědělské noviny 23. 12. 1956; S. Vrbka, Smena 23. 12. 1956; nesign., Nová svoboda 24. 12. 1956, nesign., Lidová demokracie 23. 12. 1956 ● J. Burda: Aby se nezapomnělo, Praha 1958, s. 47, 111, 112, 136, 592; M. P.: Srdce divadelníka (Za D. Ž.), Pravda 19. 2. 1959 [působení na Slovensku]; J. B.: Jméno Želenský, Ochotnické divadlo 5, 1959, č. 4, s. [73b] ● nekrology: nesign., Rudé právo 16. 11. 1959; Em. Janský, Literární noviny 8, 1959, č. 8, s. 8; jer, Večerní Praha 16. 11. 1959; ef, Zemědělské noviny 17. 11. 1959 ● Sborník. Pamätnica Slovenského národného divadla, Bratislava 1960, s. 87, 102, 106, 235, 255; M. Zbavitel: K nedožitým 80. narozeninám, Nová svoboda 28. 12. 1976; J. Dvořák: Sága rodu Želenských, Scéna 9, 1984, č. 20, s. 3 [rozhovor s K. Želenským ml.]; nesign.: Okamihy a vyznania. Stratené tváre, Život 1. 1. 1987; nesign.: Střípky z ostravského kalendária pro tento týden. D. Ž., Moravskoslezský deník 10. 2. 2015 [přehled herecké i režisérské kariéry D. Ž.].
EDS, Film III, NDp, SND 1920–2010
Životní události
- 23. 12. 1896: narození, Praha (CZ)
- 15. 2. 1959: úmrtí, Praha (CZ)
Další jména
Drápal Karel
Vazby
H
Vznik: 2018
Autor: Kristýna Sýbová
