Dolt, Karl
nahoru...
Významný komik, který se proslavil v žánru vídeňské frašky a v Nestroyových hrách. Rodina pocházela z Itálie, od mladého věku žil v Praze. Debutoval ve Stavovském divadle (1832), hrál v divadlech v Linci, Štýrském Hradci a ve Stuttgartu, od 1842 se vrátil do Prahy a dalších třicet let byl členem Stavovského divadla.
Psán též Carl, vlastním jménem Karl Pizzala. Rodina pocházela z Itálie. Otec byl vojenský účetní, kariéra u vojska měla v rodině dlouhou tradici. D. se narodil v Linci a jako čtrnáctiletý přišel s matkou 1822 do Prahy. Studoval na Malostranském gymnáziu a dva roky navštěvoval přednášky na lékařské fakultě pražské univerzity. Zanechal studií a přidal se k malé cestující divadelní společnosti. Oženil se s Marií Kebelovou, dcerou pražské statkářky. 1832 pohostinsky vystoupil v pražském Stavovském divadle a získal angažmá na jednu sezonu. Krátce nato však z vlastního rozhodnutí odešel, aby sbíral zkušenosti na jiných scénách. V lednu 1834 hostoval v městském divadle v Brně, 1836 vystupoval ve Stavovském divadle v Linci a ve Stavovském divadle ve Štýrském Hradci, 1839–41 hrál opět v Linci. 1841 hostoval ve Stuttgartu ve dvorním divadle; ač mu zde bylo nabídnuto angažmá, vrátil se 1842 do Prahy. Vynikl zvláště v rolích vídeňské frašky uváděné na vedlejších scénách Stavovského divadla, v Novém divadle v Růžové ulici a později v Aréně v Pštrosce. Dosáhl značného věhlasu, ale i přes nabídky z Vídně se rozhodl zůstat v Praze. Členem Stavovského divadla byl až do svého penzionování (1872). Záhy po odchodu do důchodu onemocněl, což mu zabránilo v občasných návratech v oblíbených rolích, jak bylo na pražské scéně zvykem. Poslední léta prožil ponejvíce v soukromí na Zbraslavi. Zemřel u své neteře na Smíchově, pohřben byl na Zbraslavi. Byl jedním ze zakládajících členů umělecko-recesistického spolku Schlaraffia.
První divadelní zkušenosti získal D. u blíže neznámé cestující společnosti. Když prvně hostoval 28. 5. 1832 v pražském Stavovském divadle v roli milovníka Barona Gluthena (J. Franulová v. Weissenthurn: Das letzte Mittel), na divadelní ceduli nebylo proti všem zvyklostem vytištěno jméno jeho mateřské scény, čehož si všiml kritik Bohemie A. Müller. Müller věnoval výkonu zcela neznámého začátečníka velkou pozornost a D. byl ředitelstvím divadla (J. Kainz – F. Polawsky – J. N. Štěpánek) angažován na jednu sezonu s gáží 33 zlatých. Ve Štýrském Hradci se pokusil etablovat jako zpěvák, zpíval barytonovou roli velitele vojsk ve velké opeře (T. d’Acunha, h. L. Spohr: Jessonda). Pěvecký pokus však zůstal výjimkou a D. se vrátil do oboru komiků. 1839–41 působil opět v Linci v oboru prvních lokálních rolí a komických epizod. Jeho výkony ve Štýrském Hradci a v Linci řadili referenti do kategorie drastické nízké komiky. Během hostování ve stuttgartském dvorním divadle deklamoval též poetické vsuvky na koncertech a byl zván do salonů místní šlechty.
V září 1842 přijal nabídku ředitele pražského Stavovského divadla J. A. Stögera, který otvíral soukromé Nové divadlo v Růžové ulici a pro plánované výpravné hry s hudbou hledal komika s nadprůměrnými pěveckými schopnostmi. Na podzim t. r. se D. objevil ve třech titulech, všechny byly v žánru vídeňské frašky (dřevorubec Lorenz, J. Nestroy: Die verhängnisvolle Faschingsnacht; Nigowitz, F. Hopp: Das Gut Waldegg; krejčí Zwirn, J. Nestroy: Lumpazivagabundus). Kritici A. Müller a B. Gutt chválili především jeho uměleckou samostatnost: D. nenapodoboval žádného ze svých slavných vrstevníků, nekopíroval jejich gagy, vyhýbal se karikaturám a tvořil komickou postavu jako celistvý typ. Jeho akce byla uměřená, kultivovaná, bez výbuchů emocí a extrémních gest, obvyklých u komiků hrajících ve fraškách a burleskách. V následujících dvou letech D. kreativně ztvárnil několik desítek úředníků, služebníků a sekretářů z různých prostředí (bohatá rodina, úřad, soud ad.), kteří jsou v tomto žánru hybateli děje. Od premiéry Toldovy kouzelné frašky se zpěvy Das Zauberschleier (16. 12. 1842 míchač barev Adam Muff) byl D. 1843 a 1844 plně vytížen sériově uváděnými hrami a parodiemi v Novém divadle v Růžové ulici (zvl. jako úřední praktikant Wastl v Toldově frašce Wastl oder Die böhmischen Amazonen). Stöger ho natolik jednostranně přetěžoval, že D. již v následujícím roce jednal o odchodu z divadla a divadelní komise Zemského výboru hrozila řediteli sankcemi. D. repertoár se poté rozšířil a herec se mohl profilovat především jako interpret Nestroyových postav, jež si podržel až do konce své herecké dráhy. Jeho popularitu nezastínil ani sám J. N. Nestroy, který při svých pražských hostováních 1844–1852 vystoupil v několika D. rolích. Výborné pěvecké dispozice využíval D. v kouzelných fraškách s hudbou, kde často rozšiřoval hudební složku o nové kuplety a zpěvy. Vynikl např. jako Johannes Bockelt v operní parodii na Meyerbeerovu operu Ein Prophet (1851). Zpočátku se jen zřídka uplatňoval v operách (1844 jako Pedrillo v Mozartově Die Entführung aus dem Serail), od 1845 zpíval roli Papagena v Mozartově opeře Die Zauberflöte, a více než jedno desetiletí vystupoval jako Kilian Schützenkönig ve Weberově opeře Der Freischütz. Koncem 40. let se objevil v tzv. charakteristických obrazech, realistických hrách z různých společenských prostředí (1848 A. Langer: Eine deutsche Fabrik z prostředí továrny, 1850 C. Elmar: Unter der Erde o práci v dolech ad.). V červenci 1846 hostoval v Divadle v Josefstadtu jako Adam Muff a dokázal vytvořit nový typ s překvapivými rysy. Dostal nabídku angažmá, další přišla z Carltheater. D. se však rozhodl zůstat v Praze a uzavřel smlouvu s novým ředitelem J. Hoffmannem. Po otevření letní Arény v Pštrosce (1849) hrál opět především v letních představeních vídeňských her, zejména s vídeňskými hosty.
Od 50. let se D. repertoár postupně zužoval. Nový ředitel F. Thomé (od 1858) angažoval člena Thalia-Theater z Hamburku, komika W. Eichenwalda, s nímž se na pražské jeviště dostal jazyk a herectví severoněmeckého komického typu, odlišného od dosud dominantní frašky rakouské provenience. Spolu s A. Scuttou udržoval D. vídeňskou linii až do Scuttovy smrti (1863); tento repertoár však již zcela zastiňovala komika severoněmeckého ražení a berlínská opereta. Při omezených zkušebních možnostech nebylo vždy v D. silách přizpůsobit se jinému stylu, a na řadu rolí musel rezignovat. Ve 40. letech začala kritika upozorňovat na jeho velmi rychlou řeč, která ztěžovala sledování textu, od 60. let na nezřetelnou výslovnost. Další ředitel R. Wirsing (1864) jej obsazoval jen vzácně ve starých rolích (Cyprian Deckl, Der Hutmacher und Strumpfwirker, 1870) a pověřoval ho spíše režií vídeňských kusů.
Dlouholetým působením v pražském německém divadle se D. zapsal do paměti dvou generací diváků. Vzdor hereckému působení v komickém oboru byl velmi jemným, společensky ohleduplným člověkem a patřil k váženým občanům Prahy. Jeho pohřbu se zúčastnili čelní představitelé divadla a mnoho Pražanů.
Role
Stadtheater Brünn (Brno)
podle týdenních programů v Brünner Zeitung 9.–24. 1. 1834, role neuvedeny:
A. von Kotzebue: Strassenräuber aus Kindesliebe, H. Beck: Die Schachmaschine, J. Franul von Weissenthurn: Die Herrschaft Sternberg, J. Nestroy: Der Konfuse Zauberer, J. L. Deinhardstein: Hans Sachs – 1834.
Landständisches Theater Linz (Linec)
Leim (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Der böse Geist Lumpazivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt), Fortunatus Wurzel (F. Raimund: Der Bauer als Millionär), Florian Waschblau (F. Raimund, h. J. Drechsler: Diamant des Geisterkönigs) – 1839; Muff, Farbenreiber (F. X. Told, h. E. Tittl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirtin) – 1846.
Ständisches Theater Graz (Štýrský Hradec)
Tristan d’Acunha (L. Spohr: Jessonda) – 1835; Mondkalb (J. Nestroy: Der Affe und Bräutigam), Stiefelputzer Christoph (A. Varry: Treffkönig oder Spieler und Todtengräber) – 1836; Pfiffspitz (A. Bäuerle: Die falsche Katalani), (A. Varry: Das Trauerspiel im Krähwinkel – 1837; Privatlehrer Federl (C. F. van der Velde: Gesandschaftsreise nach China) – 1838; Pintscherl, Arabischer Fourierschütz (t. F. X. Told, h. H. Proch: Die schlimmen Frauen im Serail) – 1841.
Stavovské divadlo Praha
V zimních sezoně se hrál ve Stavovském divadle i repertoár Nového divadla v Růžové ulici a Arény v Pštrosce.
Baron Gluthen (J. Franulová v. Weissenthurn: Das letzte Mittel) – 1832; Lorenc, Holzhauer (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Die verhängnisvolle Faschinhsnacht), Adam Muff, Farbenreiber (F. X. Told, h. E. Tittl: Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirtin), Nigowitz, Amtsschreiber (F. Hopp, h. J. Hopp: Das Gut Waldegg), Zwirn (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Der böse Geist Lumpazivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt), Nazi, Sohn der Frau Cordula (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Till Eulenspiegel oder Schabernack über Schabernack), Weinberl, Handlungdiener (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Einen Jux will er sich machen), Edler von Blinzkopf (J. W. Goethe: Götz von Berlichingen) – 1842; Wastl, Amtspraktikant (F. X. Told, h. E. Tittl: Wastl oder Die böhmischen Amazonen), Fortunatus Wurzel (F. Raimund: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Bauer als Millionär), Titus Feuerfuchs (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Der Talisman), Pintscherl, Arabischer Fourierschütz (F. X. Told, h. H. Proch: Die schlimmen Frauen im Serail), Heinrich, Diener (M. Stegmayer: Rochus Pumpernickel), Herr von Waxerl (J. Schick: Die Hammerschmiederin aus Steiermark oder Folgen einer Landpartie) – 1843; Fabianus Papp (F. L. Graf Schirnding, h. L. Stiasny: Ein Traumleben oder Schuster, Postillon und Lord), Nebel (J. Nestroy, h. M. Hebenstreit: Liebesgeschichten und Heiratssachen, benefice), Titus Feuerfuchs (J. Nestroy: Der Talisman), Sebastian Nasenhügel, Dorfbarbier (C. Hafner, h. M. Hebenstreit: Der verkaufte Schlaf oder Katharina), Cyprian Deckl, Hutmacher (F. Hopp, h. Ad. Müller: Der Hutmacher und Strumpfwirker), Hippolit Gabriel Purzel, Executor (G. Räder, h. Canthal: Der Weltumsegler wider Willen), Tobias Hackauf, Fleischhauerknecht (F. Kaiser, h. M. Hebenstreit: Dienstbotenwirtschaft), Timurl, der Tartarenchan (K. Meisl: Timurl, der Tatarenchan oder Die Reiterei zu Fuss), Patzmann, Portrait- und Zimmermaler (J. Nestroy, h. A. Scutta: Eisenbahnheiraten, benefice), Sancho Pansa (W. Emden: Der Ritter Don Quixote), Pedrillo (Ch. F. Bretzner, h. W. A. Mozart: Belmonte und Constanze oder Die Entführung aus dem Serail), Herr von Lips, Kapitalist (J. Nestroy: Der Zerrissene), Faustin, Bedienter (M. Kaiser, h. M. Hebenstreit: Die reiche Bäckerfamilie oder Liebesbrief und Wechselbrief), Mankel, Barbier und Friseur (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Das Haus der Temperamente) – 1844; Bonifac Kneip, ein Schuster in Carolinenthal (K. Kannet, h. F. Zwoniczek: Ein Morgen, ein Mittag, ein Abend in Prag), Isenbart, Anführer verschiedener maurischen Scharfschützer (F. X. Told, h. H. Proch: Die schlimmen Frauen im Serail), Rochus, Bedienter (E. Liebold: Ein Loch im Plafond, benefice), Papageno (W. A. Mozart, libr. E. Schikaneder: Die Zauberflöte), Florian Waschblau (F. Raimund, h. J. Drechsler: Diamant des Geisterkönigs), Christoph Wind (E. Liebold, h. G. Ott: Christoph Wind oder Flegeljahrs-Fatalitäten), Keck, Damenfriseur (F. Kaiser, h. K. de Barbieri: Doktor und Friseur oder Die Sucht nach Abenteuern), Herr von Rehberg (F. L. Schröder: Stille Wasser sind tief), Bims, Schiffsbarbier (A. Bäuerle, h. W. Müller: Aline oder Wien in einem anderen Weltteil), Habakuk (F. Raimund, h. W. Müller: Alpenkönig und Menschenfeind), Pankraz Rechenstein (F. Kaiser, h. Ad. Müller: Der Zigeuner in der Steinmetz-Werkstatt), Herr von Ledig, Partikulierer (J. Nestroy: Unverhofft), Kuoni der Hirte (F. Schiller: Wilhelm Tell), Andreas Augentrost, ein Brillenhändler (?: Die Erdgeister und der Brillenhändler) – 1845; Kilian Schützenkönig (J. F. Kind, h. C. M. v. Weber: Der Freischütz), Augustin, Dieber (J. Schick, h. Ad. Müller: Die Entführung von Maskenball oder Die ungleichen Brautwerber), Fleu d’Amour, Soldat (W. A. Gerle: Rekrut und Dame oder Das Mädchen von Domremy), Flaut (W. Shakespeare, přel. F. Schlegel: Ein Sommernachtstraum), Meister Innocent Lamm (C. Töpfer: Gebrüder Foster oder Das Glück mit seinen Launen), Mummler, Direktor einer Schauspielgesellschaft (J. Nestroy: Zwei ewige Juden und keiner), Toms, Diener (C. Gutzkow: Der dreizehnte November), Knackerl, Knecht (A. Bäuerle: Der Fiaker als Marquis), Lorenz Wind (F. Kaiser, h. F. v. Suppé: Sie ist verheiratet), Leporello, Diener des Don Juan (Ch. D. Grabbe: Don Juan und Faust), Cyrillus Fliegerl, Kleinhändler (C. Elmar, h. E. Titl: Goldteufel oder Die Abentheuer in Amerika), Mamba, Narr (W. A. Wohlbrück, h. H. Marschner dle W. Scotta: Der Temperl und Jüdin), Sebastian Hochfeld, Viehhändler (F. Kaiser, h. Ad. Müller: Stadt und Land oder Der Viehhändler aus Oberösterreich), Stumpf, des Professors Lange Famulus (E. Raupach: Vor hundert Jahren) – 1846; Blasius Rohr, Schreiber beim Advokaten (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Glück, Mißbrauch und Rückkehr oder Das Geheimnis des grauen Hauses), Florian, Diener (L. Feldmann: Der Dreißigste November), Schulmeister (G. Meyerbeer, M. Beer: Struensee), Michel, Stallknecht (L. Grois, h. Ad. Müller: Eine Dorfgeschichte, die in der Stadt endet), Martin, Tischlergeselle (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Der Schützling), Johann, Diener (A. M. Wollheim da Fonseca, h. E. Stiegmann: Der fliegende Holländer), Fabian Strich, ein Geselle (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Die beiden Nachtwächtler oder Das Notwendige und das Ueberflüssige), Sarpi, Maschinenmeister (A. Langer, h. E. Titl: Eine deutsche Fabrik) – 1847; Christoph, Colporteur (F. Kaiser, h. F. v. Suppé: Die Schule des Armen oder Zwei Millionen), Cyprian Scheermaus, Gerichtsdiener (T. Krones, J. Drechsler: Sylphide, das Seefräulein), Erster Eremit (R. Wagner, h. J. F. Kittl: Bianca und Giuseppe oder Franzosen vor Nizza), Renner, Farbenreiber (F. Kaiser, h. F. v. Suppé: Männer Schönheit), Ein Rekrut (F. Schiller, h. J. R. Zumsteeg: Wallensteinlager), Joseph, Pächters Neffe (A. Frühling: König und Pächter oder Herzog aus Eifersucht), Jaque, Bedienter (F. Kaiser, h. Ad. Müller: Städtische Krankheit und ländliche Cur) – 1848; Bonifazius Tiburtius Tintenspecht, practizirender Comptoirist (G. Schönstein, h. G. Ott: Der wirkliche, überzählige, unbesoldete Wirthschafts-Prakticant), Monostatos, ein Mohr (W. A. Mozart, libr. E. Schikaneder: Die Zauberflöte), Polykarp, Farbenreiber (J. C. Heinrich: Die Tochter Luzifers), Hans Vierschrott (F. v. Suppé, C. Elmar: Unter der Erde oder Freiheit und Arbeit), Florian Grobmehl, Müllermeister (tíž: Des Teufels Brautfahrt oder Böser Feind und guter Freund), Driesig, Buchhalter (F. Kaiser, h. F. v. Suppé: Ein Traum – kein Traum oder Die letzte Rolle der Schauspielerin), Christian Brenner, ein wohlhabender Landmann (F. v. Suppé, C. Elmer: Dichter und Bauer), Peter Span, Zimmermann (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Der Unbedeutende), Wenzel Stecherl, Tagdieb und Vagabond (A. Lödl, h. Ad. Müller: Alexander Stradellerl), Toni, Bauersohn (J. C. Heinrich, h. W. Landa: Der Rekruten Abschied und Heimkehr, hra v rak. nářečí, na oslavu Radeckého (Radetzky-Feier) – 1849; Diener Niklas (K. Töpfer: Der beste Ton), Fritz Bimbelhuber, Altgeselle (F. Suppé, L. Feldmann: Die beiden Fassbinder) – 1850; Herr Geržabek (W. Friedrich: Ein Zimmer mit zwei Betten), Schlicht, Zweites Faktor (J. Nestroy: Mein Freund), Johannes Bockelt (C. J. Hickel, h. E. Tauwitz: Ein Prophet) – 1851; Lois, Sohn der Müllerin (F. Kaiser: Verrechnet oder Der Bettler und sein Erbe), Anton, Bedienter (J. C. Böhm: Christ und Jude) – 1852; Florian, Handlanger in der Fabrik (C. Elmar, h. Ad. Müller: Das Mädchen von der Spule), Frisch, lustiger Geselle (J. W. Goethe, h. P. J. Lindpaintner: Faust), Balthasar, Hausknecht bei Grübelein (G. Räder: Der Arthesische Brunnen, benefice), Da Jaga Mathies (?: [Da]'s letzte Fensterl, eine Alpenscene in niederösterreichischer Mundart, s předehrou [Da]‘s erste Busserl), Robert Sturmvogel (F. Kaiser: Eine Freundin und ein Freund), Gustav Leinöl, Advokat (A. Berla: Martl oder Der Tanzboden im Schnabelhause), Loisl, Sohn eines Wirtes (A. Baumann: Das Versprechen hinter’m Herd), Stanislaus Lieblich, Portraitmaler (F. v. Suppé, L. Feldmann: Die Heimkehr von der Hochzeit), Moritz Listner (J. C. Böhm, h. Ad. Müller: Das Eckhaus in der Vorstadt,Lebensbild), Benjamin Schwirbel, Hörer der Astronomie (C. Juin, L. Flerx, h. C. Binder: Des Teufels Zopf), Thomas Haserl, Privatier (C. Juin a L. Flerx: Die Jagd nach dem Strohhute oder Fatalitäten an dem Verlobungstage), Grünbaum, ein lediger Gastwirth (J. C. Böhm, h. E. Krähmer: Eine arme Schneiderfamilie), Felix Polard, Luftschiffer (A. Bittner, h. J. Grün: Das Ultimatum in der Luft) – 1853; Lois, Sohn einer Müllerin (F. Kaiser, h. C. Binder: Der Bettler und sein Erbe), Andreas Pimpernuß, ein armer Kapellmacher (F. Hopp: Dr. Faust’s Hauptkäppchen oder Die Herberge im Walde), Tobias, Diener, F. Kaiser:Zum ersten male im Theater), Felix Kurzelbach (F. Kaiser, h. Ad. Müller: Die drei Eichen), Johann, Bedienter (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Zu ebener Erde und erster Stock oder Die Launen des Glücks), Schnoferl, Winkelagent (J. Nestroy, h. Ad. Müller: Das Mädel aus der Vorstadt), Hieronymus, Neffe eines reichen Pachters (F. Kaiser, h. M. Hebenstreit: Mönch und Soldat) – 1854; Hartkopf, ein reicher Bauer (F. Kaiser: Die Frau Wirthin) – 1856; Jupiter (J. Offenbach. libr. H. Crémieux, L. Halévy: Orpheus in der Unterwelt), Taubenklee Fridolin (C. Binder: Tannhäuser) – 1859; Brander, Tischlermeister (J. H. Mirani: Eine Judenfamilie), Simon Wacker, Tischlermeister (F. Blum: Verbotene Früchte), Altmann, Postmeister (F. Kaiser, h. Ad. Müller: Eine neue Welt), Josef Frühauf, Schlossermeister (O. F. Berg, h. E. Stolz: Einer von unsre Leut’) – 1860; Julius von Federbart, ein reicher Privatier (F. Kaiser: Zum erstenmal im Theater, benefice) – 1867; Wächter (W. Shakespeare, přel. K. v. Holtei: Viel Lärm um Nichts) – 1870.
Prameny
AMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, Aufnahmsbogen 1842, krab. 223, č. 173 [Pizzala Karl, datum narození]; Aufsnahmsbogen 1830, krab. 127, č. 1. [Kebel Marie nar. 1809, matka Brigitte nar. 1788].
NA: Policejní ředitelství, Konskripce I, kart. 440, obr. 512.
NMd: cedule Stavovského divadla v Praze, Nového divadla v Růžové ulici, Arény v Pštrosce 1849–1870; Kontrakty Stavovského divadla v Praze 1831–1850, smlouva č. 76, 1846.
SOA Praha: fond Velkostatek Křivoklát, inv. č. 4068/22, portrétní fotografie.
ÖBL: Bildarchiv Austria, litografie, portrét s autogramem. http://www.bildarchivaustria.at/Pages/ImageDetail.aspx?p_iBildID=9123736 .
Literatura
Almanach für Freunde der Schauspielkunst auf das Jahr 1837, Berlin 1838, s. 348; [...] auf das Jahr 1839, Berlin 1840, s. 299 [odchod ze Štýrského Hradce], 325 [Linz]; [...] auf das Jahr 1842, Berlin 1843, s. 292 [odchod z Lince], 295; [...] auf das Jahr 1843, Berlin 1844, s. 230, 459, rejstřík s. 12 [Praha]; Almanach des Königl. Ständ. Theaters in Prag zum Neuen Jahre 1845, s. 8; [...] zum Neuen Jahre 1847, s. 8; [...] zum Neuen Jahre 1848', s. 6; [...] zum Neuen Jahre 1849, s. 6; [...] zum Neuen Jahre 1850, s. 8; [...] zum Neuen Jahre 1851, s. 9; [...] zum Neuen Jahre 1852, s. 9; [...] zum Neuen Jahre 1853, s. 8; [...] zum Neuen Jahre 1854, s. 9; [...] zum Neuen Jahre 1855, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1856, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1857, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1858, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1859, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1860, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1861, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1862, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1863, s. 10;[...] zum Neuen Jahre 1864, s. 11; [...] zum Neuen Jahre 1865, s. 19; [...] zum Neuen Jahre 1866, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1867, s. 11; [...] zum Neuen Jahre 1868, s. 10; [...] zum Neuen Jahre 1869, s. 5; [...] zum Neuen Jahre 1872, s. 8; Bohemia oder Unterhaltungsblätter für gebildete Stände (Prag) 3. 6. 1832, 9. a 10. 10. 1842, 11. 2. 1844, 18. 2. 1845; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 19. 12. 1833; Brünner Zeitung 8., 14., 17., 21. a 24. 1. 1834 [oznámená hostování]; Grazer Zeitung 21. 4., 7. 5., 4. 8. 1835; 11. 6., 10. 11. 1840; Wiener Theaterzeitung 17. 9. 1836, 22. 3. 1837, 6. 3. 1838; Österreichisches Morgenblatt (Wien) 29. 4., 18. 9. 1839, 21. 10. 1839, 22. 7. 1846 [hostování v Divadle v Josefstadtu]; Der Humorist (Wien) 17. 12. 1842, 21. 7. 1846 [hostování ve Vídni]; Blätter für Musik, Theater und Kunst (Wien) 3. 10. 1862; Bohemia (Prag) 13. 3. 1882 [nekrolog], 13. 3. 1882 [zpráva o pohřbu]; Teuber III, s.161, 227–229 [mylně den narození 22. 3. 1808], 294, passim 305–368, 508–525 [dopis od D.], 585–622, 868.
Eisenberg, Kosch Th (pod vl. příjmením Pizzala), ODS, Ulrich
Životní události
- 24. 3. 1808: narození, Linz (Ö)
- 12. 3. 1882: úmrtí, Smíchov (Praha, CZ)
Další jména
Carl, Pizzala Karl
Vznik: 2018
Autor: Jitka Ludvová
