Zavřel, František

František Zavřel

* 1. 11. 1884 Trhová Kamenice (CZ)

† 4. 12. 1947 Praha (CZ)

dramatik, prozaik, básník

Autor eticky leckdy sporných, formálně zpočátku originálních a novátorských her, hlásajících Nietzscheho myšlenkové poselství o nadčlověku. Expresionistické hry sevřeného, spádného a útočného dialogu pronikly na velké scény po 1. světové válce; značnému ohlasu (i diváckému) se těšily v období nacistické okupace (Valdštýn, Caesar).

Narodil se v rodině učitele v Trhové Kamenici, byl bratrancem divadelního režiséra Františka Z. (1879–1915). Obecnou školu navštěvoval v Trojovicích, gymnázium v Chrudimi, kam se rodina přestěhovala. Maturitní zkoušku složil až na podruhé 1904, na podzim t. r. se zapsal na FF UK, po jednom semestru přestoupil na právnickou fakultu (absolutorium 1909, titul JUDr. 1918). Nejprve pracoval jako soudní úředník u Krajského soudu v Praze, poté jako advokátní koncipient a od jara 1919 jako úředník na ministerstvu obchodu, kde působil až do předčasného penzionování 1931 kvůli románu Fortinbras. 1933–38 provozoval vlastní advokátní kancelář. V lednu 1941 se vrátil jako odborový rada na ministerstvo obchodu (reaktivován s platností od 1. 10. 1940). 1944 přešel jako vrchní odborový rada na ministerstvo školství a lidové osvěty, ale již na podzim t. r. byl převeden do trvalé výslužby. Byl dvakrát ženat: poprvé s Marií Čejkovou (sňatek 1925, rozvod 1926), s níž měl syna Františka Z. ml., podruhé s Helenou Havlíkovou (sňatek 1941, rozvod 1945). Hluboký vztah, jenž jej od konce 20. let poutal k Miladě Pakůrové, byl přerván její předčasnou smrtí 1938. Po osvobození Československa byl v květnu 1945 zatčen a vyšetřován pro podezření z kolaborace, v září 1945 byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn. V květnu 1946 byl pro podezření z členství v kolaborantském hnutí Vlajka zatčen podruhé, na podzim 1947 bylo trestní řízení na návrh státního zástupce zastaveno z důvodu Z. duševní choroby. Po výpovědi z bytu a odebrání penze žil jako bezdomovec, v listopadu 1947 byl v zuboženém stavu nalezen v Letenských sadech, krátce po převozu do nemocnice Na Františku zemřel.

Již jako gymnazista publikoval poezii v časopisech i knižně, posléze psal útočné, formou až epigramatické verše tepající hradní křídlo československé politiky, T. G. Masaryka a E. Beneše nevyjímaje, ódy na „titánské“ vůdce (Napoleon, B. Mussolini) i elegické básně odrážející bolestnou ztrátu milované ženy (sbírka Památce Milady Pakůrové). V prózách se zřetelnými autobiografickými rysy se vyrovnával se soudobými politickými poměry a osobnostmi (Fortinbras, Aféra Tilly, O Rus!) i s pražským uměleckým světem (Hora Venušina). Egoistická sebeprezentace jako zneuznaného, okolím ostrakizovaného tvůrce vyvrcholila ve vlastním životopisu Za živa pohřben (1942), v němž si vyrovnal účty s řadou spisovatelů, kritiků, divadelníků i politiků a do něhož vřadil letáky, které vydával na obranu své osoby a díla.

Ve své tvorbě se Z. hlásil zejména k filozofickému odkazu F. Nietzscheho, jehož myšlenkové poselství o nadčlověku jej provázelo po celý život a vtělil je již do prvních dramat (Simson, Oidipus a Jokasta, Don Juan), jež měla blízko k jevištnímu expresionismu. Bezprostředně po skončení první světové války Z. dopsal velké drama z českých dějin Boleslav Ukrutný, ve kterém se alegoricky vyslovil k zahraničněpolitickým otázkám mladé československé republiky. Základní konflikt hry, svár dvou idejí, tematizoval na vztahu mezi Václavem a Boleslavem, Ludmilou a Drahomírou, pohanstvím a křesťanstvím, voluntaristickou a novoplatónskou filozofií, militarismem a křesťanským humanismem. Titulní hrdina odmítá křesťanství jako náboženství mdloby, cestu však nevidí v návratu k pohanství, nýbrž ve vlastní proměně v silného jedince – nadčlověka. Boleslav ocitající se vůlí k činu mimo dobro a zlo, je mírou všeho; soudcem i vykonavatelem zároveň. Akt bratrovraždy, interpretovaný jako nutný, státnický a jediný možný, ospravedlňuje – v protikladu k dosavadním pojetím – Boleslavův zločin. K historické látce se Z. obrátil též v dramatu Král Přemysl Otakar Druhý a především v sérii her Kristus, Hus, Valdštýn, Napoleon, Caesar (včleněny do pentalogie Polobozi), jež jsou postaveny na střetu silných vůdců, zrozených k velkým činům, kteří zápasí s malostí a nepochopením okolí, jež je nakonec příčinou jejich tragických konců. Kristus vede boj se Satanem o vládu nad lidstvem, ale je zrádnými a nízkými farizeji zaprodán, Caesar přesvědčený o svém dějinném poslání je zrazen vlastními lidmi, kteří jej zahubí, Albrecht z Valdštejna svými schopnostmi předčí samotného císaře, proto je na jeho popud zlikvidován atp. Ideál hrdiny–titána a vůdce prolnul i do Z. dramat ze současnosti, v jejichž centru stojí vypjatě volní osobnost, jež nově buduje svůj život na pevných mravních základech (Bedřich v legionářském dramatu Návrat), tvrdě a cílevědomě jedná, přičemž bezohledně ničí bezbranné a slabé partnery (Dravec, Vzpoura).

Protipólem ideových dramat, jimž kritika vytýkala schematičnost, vykonstruovanost, neživotnost postav i posedlost nietzscheovským nadčlověčenstvím, se staly veselohry, v nichž Z. karikoval hrdinské typy vlastních dramat a činil z nich objekty partnerských či manželských pletich, nevěry, kuplířství či finančních machinací využívaje obratně situačních zápletek a jazykové komiky (Oba Kokoškové, Boxerský zápas, Mrtvý, Vykupitel, Dědečkem proti své vůli, Nesmrtelná milenka, Vykutálený paroháč, Veselohra s letcem, Každý svého nebožtíka, Panna).

Ranými hrami, které kritika komentovala příznivě a oceňovala jejich živelnou dramatičnost a naléhavou údernost výrazu, se Z. na jeviště neprosadil. Na velké pražské a brněnské scény pronikl až po 1. světové válce; značnému ohlasu (i diváckému) se těšil v období nacistické okupace (Valdštýn a Caesar v Národním divadle). Eticky leckdy sporné hry byly vnímány jako originální i novátorské z hlediska formy. Autorův důraz na smyslovou a vizuální stránku dramat ve spojení s nervním slohem spádných vět jej na počátku 20. let přivedl do řad představitelů divadelního expresionismu. Z. schopnost napsat výrazně sevřený a útočný dialog byla kritikou zpočátku vnímána jako novátorská, ve 30. a 40. letech však zůstala již jen prázdnou formou, kterou autor nedokázal naplnit živými postavami, upadajíc do schematické adorace silných individualit.

Pseudonymy a šifry

Dr. F. Z., F. S., J. L., JUDr. F. Z., Z., Zav.

Hry

Simson, t. 1912 (pro libreto stejnojmenné opery upravil R. Zamrzla, ND 1921), přeprac. a rozš. jako Simson a Delila 1915 (společně s Oidipus a Jokasta); Don Juan, t. 1915, přeprac. a vyd. s tit. Juan 1915, přeprac. a vyd. s tit. Kamenný host, 1921, Švandovo divadlo 1922; Oidipus a Jokasta, t. 1915 (společně se Simson a Delila); Boleslav Ukrutný, t. 1919, ND Brno 1920; Návrat, t. 1920, VD 1921; Král Přemysl Otakar Druhý, t. 1921, Urania 1922; Dravec, ND 1921, t. 1922; Oba Kokoškové, t. 1923; Vzpoura, VD 1923, i t.; Boxerský zápas, ND 1924, i t.; Mrtvý, t. 1924, s tit. Tři místo jednoho ND Brno 1924; Vykupitel, VD 1925, i t.; Dědečkem proti své vůli, Švandovo divadlo 1926, i t.; Nesmrtelná milenka, ND 1927, i t.; Vykutálený paroháč, ND Brno 1928, i t.; Veselohra s letcem, t. 1928, s tit. Vítěz nad oceánem Divadlo Akropolis 1928; Hus (předehra ke hře Jan Žižka z Trocnova), t. 1935; Jan Žižka z Trocnova, Divadlo Kladno 1935, i t., s tit. Hus in Heroika 1937; Každý svého nebožtíka, t. 1935; Panna, ND 1935, i t.; Kristus, ND 1937, i t.; Nietzsche, t. 1937, upr. a s tit. Napoleon in Polobozi 1941; Valdštýn, Zemské divadlo Brno 1940, i t.; Caesar, t. in Polobozi 1941, ND 1942; Napoleon, t. 1941; Kost, t. [1941], Malostranská beseda 1944. 

Prameny

Státní oblastní archiv Praha: fond Mimořádný lidový soud 1945–1948.

LA PNP: osobní fond F. Z., inventář → J. Bílek, 1997.

AMP: fond Malý dekret, 1945−1948, spis č. 19402.

Archiv Ministerstva zahraničních věcí: fond Kabinet ministra 1930.

Archiv Národního divadla v Praze: osobní složky F. Z. P–1230 a K–1230–P.

NMd: fond Švandovo divadlo v Praze; F. Z. – výstřižky, divadelní cedule; F. Z. – režijní a nápovědní knihy, dopisy a rukopisy; scénografické a kostýmní návrhy k hrám F. Z.

SOA Zámrsk: sbírka matrik, 3833 Trhová Kamenice, matrika narozených 1883–1892, s. 13.

Literatura

Ref. Simson: A. Dvořák, Přehled 10, 1911/12, s. 617; K. Hikl, Novina 5, 1911/12, s. 571; J. Hilbert, Venkov 7. 6. 1912; M. Rutte, Moderní revue 17, 1912, sv. 25, s. 290; V. Švestka, Stopa 3, 1912, s. 53–54 ● ref. Don Juan: an. [A. Procházka], Moderní revue 21, 1915, sv. 29 s. 195 ● ref. Oidipus a Iokasta: an. [A. Procházka], Moderní revue 21, 1915, sv. 29, s. 285; K. V. [K. Velemínský], Naše doba 23, 1915/16, s. 67 ● ref. Boleslav Ukrutný: -vh- [M. Hýsek], Kmen 3, 1919/20, s. 241; jv [J. Vodák], Venkov 7. 1. 1920; E. S. [K. Elgart Sokol], Lidové noviny 9. 3. 1920; J. B. S. [J. B. Svrček], Rovnost 9. 3. 1920; K. E. [Engelmüller], Zlatá Praha 37, 1919/20, s. 243 ● ref. Návrat: ALAP [A. Procházka], Moderní revue 27, 1920/21, sv. 36, s. 150; Et. [E. Tréval], Zvon 21, 1920/21, s. 280; M. N. [Novotný], Nové Čechy 4, 1920/21, s. 245; K-ček [J. Kodíček], Tribuna 25. 1. 1921; J. H. [Hilbert], Venkov 25. 1. 1921 ● ref. Přemysl Otakar Druhý: J. Krejcar, Moderní revue 27, 1920/21, sv. 36, s. 347; M. Novotný, Cesta 4, 1921/22, s. 499; -k [J. Kodíček], Tribuna 18. 1. 1922 ● ref. Dravec: Kazetka [K. Z. Klíma], Lidové noviny 20. 12. 1921; M. M. [Majerová], Rudé právo 20. 12. 1921; J. H. [Hilbert], Venkov 20. 12. 1921; K-ček [J. Kodíček], Tribuna 21. 12. 1921; ALAP [A. Procházka], Moderní revue 28, 1921/22, sv. 37, s. 84; Et. [E. Tréval], Zvon 22, 1921/22, s. 223 ● ref. Vzpoura: -jk- [J. Kodíček], Tribuna 14. 9. 1923; M. Majerová, Rudé právo 14. 9. 1923; ALAP [A. Procházka], Moderní revue 30, 1923/24, sv. 39, s. 43; E. Konrád, Cesta 6, 1923/24, s. 147; Et. [E. Tréval], Zvon 24, 1923/24, s. 43 ● ref. Boxerský zápas: -jef- [J. Fučík], Socialista 1, 1923/24, s. 231; J. H. [Hilbert], Venkov 18. 9. 1924; H. Jelínek, Lumír 51, 1924/25, s. 439; E. Konrád, Cesta 7, 1924/25, s. 82; ALAP [A. Procházka], Moderní revue 31, 1924/25, sv. 40, s. 21 ● ref. Mrtvý (Tři místo jednoho): Edmond [E. Konrád), Cesta 6, 1923/24, s. 567; E. S. [K. Elgart Sokol), Lidové noviny 29. 3. 1924; J. H. [Hilbert), Venkov 12. 4. 1924; V. Brtník, tamtéž 28. 6. 1924; Ot. F. [Fischer), Kritika 1, 1924, s. 197 ● ref. Vykupitel: Č. [V. Červinka), Zvon 25, 1924/25, s. 531; E. Konrád, Cesta 7, 1924/25, s. 651; J. H. [Hilbert), Venkov 29. 5. 1925; B. [E. Bass), Lidové noviny 29. 5. 1925; Klo [J. K. Fragner), Národní osvobození 29. 5. 1925; V. Brtník, Venkov 10. 12. 1925. ● ref. Dědečkem proti své vůli: schz [K. Schulz], Lidové noviny 2. 12. 1926; If [I. J. Fischerová], Národní osvobození 2. 12. 1926; MilNý. [M. Novotný], Národní listy 2. 12. 1926; jv [J. Vodák], České slovo 2. 12. 1926; E. Konrád, Cesta 9, 1926/27, s. 163 ● ref. Nesmrtelná milenka: E. Konrád, Cesta 9, 1926/27, s. 586; M. Pujmanová-Hennerová, Tribuna 5. 6. 1927; J. H. [Hilbert], Venkov 5. 6. 1927; -FR- [J. Frejka], Národní osvobození 5. 6. 1927; B. [E. Bass], Lidové noviny 5. 6. 1927; H. Jelínek, Lumír 54, 1927/28, s. 277 ● ref. Veselohra s letcem (Vítěz nad oceánem): Paulík. [J. J. Paulík], Rozpravy Aventina 3, 1927/28, s. 163; If [I. J. Fischerová], Národní osvobození 25. 2. 1928; Č. J. [Jeřábek], Národní osvobození 4. 4. 1928 ● ref. Vykutálený paroháč: E. S. [K. Elgart Sokol], Lidové noviny 4. 4. 1928; Č. J. [Jeřábek], Národní osvobození 4. 4. 1928 ● ref. Panna: H. Jelínek, Lumír 61, 1934/35, s. 413; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 7. 5. 1935; AMB [Brousil], Venkov 7. 5. 1935; AMP [Píša], Právo lidu, 7. 5. 1935; -s. [J. Seifert], Ranní noviny 7. 5. 1935; Ot. F. [Fischer], Lidové noviny 7. 5. 1935 ● ref. Jan Žižka z Trocnova: J. V. Šimák, Lumír 62, 1935/36, s. 283; H. Jelínek, tamtéž, s. 296; AMP [Píša], Právo lidu 14. 2. 1936; AMB [Brousil], Venkov 14. 2. 1936; jk. [J. Krejčí], Rudé právo 14. 2. 1936; m. n. [Novotný], Lidové noviny 14. 2. 1936 ● ref. Kristus: B. [E. Bass], Lidové noviny 20. 3. 1937; AMP [Píša], Právo lidu 20. 3. 1937; A. M. Brousil, Venkov 20. 3. 1937; kd. [E. Konrád], Národní osvobození 20. 3. 1937 ● ref. Valdštýn: J. B. Foerster, Večerní Moravská orlice 6. 4. 1940; mn. [M. Novotný], Národní listy 7. 4. 1940; ev. [E. Valenta], Lidové noviny 9. 4. 1940; nesign., Polední list 9. 4. 1940; K. T., Moravská orlice 9. 4. 1940; amp. [A. M. Píša], Národní práce 15. 11. 1940; K. Engelmüller, Národní politika 15. 11. 1940; B. [E. Bass], Lidové noviny 15. 11. 1940 ● V. Kolátor: F. Z., České umění dramatické I, Činohra, Praha 1941, s. 276–283 ● ref. Caesar: V. Kolátor, Národní politika 24. 7. 1942; JK [Kopecký], Lidové noviny 10. 11. 1942; p. [A. M. Píša], Národní práce 10. 11. 1942; J. V. Krýsa, Arijský boj 21. 11. 1942; V. A. Marek, Přítomnost 17, 1942, s. 47 ● ref. Kost: mn. [M. Novotný], Lidové noviny 16. 5. 1944; ● ref. Za živa pohřben: jfv [J. F. Vondráček], Znova 5, 1942, s. 18; –b– [J. Rybák], Národní práce 18. 4. 1944; R. Novák, Arijský boj 29. 4. 1944.

M. Bastl: Kontroverzní a opomíjený spisovatel F. Z. (k 60. výročí úmrtí), in Chrudimský vlastivědný sborník 11, Chrudim 2007, s. 3–20 + Žižka a husitství očima dramatika F. Z., in sb. Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách (Husitský Tábor, Suppl. 3, eds. M. Drda – Z. Vybíral), Tábor 2007, s. 853–864; L. Borovička „Itálie, miluji tebe... zalit hnusem Severu“. Konceptualizace prostoru u F. Z., in sb. Místo – prostor – krajina v literatuře a kultuře, eds. P. Komenda – L. Malinová – R. Změlík, Olomouc 2012, s. 223–236; E. Burget: Nejen protektorátní léta F. Z. in sb. Protektorát v sociokulturních souvislostech. Hradec Králové 2010, s. 217–242 + Praha načichlá Chelčickým. Příběh F. Z. v politických souvislostech, in sb. Zrození mýtu: Dva životy husitské epochy, eds. R. Novotný – P. Šámal, Praha 2011, s. 431–445 + Obraz Itálie v literárním díle F. Z., in Věda, kultura a politika v československo-italských vztazích 1918–1951 (Jihočeský sborník historický 81, Suppl. 4, eds. B. Jiroušek – J. Rauchová), České Budějovice 2012, s. 427–434 + Duch řádu a heroismu. Napoleonská společnost v Praze ve třicátých letech 20. století, in sb. Napoleonské války v české historické paměti a v paměti regionu, eds. M. Zemanová – V. Zeman, Ústí nad Labem 2014, s. 187–199 + Ukrutnost knížete Boleslava. Drama F. Z. o počátcích české státnosti, Divadelní revue 25, 2014, č. 1, s. 57–69 + Dramatik na pranýři. Podivný osud spisovatele F. Z., Praha 2017.

LČL, ČBS, Kunc, DČD IV

Životní události

• 1. 11. 1884: narození, Trhová Kamenice (CZ)
  
• 4. 12. 1947: úmrtí, Praha (CZ)
  

Vazby

H

• Heslář

Vznik: 2017
Autor: Eduard Burget