Scutta, Andreas

Andreas Scutta

† 24.2. 1863 Praha

herec, zpěvák, skladatel

Vyškolen jako sborista ve Vídni, 1825 – 1826 angažován jako druhý tenorista v Zemském divadle v Linci. V Theater in der Leopoldstadt hrál komické role, zvlášť v premiérách Nestroyových frašek. 1852 angažován do souboru německé činohry Stavovského divadla v Praze. S Franzem Feistmantlem a Karlem Doltem tvořil oblíbenou trojici komiků (Raimund: Alpenkönig und Menschenfeind, Scutta jako Habakuk). Komponoval hudbu ke kouzelným hrám, fraškám a parodiím (Robert der Wau Wau).

Psán též Skutta. Syn krejčovského mistra a pozdějšího „konduktéra [kočího] poštovních vozů“ Johanna Scutty a kuchařky Johanny, roz. Weidnerové. Navštěvoval 1819–1822 ve Vídni gymnázium založené skotskými benediktiny (Schottengymnasium) a po pěveckém školení ve vídeňském Hudebním ústavu hraběte Pálffyho se stal sboristou v Theater an der Wien a v Kärntnertortheater. 1825/26 působil ve Stavovském divadle ve Štýrském Hradci (které vedl od roku 1823 bývalý pražský zpěvák a pozdější pražský ředitel Johann August Stöger), 1826/27 byl angažován jako druhý tenorista v Zemském divadle v Linci (debutoval jako Áron v Rossiniho opeře Moses in Ägypten). 1827–1829 byl prvním tenoristou v Městském divadle v Záhřebu. V důsledku onemocnění přišel 1829 o hlas a stal se druhým komikem.

Po krátkém působení v Lublani a Klagenfurtu se S. v roce 1830 stal členem divadla ve Lvově, kde právě nastoupil jako ředitel Georg Palmer (vl. jm. Frall, 8. 3. 1797 Wien-Thury – 9. 9. 1830 Lvov). S. byl přijat jako druhý komik a dostával také menší pěvecké úlohy (např. Paul v singspielu J. Weigla Die Schweizer Familie); v tisku byl hodnocen jako „řádně vyškolený zpěvák pro podřadnější role“. Ve Lvově jsou také doloženy S. skladby pro jeviště (dueta a předehry), snad jeho první pokusy. V únoru 1831 se S. oženil s vdovou po řediteli Palmerovi Josefinou, roz. Demmerovou (19. 9. 1795 Frankfurtu n.M.–22. 12. 1863 Vídeň). Spolu odešli do Vídně, kde je ředitel Franz von Marinelli angažoval v Theater in der Leopoldstadt. Za ředitelství Marinelliho, resp. (od 1838) Carla Carla, hrál S. až do ukončení kariéry 1845 komické role v lokálních kouzelných kusech (např. Florian Waschblau v Raimundově hře Diamant de Geisterkönigs) a účinkoval také v premiérách Nestroyových frašek: 1843 jako Sanfthuber / Nur Ruhe!, 1844 jako Ignaz Stimmstock /Eisenbahnheirathen, 1845 jako Baumöl /Das Gewürzkrämer-Kleeblatt. Soudobá kritika ho již po prvních vystoupeních označila za posilu souboru, jednoznačnou chválu sklidily jeho výkony v roli krejčíka Zwirna v Nestroyově frašce Der böse Geist Lumpacivagabundus a především jeho souhra s Nestroyem a Aloisem Groisem v quodlibetu ve frašce Das Gewürzkrämer-Kleeblatt.

V Theater in der Leopoldstadt pokračoval S. v intenzivní kompoziční činnosti. Počínaje předehrou ke komické parodii Johanna Fenzla Der Zauberdrache (1831) napsal hudbu ke 30 kouzelným hrám, parodiím a fraškám (autoři Johann K. Schickh, Carl Wilhelm Brabbé, Daniel Reibersdorffer, Franz Xaver Told, Johann Eduard Gulden ad.); jeho „převážně melodická hudba“ k Schickhově parodii Robert der Wau Wwau, jedné z četných parodií Meyerbeerovy opery Robert der Teufel, byla označena za nejlepší součást celého kusu. Za zvláštní zmínku stojí jeho hudba k Nestroyově hře Eisenbahnheirathen (prem. 3. 1. 1844 v Theater an der Wien, téměř 60 repríz), která spadá do přechodného období, kdy S. a Michael Hebenstreit nastoupili na místo Nestroyova trvalého hudebního spolupracovníka Adolfa Müllera. K tomu se zjevně vztahují tiskové zprávy a soudy jako: „Hudba pana Skutty zasluhuje toto označení spíše než tolik jiných hudeb k mnoha Nestroyovým kusům“ (Sonntagsblätter 7. 1. 1844).

Když musel ředitel Carl Carl roku 1845 soubor Theater in der Leopoldstadt redukovat, zůstala v něm pouze S. manželka a působila v malých rolích až do 1861. S. odešel pravděpodobně do Německa (28. 7. 1845 mu byl ve Vídni vystaven cestovní pas do „Pruska“). 1848–1850 hrál ve Stavovském divadle v Klagenfurtu první komické role, poté komické pěvecké partie v lokálních kusech ve Fünfkirchen [dnes Pécs, Maďarsko]. 1852 ho nový ředitel Stavovského divadla v Praze Johann August Stöger angažoval do svého souboru. V Praze S. debutoval jako Habakuk v Raimundově hře Alpenkönig und Menschenfeind a spolu s Franzem Feistmantlem a Karlem Doltem vytvořil neobyčejně oblíbenou trojici komiků ve fraškách a časových kusech s hubou (S. byl angažován i pro pěvecké role). Po Feistmantlovi převzal S. roku 1859 roli německého hocha Jirky / Görga ve Štěpánkově hře Čech a Němec, kterou hrál ve Stavovském divadle český soubor od roku 1816 (s Feistmantlem nejpozději od 1825). Hry se S. hudbou se často objevovaly např. v Brně. V Praze je doložena pouze trojaktová parodistická fraška se zpěvy, tanci, průvody a ohňostrojem Othellerl, der kulturhistorische Mohr od Johanna Carla Hickela, uvedená 9. 7. 1853 v Aréně ve Pštrosce.

Další scénická hudba (výběr)

J. Schickh: Amintha und Odiosa (kouzelná hra, prem. 2. 7. 1832 Theater in der Leopoldstadt), Die Lokalsängerin (fraška, prem. 19. 10. 1839 Theater in der Josefstadt). – D. Reibersdorffer: DerWasserfall im Feenhain (fraška, prem. 12. 9. 1835 Theater in der Leopoldstadt, partitura in: Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde, Vídeň). – Partitury in: Musiksammlung der Österreichischen Nationalbibliothek Wien: F. X. Told: 48 Stunden in Baden (prem. 18. 3. 1834 Theater in der Leopoldstadt); J. Schickh: Adelaide(obraz ze života, prem. 4. 9. 1834, Theater in der Leopoldstadt); W. Brabbée: Der Ehefeind (fraška, prem. 23. 10. 1840 Theater in der Leopoldstadt); J. Schickh: Philadelphia (fraška, prem. 12. 12. 1840 Theater in der Josefstadt); J. Nestroy Eisenbahnheirathen (fraška, prem. 3. 1. 1844 Theater an der Wien); Friedrich Hopp: D.B.W.G. [Der Bock ward geschossen] oder Die Jägermädchen (fraška, prem. 11. 1. 1845 Theater in der Leopoldstadt). Podrobněji viz také lit.: Hadamowsky, Stieger, RISM.

Prameny

Fara Am Hof (matriky fary St. Michael, Vídeň; sňatek Johanny Scuttové), fara St. Stephan, Vídeň (křest AndreasS.). – Archiv der Universität Wien. – Sdělení Jitka Ludvová, Praha.

Periodika

Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst [Wien], roč. 23, 1830, s. 313n., 610, 614, roč. 24, 1831, s. 100, 116, 146, 319, 552. –  Laibacher Zeitung 4. 3. 1830. –  Almanach für Freunde der Schauspielkunst, vyd. L. Wolff, roč. 9nn., 1845nn.. – Theater-Almanach des k.k. Ständetheaters Prag auf das Jahr 1853nn. – Bohemia, 26. [nekrolog], 28. 2. 1863 [pohřeb], 1. 3. 1863 [Inzerce: Poděkování režiséra Zemského divadla za účast na pohřbu].

Literatura

O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters, III, 1888, s. 427, 480, 495, 521n., 864

F. Hadamowsky: Das Theater in der Wiener Leopoldstadt 1781–1860 (Bibliotheks- und Archivbestände in der Theatersammlung der Nationalbibliothek), 1934, rejstřík

H. A. Mansfeld: Wiener Theaterleute auf Wanderschaft, in: Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung, sv. 11, 1959, s. 155

E. Hilmar: Die Nestroy-Vertonungen in den Wiener Sammlungen, in: Maske und Kothurn, roč. 18, 1972, seš. 1–2, s. 84–85

O. Rudan: Die Schauspieler und Sänger am Ständischen Theater in Klagenfurt 1810–1868, 1973, s. 26, 46n.

Johann Nestroy. Sämtliche Werke. Historisch-kritische Ausgabe, sv. Register, 2010

BLGBL, Eisenberg, Grove-music, HLW, Hoftheater - Katalog, Kosch Th, OeML, ÖBL, Stieger, RISM, Ulrich, Wurzbach; Wurmová

Životní události

• 30.11. 1806: křest, Vídeň
  
• 24.2. 1863: úmrtí, Praha
  
•  : narození
  

Vznik: 15.10.2013
Autor: Hubert Reitterer