Voborník, Gustav
Absolvoval TK DAMU 1963 (choreografie). Angažmá: ČSNPT/ČSSPT 1948–59, tanečník ND Praha 1956–66, šéf baletu, choreograf a sólista v Ústí n. Labem 1966–68, sólistou Laterny magiky 1968/69, šéf baletu v Plzni 1968–81, vedoucí taneční složky a choreograf ČSSPT 1981–90. Jako folklorní tanečník měl vedle mužného temperamentu a přitažlivého jevištního zjevu i vrozenou pohybovou noblesu, jež uplatnil v baletních angažmá. Vytvořil např. Šándora ve Zbojnickém ohni (1958), Námořníka v Baladě o námořníkovi a Corregidora v Třírohém klobouku (1966), Gireje v Bachčisarajské fontáně (1967), tit. postavu v Podivuhodném mandarínovi (1969) a Šahriara v Šeherezádě (1972). Jako choreograf, žák J. Němečka, stavěl na základech promyšlené dramaturgie a solidního kompozičního řemesla. Jeho inscenace byly přehledné, srozumitelné, nekomplikované a neokázalé. Jeho choreografie byly citlivé k požadavkům a možnostem interpretů, jako znalec folkloru měl blízko k baletům opírajícím se o lidové prostředí. Z jeho více než 40 baletních inscenací např. Viktorka (Ústí n. Labem 1966, Plzeň 1971), Podivuhodný mandarín (Ústí n. Labem 1967, Plzeň 1970), Petruška (1971), Popelka (1973), Čert na vsi (1973), Gajané (Plzeň 1975, Brno 1986), Carmen G. Bizeta/ R. Ščedrina (1976), Anna Karenina (1977); z tradičních titulů: Louskáček (1974), Giselle a Marná opatrnost L. Hertela (1979); z domácích novinek uvedl v Plzni Slunečnici (1976), Buratina (1978), Nokturno u fontány (1980) a Radegasta (1989); z prací pro ČSSPT např. taneční baladu Volání hory J. Dumka (1988) a Střevíček pro lásku Jar. Krčka (1989). Byl činný v řadě divadel jako choreograf a pohybový poradce (Plzeň, Brno, Teplice, Ostrava, Prešov aj.). Za televizní inscenaci Slovanských tanců (společně s M. Moravcovou) získal 1. cenu na televizní soutěži Intervize 1975. Manžel Darii Voborníkové.
Literatura
Krakešová, E.: Sedmdesátka Gustava Voborníka, Taneční listy 1999, č. 5, str. 18
Životní události
- 13. 3. 1929: narození, Strakonice
- : úmrtí
Vznik: 2001