Stransky, Josef
nahoru...
Pocházel z asimilované židovské rodiny, původem byl Čech. Vystudoval německé gymnázium a medicínu v Praze (MUDr. 1896). Současně se věnoval hudbě u A. Dvořáka a Z. Fibicha, v Lipsku u S. Jadassona a ve Vídni u A. Brucknera. Nejpozději od 1894 vedl orchestr pražského spolku Lese- und Redehalle der deutschen Studenten a v letech 1896–98 dopisoval jako hudební a divadelní zpravodaj do časopisu Neue musikalische Rundschau, který vydávali R. Batka a H. Teibler. Vzbudil zájem ředitele německého divadla A. Neumanna, který ho 1898 angažoval jako kapelníka; S. debutoval 13. 11. 1898 v rámci Wagnerova cyklu operou Die Walküre. Své zkušenosti ze studentského orchestru uplatnil při přípravě filharmonických koncertů divadla (1899 zkoušel též program pro pražský koncert G. Mahlera). V pražském divadle dirigoval naposledy 7. 6. 1903 (Wagner: Tristan und Isolde). Odešel k opernímu souboru městského divadla v Hamburku, 1909–11 působil pak u orchestrů v Berlíně a ve Vídni (Verein für Musikfreunde). Na podzim 1911 převzal v Americe angažmá u New York Philharmonic Orchestra, které pro těžké onemocnění nemohl dokončit G. Mahler. 1912 dostal orchestr velkou subvenci od Pulitzerovy nadace a S. pokračoval v Mahlerově práci, zvl. v jeho intenzivním, dříve nezvyklém zkouškovém režimu. 1923 odešel S. k New York State Orchestra. V Americe uvedl více než sto repríz Dvořákových děl. 1925 zanechal dirigování a otevřel si v New Yorku prodejní obrazovou galerii. Po 1930 jednalo ND o jeho hostování, pro řadu odkladů však již k němu nedošlo. Nekrolog v Prager Tagblatt uvádí, že za první světové války prokázal cenné služby budoucímu Československu.
Vedle drobných skladeb napsal S. biblickou scénu pro dva ženské hlasy a orchestr na text Ferdinanda von Saar Hagar in der Wüste (prov. 21. 3. 1899 v něm. divadle v Praze) a operetu Der General (Hamburk 1911). Upravil instrumentaci Berliozovy opery Beatrice et Bénédict.
Ač nastoupil jako málo zkušený druhý kapelník, konkuroval S. svou suverenitou a temperamentem prvnímu kapelníkovi D. Markusovi, jemuž se v Praze nedařilo. Měl výjimečnou paměť, s níž rychle studoval repertoár a dobře zvládal velké operní celky. Krátkou dobu ho protežoval R. Batka v Bohemii i po příchodu Markusova nástupce L. Blecha (1899), Blech se však záhy prosadil. Mezi S. premiérami se mimořádně zdařilo představení opery H. Wolfa Der Corregidor (první v Rakousku-Uhersku, 8. 4. 1899), připravené s režisérem J. Hertzkou. V rámci cyklu Gluckových děl, který pořádal ředitel Neumann 1901, uvedl S. vlastní úpravu opery Paris und Helena ve dvou jednáních s novými recitativy, v nové instrumentaci a s náročnou výpravou, jež si vyžádala jednodenní uzavření divadla. Ředitel Neumann oceňoval nejen jeho hudební talent a kapelnickou pohotovost, ale i obchodního ducha a smysl pro reklamu. Právě S. byl údajně autorem myšlenky přesunout Neumannovy operní a činoherní cykly z podzimu na konec sezony a dát jim název „Maifestspiele“, jenž se na řadu let stal dobrou obchodní značkou.
Dirigent (premiéry v něm. divadle)
1899: H. Wolf: Der Corregidor; 1900: Mozart: Titus; 1901: Gluck: Orpheus und Eurydike, Gluck: Paris und Helena (9. února, prem. jeho úpravy), Poise: List wider List, Meyerbeer: Der Prophet, Paderewski: Manru, Ritter: Der faule Hans; 1902: Rückauf: Die Rosenthalerin, Pirani: Das Hexenlied.
Prameny a literatura
Bohemia 10. 2. 1894 [koncert], 16. 11. 1898 [div. debut], 23. 3. 1899 [Hagar in der Wüste], 6., 9. a 12. 2. 1901 [Gluck]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1900 až 1903; Neue musikalische Rundschau 1, 1896/97, mezi s. 184 a 233 [Corregidor]; Dalibor 1900/01, s. 64–66 [Gluck]; Prager Tagblatt 17. 3. 1936 [nekrolog]; Rosenheim, s. 132–133. • ČHS; Grove 1980; Piper, sv. Register; Lexikon zur deutschen Musik.
Životní události
- 9. 9. 1872: narození, Humpolec
- 6. 3. 1936: úmrtí, New York, USA
Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová
