Pian, Antonio de

Antonio de Pian

* 1784 (?) Benátky, Itálie

† 10. nebo 13. 4. 1851 Vídeň, Rakousko

scénický výtvarník

Syn malíře a rytce Giovanniho de P. (zemř. 1800 ve Vídni), otec scénického výtvarníka a litografa Giovanniho de P. (1813 Vídeň–1856 Vídeň); v neznámém příbuzenském vztahu s výtvarníkem Sebastianem de P. (zemř. 1825 ve Vídni v 25 letech).

Podle některých dokladů (viz Findbuch der szenischen Graphik, lit.) namaloval první deko­race již 1801 (je ovšem možná záměna s otco­vými pracemi). Některé z nich byly zjednoduše­ně kopírovány a používány v jiných divadlech (1804 vytvořil jejich kopie např. malíř zámec­kého divadla knížete Miklóse II. Esterházyho v Eisenstadtu). P. se vyučil mědirytectví v Be­nátkách a ve Vídni, kde se stal jedním z prvních litografů. Současně se věnoval olejomalbě (čas­to volil náměty podle italského malíře architek­tur a krajin 18. stol. Canaletta). Od 1820 vysta­voval, od 1843 byl členem vídeňské Akademie výtvarných umění. Již od 1812 maloval kulisy pro dvorní scénu, 1816 byl jmenován dvorním dekoratérem a zůstal jím téměř po celý život. Jeho více než šedesát dekorací se používalo až do konce 19. stol. Na podzim 1850 byl penzio­nován, protože nový ředitel H. Laube nebyl spokojen s jeho konzervativním stylem, který se přidržoval italského typu klasické monumen­tální architektury obohacené o romantické a exo­tické prvky (nejznámější 1818 Mozartova Die Zauberflöte s egyptskou architekturou).

Jeho spolupráci s pražským StD inspiroval ředitel J. A. Stöger hned 1834, po svém nástupu na ředitelské místo. Jako bývalý Vídeňan zval Stöger do Prahy i další své vídeňské spolupra­covníky, mj. T. Mössnera (stal se kmenovým dekoratérem StD) a H. Neefeho. P. pracoval souběžně i pro brněnské městské divadlo: 1840 se za ředitele W. Thiela podílel na budování no­vého fundu 40 dekorací, které pro městskou scénu objednal magistrát (kromě jednotlivostí maloval v této souvislosti portál). Spolu s ním byli v Brně zaměstnáni i Vídeňané Th. Jachimowicz a C. Brioschi.

V Praze maloval P. pro StD a od 1842 i pro Stögerovo Nové divadlo v Růžové ulici jednot­livé dekorace pro německá i česká představení. Na návěštích je uváděn jako malíř dvorního di­vadla ve Vídni. Jeho první prací byl gotický sál umístěný za obloukem a „velmi působivý“ hřbitov pro Mozartova Dona Juana (15. 6. 1834); průhledy obloukem obsahovala i vý­prava k Paciniho opeře Pompeji’s Untergang (16. 12. 1834, též Neefe), nákladně inscenova­né s velkým komparsem. Často pracoval P. pro StD v roce 1836, kdy kromě částí výbavy pro korunovační představení Meyerbeerovy opery Der Kreuzritter in Ägypten (2. 9. 1836) navrhl tři z osmi nových dekorací pro premiéru Dessauerovy opery Lidwinna (zámecké sály, ostat­ní K. Millitz j. h. a T. Mössner) a dvě dekorace pro Belliniho Normu (Normina síň a chrám), jež svou nádherou budily nadšení. Přispěl jedno­tlivostmi i do Raimundovy hry s Kreutzerovou hudbou Der Verschwender (spolu s Neefem) a namaloval další kusy neznámého určení, jež se v lednu 1836 uplatnily při vystoupeních ta­neční skupiny Fabbri. S P. dekoracemi se hrála řada českých operních i činoherních představe­ní (1836: Gutzkow–Tyl: Srdce a svět neb Manželka a milenka; W. Vogel, úpr. Pečírka: Hodina s půlnoci neb Pomsta lesního ducha; 1839: Kollmann: Dračí jeskyně u červené skály nebo Loupežníci v Železné huti o půlnoci, Donizetti: Marie, dcera pluku; 1842: Cuno, úpr. Štěpá­nek: Loupežníci na Chlumu (spolu s Neefem), Töpfer, úpr. Tyl: Matka a dcera aneb Milující a nemilovaní, F. Hopp, úpr. Dubinský: Domácí čepička doktora Fausta, Klicpera: Rohovín Čtverrohý; 1843: Pixérécourt, úpr. Štěpánek: Aubryho pes neb Vražda v lese u Bondy ad.).

Po otevření Stögerova Nového divadla v Růžové ulici vybavil P. gotickými sály českou či­noherní inscenaci Raupachova Roberta ďábla (4. 10. 1842, též Neefe) a dekoracemi města a dvěma rokokovými místnostmi Kotzebuovu hru Der Taubstumme (18. 10. 1842). V tomto roce se P. ve StD podílel na vytvoření tzv. Wandeldekoration, série pohledů na krajiny a architektury namalovaných na pásu plátna, která při ručním přetáčení přes celé jeviště budila dojem pohybu. Uplatnila se v německé kouzelné hře se zpěvy Der Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin (Told–Titl), jež po několik měsíců plnila Nové divadlo v Růžové ulici, i v její české Tylově adaptaci (1843, Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská). Za Stögerova nástup­ce J. Hoffmanna vypravil P. zčásti premiéru Gordigianiho opery Consuelo (6. 6. 1846, Ná­městí sv. Marka v Benátkách, ostatní Jaich) a Hickelovu parodii s Tauwitzovou hudbou Der Pirat von Venedig (17. 10. 1846, též K. W. Gropius).

P. dekorace vynikaly dokonalou perspekti­vou, s níž umísťoval na plátno architektonické prvky, nábytek, zařízení i draperie. Jeho archi­tektury, starobylé sály a komnaty se zpravidla kombinovaly s Neefeho krajinami a zahradami. Technické triky ve výpravných hrách (létací stroje, pyrotechnické efekty, pohyblivé figury), jež v celkovém dojmu hrály značnou roli, reali­zoval jevištní mistr G. Weber. P. práce měla pro pražskou scénu velký význam. Po desetiletém působení ředitelského triumvirátu Polaw­sky–Kainz–Štěpánek (1824–34), který musel vystačit se skromnými prostředky, pomáhal P. budovat nákladný a velkorysý styl podle vzoru vídeňských divadel, který chtěl ředitel Stöger přenést i do Prahy.

Prameny a literatura

Cedule StD a Nové­ho divadla v Růžové ulici 1834–46, NMd. – J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvlášt­ním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp. NMd, sign. C 37. • Theaterdekorationen nach den Originalskiz­zen des de Pian, gestochen und verlegt von N. Bitt­ner, Wien 1818 [vyobr.]; Brünner Theater-Almanach auf das Jahr 1841, s. 28; d’Elvert: Theater, s. 129, 130; Teuber III, s. 302; Katalog der Handzeichnun­gen der Theatersammlung der Nationalbibliothek, vyd. F. Hadamowsky, Wien 1930 [vyobr.]; E. Pir­chan: 300 Jahre Wiener Operntheater, Wien 1953, s. 34, 69 [vyobr.]; Vondráček II; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich. Beitrag zur ungarländi­schen Theatergeschichte des 18. Jhs., Budapest 1959; DČD II; F. Hadamowsky: Die Wiener Hoftheater (Staatstheater). Ein Verzeichnis der aufgeführten […] Stücken […], II, 1811–1974, Wien 1975; F. Hada­mowsky: Wien. Theater-Geschichte. Von Anfängen bis zu dem Ersten Weltkrieg, Wien 1988, s. 371, 395; Findbuch der szenischen Graphik, Universität zu Köln, Institut für Theater-, Film- und Fernsehwissenschaft, Theatersammlung, vyd. B. Vogelsang a R. Strauck, München ad. 1993, I, Künstler-Index [zachované P. návrhy 1801–35]. • Wurzbach; ÖBL [lit.]; Piper, sv. Register.

Životní události

• 1784 (?): narození, Benátky, Itálie
  
• 10. nebo 13. 4. 1851: úmrtí, Vídeň, Rakousko
  

Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová