Maýrová, Emilie

Emilie Maýrová

* 1819 Praha

† 30. 9. 1874 Praha

překladatelka

Roz. Ujková, psána E. M. Ugka (Ujka). Publi­kovala pod pseudonymy Pražský, Em. Pražský, J. Pražský. Provdána za J. N. Maýra (1818–1888), kapelníka a ředitele PD. O jejím životě je málo známo též proto, že jako autorka skrývala svou totožnost. Nejen Mikovcova recenze provedení Figarovy svatby 1852, ale i J. Bartoš (Prozatímní divadlo a jeho opera, 1938) ad. považují „Ujku“ za mužského autora; Teuber (1888) ji identifi­kuje správně a počet operních libret, která pře­ložila z němčiny a italštiny, odhaduje na třicet. Většinu textů dnes nelze nalézt.

První opera v jejím překladu (z němčiny nebo italštiny?) byla hrána ve StD patrně 1843 (Rossini: Obležení Korinthu). M. překládala libreta i v prvních letech PD po 1862, kdy se utvářela zásoba českého operního re­pertoáru pro každodenní provoz. Její texty, často hrané anonymně, měly slabou úroveň abyly v rostoucí míře kritizovány, protože však nebyly k dispozici jiné, udržely se řadu let. Překlad Meyerbeerovy opery Hugenoti (1850) sloužil s místními úpravami v ND do 1898. (1864 o něm napsal Smetana, že je tře­ba vyplenit „přečetné prosodické chyby a čas­to až směšné přestrkávání slov“). Ostatní prá­ce M. zmizely ze scény při přechodu souboru do ND, kdy byl operní repertoár znovu redi­gován. M. je autorkou prvního scénicky reali­zovaného českého překladu Figarovy svatby 

Překlady libret

Kupelwieser: Obležení Ko­rinthu, h: Rossini, 3. 12. 1843 Nové divadlo v Růžové ulici; da Ponte: Figarova svatba, h: Mozart, 1. jedn. 30. 3. 1845 StD, celá opera 14. 11. 1852 StD; Lort­zing: Zbrojíř aneb Milovník a sok v jedné osobě, h: Lortzing, 21. 1. 1849 StD; Scribe–Deschamps: Hu­genoti čili Krvavá svatba v Paříži, h: Meyerbeer, 13. 1. 1850 StD; Scribe–Delavigne: Zedník a zá­mečník čili Za živa zazdění milenci, h: Auber, 10. 3. 1850 StD [ukázky prov. 24. 3. 1830 přel. zřejmě jiný autor]; Scribe: Bílá paní, h: Boieldieu, 17. 4. 1853 StD; Cammarano: Nevěsta z Lammermooru, h: Do­nizetti, 28. 10. 1855 StD, hráno jako Lucia 14. 2. 1864 v PD, vyd. 1873 jako Lucie z Lammermooru; Barbier–Carré: Dinorah aneb Pouť na Ploermel, h: Meyerbeer, 12. 10. 1862 StD; Piave: Rigoletto, h: Verdi, 10. 9. 1864 PD [uvádí Benoni]; Scribe: Gustav III./Maškarní ples, h: Auber, 26. 1. 1869 PD [uvádí Benoni].  •  S nepotvrzeným autorstvím: Scri­be: Fra Diavolo aneb Hostinec v Teračině, h: Auber, 3. 9. 1843 Nové divadlo v Růžové ulici [snad J. J. Ko­lár]; Cammarano: Troubadour aneb Nalezenec ci­kánský, h: Verdi, 30. 6. 1861 Novoměstské divadlo, překl. označen šifrou C. L., autorství M. uvádí Beno­ni; Rossi: Semiramis, h: Rossini, 25. 6. 1864 Novo­městské divadlo. 

Prameny a literatura

Anon. [Mikovec?]: Dne 14. listopadu [rubr. Z Prahy, České divadlo], Lumír 2, 1852, s. 1101 [Figarova svatba]; E. Meliš: Průvodce hudební, 1869; Národní listy 6. 10. 1874 [nekrolog]; Teuber III, s. 696; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, s. 198, 199 [zde ukázky z překladů Verdiho Rigoletta a Donizettiho Nevěsty z Lammermooru]; Bartoš: PD opera [jako Ugka a Pražský]; V. H. Jarka: Kritické dílo Bedřicha Smetany, 1858–1865, 1948, s. 129; jp. [J. Procházka]: Tajemství českého libreta Figarovy svatby, Lidová demokracie 10. 12. 1953, s. 3; aj. [Javorin]: K libretu Figarovy svatby, Lidová demokracie 15. 12. 1953; M. Očadlík: Soupis českých tištěných operních textů, Miscellanea musicologica VII, 1958; Laiske: Dramaturgie [jako J. Pražský, Em. Pražský a chybně Emanuel Ujka]; P. Daněk–J. Vyšohlídová: Dokumenty k operní soutěži o cenu hraběte Harracha, Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 147–176; Tyrrell: Czech Opera. • ČHS.

Životní události

• 1819: narození, Praha
  
• 30. 9. 1874: úmrtí, Praha
  

Další jména

Ujková Emilie, Ugka (Ujka) E. M.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 330–332
Autor: Lenka Kusáková