Krásnohorská, Eliška

Eliška Krásnohorská

* 18. 11. 1847 Praha

† 26. 11. 1926 Praha

libretistka, překladatelka, spisovatelka

Vl. jm. Alžběta Pechová, jméno K. přijala jako literární pseudonym. Dcera řemeslníka. Rodinu s kulturními zájmy navštěvovali umělci a veřej­ní činitelé. První vzdělání získala v soukromém ústavu A. Svobody, ve čtrnácti letech chodila do Ústavu pro ženské ruční práce na Malé Stra­ně a poté rok sama vypomáhala na Svobodově dívčí škole při výuce francouzštiny a ručních prací. Od dětství měla vztah k hudbě (bratr J. Pech a švagr H. Palla byli hudebníci) a ve Zvonařově Žofínské akademii se asi 1863 se­známila s B. Smetanou. V šestnácti letech byla uvedena do salonu F. Palackého, kde získávala inspiraci pro další soukromé vzdělávání. V srp­nu 1867 přesídlila s rodinou do Plzně. Účastni­la se kulturního dění, zpívala v plzeňském Hla­holu (jehož ředitelem byl H. Palla a dirigentem J. Pech) a pro jeho potřeby překládala texty sbo­rů. Pokusila se o vlastní texty kantát a napsala tři libreta pro H. Pallu. Vážné onemocnění kloubů jí znemožnilo věnovat se klavíru. 1874 se vrátila do Prahy a angažovala se v ženském hnutí: 1875–1911 redigovala Ženské listy, kde publikovala polemické texty, mající vést čte­nářky k samostatnému úsudku; byla tajem­nicí (od 1875) a předsedkyní (od 1891) žen­ského výrobního klubu, který pomáhal ženám získávat kvalifikaci; 1890 založila spolek Mi­nerva, který zřídil první dívčí střední školu v monarchii, jejímž prostřednictvím začala pro­sazovat přístup žen na univerzitu. Její společen­ská aktivita byla oceněna po vzniku ČSR (prv­ní členka České akademie věd a umění, 1922 čestný doktorát Karlovy univerzity).

Své první literární práce publikovala od 1863 v Lumíru. Byla uznávanou básnířkou (1864 vy­dala Umělecká beseda první sbírku jejích zhu­debněných básní) a překladatelkou z angličtiny, němčiny, francouzštiny, polštiny, ruštiny. Její divadelní hry uváděly většinou dělnické ochot­nické soubory (Medvěd a víla, Hojička z lesa). Psala literaturu pro děti a mládež, založila tradi­ci české beletrie pro dospívající dívky. Jako lite­rární kritička vyznávala konzervativní národní směr a uměleckou tvorbu pojímala jako výraz ideálu, zároveň však dokázala ocenit i díla jiné orientace s vysokou uměleckou hodnotou.

Napsala více než 15 libret, z nichž pouze po­lovina byla v úplnosti zhudebněna a provedena. Ve výběru látek se odrazila její duchovní orien­tace, zvl. národní smýšlení. Pro náměty sahala do české mytologie a starších dějin (Lumír, Vlasta, Blaník, Břetislav, Jaroslav ze Šternber­ka) a zvláště její první práce se vyznačují pate­tickým národním duchem. Druhou významnou námětovou oblastí byla česká vesnice s typickými postavami, které pojala jako vzory národ­ní tradice a mravnosti (Hubička, Tajemství). Ač byla její libreta často označována za naivní a příliš prostá, skladatelé je vyhledávali, protože jejich pečlivé metrické zpracování usnadňo­valo hudební řešení. (Libreta Dítě Tábora a Ka­rel Škréta byla oceněna 1884 v soutěži ND.) K. volila slovní zásobu tak, aby odpovídala pro­středí děje (s nevolí sledovala změnu charakte­ru jazyka při event. překladu). V celkovém roz­vrhu i v detailu promýšlela dramaturgii metra: uvnitř scén metrum dodržovala nebo měnila konsekventně s obsahem textu, jednotlivé scé­ny jako celek psala metricky kontrastně. Po­dobné zásady respektovala i při překladu libre­ta Bizetovy opery Carmen (překlad se hrál na českých jevištích více než 80 let). 

Kritika jejího libreta k opeře Břetislav, kte­rou publikoval 1870 A. W. Ambros v Hudeb­ních listech (s antifeministickým výpadem), podnítila diskusi o českých operních textech. Svou odpovědí (český básník a hudební dra­ma, 1870) otevřela K. v české muzikologii ana­lytické studium libret, jimiž se dosavadní este­tika zabývala pouze teoreticky. K. uvažovala o tvůrčím vztahu mezi skladatelem a libretis­tou, analyzovala rozdíl v časovém vnímání mluveného a zpívaného slova, naskicovala ty­pologii námětů, hodnotila je z hlediska zhudeb­nění a zamýšlela se nad metrickou stavbou zpí­vaného textu. Ve studii O české deklamaci hudební (Hudební listy 1871, č. 1–3) navázala na práci O. Hostinského Wagnerianismus a čes­ká národní opera (Hudební listy 1870), žádala důsledné uplatňování českého přirozeného pří­zvučného verše a dokládala typické deklamač­ní chyby na Smetanově opeře Prodaná nevěsta. Smetana bezprostředně využil jejích upozorně­ní při kompozici Libuše. 

S B. Smetanou spolupracovala K. nejdéle; napsala i jeho první obsáhlejší biografii (Osvě­ta 1880), ke konci života však z obavy před po­rušením pozitivního obrazu Smetanovy osob­nosti zničila část vzájemné korespondence. Byla sebekritická (vyžádala si např. zpět libreto Lumíra), ale aktivní, a dokázala vstřícně přetvá­řet a doplňovat své texty i během kompozice. Ač byla známa svou tendencí k polemice, nere­agovala na útoky části české kritiky, která v je­jích libretech spatřovala překážku Smetanova vývoje k wagnerovskému hudebnímu dramatu.

Dílo

Souborné vyd.: Básnické spisy E. Pechové­-Krásnohorské, I–IV, nakl. J. Otto, 1920–25; Výbor z díla, I–II, 1956, vyd. Z. Pešat, J. Křesálková [obsa­huje mj. libr. Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Vio­la, Blaník, dále Z mého mládí (1920 nebo 1921), Co přinesla léta I, II (1928), Literární konfese].

Texty (o divadle a hudbě, výběr)

Český básník a hudební drama, Hudební listy 1, 1870, s. 298–301, 306–312; O české deklamaci hudební, Hudební listy 2, 1871, s. 1–4, 9–13, 17–19; B. Smetana. Nástin ži­vota i působení jeho uměleckého, Osvěta 10, 1880, s. 16–31, knižně přeprac. 1885; K vavřínům Smeta­novy Hubičky. Několik poznámek E. K., Ženské lis­ty 22, 1894, 5 pokrač. mezi s. 71 a 213; Z mladých let Karla Bendla, Osvěta 27, 1897, s. 959–976; Ze vzpomínek na B. Smetanu, Ruch 2, 1913–14, mezi s. 8–81; Doplňky ku pamětem o B. Smetanovi, Žen­ské listy 1915, č. 5–10; Mládí Smetanovo, Lyra 4, 1886/87, č. 9; Dýchánky u B. Smetany, Lidové novi­ny 1924, č. 112.

Libreta

Lejla, podle stejnojm. románu Bulwera­-Lyttona, 1866, 1. verze (jako Leila), 4 jedn., 2. verze 1874, 5 jedn., h: Bendl, 4. 1. 1868 PD, libr. vyd. 1868, 2. verze 1874; Jedibaba, 1866–67, h: Palla, neprov., autograf libr. v Měst. archivu v Plzni; Žena Vršovcova, 1868, 3 jedn., h: Bendl, komp. nedokon­čena, podle O. Šourka [Venkov 25. 12. 1926] snad starší verze opery Břetislav; Jaroslav ze Šternberka, podle hry J. Hansmanna s látkou z Rukopisu králo­védvorského, 1868, h: Skuherský, nedok.; Vodník, pro Pecha, nedok.; Kassandra, asi 1869, pro Pallu, text nekomp.; Břetislav, 1869, 5 jedn., h: Bendl, 18. 9. 1870 PD, libr. vyd. 1870; Vlasta, 1869, h: Palla, nedok., autograf libr. v Měst. archivu v Plzni; Lu­mír, 1870 pro B. Smetanu, nekomp.; Viola, na moti­vy Shakespearovy komedie Večer tříkrálový, od 1871 několikrát upravováno, h: Smetana, nedok., fragment prov. 11. 5. 1924 ND, libr. ve Výboru z díla I, 1956; Blaník, 1874, 3 jedn., h: Fibich, 25. 11. 1881 Nové čes. divadlo, libr. vyd. 1881; Hubička, podle stej­nojm. povídky Světlé, 1875, 2 jedn., h: Smetana, 7. 11. 1876 PD, libr. vyd. 1876 v Urbánkově Biblio­téce operních a operetních textů sv. 66, vedle toho Mikuláš–Knapp s vročením 1877, ve skutečnosti vyd. 1876 bez svolení K.; Tajemství, 1877, 3 jedn., h: Smetana, 18. 9. 1878 Nové čes. divadlo, libr. vyd. 1879; Dítě Tábora, 1878–84, 3 jedn., h: Bendl, 13. 3. 1892 ND, libr. vyd. s. a. [1892];Čertova stěna, 1879, 3 jedn., h: Smetana, 29. 10. 1882 Nové čes. divadlo, libr. vyd. 1882; Karel Škréta, podle stejnojm. veselo­hry V. A. Svobody-Navarovského, 1883, h: Bendl, 3 jedn., 11. 12. 1883 ND, libr. vyd. 1884. – Překlad libreta: Meilhac–Halévy: Carmen, h: Bizet, 3. 1. 1884 ND, libr. vyd. 1884. – Literatura uvádí libreta Pěvec volnosti (1 jedn.) pro J. Pechu, nedat., a Krá­lovský spor pro K. Šebora (1873–74).

Prameny a literatura

Pozůstalost v Archi­vu AV ČR a LA PNP (zde inventář J. Wagner, 1966). • A. W. Ambros: První provozování Bendlovy opery Břetislav […], Hudební listy 1, 1870, s. 241–243; Anon. [J. L. Procházka]: Libreto ke Smetanově Hu­bičce, Národní listy 8. 11. 1876; O. Hostinský: Čes­ké divadlo, Národní listy 28., 29. 11. a 3. 12. 1881 [ref. Blaník]; C. S. M.: E. K., česká libretistka, Diva­delní listy 3, 1882, s. 215–217; E. Chvála: česká zpěvohra, Osvěta 14, 1884, s. 180 [ref. Čertova stě­na]; O. Zich: Smetanova Čertova stěna, Hudební re­vue 2, 1909, s 222–228 [úprava libreta]; F. Strejček: K. a česká deklamace hudební, ženský svět 1917, s. 339; Z. Nejedlý: E. K. a B. Smetana, Smetana 12, 1922, s. 129–134; F. Strejček: E. K., 1922; O. Šou­rek: Z libretistických začátků E. K., Venkov 25. 12. 1926; J. Racek: Tři neznámé dopisy E. K. Smetano­vi, Divadelní list 10, 1933, s. 280; A. Opechowski: E. K., Warszawa 1934; F. Strejček: Proč spálila E. Krásnohorská dopisy Smetanovy?, Zvon 40, 1939–40, s. 81; M. Očadlík [vyd.]: E. K. – B. Smeta­na. Vzájemná korespondence, 1940; M. Očadlík: E. K.: Hubička [vyd. libreta], 1942; M. Očadlík: E. K.: Čertova stěna, 1946; M. Očadlík: Smetanovi libretisté, 1948; P. Antošová [vyd.]: E. K., 1947; B. Šretrová: E. K., 1948; L. Boháček: E. K. a její ver­še v naší hudbě, Knihkupec a nakladatel 10, 1948, s. 46; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; M. Malý: E. K., libretistka B. Sme­tany, dis. FF UK Praha 1950; B. Smetana: Tajemství, Národní divadlo 28, 1952–53, č. 1, s. 3–28 [soubor článků a výňatků ze studií]; B. Smetana: Čertova stě­na, Národní divadlo 30, 1954–55, s. 1–19 [soubor článků a výňatků ze studií]; Minulostí Plzně a Plzeň­ska 2, 1959 [obsahuje: M. Suchá–M. Ulčová: Plzeň­ská léta E. K., A. Špelda: E. K., J. Pech a J. Pallová v Plzni]; V. Horák: František Pivoda, pěvecký peda­gog, Brno 1970; Z. Vokurka: Ještě k vavřínům Sme­tanovy Hubičky, Opus musicum 2, 1970, s. 198–203; M. Suchá–M. Ulčová: Plzeňské počátky libretistické spolupráce E. K. s B. Smetanou, Bedřich Smetana, Plzeň 1840–43, [sb.], Plzeň 1974, s. 97–117; M. Jů­zl: Otakar Hostinský, 1980; D. Vlašínová: E. K., 1987; J. Jiránek: Smetanova operní tvorba, II, 1989; Tyrrell: Czech Opera; D. Mocná–V. Šustíková: The Path Toward Hubička, in: Bedřich Smetana 1824–1884. Report of the International Musicologi­cal Conference Praha 1994, vyd. O. Mojžíšová a M. Ottlová, 1995, s. 200–216; M. Pospíšil: B. Sme­tana v pojetí E. K., Hudební věda 32, 1995, s. 42–54; J. Ludvová: Das Problem der Übersetzung. Deutsche Versionen von einigen tschechischen Opern, in: Kontexte, Musica iudaica 1996, sb. z konf., 1997, zvl. s. 64–65; M. Pospíšil: Meyerbeer a čes. opera 19. stol., Hudební věda 34, 1997, s. 375–403. • Paz­dírek; ČHS [lit.]; Grove-opera; LČL.

Životní události

• 18. 11. 1847: narození, Praha
  
• 26. 11. 1926: úmrtí, Praha
  

Další jména

Pechová Alžběta

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 280–283
Autor: Lenka Kusáková