Hřímalý, Vojtěch

Vojtěch Hřímalý

* 30. 7. 1842 Plzeň

† 15. 6. 1908 Döbling (Vídeň), Rakousko

skladatel, houslista, kapelník, pedagog

Jeho otec byl varhaníkem a učitelem hudby, matka zpěvačkou. Sestra Marie (1839–1921) vyučovala hudbě v Mozarteu v Salcburku, bra­tr Jaromír (1845–1905) byl cellistou, bratr Bohuslav (1848–1894) kapelníkem plzeňského divadla (1872/73) a poté až do smrti u opery v Helsinkách, kde 1886 napsal operu Carevni­ny střevíčky. Bratr Jan (1844–1915) byl profe­sorem houslí na konzervatoři v Moskvě.

Základní hudební vzdělání získal H. u regen­schoriho F. Matesa a vystoupil už 1852 v Plzni jako houslista. 1855–61 studoval na pražské konzervatoři hru na housle u M. Mildnera a hrál v orchestru StD pod taktovkou F. Škrou­pa, na jehož doporučení se 1861 stal koncert­ním mistrem opery v Rotterdamu. Pořádal tam mj. první komorní večery. Funkci koncertního mistra vykonával 1862 také v Göteborgu, kde působil jako dirigent, varhaník a pedagog. Na radu B. Smetany se vrátil do Prahy a od března 1868 do počátku roku 1873 zastával místo ředi­tele orchestru a prvního houslisty PD. Se svými bratry založil smyčcové kvarteto, které vystou­pilo 3. 7. 1872 v Umělecké besedě. 1873 psal do Pivodových Hudebních listů. 1873/74 byl předsedou česko-německého penzijního spolku hráčů obou divadel Philharmonia, který pořá­dal významné orchestrální koncerty. Pro kon­flikty s českým hudebními kruhy nastoupil H. do pražského německého divadla na místo dru­hého kapelníka. Napadán českým tiskem pro údajnou zradu národního zájmu, zrušil tam tří­letý kontrakt a odešel v listopadu 1874 natrva­lo do Černovic, hlavního města rakouské Buko­viny (dnes Ukrajina). Stal se ředitelem Filhar­monické společnosti, Zemského spolku pro hu­dební vzdělání, čestným ředitelem zpěváckého spolku a primáriem nově založeného kvarteta. 1902 byl jmenován lektorem hudby na tamní univerzitě. Spřátelil se s P. I. Čajkovským a L. N. Tolstým. Jeho černovické působení pozved­lo tamní hudební kulturu (uvedl mj. Beethove­na, 9. symfonii a pozdní kvarteta op. 127, 130 a 131 ad.). 1887 krátce působil ve Lvově [Lem­berg]. S Prahou přerušil veškeré styky, vyjma kontaktů s F. Pivodou. 1896 obdržel zlatý zá­služný kříž s korunou a 1905 rytířský řád Fran­tiška Josefa I. Hudebně činné byly též jeho dě­ti: syn Otakar, divadelní kapelník v Rusku, napsal mj. 1921 operu Idyla bílého lotosu, dce­ra Felicita (provd. Lerchenfeldová) se stala operní pěvkyní.

Jeho kompozice nevynikaly originalitou in­vence, ale byly ceněny pro melodičnost a pří­stupnost. Z rozsáhlého díla dosáhly obliby zvl. práce pro divadlo, ať již hudba k činohrám, jíž se H. věnoval v době svého působení v orchest­ru PD, nebo zhudebněné žertovné a aktuální vložky režiséra Chramosty do činoher. H. do­vedl navázat kontakt s publikem mj. tím, že v hudbě pro divadlo originálně uplatňoval (ně­kdy jako první) v různých funkcích symbolické písně své doby (ruská hymna, Marseillaisa, Yankee Doodle, Kde domov můj apod.). Velký úspěch měla jeho operní prvotina Zakletý princ na libreto J. Böhma (prem. 1872), která využí­vá známého pohádkového motivu přenesení chudáka do bohatého prostředí. Po premiéře byla označena za vzor české komické opery a srovnávána s Prodanou nevěstou. Stala se ob­líbeným a hojně uváděným dílem: PD 1872 a 1881, ND 1886, 1895 a 1933, Aréna v Eg­genbergu 1881, Aréna na Smíchově 1881, 1894, Plzeň 1874, 1903, 1905, 1911, 1939, Brno 1886, 1891, 1907, Kroměříž 1910 (spolek Moravan), Olomouc 1911, 1936, Ostrava 1926, Opava 1952; v zahraničí Štýrský Hradec 1875 (překlad A. Waldau) a Záhřeb 1885 (překlad J. E. Tomić). Části vyšly tiskem v řadě úprav pro domácí provozování. Další operu Švanda dudák (1875), opět na Böhmovo libreto, které poněkud obměňuje Tylovu hru, ředitelství ND odmítlo. 1895 napadl H. ND v polemické brožuře a nařkl je z preferování Smetanových oper na úkor děl jiných českých autorů. Švanda du­dák byl proveden (s upraveným libretem) v Plz­ni až 1896, o rok později v Černovicích.

Práce pro divadlo představovala jen menší část H. díla, jež bylo věnováno převážně instru­mentální tvorbě. Jeho kompoziční pohotovost mu umožňovala snadno plnit kapelnickou po­vinnost a zásobovat činohry scénickou hudbou. H. odchod z Prahy, který přerušil rozvoj jeho operního kompozičního talentu, lze přičíst na vrub neurovnaným poměrům v českém hudeb­ním životě té doby.

Dílo

Seznam skladeb uvádí E. Vlček (čtyřicáté výročí úmrtí V. H., Věstník pěvecký a hudební 52, 1948, s. 97). Podrobný přehled v ČHS.

Spisy

Příspěvky v Pivodových Hudebních listech 1873; Theoreticko-praktická škola na housle (úprava Bartákovy školy), Praha [1882]; Král. Národní diva­dlo české a čeští skladatelé, 1895 [nikoli 1894], též něm. jako Das Königlich böhmische National Thea­ter und die böhmischen Componisten, Czernowitz 1895; Dreissig Jahre Musik in der Bukowina, Czer­nowitz 1904; Z mých hudebních vzpomínek život­ních, česká hudba [Kutná Hora], 1908, s. 12–14; Tonale und rhythmische Studien, s. a.

Práce pro divadlo

Opery a operety: Jako na divadle, opereta, 1 jedn., t: Böhm, 3. 10. 1868 Aréna v Kravíně; Zakletý princ, kom. opera, 3 jedn., t: Böhm podle von Plötze, komp. 1872, 13. 5. 1872 (ni­koli 16. 5.) PD; Švanda dudák, lyricko-romant. zpě­vohra, prolog a 3 jedn., t: Böhm podle Tylova Strako­nického dudáka, dokonč. 1875, dvojzpěv z opery proveden 16. 5. 1884 na konc. Spolku čes. žurnalistů v Praze, premiéra celé opery 20. 1. 1896 v Plzni, re­vize libreta Želenský. • Hudba k činohrám: Jan Hus, předehra k Tylově dram. básni, 12. 8. 1866 PD; Mra­venci, veselohra, t: J. J. Kolár, 3 jedn. (pův. název: číslo 76 aneb Praha před sto lety), 17. 7. 1869 PD; Krejčí a švec, fraška se zpěvy a tanci, t: Štolba, 3 jedn., 4. 8. 1869 Aréna Na hradbách; Rebelie v Ko­courkově, kratochvíle se zpěvy, t: V. Vlček, 5 jedn., 8. 9. 1869 PD; Král liliputánský, veselohra pro děti se zpěvy, hudbou a tanci, t: F. Pravda (pseud. V. Hlin­ky), 1 jedn. s předehrou a dohrou, 16. 12. 1869 PD; Sedmašedesátníci, nár. fraška se zpěvy, t: Šamberk, 3 jedn., 12. 6. 1870 PD; Spiknutí v Podmasově, fraška se zpěvy a tancem, t: Štolba, 3 jedn., 26. 6. 1870 PD; Chňap, Lap, Šňůra, fantast. fraška, t: Goguenard– Fronville, překlad J. J. Kolár, 4 jedn., 7. 7. 1870 PD, hudbu Ad. Müllera upr. V. Hřímalý, hráno v úpravách též jako Mikado, Kouzelná nožka (Plzeň 1875), Svě­ta půlí – proti vůli, Exekutor čínským císařem ad.; Kocour a kočka aneb Nová Praha v Americe, fraška se zpěvy a tanci, t: Sabina, 3 jedn., 22. 7. 1870 PD; Offenbach: Bandité, baletní vložka do operety, 30. 7. 1870 Aréna Na hradbách; Tři doby země české v Ko­márově, humorist. obrazy z novější historie se zpěvy, t: Jeřábek, 3 jedn., 17. 8. 1870 PD; Šantala čili Všu­de dobře, doma nejlíp, kouzelná fraška se zpěvy, tanci, skupeními a průvody, t: Böhm podle Elmara, 3 jedn. s úvodem a dohrou, 22. 9. 1870 PD; Farář z Podlesí, obraz ze života, t: Gruber, překlad Stan­kovský, 4 jedn., 6. 3. 1871 PD, hudba H. „a rozliční mistři“; Zlatohlav a tvrdohlavá žena, báchorka se zpěvy a tanci, t: Tyl, upravil Stankovský, 7 obr., 16. 8. 1871 PD; Pražský žid, drama, t: J. J. Kolár, 6 jedn., předehra Fibich, zpěvní čísla H., 24. 11. 1871 PD; Čert na zemi, féerie s předehrou, t: Pulda dle starší franc. předlohy, 3 jedn., 22. 7. 1873 PD; Das Vorhän­geschloss, hra se zpěvy, podle angl. předlohy zprac. Juin, 27. 7. 1874 Novoměstské divadlo.

Prameny a literatura

Pozůstalost v Archi­vu města Plzně. – Orchestrální materiál skladeb v Hudebním archivu ND, v NMd, Archivu čes. roz­hlasu, ČMH a v Archivu města Plzně. – Koresp. v Muzeu B. Smetany, Národní archiv (dříve SÚA), NMd, LA PNP. • Česká Thalia 4, 1870, s. 143; Svě­tozor 4, 1872, s. 271; Dalibor 1, 1873, s. 30; 2, 1874, s. 326; 19, 1897, s. 362; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1874, s. 6 [2. kapelník StD]; ř.: Koncerty Hřímalých, Hudební listy 6, 1875, s. 150, 154, 158, 161; J. Štolba: Libretto pro B. Smetanu [Zakletý princ], Z mých pamětí, I, 1906, s. 243–259; Česká hudba 14, 1908, s. 53, 59–61 [nekrolog]; tmk [V. V. Tomek]: Za V. H., Hudební věstník 1, 1908, s. 50–51; Z. Nejedlý: Smetaniana, 1922; K. Šípek: Lidové no­viny 16. 3. 1922, ranní vyd.; A. Berndorf, in: Za hu­debním vzděláním 1, 1925/26, s. 91; E. Vlček: Vzpo­mínka na V. H., Hudební rozhledy 11, 1958, s. 431; Němeček: Kovařovic; J. Paclt: Hudba v čes. divadle a činohře II, Prolegomena scénografické encyklope­die 8, 1971, s. 91–128; DČD III; E. Vítová: O. Hos­tinský. Zhudebních bojů let sedmdesátých a osmde­sátých, 1986, s. 102–105, 145–150 [Zakletý princ]; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny: PD; PD 1862–83. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; Machovi; čes­ké umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959 • ČHS; Grove 1980; Grove-opera; MGG 2003.

Životní události

• 30. 7. 1842: narození, Plzeň
  
• 15. 6. 1908: úmrtí, Döbling (Vídeň), Rakousko
  

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 217–218
Autor: Pavel Petráněk