Čech, Adolf
nahoru...
Vl. jm. Tausík. Bratr zpěváka Karla Č. (1844–1913). Syn učitele. Vystudoval v Praze reálku (1859) a techniku (1862). Hudebně se vzdělával u učitelů konzervatoře a varhanické školy Josefa Krejčího a K. F. Pitsche, snad též u F. Škroupa. Začínal v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě v Praze. 1. 11. 1862 se stal sbormistrem PD, 8. 12. již dirigoval Škroupova Dráteníka. Za kapelnictví J. N. Maýra (1863–65) vystupoval v PD i jako zpěvák v menších basových rolích (Basilio, Rossini: Lazebník sevillský, Notář, Flotow: Marta ad.). Od 19. 3. 1864 do 31. 8. 1865 byl druhým kapelníkem PD (1864 přeložil též Scribovo libreto k Halévyho opeře Židovka.) V sezoně 1865/66 působil v městském německém divadle v Olomouci, kde dirigoval kvalitní kmenový repertoár (14 oper v 117 představeních, mj. novou Flotowovu operu Indra) a pozvedl úroveň souboru. Po skončení sezony o Velikonocích 1866 nastudoval několik operet se společností německého ředitele H. Trena v Prostějově a v Šumperku. Po návratu do Prahy navštěvoval hudební salon v rodině klavírníka V. Micka, kde se scházeli pražští hudebníci (mj. Smetana a Dvořák) a významní interpreti, hrající v Praze na Mickovy klavíry.
Od 1866 byl Č. vedle Smetany druhým kapelníkem PD. Kromě oper řídil i hry se zpěvy a operety. Za jeho působení byla poprvé česky provedena řada děl Offenbachových (Bandité, Trebizondská princezna, Sněhulák, Pytláci, Modrovous, Krásná [Sličná] Helena aj.) a operety Joh. Strausse (Cagliostro, Netopýr), početně reprizované pro publikum letních arén. 1864–74 napsal hudbu k devíti činohrám a výpravným hrám se zpěvy. Přikomponovával zpěvní čísla do činoher a sestavoval oblíbené quodlibety z různorodého hudebního materiálu, doplňoval cizí scénické hudby podle okamžitých potřeb, psal transkripce a fantazie na hudbu z oper, kuplety pro J. Mošnu a žertovné výstupy, např. parodii na českou operní deklamaci Uvítání milostpána. Za ředitele J. N. Maýra se od dubna 1876 stal prvním kapelníkem PD. Těšil se Smetanově důvěře a podle jeho přání byl výhradním interpretem jeho děl (viz Smetanovy dopisy v Daliboru 7, 1885 a 8, 1886). Připravoval se na otevření ND; uvažoval o funkci nového orchestru a sboru, vycházeje ze srovnání Berliozových a Wagnerových požadavků na obsazení orchestru a z personálního obsazení dvorní opery ve Vídni (Několik slov k reorganisaci orchestru a sboru pro ND, Dalibor 2, 1880, s. 153–155). Zamýšlel se nad výchovou orchestrálních hráčů a sboristů ve spolupráci s pražskou konzervatoří.
Po otevření ND byl do roku 1900 jeho prvním kapelníkem. Proslul svou pracovitostí. Trvale se zajímal o činohru (dirigoval též 6. 8. 1898 premiéru Zeyerovy hry Radúz a Mahulena s hudbou J. Suka) a sledoval nejen česká představení, ale i premiéry v německém divadle. V operním repertoáru obsáhl většinu soudobé německojazyčné nabídky a uvedl do ND poprvé i díla Wagnerova (Lohengrin, 1885, Mistři pěvci norimberští, 1894). Od 1881 byl jeho druhým kapelníkem M. Anger, který se spíše orientoval na francouzskou a italskou oblast. Č. životním dirigentským úspěchem bylo vystoupení ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni 1892. V červenci 1893 odjel se skupinou českých umělců a s bývalým ředitelem brněnského německého divadla A. Baumanem do Berlína, kde v divadle Unter den Linden dirigoval na nevydařené stagioně několik představení Prodané nevěsty. Svou autoritou založenou na dlouholetém působení se 1899 postavil proti angažování K. Kovařovice do funkce šéfa opery ND a proti organizačním a uměleckým změnám, jež měly nastat s jeho příchodem. Opustil ND při Kovařovicově nástupu (1900) současně s prvním ředitelem F. A. Šubertem, s nímž po celou jeho éru loajálně spolupracoval. Vydal své vzpomínky (Z mých divadelních pamětí, 1903).
Velmi významně působil jako dirigent při koncertech orchestru Philharmonia, Slovanských koncertech, Akademiích Spolku českých žurnalistů a Populárních koncertech Umělecké besedy. 6. 11. 1882 provedl poprvé souborně Smetanovu Mou vlast.
U divadla byl svědomitým a důkladným kapelníkem. Na scéně ND stabilizoval široký repertoár s bohatým zastoupením české tvorby (dirigoval asi 40 premiér českých děl, 1893 uvedl první Smetanův cyklus v ND, na sezonu 1900/01 připravoval cyklus Dvořákův, který se v omezené podobě uskutečnil až za Kovařovice). Nepokoušel se zasahovat do operní režie, ale omezil se, jako většina divadelních kapelníků jeho generace, na solidní propracování orchestru a dosažení přiměřeného souladu s jevištěm. Už v PD bylo upozorňováno na jeho ne zcela spolehlivý úsudek při posuzování nových děl a na občasnou svévoli v zacházení s notovým zápisem, který z pragmatických důvodů libovolně krátil. Mladší generace, jež směřovala již k uvědoměle stylové interpretaci a k individualizovanému pojetí hudebního díla, mu vytýkala schematičnost repertoáru a udržování překonaných tradic.
Dirigent
Premiéry čes. oper a premiéry čes. znění v PD, jeho poboč. scénách a v ND: 1863: Offenbach: Orfeus v podsvětí; 1865: Offenbach: Svatba při lucernách, Píseň pana Fortunia, Suppé: Dívčí ústav; 1867: Duniecki: Šotek, Donizetti: Don Sebastian, Suppé: Žádný muž a tolik děvčat; 1868: Zajc: Loď v přístavu; 1870: Rozkošný: Mikuláš; Offenbach: Bandité; 1871: Offenbach: Genovefa z Brabantu, Trebizondská princezna; 1872: Grisar: Zahradníkův pes, Offenbach: Sněhulák, Cimarosa: Tajné manželství; 1873: Skuherský: Rektor a generál, Offenbach: Vévodkyně z Gerolštejna, Hérold: Souboj, Massé: Galathea; 1874: Fibich: Bukovín, Offenbach: Pytláci, Modrovous, Delibes: Král to řekl, Dvořák: Král a uhlíř; 1875: Lecocq: Giroflé-Girofla, Offenbach: Sličná Helena, Joh. Strauss: Cagliostro, Netopýr; 1876: Dvořák: Vanda, Suppé: Fatiniza, Abert: Astorga, Smetana: Hubička, Brüll: Zlatý křížek; 1877: Meyerbeer: Afričanka, Bendl: Indická princezna; 1878: Dvořák: Šelma sedlák, Lecocq: Malý vévoda, Smetana: Tajemství; 1879: Suppé: Boccaccio, Planquette: Duch na zámku cornevillském; 1880: Zavrtal: Noc ve Florencii; 1881: Smetana: Libuše (též 1883), Dvořák: Tvrdé palice, Bendl: Černohorci; 1882: Čajkovskij: Panna orleánská, Smetana: Čertova stěna; 1883: Bendl: Karel Škréta; 1884: Fibich: Nevěsta messinská, Kovařovic: Hašiš (balet); 1885: Wagner: Lohengrin, Rozkošný: Popelka, Ant. Rubinštejn: Démon; 1886: Goldmark: Královna ze Sáby; 1887: Saint-Saëns: Etienne Marcel, Paladilhe: Vlast, Hartl: Natalie; 1888: Čajkovskij: Labutí jezero (balet), Nápravník: Harold, Čajkovskij: Eugen Oněgin.; 1889: Dvořák: Jakobín, Kienzl: Urvasi, Rozkošný: Krakonoš, Dargomyžskij: Rusalka; 1890: Goldmark: Merlin, Fibich: Námluvy Pelopovy, Trneček: Amaranta; 1891: Wagner: Tannhäuser, Fibich: Smír Tantalův, Fibich: Smrt Hippodamie; 1892: Weis: Viola, Messager: Cech písařů, Bendl: Dítě Tábora, Gounod: Filemon a Baucis; 1893: Foerster: Debora, Smareglia: Cornill Schut; 1894: Wagner: Mistři pěvci norimberští, Rozkošný: Stoja, Berlioz: Benvenuto Cellini, Hummel: Mara; 1895: Bendl: Česká svatba (balet), Fibich: Bouře, Bendl: Matka Míla, Humperdinck: Perníková chaloupka; 1896: Fibich: Hedy, Rimskij–Korsakov: Májová noc, Nápravník: Dubrovský; 1897: Goldmark: Domácí cvrček, Nešvera: Perdita, Čelanský: Kamila, Fibich: Šárka; 1898: Zeyer–Suk: Radúz a Mahulena, Kovařovic: Psohlavci, A. V. Horák: Na večer Bílé soboty; 1899: Foerster: Eva, Borodin: Kníže Igor, Dvořák: Čert a Káča; 1900: A. V. Horák: Babička.
Skladatel
Hudba k činohrám: Schirnding: Život ve snách aneb Čarovné cestování, velká fant. hra se zpěvy a tanci, (úprava hudby), 3 jedn., 15. 6. 1864 Aréna Na hradbách; Ant. Langer: Hoši z „Osmnácté chasy“, obraz ze života se zpěvy, 3 jedn., 20. 2. 1867 PD; Feldmann: Na Kovárně, fraška se zpěvy a baletem, 3 jedn., h: Suppé a Č., 11. 3. 1868 PD; Tyl: České Amazonky, žert. hra se zpěvy, tanci a skupeními, 3. jedn., 2. 10. 1868 PD; Šamberk: Osudná koule aneb Amerikánský souboj, fraška, 3 jedn., 23. 9. 1873 PD; S. H. [H. Schmied]: Dračí dráp, obraz z venk. života se zpěvy, tancem a průvodem, 3 jedn., 11. 12. 1873 PD; A. Fredro jun.: Vydřiduch a jeho trampoty, fraška se zpěvy, 3 jedn., 14. 5. 1874 Aréna Na hradbách; Meisl: Víla růžová, velká kouzelná hra se zpěvy, tanci, průvody a skupeními, 5 obr., h: W. Müller a Č., 5. 6. 1874 Aréna Na hradbách; Tyl: Salamandr, velká nár. báchorka se zpěvy, tanci, evolucemi a skupeními, 3 jedn., 10. 8. 1874 Aréna Na hradbách; Zastaveníčko s překážkami, žert. chorální výjev pro muž sbor a sóla, text J. B[öhm], vyd. Urbánek s. a., ed. řada Šibřinky č. 10, hráno ve spolcích; Uvítání milostpána panem kantorem Partýskou a věrnými osadníky, h: Suppé a Č., kom. výstup pro tenor sólo a muž. sbor s klavírem, vyd. Urbánek s. a., ed. řada Šibřinky č. 14, hráno ve spolcích; Vlašský salát, úprava parodie na ital. opery Italienischer Salat od Richarda Genée, hráno ve spolcích.
Prameny a literatura
J. Neruda: Kapelník A. Č. vypravuje, Národní listy 26. 10. 1880, přetisk in: J. Neruda: České divadlo, sv. 6, 1973, s. 62–65 [Olomouc]; Dalibor 6, 1884, s. 306–307 [–gy–]; 8, 1886, s. 435 [Zelený]; 22, 1900, s. 201–202 [Boleška o staré a nové správě české opery]; V. Joss: Neue musikalische Presse [Wien], 28. 11. 1897, č. 48; F. A. Šubert: [Z uplynulých dob I]. Moje vzpomínky, 1902, s. 117–144; J. Jeřábek, Divadelní listy 5, 1904, s. 156n; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, zvl. s. 123–125; J. Mindl: Opera Národního divadla v minulosti a budoucnosti, Hudební revue 4, 1911, s. 529–536; R. F. Prochazka: Das romantische Musik-Prag, Saaz 1914, s. 63; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949; M. Zunová, in: Ročenka Národního divadla v Praze 1934; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera, zvl. s. 317–324; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; J. Kalistová: Smetanovi interpreti v Olomouckém divadle před sto lety, Střední Morava, Kulturně historická revue, Olomouc 1966, s. 88–94; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře, Prolegomena scénografické encyklopedie, 8, 1971, část II; DČD III; V. Lébl–J. Ludvová: Pražské orchestrální koncerty 1860–95, Hudební věda 17, 1980, s. 99–137 [konc. dirigent]; Soupis repertoáru ND; Dvořák: Korespondence; Lomnäs–Strauss, zvl. rejstřík ve sv. I, s. 333; Šulc: Opereta; ND po 1883. – Jeho románovou biografii V hudbě život napsala M. M. Kadlecová, 1972. • Otto; Pazdírek; ČHS [lit.]; NDp.
Životní události
- 11. 12. 1841: narození, Prčice
- 27. 12. 1903: úmrtí, Praha
Další jména
Tausík Adolf
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 99–101
Autor: Vlasta Reittererová
