Czejka, Marianne Clara
nahoru...
Roz. Bessenig, podle některých pramenů Bösenhönig. Byla psána též Czegka, Czekka, Czegzka, Czegha, Cejka, Čejka, von Auernheim, von Auenheim. Na pracovní smlouvě s pražskou konzervatoří z 25. 4. 1839 se podepsala „Marianne Czegka, geb. v. Aurnhammer“. Matka zpěvačky Marie C., provdané Bassini.
Její matkou byla Mozartova vídeňská žákyně Josefina von Auernhammer (1758–1820), provdaná Bessenigová, otcem magistrátní rada J. Bessenig [Bösenhönig]. Za J. F. V. Czejku se provdala 10. 11. 1810 ve Vídni. Hudební vzdělání jí dala nejspíše matka. 1809–13 byla členkou německého souboru dvorní opery ve Vídni. Při nástupu do angažmá jí bylo 23 let a musela mít za sebou dosud nezjištěnou divadelní praxi (v soukromém divadle?). 3. 3. 1815 vystoupila na koncertě v Praze se dvěma áriemi (Cimarosa, Mozart) a usadila se zde. Na pozvání kapelníka StD C. M. von Webera hostovala v roli Sexta (26. 10. 1815, Mozart: Titus), ředitel Liebich ji angažoval a C. zůstala členkou StD do března 1818. Koncertovala v Praze i v dalších letech, několikrát vystoupila s T. Grünbaumovou. 1817 se stala učitelkou zpěvu v nově založené dívčí třídě pražské konzervatoře a v červnu přijala první žákyně (N. Herbstovou, Th. Brunetti, A. Schopfovou a H. Sontagovou); její jmenování oznámil i vídeňský list Chronik der österr. Literatur. Učila podle starší italské metody J. Adolfa Hillera (Anweisung zum musikalisch richtigen Gesange, Leipzig 1774, uvádí Zbořilová). C. byla první ženou–pedagožkou na konzervatoři a podle platového výkazu z roku 1819 pobírala stejný plat jako její kolegové. 1822 vypověděla smlouvu. 15. 1. 1823 vystoupila v meziaktí opery v městském divadle v Lipsku a byla angažována do služeb divadla jako zpěvačka nebo učitelka zpěvu. Setrvala tam nejméně do 1825, kdy byla přítomna lipskému hostování H. Sontagové; po něm měla být spolu se Sontagovou angažována pro berlínské Königstädter-Theater, angažmá však není potvrzeno. 1826 hostovala ve StD (Zomira, Rossini: Richard und Zoraide). V této době příležitostně komponovala písně na italské a německé texty. Čtyři její opusy byly vydány samostatně a pražský časopis Der Kranz (1, 1823, 3. sv, s. 133) otiskl její píseň Trauer na text pražského důstojníka a dramatika W. Marsana, jež vstoupila do repertoáru potulných harfenistů.
1829 krátkou dobu suplovala vyučování zpěvu na pražské konzervatoři po odchodu G. Gordigianiho. Již od 1827 působila zároveň ve Štýrském Hradci jako učitelka v hudebním spolku (místní list Der Aufmerksame z 20. 3. 1830 oznamuje její koncert), snad až do 1831. Dalším biografickým dokladem je až smlouva s pražskou konzervatoří uzavřená 25. 4. 1839, podle níž se již 1. 2. 1839 vrátila na konzervatoř jako nástupkyně odcházející M.-L. Caravoglii-Sandrini. 1839 je vedena jako učitelka zpěvu také v pražském StD a z 6. 4. 1839 pochází tištěný prolog a plakát k akademii, kterou pořádala se svými žákyněmi v pražském Valdštejnském paláci.
Další léta strávila C. v Petrohradě v blízkosti H. Sontagové, žijící u carského dvora. Na Sontagovou se obrátila asi 1840 s žádostí o zprostředkování učitelského místa v Londýně, Paříži nebo Berlíně; Sontagová ovšem neuspěla, snad pro problémy C. s věřiteli a pro její nepříliš dobrou společenskou pověst [uvádí Stümcke]. Svou učitelku ale Sontagová doporučila na nově otevřenou školu v Petrohradě a zaopatřila tam její dvě děti. C. pobývala v Petrohradě ještě 1842 a Rusko patrně opustila 1843, kdy odešla i Sontagová. V zimě 1845 získala zaměstnání na dvoře vévody z Altenburgu, jež si však údajně neudržela pro nespořádaný způsob života [Stümcke] a v posledních letech trpěla hmotným nedostatkem. Zemřela v linecké nemocnici alžbětinek.
Rekonstrukce umělecké dráhy C. naráží na rozpory vzniklé už za jejího života. Je zřejmé, že společensky a mediálně využívala slavných osobností, v jejichž blízkosti se ocitla (např. Der Aufmerksame sděluje 20. 3. 1830 v rozporu se skutečností, že ji Mozart kdysi obsazoval do některých rolí ve svých oblíbených operách). Počínaje údajem v Allgemeines Theater-Lexikon (1846) je uváděna jako její rodiště Praha 1782 a pozdější autoři, např. O. Teuber, přikládají této okolnosti zvláštní význam. Zdá se, že C. odešla z Vídně před společenským tlakem a špatnými kritikami, jejichž tvrdost mohly ovlivnit i dosud neznámé osobní okolnosti. Její pražská pozice byla lepší a vedení konzervatoře (a zřejmě i jiné aristokratické kruhy) jí opakovaně vycházelo vstříc.
K její činnosti ve vídeňské dvorní opeře jsou jen ojedinělé doklady. 1813 se její jméno objevuje v kritikách a v dochovaném libretu: 30. 1. je uvedena jako sólistka Spohrova oratoria Das jüngste Gericht (dir. Salieri), 20. 2. vystoupila jako Sabina v Cimarosově a Sografiho opeře Orazi ed i Curiazi [viz lit.: Sehnal], 15. 7. v dvorním divadle jako Marta v Jírovcově opeře Die Prüfung a 18. 9. jako Nejvyšší kněžka ve Spohrově Die Vestalin. S nezdarem se setkala akademie s orchestrem, kterou pořádala C. se svou matkou Josefinou 21. 3. 1813. Josefina hrála Beethovenův koncert c moll pro klavír a orchestr, C. zpívala a hrála na klavír Mozartovy skladby. Nápadně negativní kritika zdůrazňuje její „známou pěveckou průměrnost“, projevující se údajně malým rozsahem hlasu, nezřetelnou výslovností a nevkusnými koloraturami. V Praze byly kritické soudy rozporné. Zatímco Weber chválil její „důsledně osvojenou italskou metodu“, silný hlas s rozsahem 2 1/2 oktáv, čistou intonaci, dokonalou deklamaci a hluboké vcítění do role, citoval O. Teuber (II, s. 458) výrok stavovské divadelní komise adresovaný řediteli Liebichovi, že je sice použitelná v oboru mužských sopránových rolí, „jako zpěvačka však musí každého smrtelně odstrašit“. Podle kritiky z roku 1819 měl její hlas omezení ve výškách, v dialogu ji téměř nebylo slyšet a jako herečka postrádala oheň a výraz. V dějinách opery StD zůstává C. rozporuplnou osobností.
Katalog der Portrait-Sammlung vídeňské dvorní opery uvádí vedle C. též její dceru Marii, která byla pod jménem Czegka členkou tohoto souboru od 20. 11. 1848 do neznámého data v roce 1849. Předtím zpívala ve Výmaru a také v dvorním divadle v Coburgu. Berlínský Almanach für Freunde der Schauspielkunst ji zaznamenává ve Vídni (1849) a ještě 1850 v divadle v Ulmu jako první zpěvačku. Po sňatku na konci vídeňského angažmá používala též jména Bassini. Je pravděpodobné, že část literatury zaměňuje matku a dceru. Zdrojem či výsledkem záměn může být i podobnost rodného jména matky (Bessenig) a příjmení provdané dcery (Bassini).
Role (ve StD)
1815–18: Sextus (Mozart: Titus), Mathilde (Isouard: Joconde oder die Abentheuer), Hraběnka (Grétry: Richard Löwenherz), Nejvyšší kněžka (Spohr: Die Vestalin), Konstanze (Cherubini: Der Wasserträger), Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Carl (Paër: Sargines), Gertrude (Weigl: Die Schweizerfamilie), Hraběnka (Mozart: Figaros Hochzeit), Camilla (Paër: Camilla), Elvira (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Luise (Paër: Der lustige Schuster), Athalia (Poissl: Josabeth), Čarodějnice (Spohr: Faust), Therese (Weigl: Waisenhaus), Tankred (Rossini: Tankred), Berta (Hensler–Kauer: Donauweibchen), Isabella (Rossini: Italienerin in Algier), Xantiopos (Jos. Fischer: Swetards Zauberthal), Víla Periferime (Perinet–W. Müller: Fagottist oder Zauberzither), Fanille (Perinet–W. Müller: Das lustige Beylager), Trillerina (Perinet–W. Müller: Evakathel und Schnudi).
Prameny a literatura
Životní data sdělily farní matriky ve Vídni (křest u St. Michaela, sňatek u St. Stephana) a v Linci (matrika zemřelých, sv. Josef). Souborné vyd. Mozartovy korespondence (Briefe und Aufzeichnungen, Kassel 1971 ad., sv. Kommentar VI, č. 608, s. 72) uvádí datum křtu 15. 4. 1788. – Výkaz platů z 1. 11. 1819, pracovní smlouva z 25. 9. 1839 ve svazku Anstellungen bei dem Conservatorio der Tonkunst in Böhmen, archiv Konzervatoře v Praze. – Prolog k akademii 6. 4. 1839, autor W. A. Gerle, Archiv NM, Duškova sbírka, inv. č. 1643. – Cedule k akademii 6. 4. 1839, NMd. • Wiener Allgemeine musikalische Zeitung 1813, reprint Leipzig 1986 [rejstřík]; Prager priviligierte Zeitung 1815, s. 283, 1243, 1475; 1816, s. 139, 405, 539, 555, 1363; 1817, s. 39, 351, 417; 1818, s. 419, 328; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde für das Jahr 1816, Stuttgart s. a., s. 208; Chronik der österreichischen Literatur, Wien 1817, Intelligenzblatt, 6. 12. 1817, s. 392; Allgemeine musikalische Zeitung [Wien] 1819, März, s. 198–199; 1823, April, s. 209–211; Schematismus [kap. Verein zur Beförderung der Tonkunst, konzervatoř] 1819, s. 454; 1820, s. 502; 1821, s. 501; 1822, s. 504; Der Aufmerksame [Graz] 1828, č. 4, č. 9; 1830, č. 34; 1831, č. 31; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1839, s. 5; Bohemia 7. 4. 1839 [akademie]; Hoffmeister: Handbuch der musikalischen Literatur, 1–3, bis 1844, Lepizig 1844, T 2, s. 115 [vyd. písně]; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] auf das Jahr 1849, s. 277 [dcera]; 1850, s. 285 [dcera]; Teuber II, s. 456 [chybné údaje], 458, 459; III, s. 8, 19, 70, 74, 81, 82, 94, 276; E. Bischoff: Chronik des steiermärkischen Musikvereins Graz, Graz 1890, s. 80–81; Katalog der Portrait-Sammlung der k. u. k. General-Intendanz der k. k. Hoftheater, Abt. 2, Gruppe IV, Wien 1892, s. 351–352; Sämtliche Schriften von C. M. Weber, vyd. G. Kaiser, Leipzig 1908; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; H. Stümcke: Henriette Sontag, Ein Lebens- und Zeitbild, Berlin 1913; A. Zbořilová: Pražské pěvecké školy v 19. stol., dis. FF UK Praha 1931; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1944; E. Pirchan: Henriette Sontag, Wien 1946; J. Sehnal: Hudební literatura zámecké knihovny v Kroměříži, Gottwaldov 1960, s. 142 [jméno na libretu z Vídně 1813]; O. Fambach: Das Repertoire des Stadttheaters zu Lepizig 1807–1828, Bonn 1980, s. 69; Weber: Notizen-Buch; J. Bužga: Vergessene Aufsätze, Berichte u. Mitteilungen aus C. M. von Webers Prager Wirkungszeit 1813–1816, Oper heute. Ein Almanach der Musikbühne 11, Berlin 1988, s. 90–135. • Wurzbach [v hesle Bösenhönig]; Allgemeines Theater-Lexikon 2; Deutsches Bühnen-Lexikon; ODS; Kosch; Kutsch 1997, text zde identický s ODS. [Všechna lexika uvádějí chybné údaje.]
Životní události
- (?), 13. 12. 1786: narození, křtěna ve Vídni
- 26. 8. 1849: úmrtí, Linec, Rakousko
Další jména
Bessenig Marianne Clara, Bösenhönig Marianne Clara, Czegka Marianne Clara, Czekka Marianne Clara, Czegzka Marianne Clara, Czegha Marianne Clara, Cejka Marianne Clara, Čejka Marianne Clara, von Auernheim Marianne Clara, von Auenheim Marianne Clara
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 96–98
Autor: Jitka Ludvová
