Claus-Fränkel, Mathilde
nahoru...
Vídeňská dvorní opera jí poskytla stipendium pro studium na místní konzervatoři (abs. 1890). V březnu 1891 debutovala v Mannheimu (Alžběta, Wagner:Tannhäuser) a ihned získala jméno jako wagnerovská pěvkyně. Od září 1891 působila v Hamburku. 17. 11. 1895 se v pražském německém divadle ucházela o angažmá jako Donna Anna (Mozart: Don Juan), vcelku však bez ohlasu. Po několika dalších pokusech plně uspěla až v dubnu 1896 ve wagnerovských rolích a ředitel Neumann ji angažoval od léta 1896 do 30. 6. 1898 jako první sopranistku, spolu s manželem, barytonistou Ludwigem Fränkelem (nar. 1863 v Oděse). Po skončení angažmá vystupovala v Praze koncertně (mj. 21. 3. 1899 v premiéře biblické scény pro dva hlasy a orch. J. Stranského Hagar in der Wüste, t: F. von Saar, a 4. 6. 1899 v Beethovenově 9. symfonii, dir. G. Mahler) a byla stálým hostem v Mnichově a ve Vídni. Její stěžejní rolí při hostování zůstávala Isolda ve Wagnerově opeře Tristan und Isolde. Na podzim roku 1900 se vrátila do Prahy, přičemž od 1901 vystupovala současně v Covent Garden v Londýně. Od léta 1903 působila opět v Hamburku, 1906/07 v Karlsruhe. Do pražského německého divadla ji ředitel Neumann pozval při Slavnostních májových hrách 1905 a 1907 a 1. 1. 1908 do role Isoldy. Po urážlivě formulovaném referátu Felixe Adlera v Bohemii (navzdory její „pěvecké nekultuře a na odiv stavěné hysterii opět hrozí angažmá“) její kontakty s pražským německým divadlem ustaly. 1909/10 vystupovala v Brémách, pak opustila divadelní dráhu a vyučovala v Berlíně.
V době, kdy se česká představení Wagnerových oper v ND teprve dostávala na repertoár (Lohengrin 1885, Tannhäuser 1891, Mistři pěvci norimberští 1894), zosobňovala C.-F. i pro české publikum wagnerovské heroiny, k čemuž ji předurčoval mohutný soprán, majestátní zjev a vznosná herecká gesta. Pražské obecenstvo ji v těchto rolích doslova uctívalo. Již od počátku však bylo zřejmé, že mu imponuje spíše její osobnost než preciznost jejích výkonů. Upozornění na poněkud ostré výšky jejího hlasu se objevilo vícekrát a předmětem sílících výtek se stalo i patrné vibrato. Na rozdíl od své předchůdkyně M. Moser-Steinitzové, která své wagnerovské postavy promyšleně vybavovala vznešeností a noblesou, našla C.-F. instinktivně jejich patetickou polohu, korespondující s monumentalitou příběhů. Spolu s W. Elsnerem jako Tristanem vytvořila v nastudování F. Schalka z 1. 9. 1896 pro několik sezon mimořádnou Isoldu, kterou přijížděli zhlédnout návštěvníci i ze zahraničí. V této roli ji plnohodnotně nahradila až Mahlerova vídeňská pěvkyně B. Schubertová, angažovaná v Praze 1906. V rámci možností daných svým základním uměleckým typem se C.-F. vyrovnávala i s ostatními operními postavami. Důstojnou vznešenost uplatnila jako Leonora (Beethoven: Fidelio, 1898) a Královna ze Sáby (Goldmark: Die Königin von Saba, 1900), zatímco v roli Rachel (Halévy: Die Jüdin, 1898) se spíše prosadila její vemlouvavá osobnost než robustní wagnerovská pěvecká technika. Výjimečně jí byla svěřena role Hraběnky (Mozart: Figaros Hochzeit, 1897), v níž „položila těžiště do zádumčivosti a touhy“ (Bohemia, 3. 1. 1897). Její příliš brutální fermáty, které drobily plynulost melodického toku, rušily dojem z jejího provedení postavy Inez (Meyerbeer: Die Afrikanerin) a zcela mimo styl hudby se ocitla ve Verdiho opeře Ein Maskenball. Velmi příznivě bylo zato přijato její vystoupení v rámci cyklu Gluckových děl v německém divadle v lednu a únoru 1901, zejména pro příkladnou deklamaci textu a velkorysý herecký styl.
V Praze se těšila vážnosti jako noblesní dáma, která nevstupovala do divadelních intrik [Rosenheim]. V době kolem přelomu 19. a 20. stol. byla pro pražské německé divadlo po několik let nepostradatelnou silou, jež určovala frekvenci Wagnerových oper v repertoáru.
Role (v Praze):
1895, vše j. h.: Donna Anna (Mozart: Don Juan), Santuzza (Mascagni: Cavalleria rusticana); 1896–98: Selika (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Ortrude (Wagner: Lohengrin), Brünhilde, Erda (Wagner: Ring des Nibelungen), Isolde (Wagner: Tristan und Isolde), Rezia (Weber: Oberon), Venus a Elisabeth (Wagner: Tannhäuser), Senta (Wagner: Der fliegende Holländer), Hraběnka (Mozart: Figaros Hochzeit), Hraběnka z Coigny (Giordano: André Chénier), Armide (Gluck: Armide), Královna Ked (Lazzari: Armor), Leonore (Beethoven: Fidelio), Rachel (Halévy: Die Jüdin); 1900–03: Eva (Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg), Freihilde (R. Strauss: Guntram), Asa (Paderewski: Manru), Iphigenie (Gluck: Iphigenie in Tauris), Klytämnestra (Gluck: Ifigenie in Aulis), Armide (Gluck: Armide), Adriano (Wagner: Rienzi), Renata (Pirani: Das Hexenlied), Královna ze Sáby (Goldmark: Königin von Saba), Amazily (Spontini: Ferdinand Cortez), Chimene (Cornelius: Cid), Inez (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Genoveva (Schumann: Genoveva), Nadeya (Rossi: Nadeya, prem. 1903), Amelia (Verdi: Ein Maskenball).
Prameny a literatura
Stipendium dvorní opery ve Vídni, Staats-, Hof- und Hausarchiv Vídeň, fond Dvorní divadlo, karton 105, Nr. 478, listopad 1890. • Bohemia 19. 11. 1895 [Donna Anna], 26. 11. 1895 [Santuzza], 27. 3. 1896 [Ortrude], 8. 4. 1896 [Brünhilde]; 31. 3. 1896 [Selika]; –r: Frau C.-F. als Isolde, Bohemia 14. 6. 1900; R. Batka: Frau C.-F. zum Abschied, Bohemia 23. 1. 1903; F. Adler, Bohemia 2. 1. 1908; Rosenheim, s. 118, 120, 121, 129, 133, 157, 157; Němeček 1963. • Eisenberg; Kutsch 1997; Piper, sv. Register; Neues deutsches Theater.
Životní události
- 3. 8. 1868: narození, Vídeň, Rakousko
- po 1941: úmrtí, Berlín, Německo
Vznik: 2006
Autor: Jitka Ludvová
