Martinů, Bohuslav
nahoru...
Na pražské konzervatoři studoval obor housle a varhany. Houslista ČF od 1914, 1915–19 učitel houslí v Poličce, od 1920 opět houslista ČF. Sám se považoval za autodidakta, byl žákem J. Suka na mistrovské škole pražské konzervatoře 1922–23, od 1923 studoval u A. Roussella v Paříži, kde se usadil natrvalo, mj. zde korepetoval v tanečním studiu Z. Podhajské. Od 1941 žil v New Yorku, od 1953 znovu v Evropě – Nice 1955 a 1958, Řím 1956–57, 1958 Schönenberg-Pratteln (Švýcarsko). Významný představitel české hudby, světově proslulý symfonik. Od 30. let je v jeho tvorbě zřetelná česká nápěvnost lyrického typu, inspirace folklorem, vliv jazzu. Jeho hudební řeč je osobitá spojením typických rytmických a harmonických prvků a instrumentace – klavír je důležitou součástí Martinů symfonického orchestru. V symfoniích se objevují novátorské postupy, zjednodušení výrazových prostředků v malých kantátách okouzluje lidově prostou krásou. Záběr jeho tvorby je velmi široký, obsahuje symfonie, orchestrální ouvertury, kantáty, suity, symfonické básně, koncertantní skladby, komorní díla, písně, melodramy, sbory. Ve skladbách pro klavír se objevují stylizované tance. Zkomponoval opery: Voják a tanečnice, ►Divadlo za bránou, Hry o Marii, Julietta aneb Snář, Slzy nože, nedokončený Den milosrdenství, Alexandre bis/Dvakrát Alexander, Mirandolina, Řecké pašije, Trojí přání aneb Vrtkavosti života, rozhlasové opery: Hlas lesa, Veselohra na mostě, televizní opery: Ženitba, Čím lidé žijí. Autor hudby k filmům: Slovácké tance a obyčeje, Marijka nevěrnice, Střevíček, Město živé vody, kreslený, loutkový a taneční film Natáčí se. Autor scénické hudby k Gideho Oidipovi (1936) aj. Napsal balety: Báječný (Podivuhodný) let (ČT 1998, režie V. Nekvasil), ►Istar, ► Kdo je na světě nejmocnější, Koleda, ► Kuchyňská revue, Motýl, který dupal, meloplastickoá scéna Noc, Paridův soud, Stín, ► Šach králi, ► Škrtič, zpívaný balet ► Špalíček a ► Vzpoura. Jeho zhudebněný text básní O. Březiny Ruce tančila J. Nikolská (Divadlo na Vinohradech 1932). Z jeho původně nebaletních děl byly inscenovány: Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány (Dialog se svědomím minulosti, Brno 1981, Olomouc 1990 a Ostrava 1994 v ch. D. Wiesnera), Fresky Piera della Francesca (Balet Praha 1965, ch. P. Šmok; Balet Praha 1999, ch. L. Vaculík), Kytice (v pásmu Utkáno z pramenů, ČSSPT 1967, ch. L. Hynková), Madrigaly (PKB 1984, ch. P. Šmok), Otvírání studánek (Laterna magika 1960, ch. Z. Šemberová; ČSSPT 1963, ch. J. Kalinová; Ústí n. Labem 1989, ch. J. Blažek), ► Paraboly (Ostrava 1966, ch. E. Gabzdyl; soubor Paraboly v Laterně magice 1984, PKB 1984 a TKP 1991, ch. M. Benoniová), Polní mše (Liberec 1981, ch. F. Pokorný; ND Praha 1992, ch. J. Kylián – přenesená ch. NDT), Romance z pampelišek (VUS UK 1983, ch. M. Benoniová), Sextet pro klavír a dechové nástroje (ND Praha 1985 a Ústí n. Labem 1999, ch. I. Kubicová), Toccata e due canzoni (Brno 1983, ch. D. Wiesner), III. symfonie (PKB 1990, ch. P. Šmok), IV. smyčcový kvartet (ND Praha 1990, ch. Z. Prokeš), výběr z jeho hudby použil (zejm. z Kuchyňské revue) L. Fialka ve Snu trochu melancholickém v inscenaci Sny (Pantomima Na zábradlí 1984).
Literatura
Mihule, J.: Bohuslav Martinů – profil života a díla, Praha, Supraphon 1974 • Regler-Bellinger, B.–Schenck, W.–Winking, H.: Opera – velká encyklopedie, Praha, Mladá fronta 1996 • Šafránek, M.: Bohuslav Martinů – život a dílo, Praha, Supraphon 1961
Životní události
- 8. 12. 1890: narození, Polička, okr. Svitavy
- 28. 8. 1959: úmrtí, Liestal (Švýcarsko)
Vznik: 2001
